Television: Marquee Moon (1977, Elektra)

Naposledy aktualizováno: 13.2.2017

Television: Marquee Moon (1977, Elektra)

Mnohými českými hudebními fanoušky a kritiky neoprávněně přehlížené a často i odsuzované album Marquee Moon (1977, Elektra) spatřilo světlo světa před čtyřiceti lety – 8. února 1977.

Newyorská punková generace z klubu CBGB & OMFUG

Na svědomí jej má newyorský kvartet Televison – jeden z nejosobitějších  výhonků svébytné umělecké a hudební scény, která se přibližně od roku 1971 utvářela okolo manhattanských hudebních klubů Mercer Arts Center, Max’s Kansas City a o dva roky později v legendárním CBGB & OMFUG.

Řada souputníků, se kterými začínali, již měla dávno podepsané nahrávací smlouvy a vydala první dlouhohrající desky. Patti Smith vyšla LP deska Horses 13. 12. 1975, eponymní album Blondie následovalo přesně o rok později a debut Ramones se objevil již 23. 4. 1976.

sentimentální, ale také notně dekadentní bouře

Rocková kapela složená z vyzáblých mladíků s nakrátko ostříhanými vlasy, oblečených do chatrných triček a těsných kalhot, působila jako zjevení. Androgynním vzhledem zásadně ovlivnili hudebníky britské verze punk rocku a především jeho věrozvěsty Sex Pistols. Tehdejší rockové hvězdy obvykle nosily kovbojské boty a kožené oblečení s dlouhými třásněmi. Podobaly se spíše countryovým pěvcům z Grand Ole Opry.

V době vydání alba si kritici milující hudební škatulky nevěděli rady, kam nahrávku zařadit. Television přišli se zcela novou, byť sentimentální, ale také notně dekadentní bouří. Pro jistotu ji tedy zařadili k punk rocku. Navzdory tomu, že jsou všechny snímky delší než tři minuty a hudba vychází z odkazu kapel, jako byly Love, Fairport Convention nebo Moby Grape.

Kapel definovala zcela nový kytarový zvuk. Připravili tak cestu pro mnohé pozdější post-punkové a alternativní rockové kapely. Album dokonce vyšlo o devět měsíců dříve, než debutova Never Mind The Bollocks londýnských Sex Pistols.

významnou roli hrála vzájemná pubertální sexuální přitažlivost

V prenatální fází se Television jmenovali Neon Boys. Sešlo se v nich trio mladíků, kteří se navzájem znali z internátní školy v Delaware. V průběhu dospívání se kytarista s uměleckým jménem Tom Verlain a baskytarista s přezdívkou Richard Hell navyváděli mnoha lotrovin. V jejich vztahu zřejmě hrála významnou roli vzájemná pubertální sexuální přitažlivost.

Prvotní inspirací pro založení kapely, do které přibrali bubeníka Billyho Ficca, byla návštěva koncertu rockových „hadrových panenek“ The New York DollsMercer Arts Center.

Na začátku dráhy jim významně pomohl Terry Ork, manažer filmového knihkupectví Cinemabilia a také asistent popartového guru Andyho Warhola. Nakoupil pro kapelu vybavení, nechal je zkoušet ve svém bytě a seznámil je s kytaristou Richardem Lloydem, svým tehdejším spolubydlícím.

Lloyd později vzpomínal na důvody, proč se stal druhým kytaristou Neon Boys. Zřejmě byl součástí transakce mezi Verlainem a Orkem. V té době se také kvartet přejmenuje na Television. Rychle si vybudují solidní renomé u fanoušků díky koncertování po newyorských klubech.

Napjatá atmosféra v nahrávacím studiu neměla na konečný výsledek zásadní vliv

V září 1976 nakráčeli do slavného, ale technicky zastaralého, nahrávacího studia A&R Studios. To již byla řada věcí v kapele a na hudební scéně, ke které se řadili, zcela jinak. Richarda Hella nahradil baskytarista Fred Smith, kterého Verlain přetáhl z generačně spřízněných Blondie.

Tom Verlain měl jasnou představu, jak by skupina měla znít. Vedení Elektra Records přesto trvalo na producentovi. Stal se jím zvukař Andy Johns, bratr známějšího producenta Glyna Johnse. Andy pracoval coby zvukový inženýr pro Rolling Stones, Led Zeppelin, Jethro Tull nebo Free.

S Verlainem a zbytkem skupiny si příliš nerozuměl, což vedlo k řadě problémů a nedorozumění. Často si prý opilý brblal cosi pod vousy o tom, že po něm Television chtějí, aby zněli jako primitivní Velvet Underground nebo ti nesnesitelní The Stooges a on je přitom známý tím, jaký zvuk udělal pro nahrávky Stones nebo LedZepp.

Napjatá atmosféra neměla na konečný výsledek zásadní vliv. Kapela byla skvěle sehraná a repertoár obehrávala již delší dobu na koncertech. Čtyři z písní (Prove It, Venus, Friction a titulní Marquee Moon) nahráli již v roce 1974 za produkčního dohledu Briana Eno, coby demosnímky pro Island Records, ale Verlain nebyl s ranými verzemi spokojen.

demonstovali vlastní pojetí svěží a zajímavé rockové hudby

Do finálního výběru se nakonec dostalo pouze osm skladeb, v nichž Television demonstovali vlastní pojetí svěží a zajímavé rockové hudby, postavené na vzájemně se proplétající hře dvou sólových kytar, jež vytvářely překrásné harmonie. Kolekce je plná úžasných míst s melancholickými vibracemi, kterých dosahují oba kytaristé. V protikladu proti nim stojí až paranoidní zvuky ve skladbě Elevation.

Důležitou úlohu v tomhle drsném rock’n’rollovém voodoo obřadu hraje rytmika. Smithova důrazná basa se doplňuje s klapotem Ficcových bicích. Podobně, jako u Patti Smith, mají  Verlainovy texty v sobě kus existenciální poezie.

Pro řadu rockových fanoušků může být poslech alba poměrně tvrdým oříškem. Nenajdou na něm známé artrockové ani progrockové postupy, tak typické pro mnoho tehdejších alb plných rozsáhlých několikaminutových kompozic.

Nahrávku akceptují nejspíše až tehdy, pokud bez jakýchkoliv předsudků přijmou skutečnost, že punkrockovou hudbou může být i desetiminutový kytarový jam Marquee Moon, v němž se oba kytaristé střídají v sólech. Ostatně, pečlivě rozepsaný rozpis sól ve zbývajících skladbách je uveden v poznámkách na obalu alba.

Ukázky:

Friction – https://youtu.be/RwrCUEMl76U
Elevation – https://youtu.be/s4s5bj5fZO8
Venus – https://youtu.be/4f3d5ZdE4vY
Marquee Moon – https://youtu.be/jlbunmCbTBA

Prove It (Brian Eno Demo) – https://youtu.be/HAqe_V6tzBM
Marquee Moon (Brian Eno Demo) – https://youtu.be/YS27RAXhBWQ
Friction (Brian Eno Demo) – https://youtu.be/hjEFuUNc3Uc

Television: Marquee Moon

Label: Elektra ‎– 7E-1098
Format: Vinyl, LP, Album
Country: US
Released: 1977
Genre: Rock
Style: New Wave, Punk

Tracklist:

A1     See No Evil     3:56
A2     Venus             3:48
A3     Friction         4:43
A4     Marquee Moon     9:58
B1     Elevation         5:08
B2     Guiding Light     5:36
B3     Prove It         5:04
B4     Torn Curtain     7:00

Lyrics By – Tom Verlaine
Written-By – Richard Lloyd (tracks: B2), Tom Verlaine
This album is dedicated to William Terry Ork

Credits:

Bass, Vocals – Fred Smith
Drums – Billy Ficca
Guitar, Vocals – Richard Lloyd
Keyboards – Tom Verlaine
Lead Vocals, Guitar – Tom Verlaine

Guitar [Guitar Solo After The Second Chorus] – Richard (tracks: A4)
Guitar [Guitar Solo After The Third Chorus] – Tom (tracks: A4)
Guitar, Soloist – Richard (tracks: A1, B1, B2), Tom (tracks: A2, A3, B3, B4)

Producer – Andy Johns, Tom Verlaine
Engineer – Andy Johns
Engineer [Assistant] – Jim Boyer
Mastered By – Greg Calbi, Lee Hulko
Mixed By – Andy Johns
Mixed By [Assistant] – Jimmy Douglass, Randy Mason
Recorded At – A&R Studios

Autor

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..