Naposledy aktualizováno: 6.10.2025
Od Chiquinhy Gonzagy po současné experimenty: průřez brazilskou hudbou, která formovala národní identitu a inspirovala svět
Brazilská hudba je víc než jen zvuk – je to příběh lidí, jejich radostí, smutků a kulturní hrdosti. Začíná u Chiquinhy Gonzagy, průkopnice chorinha a karnevalové tradice, pokračuje přes sambu, která formovala rytmus národa, a bossa novu, která spojila domácí hudební tradici s globálním světem. Tropicália a iê-iê-iê ukazují odvahu experimentovat a manguebeat dokazuje, že Música Popolar Brasileira se dokáže neustále proměňovat, aniž by ztratila vlastní tvář. Je to hudba, která propojuje minulost s přítomností a inspiruje generace po celém světě.
Chiquinha Gonzaga: začátek příběhu
Francisca Edwiges Neves Gonzaga, známá jako Chiquinha Gonzaga, se narodila roku 1847. V roce 2012 byl na její počest stanoven Národní den Música Popular Brasileira. Byla průkopnicí stylu choro („pláč“ či „nářek“), který se zrodil v Riu de Janeiru v 19. století.
Přestože název evokuje smutek, choro zní většinou radostně a hravě. Je to hudební rozhovor, v němž se muzikanti doplňují a předhánějí. A ti, kdo ho hrávali při nočních serenádách, dostali přezdívku chorões – „ti, co pláčou hudbou“.
Chiquinha byla také první, kdo složil karnevalovou pochodovou píseň – „Ó Abre Alas“ (1899). Pianistka se později stala dirigentkou a zakladatelkou Brazilské společnosti divadelních autorů (Sociedade Brasileira de Autores Teatrais), která podporuje hudebníky dodnes. Zemřela roku 1935, ale její odkaz ukázal, že hudba může být nástrojem svobody.
Samba: rytmus národní identity a Zrození pojmu MPB
Na choro navázala samba, která ve 30. a 40. letech zakořenila po celé zemi a stala se symbolem Brazílie. Její podoby – od samby carioca po sambu de roda v Bahii – spojují africké kořeny s domorodými a evropskými vlivy. Samba se stala rytmem každodennosti, hudbou oslavy i kritického komentáře.
Música Popular Brasileira (MPB) zahrnuje pestrou paletu žánrů: sambu, chorinho, maxixe, frevo, forró, baião, hudbu caipira, moda de viola, rock, rap i funk. Významně ovlivňuje život země tím, že ve verších a akordech vyjadřuje všechny pocity národa v každodenním boji proti komplexu psů, který pohrdá vším, co má lidový původ, a uctívá vše, co pochází zvenčí.
Kořeny sahají k prolínání afrických, domorodých a evropských vlivů. Samotný pojem MPB se objevil až v 60. letech, kdy nová generace skladatelů přinesla písně, které nešlo jednoznačně zařadit. Kritici jim začali říkat jednoduše MPB – a tím se zrodil proud, jenž spojuje tradici, angažovanost i experiment.
Od karnevalu k bossa nově
Historie MPB vede od Chiquinhy Gonzagy a její „Ó Abre Alas“ přes Pixinguinhu a chorinho „Carinhoso“ až k bossa nově. Tu proslavili Tom Jobim a João Gilberto, zejména s písní „The Girl from Ipanema“ (1964). Byl to Jobim, nazývaný „maestro soberano“ v písni „Paratodos“ od Chico Buarque, jenž jednou řekl, že existuje americká, kubánská a brazilská hudba, „zbytek je valčík“.
Přehánění stranou, Tom tím chtěl říci, že brazilská populární hudba je respektována a obdivována po celém světě. Bossa nově vtiskl pevný tvar a zásadně proměnil brazilskou populární hudbu. Jeho melodický styl otevřel cestu k mezinárodnímu publiku a dal MPB globální rozměr.
Iê-iê-iê, Tropicália
Šedesátá a sedmdesátá léta přinesla jovem guardu, známou rovněž jako „iê-iê-iê“. Muzikanti jako Erasmo Carlos a Roberto Carlos („Festa de Arromba“) nebo José Roberto („Coração de Papel“) spojovali pop a rock s brazilskou tradicí. Paralelně se rozvíjející kulturní hnutí Tropicália také rozšířilo hudební obzory – Caetano Veloso („Festa Imodesta“) a Gilberto Gil („Aquele Abraço“) propojovali domácí hudbu s globálními experimenty.
Hudba Nação Zumbi spojuje kořeny severovýchodu Brazílie se zvuky celého světa
V devadesátých letech nastoupil manguebeat z Pernambuca. Chico Science a Nação Zumbi pracovali s prvky funku, rocku a hip hopu. Oslovili posluchače po celém světě. Jejich písně vyrůstají z autentické kultury severovýchodní části země. Jsou pevně zakořeněné v Brazílii, a přitom se otevírají vlivům odkudkoli.
Chico Science se stal průkopníkem a hlasem tohoto hudebního hnutí. Jeho význam spočívá nejen v kompozicích a tvůrčím přínosu, ale i v tom, že na jevišti přivedl tuto energii zpět do Pernambuca a zprostředkoval ji publiku jako živou, autentickou zkušenost.
— Ana Sousa, kurátorka výstavy Ocupação Chico Science
Manguebeat připomíná, že planeta se točí dál, bez ohledu na všechny, kdo si přejí opak. Píseň „Um satélite na cabeça“ kritizuje otupělý systém, který zbavuje ulice snů a skrývá skutečné příčiny utrpení, hladu, bídy, nerovností a předsudků.
Africké dědictví je přítomné ve všech těchto projevech – od maracatu a coco až po rock, rap, funk či sambu. Nação Zumbi a Chico Science z něho čerpali vlastní zdroj síly a identity. Symbolickým vrcholem se stala jejich verze „Maracatu atômico“ (1972) od Jorge Mautnera a Nelsona Jacobiny, která z hutného rytmu a psychedelické energie vytvořila manifest celé generace.
Hudba jako hlas i odpor
Každá z těchto historických žánrových vln ukázala, že MPB se umí měnit a vstřebávat nové vlivy, aniž by ztratila vlastní tvář. Je kronikou života lidu – zpívá o radosti i utrpení. Od Pixinguinhiho po Chico Science zaznívá v hudbě kulturní hrdost i touha po svobodě. Ve skladbě „Notícias do Meu Brasil“ zpívá Milton Nascimento verše Fernando Branta: „Lid je moudřejší než ti, kdo jej chtějí řídit.“
Nascimento dokonce v rozhovoru řekl, že v současné brazilské populární hudbě chybí talent, přičemž zcela ignoroval sílu nových talentů, kteří jsou tu proto, aby ukázali, že se brazilská hudba neustále obnovuje, a proto „vždy přichází něco nového“, jak správně říká Belchior v textu populární písně „Como os Nossos Pais“. Klíčové je, že se MPB již před desítkami let proměnila v nástroj odporu – během represí byla prostředkem, jak bránit svobodu a mobilizovat společnost.
Kulturní a mezinárodní dopad
Música Popolura Brasileira nezůstala jen doma. Samba, bossa nova, tropicália i další proudy inspirovaly hudebníky po celém světě, od jazzmenů po alternativní scény – stala se mostem mezi kontinenty a generacemi.
Música Popular Brasileira je víc než žánr. Je to inspirace, kulturní identita a svědectví o síle Brazílie a jejího lidu. Od tradičních rytmů po současné experimenty zůstává živá a rozmanitá. Spojuje minulost s budoucností a připomíná, že hudba může být jazykem svobody.
