Naposledy aktualizováno: 27.8.2021
Debutové eponymní album jedné z nejslibnějších mladých amerických jazzových zpěvaček současnosti Samary Joy (1998, narozena jako Samara Joy McLendon) je kompilací standardů. Přineslo ji nominaci na Grammy. Jasně ilustruje, proč jsou tyto písně i po letech důležité. Producentem nahrávek je velezkušený veterán Matt Pierson, který ke spolupráci přizval jazzové trio kytaristy Pasquala Grassa.
Vítězka mezinárodní jazzové pěvecké soutěže Sarah Vaughan International Jazz Vocal Competition
Přestože Samara Joy teprve nedávno oslavila své 22. narozeniny, je podle bostonského nezávislého deníku Bay State Banner „Hlasem nové generace…. nastupující hvězdou.“
Vystupovala již v mnoha významných newyorských jazzových sálech, včetně Dizzy’s Club Coca Cola, Blue Note a Mezzrow. Navíc spolupracovala s takovými jazzovými velikány, jako jsou Christian McBride, Kirk Lightsey, Cyrus Chestnut či Dr. Barry Harris.
Poprvé na sebe výrazně upozornila v roce 2019 poté, co zvítězila v mezinárodním jazzovém pěveckém kláíní Sarah Vaughan International Jazz Vocal Competition. Soutěžila s písní Autumn Nocturne, od autorské dvojice Joe Myrow / Kim Gannon, kterou na gramodesky v roce 1941 poprvé nahrál orchestr Claudea Thornhilla.
„S tak ohromujícím rejstříkem hudebních dovedností byla McLendon dostatečně vyzrálá na to, aby z textu písně vytvořila smysluplný příběh pro posluchače i pro sebe samu,“ ohodnotil její výkon kritik Michael Barris z magazínu Downbeat.
K jazzu se Samara dostala relativně pozdě
K jazzu se Samara dostala relativně pozdě, byť vyrůstala v Bronxu a žila v hudební rodině. U nich doma se to soulem a motownskými písněmi jen hemžilo. Navíc její prarodiče vedli filadelfskou gospelovou skupinu The Savettes a tatínek doprovázel gospelového zpěváka, producenta a pastora Andraé Crouche.
„I když jsem nevyrůstala jako zpěvačka v kostele,“ vysvětluje Samara, „neustále jsem okolo sebe slyšela, jak si naše rodina společně prozpěvuje muziku, která mě dodnes inspiruje, což ve mně vzbudilo hrdost na můj umělecký původ. Díky muzikálům na střední škole jsem mohla s vervou objevit rozsah svého hlasu a používat různé barvy, které odpovídaly postavám, jež jsem hrála. Nakonec jsem se na střední škole zapojila do sboru ve své farnosti. Po pár měsících jsem se ujala role sbormistryně a téměř dva roky jsem zpívala na třech bohoslužbách týdně. To byl můj trénink.“
Poprvé k jazzu přivoněla během studia na Fordham High School for the Arts, kde pravidelně vystupovala s jazzovou kapelou a nakonec vyhrála cenu pro nejlepšího zpěváka v soutěži Essentially Ellington pořádané JALC.
Nicméně se mu začala věnovat až poté, co nadešla chvíle pro výběr vysoké školy. Chtěla studovat na státní škole blízko domova, a tak si zvolila State University of New York v Purchase, kde ji přijali na uznávaný jazzový program, v němž přednáší řada vynikajících instrumentalistů a skladatelů.
„Když jsem uslyšela Sářinu verzi písně Lover Man – propadla jsem jí“
Současní skladatelé a hudebníci ženou jazz až na samou hranici jeho tvůrčích možností. Navzdory tomu zůstává kolekce klasických písní a skladeb nazvaná Great American Songbook i nadále jakýmsi nedotknutelným, posvátným obřadem.
Již od prvních kroků na jazzové scéně se Samara nemohla vyhnout srovnáním se zpěvačkami, jako jsou Sarah Vaughan a Ella Fitzgerald, které písně z Amerického zpěvníku proslavily nejvíce. Odkaz obou vynikajících interpretek ji nedal spát.
Důkladně se s ním během univerzitní docházky seznámila, což se nakonec stalo ideálním základem jejího dlouhohrajícího debutu. „Inspirace pochází z toho, že jsem vstřebala co nejvíce z jejich stylu. Je to pro mě průřez tím, co jsem se doposud naučila, a zároveň forma, jak vzdát hold těm skvělým zpěvákům a zpěvačkám, kteří přišli přede mnou, a zároveň vtisknout skoro sto let starým písním moji vlastní vizi,“ vysvětlila.
O obdivu k Sarah Vaughan se svěřila: „Máma a táta mi umožnili poslech hudby se zajímavým záběrem, od Luthera Vandrosse a Chaky Khan až po George Dukea a Stevieho Wondera. O Sarah Vaughan jsem vlastně až do vysoké školy vůbec neslyšela. Všichni mí přátelé se zajímali o jazz a začali se se mnou dělit o jejich oblíbené gramodesky. Zlomovým okamžikem bylo, když jsem slyšela nahrávky Tadda Damerona s trumpetistou Fatsem Navarrem a Sářinu verzi písně Lover Man – propadla jsem jí.“
Ke klasickým songům se Samara staví bez špetky nostalgie či sentimentu
Nálady jednotlivých coververzí se pohybují od veselé jednoduchosti Everything Happens To Me až po tesknotu Lover Man. Písně But Beautiful, Let’s Dream In The Moonlight a Jim jsou poctou původním verzím Billie Holiday a ve It Only Happens Once a Stardust Joy vzdává hold velkému Nat King Coleovi.
Hodně jí v tom pomáhá doprovod tria Pasquale Grassa, budoucí velké hvězdy mezi jazzovými kytaristy. „Je skvělé s ním pracovat, protože vím, že ze sebe vydává to nejlepší, což mě popohání k tomu, abych předvedla své maximum,“ pochvaluje si.
Sestavu doplňují šikovný a nápaditý basista Ari Roland a legendární bubeník Kenny Washington, kteří dodávají skladbám jemně swingující kulisu. Grasso a Washington se se Samarou znají z vysoké školy, kde přednášeli jejímu studijnímu ročníku.
Ke klasickým songům, jako jsou Stardust, Moonglow nebo But Beautiful, se Samara staví bez špetky nostalgie či sentimentu. Tak, jako všichni skvělí zpěváci, i ona si umí najít originální způsob, jak se se slovy sžít. Bez ohledu na to, kolikrát už je někdo zpíval před ní.
Udivuje mě, že píseň jako Stardust, která vznikla poté, co hudebnímu skladateli Hoagymu Carmichaelovi v roce 1927 někdo zlomil srdce, může rezonovat s pocity zklamaných a opuštěných lidí i v roce 2021. Když Samara zpívá: „Bloudil jsi uličkou a daleko/ Zanechal jsi mi píseň, která nezemře/ Láska je teď hvězdný prach včerejška/ Hudba let minulých,“ se mi vydoluje z paměti něco osobního, živelného, co mi ježí chloupky až na zátylku.
emocionální přitažlivost písní z great american songbook, která zcela míjí racionální uvažování
Mnohé jazzové písně mají emocionální přitažlivost, která zcela míjí racionální uvažování. Evidentně to je důvod, proč jsou stále přitažlivé a hrají se tak dlouho. Samozřejmě, že neexistuje žádný konečný soupis „jazzových standardů“ – to, co známe jako Great American Songbook, je vlastně kolekcí skladeb jazzových skladatelů (například Song For My Father pianisty Horace Silvera nebo In A Sentimental Mood jedinečného skladatele a kapelníka Dukea Ellingtona), písní z divadelních představení (například Ain’t Misbehavin‘ Fatse Wallera) a různých popových písní z počátku 20. století vyprodukovaných v Tin Pan Alley, které zaujaly jazzové publikum a byly vhodné také pro spontánní improvizaci.
Co se týče nejoblíbenějších standardů, na prvním místě bývá pravidelně zmiňována skladba My Favourite Things ve verzi Johna „Trane“ Coltranea. Když jsem jeho provedení slyšel poprvé, sotva jsem si ho dokázal spojit s originálem, natolik bylo rozšířeno oproti původnímu vyznění. Coltrane se vyžívá ve své svobodě, když může se svým saxofonem odvát melodii na míle daleko do všech možných směrů.
Některé z těch nejvěhlasnějších standardů jsou téměř sto let staré, ale jejich účinek jako by s roky neochaboval. Skladba Strange Fruit v interpretaci Billie Holiday, která neúprosně ilustruje rasistické scény lynčování na Jihu, je stejně sugestivní jako jakékoli sólo Johna Coltranea.
A niterná tíseň, kterou navozují úvodní verše skladby Summertime George Gershwina, je stejně silná i dnes, bez ohledu na to, jak moc se okolní svět od roku 1935 změnil.
najít něco zcela nového na samé hranici toho původního
Jazzoví zpěváci, ačkoli bývají často všestranní, stejnou volnost, jíž si užívají instrumentalisté nejenom Traneova formátu a pověsti, nemají. Takže jejich úkolem je najít něco zcela nového na samé hranici toho původního.
Dokonalým příkladem, co mám namysli, může být další oblíbený standard Where Or When. Pochází z muzikálové komedie Babes In Arms z 30. let a z přízně fanoušků ho vytlačily dva hity z téže inscenace: The Lady Is A Tramp a My Funny Valentine.
Ani já jsem si jí nikdy předtím nevšiml, dokud jsem ji neslyšel zpívat Peggy Lee za doprovodu Bennyho Goodmana. Něco na tom, jak společně převrací tóny, naprosto dokonale vystihuje dojem, jako když se s někým poprvé setkáte, ale na jakési hlubší, ne úplně rozumové úrovni víte, že už jste se určitě někdy potkali. Stejným způsobem má skvělý standard tendenci zastavit čas – je to nové a důvěrné současně.
Umění spočívá v přesvědčivosti
Umění spočívá v přesvědčivosti; trochu jako když herec přistupuje k Shakespearovi nebo spisovatel převypráví řecký mýtus. Když Samara Joy zpívá The Trouble With Me Is You, v němž ukazuje vypravěčský talent daleko přesahující její věk, připadám si jako voyeur, který poslouchá rozrušený telefonní hovor mezi ní a její drahou polovičkou.
Přestože pravidla namlouvání se od roku 1944, kdy Nat King Cole nazpíval ten samý text a slova, změnila. Jak sama říká: „Není nad to, když vám to zpívá někdo, kdo tomu rozumí.“
V doprovodných poznámkách k albu píše ostřílený publicista Will Friedwald, že titul Samara Joy je „skvělou sbírkou velmi neotřelých nových aranží, nádherně nazpívaných vycházejícím talentem, a velmi působivým prvním albem. Lidé věčně používají slovo ‚nadčasový‘, jako by to byla ta největší pochvala vůbec, ale svým způsobem se zdá, že Samařin hlas a její hudba patří do všech dob, jako by byla spojena s celou historií jazzu zároveň – jako by se vyskytovala v každé éře současně, zní klasicky i moderně.“
Zisk ceny Sarah Vaughan je pro Joy přelomové. „Najednou jsem se ocitla ve světě jazzu. Dodnes je pro mě neuvěřitelné, jak rychle se věci vyvíjely.“ Od té doby se Joy vrhla hlouběji do odhalování svých jazzových kořenů, aniž by ztratila ze zřetele vrozenou ženskost, díky níž její hlas září. Její první album je předzvěstí příchodu mladé umělkyně předurčené k velkým uměleckým počinům.
Ukázky:
Stardust
– https://youtu.be/i-X8iI_3odM
Samara Joy at Dizzy’s Club singing I Got It Bad
– https://youtu.be/YqMDlrykQUU
Samara Joy
Label: Whirlwind Recordings – none
Format: 12 x File, AAC, Album, 256 kbps
Country: US
Released: Jul 9, 2021
Genre: Jazz
Style: Cool Jazz
Tracklist
1/ Stardust (3:53)
(Parish, Carmichael)
2/ Everything Happens To Me (3:47)
(Adair, Dennis)
3/ If You Never Fall In Love With Me (2:33)
(D. Wolf, Sam Jones)
4/ Let’s Dream In The Moonlight (2:46)
(Malneck, Walsh)
5/ It Only Happens Once (4:21)
(Frankie Laine)
6/ Jim (3:58)
(C. Petrillo, E. Ross, N. Shawn)
7/ The Trouble With Me Is You (2:36)
(Tobias, Tomlin)
8/ If You’d Stay The Way I Dream (1:57)
(Arthur Herzog Jr., Irene Kitchings)
9/ Lover Man (Oh Where Can You Be ?) (3:46)
(Davis, Sherman, Ramirez)
10/ Only A Moment Ago (3:54)
(Rose, Ager)
11/ Moonglow (3:22)
(Hudson, Mills, DeLange)
12/ But Beautiful (5:00)
Featuring – Pasquale Grasso
(James Van Heusen, Johnny Burke)
Personnel
Samara Joy – vocals
Pasquale Grasso – guitar
Ari Roland – double bass
Kenny Washington – drums
Credits
Recorded at Oktaven Audio, Mt. Vernon, NY
(October 20-21, 2020)
Recording Engineer – Ryan Streber
Assistant Engineer – Charles Mueller
Mixed and Mastered by Christopher Allen
Produced by Matt Pierson
Photography – Shervin Lainez
Graphic Design – Monika Jakubowska
Liner Notes – Will Friedwald
