Naposledy aktualizováno: 28.11.2017
´Malej Mitch´, takovou přezdívku měl drobný trumpetista a kornetista George Mitchell (8. 3. 1899 – 22. 5. 1972). Talentovaný citlivý hráč s vřelým tónem byl skutečnou ozdobou každého jazzového bandu, ve kterých ve dvácátých a třicátých letech minulého století hrál.
Vynikající kornetista, který žil v éře King Olivera, Louise Armstronga a Henryho „Red“ Allena
George Mitchell patřil v jazzu nakloněné poválečné době k nejoblíbenějším jazzmenům. Měl jedinou smůlu. Byl současníkem vynikajících kornetistů, jakými byli King Oliver, Louis Armstrong a Henry „Red“ Allen.
Na kornet hrál od dvanácti. Začínal ve školní kapele St. Augustine School Band. V osmnácti odjel na koncertní šňůru s Louisville Musical Club Brass Band. Další angažmá získal v orchestru kočovné společnosti Rabbit’s Foot Minstrel Show, v jejímž programu se objevovaly tradiční bluesové hvězdy Ma Rainey, Bessie Smith nebo Ida Cox.
Ve dvaceti dorazil do Chicaga. Celých patnáct let působil v jižních čtvrtích Větrného města. Svým vřelým komorním stylem hry zaujal. Doprovázel místní velká jména – pianistu Tonyho Jacksona a bubeníka Tubbyho Halla. V letech 1921-1922 se toulá a živí se, jak se jen dá.
Další hudební štací je Carroll Dickerson Orchestra (1923-24). Malej Mitch později vystřídal legendárního neworleanského kornetistu Freddieho Kepparda v kapele Doca Cooka.
První gramofonové nahrávky s Bootblacks a Wanderers
V roce 1926 nahrává s muzikantskými partami New Orleans Bootblacks a New Orleans Wanderers první gramodesky Perdido Street Blues, Papa Dip, Mad Dog a Gate Mouth a několik dalších.
V sestavě Wanderers tehdy nahradil Louise Armstronga, který měl platnou smlouvu s labelem Okeh a nemohl se session zúčastnit. Nahrávky se objeví na kompilačním LP desce Johnny Dodds & Kid Ory (1958, Epic).
Dva měsíce po hraní s Bootblacks a Wanderers se George Mitchell přidává k Red Hot Peppers, kapele pianisty a skladatele Jelly Roll Mortona. Vznikají klasická čísla tradičního jazzového repretoáru dostupná na sérii vinylových LP Jelly Roll Morton And His Red Hot Peppers – Volume 1, 2, 3, 4 (1972, RCA) – Black Bottom Stomp, The Chant, Deadman Blues, Sidewalk Blues, Steamboat Stomp, Grandpa’s Spells, The Pearls a další.
V předvečer hospodářské krize hraje s Earlem Hinesem
V letech 1928 – 1931 je členem kapely veledůležité jazzové osobnosti, pianisty Earla Hinese . Období zachycuje album The Indispensable Earl Hines Vol. 1 (1979, RCA). Jistým překvapením je poměrně málo prostoru, který Mitchell jako sólista dostává.
Po odchodu od Hinese zkouší hrát ještě několik měsíců po klubech. Účastní se nahrávacích frekvencí s Hot Six pianisty Luise Russella a kapelami vedenými klarinetistou Jimmiem Noonem, resp. pianistou Richardem M. Jonesem.
Během Velké hospodářské krize se rozhodne skončit s nejistým muzikantským životem a přijímá místo bankovního poslíčka. Naposledy veřejně vystoupil v roce 1934 s big bandem Gold Coast Orchestra pod taktovkou Freddieho Williamse.
Ukázky:
New Orleans Wanderers – Perdido Street Blues
– https://youtu.be/UUkLy21M4m4
Johnny Dodds/New Orleans Bootblacks – Mad Dog
– https://youtu.be/Xojy-wm4CsM
Jelly Roll Morton – Blackbottom Stomp-1926
– https://youtu.be/bVUyvwtHTnw
