Zpěvák a talentovaný multiinstrumentalista Nathan Heathman (2. 1. 1957 – 11. 10. 2004, narozen jako Nathan Wayne Heathman) doprovázel řadu funkových, rhythm’n’bluesových a soulových hvězd.
Mary J. Blige (11. 1. 1971, narozena jako Mary Jane Blige) je jednou z nejúspěšnějších zpěvaček posledních tří desetiletí. Fanouškům nabídla moderní hudební směs namíchanou z nového soulu a rhythm’n’blues v hip hopovém hávu.
Bud Powell (27. 9. 1924 – 31. 7. 1966, narozen jako Bud Earl Powell), vynikající pianista a tragická jazzová postava, jenž podstatnou část života bojoval s drogovou závislostí a těžkými psychickými problémy. Více jak třetinu života prožil v nemocnicích a psychiatrických léčebnách.
Harvey Mason (22.2.1947, narozen jako Harvey William Mason Jr.), absolvovent prestižních hudebních škol v Berklee a konzervatoře New England, je vyhledávaný studiový a koncertní fusion bubeník.
Texaský kytarista, zpěvák, skladatel a producent Johnny Winter (23. 2. 1944 – 16. 7. 2014, narozen jako John Dawson Winter III) patří mezi nejvýznamnější bělošské bluesové kytaristy posledních padesáti let.
Představitel japonské freejazzové klavírní školy, Yosuke Yamashita (26. 2. 1942), získal renomé avantgardního jazzmana na konci šedesátých let minulého století.
Gospelový, funkový a soulový zpěvák Solomon Burke (21. 3. 1936 – 10. 10. 2010, narozen jako James Solomon McDonald) může být vnímán jako prototyp soulového zpěváka z počátku šedesátých let. Sám sebe popsal jako interpreta, kvůli kterému byl vytvořen pojem „soul music“.
Od roku 1967 Wayne Shorter nevydal žádnou sólovou nahrávku. Přestávka trvala dlouhých třicet šest let. Zdá se, že až v roce 2003 si chtěl udělat radost a u značky Verve Records připravil album Alegría (španělsky Radost). Ta mu vydržela dlouho, protože s ním získal cenu Grammy pro „The Best Jazz Instrumental Album“ za rok 2004.
S miniprofilem kornetisty a jazzového krále neworleanských ulic Freddie Kepparda (27. 2. 1889 – 25. 7. 1933, také jako Freddy Keppard) cestujeme hluboko do historie jazzu. Ocitáme se v dobách, ve kterých se tento jedinečný hudební styl teprve klubal na svět
Nighthawks At The Diner (Nočňátka na večeři) je třetí řadová dlouhohrající deska Toma Waitse, amerického básníka, s ležérně naraženou placatou kšiltovkou nebo hučkou na temeni hlavy, pozorovatele a komentátora „amerického způsobu života“, osobitého zpěváka, skladatele, baviče a pokračovatele těch nejlepších tradic beatnické generace, komika Lennyho Bruce a knižních příběhů spisovatele Charlese Bukowskiho.
Jeden z největších bluesových kytaristů, s velkým vlivem na další vývoj kytarové hry, Hubert Sumlin (16. 11. 1931 – 4. 12. 2011, narozen jako Hubert Charles Sumlin), udělal první bluesové krůčky v rodném Greenwoodu ve státě Mississippi.
Když v září 1976 v londýnském klubu 100 vystoupila narychlo sestavená parta okolo zpěvačky s přezdívkou Siouxsie Sioux (27. 5. 1957, narozena jako Susan Janet Ballion) a baskytaristy Stevena Severina (25. 9. 1955, narozen jako Steven John Bailey) pod názvem Siouxsie and The Banshees, nemohl nikdo tušit, jakým směrem se bude autorské duo Severin/Sioux ubírat v dalších letech .
Od sedmi let hrál Jimmy Dorsey (29. 2. 1904 – 12. 7. 1957, narozen jako James Francis Dorsey) v orchestru svého otce na kornet. Později přešel na altsaxofon, klarinet a trubku. Jeho mladší bratr TommyDorsey začne hrát na trombon.
Merl Saunders (14. 2. 1934 – 24. 10. 2008) byl výborný hráč na Hammond Organ B3. Profesionálně na něj hrál již ve třinácti letech. Muzikantsky ho inspiroval varhaník Jimmy Smith.