Naposledy aktualizováno: 31.10.2018
Když cizí písně přestanou spěchat
Albert King na I’ll Play The Blues For You neopouští blues kvůli funku a soulu. Dělá spíš opačnou věc: cizí písně zpomalí, protáhne a nechá kapelu pracovat tak, aby unesla jeho vlastní způsob hry. Titulní skladba Jerryho Beache, „Breaking Up Somebody’s Home“ i návrat k „Laundromat Blues“ dokazují, jak si King v roce 1972 přivlastnil současný Memphis.
O albu I’ll Play The Blues For You se snadno napíše, že Albert King v roce 1972 pustil do svého blues víc soulu a funku. Není to nepravda, jen tím skoro nic nevysvětlíme. King se tu nesnaží stát někým jiným a producenti Allen Jones s Henrym Bushem z něj nedělají zpěváka pro novou generaci. Zajímavější je opačný směr.
King dostává do rukou písně z různých koutů tehdejší černé hudby a mění jejich tempo, délku i způsob, jakým je kapela drží. Některé zpomalí, jiné protáhne. Výsledkem je deska, na níž se okolní hudba přizpůsobuje Albertovi Kingovi častěji než Albert King jí.
Píseň, kterou si ponechal
Titulní skladbu nenapsal King ani nikdo z obvyklého staxovského autorského okruhu. Autorem byl Jerry Beach a King později vzpomínal, že ji dostal ve studiu ve chvíli, kdy hledali další materiál. Sedmiminutová nahrávka dnes přitom zní, jako by mu patřila odjakživa.
Basa drží skladbu pohromadě, bicí Kinga netlačí dopředu a Memphis Horns vstupují jen tam, kde mají co říct. King střídá zpěv, kytaru a dlouhou mluvenou pasáž. Není to žádný otcovský proslov, ale docela okaté balení ženy, sebevědomé a místy až komicky rozvláčné.
Že taková podoba skladby nebyla samozřejmostí, ukazuje alternativní verze. Nemá dlouhý mluvený vstup, dechy jsou postavené jinak a celek se vyvíjí odlišně. Na album se dostala verze s dlouhou mluvenou pasáží; alternativní take připomíná, že skladba mohla fungovat i bez ní. King si ji pak přivlastnil dokonale: její název měl později napsaný na koncertním autobusu.
Když soulová píseň přestane spěchat
Ještě názornější je „Breaking Up Somebody’s Home“. Ann Peebles krátce před Kingem natočila „I Feel Like Breaking Up Somebody’s Home“ jako krátkou, sevřenou memphiskou soulovou píseň. Kingova „Breaking Up Somebody’s Home“ přesáhne sedm minut. Výsledkem ale není jen delší sólo. Celá skladba se začne chovat jinak.
Rytmický základ alba tvoří muzikanti spojení s Bar-Kays a Isaac Hayes Movement – mimo jiné Michael Toles, James Alexander a Willie Hall. Jejich způsob práce je dobře slyšet právě v „Breaking Up Somebody’s Home“: basa se vrací ke stejnému základu, zatímco King nad ním natahuje fráze, nechává je doznít a odpovídá si kytarou na vlastní zpěv. Soulový kus tak nemusí mířit co nejrychleji k dalšímu refrénu.
Ne všechno zabere
Takový tvůrčí přístup samozřejmě není automat na dobrou hudbu. „I’ll Be Doggone“ je dobrým příkladem. King si vezme motownskou píseň Marvina Gaye, posadí ji do pomalejšího jižanského rytmu, jenže mně pořád připadá jako jedna z méně přesvědčivých věcí na desce.
Mnohem zajímavější je „Little Brother (Make A Way)“. Široký historický výklad tahle skladba nepotřebuje. Text staví proti sobě zkušenost starší generace a mladšího člověka, který chce dojít dál.
A pak jsou tu dvě skryté perly: „Answer To The Laundromat Blues“ a „Don’t Burn Down The Bridge“. Druhá ten status bez problémů ustojí. První si zaslouží trochu delší zastavení.
Odpověď po šesti letech
Když Albert King v roce 1966 přišel ke Stax, „Laundromat Blues“ nebyla jeho píseň. Napsal ji Sandy Jones, přes Estelle Axton se dostala ke Kingovi a stala se jeho prvním staxovským singlem. O šest let později už ale není jen interpretem cizího „Laundromat Blues“: ke skladbě, která ho uvedla do Staxu, si napíše vlastní odpověď.
Hudebně patří „Answer To The Laundromat Blues“ pořád k nejsilnějším místům alba. Text je ovšem jiná věc. Machistická výhrůžka směrem k ženě dnes vyznívá podstatně hůř než Kingova kytara a není důvod ji přecházet jako nevinný dobový žert.
Jones s Bushem Kingovi nový styl nevymysleli. Našli sestavu a aranžmá, v nichž sedmiminutová titulní skladba nebo roztažené „Breaking Up Somebody’s Home“ nepůsobí jako neúnosné protahování singlového hitu, ale jako přirozený tvar. Právě tehdy je Kingovo album I’ll Play The Blues For You nejsilnější.
Albert King: I’ll Play The Blues For You
Label: Stax – STS-3009
Format: Vinyl, LP, Album
Country: US
Released: 1972
Genre: Funk / Soul, Blues
Style: Electric Blues
Tracklist:
Jasně — takto:
A1 / I’ll Play The Blues For You (Parts 1 & 2) (7:17)
A2 / Little Brother (Make A Way) (2:45)
A3 / Breaking Up Somebody’s Home (7:15)
A4 / High Cost Of Loving (2:52)
B1 / I’ll Be Doggone (5:39)
B2 / Answer To The Laundromat Blues (4:33)
B3 / Don’t Burn Down The Bridge (‚Cause You Might Wanna Come Back Across) (5:05)
B4 / Angel Of Mercy (4:18)
Credits:
Backing Band – The Bar-Kays, The Movement
Guitar, Vocals – Albert King
Horns – Memphis Horns
Notes:
Special Thanks to Al Jackson Jr. & Jim Stewart
RHYTHM by The Bar-Kays & The Movement
