Naposledy aktualizováno: 5.8.2025
Conjunto jako kulturní dědictví
Hudba z jižního Texasu, německé polky, mexické balady a mistrovství na knoflíkový akordeon. Flaco Jiménez posunul conjunto od regionálního stylu k celosvětovému fenoménu. Byl víc než jen legenda stylu conjunto – byl mistr improvizace a symbol kulturní hrdosti.
Hlas akordeonu z Texasu, který slyšel celý svět
Flaco Jiménez (11. 3. 1939 – 31. 7. 2025), narozen jako Leonardo Jiménez, je nejen ztělesněním texasko-mexické akordeonové tradice, ale i jejím neúnavným propagátorem. Jeho jméno se pojí s nespočtem žánrových průniků – od klasického conjunto přes country až po rock a rhythm’n’blues. To, co jiní považovali za hranici, bylo pro Flaca výzvou – a příležitostí ke kreativitě.
V devadesátých letech spoluzaložil tex-mex superkapelu Texas Tornados po boku Freddieho Fendera, Doug Sahma a Augieho Meyerse a společně definovali nový zvuk hudebního Jihozápadu. Jako sideman i kapelník spolupracoval s řadou hvězd. Jeho diskografie čítá přes 25 alb, první sólovku Una Sombra vydal v roce 1972. Jeho akordeon zní všude tam, kde se americké styly protínají s latinoamerickým cítěním.
Hudba dělníků i rebelů
Tex-Mex se narodil ve dvacátých a třicátých letech, když Chicanos objevili kouzlo akordeonu, který do Texasu přivezli čeští a němečtí přistěhovalci. Tenhle nástroj, původně určený pro polky, valčíky a redowy (česky rejdováky) v tanečních sálech, se v rukou mexicko-amerických hudebníků proměnil. Jednořadový knoflíkový akordeon se začal proplétat s bezstarostným rytmem gringo polky a s melancholickými melodiemi i harmoniemi mexických rancheros.
Výsledek? Svérázný a nakažlivý zvuk norteña a tex-mex conjunta. V padesátých letech začaly hrát prim vokály. Diatonický knoflíkový třířadý akordeon a hluboce bručivé bajo sexto se staly standardem. Instrumentální virtuozita ustoupila písničkám, které se daly zpívat a tančit. Dobu přerodu skvěle dokumentuje série alb Texas-Mexican Border Music (Una Historia de La Musica de La Frontera) na labelu Folklyric, dceřince Arhoolie Chrise Strachwitze.
Na rozdíl od komerčnějšího stylu tejano, který přišel později a balancoval mezi popem a country, zůstával conjunto dlouho hudbou především pro komunitu – a tedy mimo pozornost širšího amerického publika. Až do chvíle, kdy na scénu vstoupil Leonardo „Flaco“ Jiménez.
Základní nástrojové obsazení stylu conjunto tvoří čtyři pilíře:
– Diatonický knoflíkový akordeon – melodický tahoun, původně importovaný od německých přistěhovalců, typický pro tex-mex hudbu.
– Bajo sexto – dvanáctistrunný nástroj podobný kytaře, poskytuje harmonii a rytmickou základnu.
– Elektrická basa – dříve nahrazovaná kontrabasem (tololoche), dnes zajišťuje hutný groove.
– Bicí souprava – v moderních sestavách doplňuje rytmus, často s prvky polky, cumbie a dalších stylů.
Některé kapely přidávají i další nástroje – perkuse, saxofon, druhý akordeon – ale tato čtyřka tvoří základní kostru zvuku.
San Antonio má svého Satchma
Flaco se narodil v roce 1939 v San Antoniu. Byl dědicem slavné muzikantské dynastie. Jeho otec Santiago Jiménez Sr. patřil mezi průkopníky stylu tex-mex a jeho skladby jako „Viva Seguin“ se hrají dodnes. Flaco hrál už jako malý kluk, nejprve po boku otce a bratra Santiaga Jr.. V patnácti letech nahrával se skupinou Los Caporales a postupně do svého stylu začlenil i prvky zydeca, inspirován hudbou Cliftona Cheniera. To již vyměnil svůj první nástroj, bajo sexto, za akordeon.
V 60. letech nahrává první vlastní singly a zahájil spolupráci s Dougem Sahmem. Hraje v tanečních sálech v okolí San Antonia. Do akordeonu se opřel s energií a vynalézavostí, kterou mnozí srovnávali s jazzem. Improvizoval, měnil rytmy, přidával melodické smyčky a dokázal rozeznít nástroj způsobem, který byl zároveň poetický i divoký.
Jindy hrál, jako by to byla bluesová kytara – s tahem, radostí a lehkostí, která dokáže vyhnat lidi na parket už po prvních taktech. Každá fráze má jasný cíl, žádné plané ozdoby, jen čistý groove a emoce.
Hudební kurátor Hector Saldaña přirovnal jeho význam pro San Antonio k tomu, co Louis Armstrong znamenal pro New Orleans. A nebylo to přehnané – Flaco byl zosobněním identity San Antonia stejně jako jeho hlasem.
Spojka mezi světy
Z Jiménezovy tvorby vždy vyzařovala radost, otevřenost a přirozená muzikálnost, která dokázala spojovat generace, žánry i kultury. Jeho akordeon nebyl jen nástroj, ale hlas, který nesl příběhy texasko-mexického pohraničí i jeho osobní uspokojení z hudby. Skladby jako „Las Gaviotas“ ukazují, s jakou lehkostí dokázal oživit tradiční melodii.
Rozhodně nebyl hudební purista. Miloval své kořeny, ale nebál se je míchat s jinými žánry. Ve studiu i na pódiu se potkával s bluesmeny, country zpěváky, hvězdami hippie generace i rockovými ikonami – Ry Cooderem, Carlosem Santanou, Willie Nelsonem, Los Fabulosos Cadillacs, Dwightem Yoakamem, Dr. Johnem nebo i Rolling Stones. S akordeonem v ruce vnášel tex-mex zvuk do country, blues i zydeca, aniž by mu uletěla jeho typická duševní kotva.
Flacův styl je blízký jazzu. Mezi slokami se pohybuje jako sólista – vždy citlivý, vždy originální.
— Felix Contreras (NPR)
Jeho improvizační schopnosti si získaly respekt i mimo latinskoamerickou scénu. Ať hrál cokoliv, jeho rukopis byl rozpoznatelný na první poslech: nasládlé tremolo, rozechvělá harmonie, přechody od něžného k extatickému.
Lokální legenda, globální odkaz
Přesto nikdy nezapomněl na domov. Většinu života strávil v San Antoniu a místo světových turné si raději vybíral místní pódia a festivaly. Desítky let zářil jako hlavní hvězda Tejano Conjunto Festivalu – největší přehlídky svého druhu v USA, kde hrál pro generace fanoušků, kteří ho znali už od dětství. Pro mnohé z nich představoval víc než jen skvělého muzikanta. Byl důkazem, že jejich hudba a kultura mají hodnotu a hrdost.
Flaco Jiménez během své kariéry posbíral několik Grammy, včetně té za celoživotní přínos. Vstoupil do mezinárodní síně slávy a v roce 2021 se jeho album Partners (1992, spotify link) dostalo do Národního registru nahrávek. O rok později mu prezident Spojených států udělil Národní medaili za umění – nejvyšší kulturní poctu, jakou může v USA umělec získat. Kvůli zhoršujícímu se zdraví si ji ale osobně nepřevzal.
Když padají hvězdy z nebe
Hudba Flaca Jiméneze zazněla ve filmech jako Y Tu Mamá También či Chulas Fronteras a jeho odkaz dnes připomíná i série akordeonů Hohner Flaco Jiménez Signature. Jeho vliv připomněl i César Rosas z Los Lobos: „Flaco nebyl jen hudební mentor, ale i náš přítel. Zůstane navždy v mém srdci. Je to obrovská ztráta.“
„Když Flaco vystoupil na pódium, hned jste poznali, že je to on,“ řekl o něm akordeonista Josh Baca z Los Texmaniacs. Jeho kolega Max Baca dodal: „Měl v sobě něco magického, co se nedá popsat. Musíte to slyšet. Musíte to cítit.“
A přesně tak si ho budeme pamatovat. Jako hvězdu, jejíž světlo stále září, i když už spadla z nebe.
Výběr zásadních spoluprací Flaca Jiméneze
Devět skladeb, které ukazují jeho hráčské mistrovství napříč žánry i generacemi.
Dwight Yoakam & Buck Owens – „Streets of Bakersfield“
Buenas Noches from a Lonely Room (1988)
Hit číslo jedna a jedno z Flacových nejslavnějších hostování. Díky němu se akordeon dostal do country rádií – a tam i zůstal.
Los Super Seven – „Mi Ranchito“
Los Super Seven (1998)
Grammy oceněná nahrávka, v níž Flaco připomíná sílu kořenů a melodickou krásu tradiční mexické hudby.
Ry Cooder – „He’ll Have to Go“
Chicken Skin Music (1976)
Flacova spolupráce s Ry Cooderem na albu Chicken Skin Music je ikonická. Celé album je mistrovským dílem, ale klíčovou skladbou z této spolupráce je „He’ll Have to Go“.
The Mavericks – „All You Ever Do Is Bring Me Down“
Music for All Occasions (1995)
Tex-mex groove na vrcholu popularity. Flacův akordeon dodává písni sebevědomý tah i taneční energii.
Linda Ronstadt – „El Puente Roto“
Partners (1992)
Výjimečné spojení dvou hudebních světů. Ronstadtin vokál a Flacův akordeon tvoří poctu mexickému dědictví.
Carlos Santana – „They All Went to Mexico“
Havana Moon (1981)
Trojkombinace Santana–Nelson–Jiménez v rytmické skladbě, kde se latinskoamerický groove snoubí s texaskou nostalgií.
Texas Tornados – „(Hey Baby) Qué Pasó“
Texas Tornados (1990)
Ikonická tex-mex hymna. Flaco a jeho parťáci tu spojili síly ve skladbě, která už navždy patří tanečním parketům.
The Rolling Stones – „Sweethearts Together“
Voodoo Lounge (1994)
„Sweethearts Together“ je nejznámější skladba, na které se Flaco Jiménez podílel. Tex-mexový nádech, který do skladby vnesl, byl pro Stones jedinečným odklonem.
Los Texmaniacs – „Margarita, Margarita“
Flaco & Max: Legends & Legacies (2014)
Dojemné hudební předání štafety – Flaco a Max Baca v živé conjunto klasice, která propojuje generace.
