Naposledy aktualizováno: 3.12.2018
Rodák z farmy nedaleko Opelousas, v někdejší francouzské severoamerické kolonii Louisiana, Clifton Chenier (25. 6. 1925 – 12. 12. 1987), je nekorunovaným králem tamního hudebního stylu Zydeco. Stylově jedinečný akordeonista, skladatel a osobitý zpěvák, má mezi interprety původní creolské hudby výjimečné postavení.
Tvrdé začátky ropného těžaře
Cliftonova akordeonová hra vycházela z bělošského Cajunu. Přimísil k ní prvky blues, rock’n’rollu a rhythm’n’blues. V počátcích ho ovlivnili pouze lokálně známí muzikanti. Jedním z prvních, kdo hráli v okolí New Orleans blues na akordeon, byl Amédé Ardoin. Dalšími vzory byly Claude Falk, Izeb Laza, Joe Liggins nebo Sidney Babineaux.
V roce 1947 opouští i se svou ženou rodnou farmu a těžkou práci na tamních bavlníkových, kukuřičných a třtinových plantážích. Stěhuje se za svým starším bratrem Clevelandem do Lake Charles, na jihozápadě Louisiany.
Oba bratři pracují u vrtů na ropných polích a později v rafinerii společnosti Gulf. Cleveland doprovází Cliftona na valchu, když si bratři společně po okolních hospodách a tančírnách večer a o víkendech přivydělávají na přilepšenou hrst drobných.
Alespoň jsem vešel do povědomí
Nahrávací smlouvu získává v roce 1954 u Elko Records. O rok později natočí pro Specialty Records svůj první místní hit. Je jím Ay-Tete-Fille (Hey Little Girl), v produkci Bumpse Blackwella, jinak spolupracovníka Little Richarda.
Profesionální hudební dráhu nastoupí v roce 1956. Postaví si vlastní kapelu The Zodico Ramblers, v níž hrají bluesový kytaristé Lonnie Brooks, Phillip Walker a Lonesome Sundown. U chicagského Chess Records se upíše na několik měsíců, ale nic z toho není.
V dalších letech nahrává třináct singlů pro louisianský Zinn Records. Žádná z těchto 45rpm se neprobojuje na hitparádový žebříček. Chenier většinu času pojídal jen notně okoralou kurku profesionálního muzikantského chlebíčku. Zpětně tuhle etapu zhodnotí s nadhledem slovy: „Alespoň jsem vešel do povědomí.“
Neočekávaný úspěch french music
Ke zlomu dochází na začátku roku 1964 při vystoupení v texaském Houstonu. Cliftonův bratranec, kytarista a zpěvák Lightin‘ Sam Hopkins, se o něm zmíní před Chrisem Strachwitzem, majitelem maličkého kalifornského labelu Arhoolie Records.
Chris se zajímal především o tzv. Low Down Blues, tedy hudbu a písně černošských zemědělských nádeníků na jihu Spojených států. Nevěřil, že by mohl v Houstonu narazit na interpreta, který by jej zaujal. Přesto společně s Hopkinsem odjeli do tzv. French Townu, jak Lightin‘ nazval houstonskou východní část města.
Strachwitz byl tím, co slyšel a viděl, nadšen. Bylo to autentické Low Down Blues v podání vytáhlého akordeonisty, jehož doprovázel pouze bubeník. Ještě ten večer se domluvili na zkušebním nahrávání, které se uskutečnilo následující den ve studiu Gold Star, které patřilo Billovi Quinnovi.
K překvapení všech se Chenier do studia dostavil s celou kapelou, složenou z kytaristy, baskytaristy, pianisty a bubeníka. Vysvětloval, že by chtěl nahrát to, čemu on říkal rock’n’roll, tzn. převážně covery tehdejších rock’n’rollových pionýrů.
O nahrávání jen v duu s bubeníkem nechtěl ani slyšet. Byl skálopevně přesvědčený, že by jednoduchoučká creolská hudba postavená na základech bělošského cajunu, two-steps a waltzu, jíž přezdíval French Music, zajímala jen několik starců.
Náhoda, jako již mnohokrát v hudební historii, ale zasáhla. V průběhu přípravy shořel kytarový zesilovač a kytarista s baskytaristou neměli na co hrát. Výsledkem nahrávací session byla píseň Ay, Ai, Ai, která se dostala na první Chenierův singl u Arhoolie.
Výlisky putovaly k rukám rádiových Djs a do juke-boxů v hospodách po celém Texasu a Louisianě. Clifton byl spokojený a evidentně o více nestál. Taková tenkrát bývala doba. Kraloval Jeho Výsost Singl a byl to on, kdo napěchován do hracích skříní po celé Louisianě a Texasu, tehdy rozhodoval na tenké hranici mezi úspěchem a neúspěchem o hudebních kariérách.
Louisiana Blues a Zydeco
Následující rok se Chris Strachwitz pokusil přemluvit Cheniera k dalšímu nahrávání. Výsledkem delších vyjednání byla dohoda, spočívající ve vydání alba Louisiana Blues and Zydeco (1965, Arhoolie Records).
Na první polovině vinylové LP desky budou rock’n’rollové nahrávky s kompletní kapelou. Druhou zaplní skladby zpívané creolským nářečím, vycházející z tzv. French, na nichž měl Chris Strachwitz eminentní zájem. S nahráváním B-strany vypomohli Cleveland Chenier na valchu a bubeník Madison Guidry.
K veliké Strachwitzově radosti, a Cliftonově překvapení, hitparádově uspěly singly s písněmi hudebně vycházející z místní hudby a zpívané v nářečí – Louisiana Blues a Zydeco Et Pas Sale.
V roce 1966 Clifton vystoupí v Kalifornii na Berkeley Blues Festivalu. Koncert se stává senzací a Chenier je chápán jako vyslanec hudebního stylu Zydeco. Má tak lví zásluhu na nárůstu popularity louisianských creolských nahrávek po celých Spojených státech a v Evropě.
Parta muzikantů okolo Cheniera se pojmenuje Red Hot Louisiana Band. Hraje v ní Cliffův bratr Cleveland, tenor saxofonista Blind John Hart a kytarista Paul Senegal. V následujících deseti letech Arhoolie Records vydávají sadu Chenierových studiových alb. Největšího úspěchu dosáhne LP deska z roku 1976 – Bogalusa Boogie.
z akordeonu dostaneš jen to, co mu ty sám dáš
O dva roky později je Cliftonovi diagnostikován diabetes, což má vážný vliv na jeho koncertní a studiové aktivity. Čtyřletá přestávka je prolomena v roce 1982.
U chicagského bluesového labelu Alligator Records vychází album I’m Here!, které je oceněno cenou Grammy v kategorii Best Ethnic or Traditional Folk Recording. Na nahrávání se podílel i jeho syn, saxofonista a multiinstrumentalista C.J. Chenier.
Clifordův zdravotní stav se zhoršoval. Prakticky mu znemožňoval koncertovat a nahrávat. Umírá dvanáct dní před vánočními svátky 1987. C.J. Chenier o svém otci mj. prohlásil: „Obdivoval jsem ho pro výdrž a odvahu, s jakou prosazoval vlastní styl hry na akordeon, ačkoliv ho mnozí od této cesty odrazovali. Ostatně, on sám mi říkával, že z akordeonu dostaneš jen to, co mu ty sám dáš. Když chtěl, aby zněl jako bluesový nástroj, zahrál na něm blues. Když hrál baladu, akordeon zněl něžně a sladce. Podobně to bylo s hraním Zydeca.“
Poznámka autora článku:
Vlastním o bonusy rozšířenou reedici Chenierova debutového alba na CD (2005, Arhoolie Records – CD9053). Pořadí skladeb, které se objevily na originální verzi alba LP1024, je na něm změněné. Prvních pět skladeb na CD reedici bylo původně zařazeno na B stranu vinylového LP a jsou tak prohozeny se skladbami z původní A strany.
Ukázky:
Louisiana Blues
– https://youtu.be/hw02Oz8fZkM?list=PLfbp4ip-Aa8Vc0Pbqo1TAxkzLcPEB6sQ8
Zydeco Cha Cha – https://youtu.be/–mrdgqsa-c
Ride ‚Em Cowboy – https://youtu.be/0fx-ONvQI6w
I’m The Zydeco Man – https://youtu.be/2VAUSdNdBWU
