Ahmad Jamal, mnozí ho považovali za klavíristu z lobby baru, zručného přikrašlovače a neumětela

Naposledy aktualizováno: 28.8.2022

Jazzový pianista Ahmad Jamal
Jazzový pianista Ahmad Jamal

Brilantní pianista Ahmad Jamal (2. 7. 1930, narozen jako Fritz Russell Jones) byl pravděpodobně nejvýraznějším jazzovým klavíristou od doby nástupu Theoloniuse Monka. V bopové éře pokračoval v podobném hudebním myšlení, jako by vedl big band, ovšem zhuštěný do kláves svého piana.

absolutní mistr v ovládnutí prostoru, rytmu a struktury skladby

Pianista Ahmad Jamal je absolutní mistr v ovládnutí prostoru, rytmu, struktury skladby a její interpretace. V průběhu více jak půl století trvající úctyhodné hudební kariéry si vydobyl pověst interpreta, jenž stylově čerpá mnohem více z americké klasické hudby, než jazzu. Mnohými publicisty mu tak byla neprávem přisouzena škatulka mainstreamového interpreta a pouhého vynikajícího baviče.

Přitom stvořil zcela originální pojetí jazzu, který se neskládá pouze z melodie a barvy, ale také z pevných a volných ploch a v němž pauzy a ticho mají stejnou váhu, jako stupnice a zpěv nástrojů. Ti, kdo byli dosud zvyklí vnímat souhru jako zběsilou honičku mezi trumpetistou a saxofonistou, nepochopili úspornost tohoto zvuku, který byl vlastně poetickou revolucí. Tato tichá revolta si musela počkat, aby se konečně dostala k nejmódnějším posluchačům až s Billem Evansem na Davisově albu Kind Of Blue.

„Ahmad Jamal je jedním z největších zenových mistrů jazzového klavíru. Hraje jen to, co je potřeba, a nic víc… každá fráze je dokonalá.“ -Tom Moon, hudební korespondent NPR

Jamalovy nahrávky přitom překypují dynamikou, propracovanou souhrou se spoluhráči a nabízí mnoho drobných překvapení. Vyvážeností a genialitou projevu se mu vyrovnají jen ti nejlepší klavíristé. Ve vrcholných okamžicích diktuje nástroji, jak má znít a splnil jeho vysněné představy.

V éře bebopu, rychlosti a improvizace se zdálo, že pro jeho dokonalé napodobeniny není místo. Přesto si Miles Davis jednoho dne vzal stranou svého tehdejšího pianistu Reda Garlanda a doslova mu nařídil, aby hrál jako Jamal. „Co na něm vidíš?“ Posmívali se Milesovi. „Veškerá moje inspirace pochází od Ahmada Jamala,“ odvětil suše, což většině lidí znělo jako další z jeho výstředností.

Klavírista Ahmad Jamal je hudebně aktivní i ve 21. století
Klavírista Ahmad Jamal je hudebně aktivní i ve 21. století
Myšlenka na změnu zapojení kontrabasu a bicích
Ahmad Jamal Trio: Ahmad Jamal At The Pershing: But Not For Me (1958, Argo Records)
Ahmad Jamal Trio: Ahmad Jamal At The Pershing: But Not For Me (1958, Argo Records)

Ahmadovým programovým cílem bylo vždy pečlivé uspořádání skladeb a hledání nových kreativních způsobů jejich prezentace. Dnes zcela přirozeně přijímaná myšlenka pozměnit pomocí aranžmá postavení a zapojení kontrabasisty a bubeníka skutečně začíná u Ahmada Jamala.

LP desku z roku 1953 Chamber Music Of The New Jazz (spotify link) sice nahrál s basou a kytarou (bubeník nahradí kytaristu až v roce 1956), ale od samého počátku je zde patrná snaha o opravdovou inovaci.

Na první poslech nemusí být umělecké kvality zcela zřejmé. Tyto rané nahrávky jsou většinou standardy. Až srovnání s jakoukoli jinou nahrávkou klavírního tria odhalí rozdíly. Kontrabasista s bubeníkem již v žádném případě neposkytují jen nenápadnou doprovodnou podporu a občas nevystřihnou nějaké to sólo. To byl první krok na cestě vpřed z hlediska evoluce. Nejlepší ze všeho na snímcích bylo, že opravdu šlapaly.

Již LP deska Ahmad Jamal At The Pershing: But Not For Me (spotify link) z roku 1958 je základním počinem a patří k nejlepším nahrávkám klavírního tria všech dob. Dnes už je všeobecně známo, že Ahmadovy nahrávky obdivoval nejenom Miles Davis, ale také Gil Evans. Žádný lepší kompliment nelze zmínit a předložit.

jeho tria s grácií naznačovala ostatním, jakou cestou se mají vydat

Již v padesátých letech zprvu s basistou Israelem Crosbym a bubeníkem Vernelem Fournierem – a v dalších dvou dekádách s Jamilem NásiremFrankem Gantem – Ahmadova tria s grácií naznačovala ostatním, jakou cestou se mají vydat a jak hospodárně pracovat se zvukovými možnostmi všech tří nástrojů.

Nahrávky připomínají tsunami zvuků, jež se náhle zvednou z ničeho, aby se pak na samém vrcholu náhle vytratily. Působí jako balzám pro příznivce jazzové hry na piano, jimž se začaly zajídat nahrávky desítek technicky pozoruhodných, ale jinak bezduchých klonů Billa Evanse nebo McCoy Tynera.

Pianista Ahmad Jamal někdy v šesté dekádě 20. století
Pianista Ahmad Jamal někdy v šesté dekádě 20. století
Miles Davis ho označil za svého nejoblíbenějšího pianistu

O tom, že trumpetista Miles Davis dával Jamala jako vzor svému tehdejšímu klavíristovi Redu Garlandovi, jsme se již zmínili v úvodu. Může za to Milesova sestra Dorothy. V roce 1957 bratra upozornila na Ahmadův cover písně On Green Dolphin Street, ústřední melodie filmu s Lanou Turner z roku 1947. Vyšel v roce 1956 na Jamalově albu Count ‚Em 88 (spotify link) pro Argo Records.

V květnu 1958 Davis připravil svoji vlastní verzi s Billem Evansem u piana. Miles natočil i další dvě Jamalovy kompozice. Ahmad’s Blues zařadil na album Workin‘ With The Miles Davis Quintet (1960, Prestige Records) a New Rhumba vyšla na Miles Ahead (1957, Columbia).

Když Vám lidi vykládají, že mě hodně ovlivnil Ahmad Jamal, mají pravdu. Získal si mě způsobem, jakým pracoval s prostorem. Měl jsem rád jeho lehkost a zdrženlivost s jakou hrál drobné fráze, akordy a rytmické pasáže,“ vysvětlovala později trumpetová veličina. V roce 2001 Ahmad zahraje na dvanáctihodinové koncertní akci v rámci oslav nedožitých pětasedmdesátin Prince Temnoty.

„Nemůžu si vzpomenout na místo. Pamatuji se jen na to, že mi lidé naházeli na pódium spoustu peněz“
Ahmad Jamal's Three Strings (1953, Epic)
Ahmad Jamal’s Three Strings (1953, Epic)

Ahmad pocházel z Pittsburghu. Za svoje vzory považoval takové velikány, jako jsou Art Tatum, Teddy Wilson či Erroll Garner. Základní akordy mu ale ukázal strýc. „Nebylo mi víc jak tři roky. Určitě jsem ale již chodil do mateřské školky. V obýváku stálo pianino a strejda si mě dobíral, že po něm určitě nezahraji to, co mi předvedl. Sedl jsem si na stoličku a hrál.“

Již v jedenácti letech poprvé vystoupil coby profesionál v místním klubu. „Nemůžu si vzpomenout na místo. Pamatuji se jen na to, že mi lidé naházeli na pódium spoustu peněz,“ vyprávěl po letech.

Na střední školu nastoupil na Westinghouse High School. To se již aktivně účastnil dění v muzikantských odborech. V osmnácti dostane první regulérní angažmá v orchestru trumpetisty George Hudsona. Kapela krátce na to vyráží na národní turné.  Mladičký klavírista sklízí první pochvalné zmínky v tisku za zajímavá sóla. O rok později nastoupí k houslistovi Joe Kennedymu Jr. do skupiny The Four Strings. Mihne se také v sestavě populárních tanečních a vokálních The Caldwells.

Four Strings (zleva basista Tommy Sewell, pianista Ahmad Jamal, houslista Joseph Kennedy Jr. a kytarista Ray Crawford)
Four Strings (zleva basista Tommy Sewell, pianista Ahmad Jamal, houslista Joseph Kennedy Jr. a kytarista Ray Crawford)
Ve dvaceti již vede vlastní trio

V listopadu 1950 zakládá první vlastní trio. Ansámbl zprvu pojmenuje The Three Strings. Později zvolí moderněji znějící Ahmad Jamal Trio. Na postu kontrabasisty alternují mj. Eddie Calhoun (1950–52) a Richard Davis (1953–54). V sezoně 1951/1952 získají stálé angažmá v chicagském hudebním klubu Blue Note. V té době s ním podepíše nahrávací kontrakt legendární producent John Hammond pro značku Okeh Records.

Výsledkem jsou první šelakové singly Ahmad’s Blues / Will You Still Be Mine, A Gal In Calico / Aki And UkthayThe Surrey With The Fringe On Top / Rica Pulpa. V listopadu 1952 se Jamalovo trio objeví na pódiu newyorské Carnegie Hall společně se zpěvačkou Billie Holiday, altsaxofonistou Charliem Parkerem, tenorsaxofonistou Stanem Getzem a trumpetistou Dizzym Gillespiem mezi gratulanty, kteří přišli popřát Duke Ellingtonovi k 25. výročí jeho hudební kariéry.

první nahrávky Ahmadova klavírního tria
Ahmad Jamal: Trio & Quintet Recordings With Ray Crawford (2018, Cherry Red Records)
Ahmad Jamal: Trio & Quintet Recordings With Ray Crawford (2018, Cherry Red Records)

K Ahmadovým klíčovým spoluhráčům patří kontrabasista Israel Crosby. Členem Jamalova tria je v letech 1951 až 1955 a poté od roku 1957 do léta 1962. Během této éry společně nahrají hudební materiál pro celkem čtrnáct studiových nebo koncertních dlouhohrajících desek.

Kytarista Ray Crawford
Kytarista Ray Crawford

Většina z nich dosahuje vysoké hudební kvality. Druhým významným spolupracovníkem je kytarista Ray Crawford. Začínal v letech 1941 – 1943 coby nadějný tenorsaxofonista a klarinetista v big bandu Fletchera Hendersona. Onemocněl tuberkulozou a nezbývalo mu, než začít hrát na kytaru. V listopadu 1950 je zakládajícím členem The Three Strings.

Jamal, Crosby a Crawford pořídí ve studiu v květnu 1953 materiál, který vychází nejdříve u Parrot Records jako Ahmad Jamal Plays. O tři roky později s ním debutují u Argo Records, dceřinky chicagských Chess Records. Ti ho vydají pod názvem Chamber Music Of The New Jazz. Crawforda nahradí bubeník Vernell Fournier. Společnou éru s Crawfordem zrekapitulovalo dvojCD album Ahmad Jamal: Trio & Quintet Recordings With Ray Crawford (2018, Cherry Red Records).

atmosféra muzikantské spolupráce členů tria a proměn různých hudebních nálad, odstínů a tónů
Kontrabasista Israel Crosby
Kontrabasista Israel Crosby

V pořadí druhým titulem u Argo je koncertní záznam Ahmad Jamal At The Pershing: But Not For Me. Zvukovému inženýrovi Malcolmu Chisholmovi se podařilo zachytit úžasnou atmosféru muzikantské spolupráce členů tria a proměn různých hudebních nálad, odstínů a tónů.

Mezi nejzajímavější snímky rozhodně patří But Not For Me od bratrů GershwinovýchSurrey With The Fringe On Top autorského tandemu Rodgers / Hammerstein. Kolekce se stala obrovským hitem. Udržela se neuvěřitelných sto osm týdnů na hitparádovém žebříčku.

Ahmad Jamal Trio: Ahmad Jamal’s Alhambra (1961, Argo Records)
Ahmad Jamal Trio: Ahmad Jamal’s Alhambra (1961, Argo Records)

Management firmy využije neočekávaného úspěchu a nachystá LP desky Jamal At The Penthouse (1959, spotify link) a Happy Moods (1960, spotify link), na nichž Ahmadovo základní trio doprovází studiový smyčcový orchestr pod vedením dirigenta Josepha Kennedyho.

Na začátku léta 1961 hostují Jamal, Crosby a Fournier v chicagském klubu Alhambra. Záznam neskutečně magického vystoupení vychází na albu Ahmad Jamal’s Alhambra (1961, Argo Records, spotify link).

Po třicítce byl hudbou unaven
Ahmad Jamal Trio: The Awakening (1970, Impulse! Records)
Ahmad Jamal Trio: The Awakening (1970, Impulse! Records)

Jamalovi bylo něco přes třicet. Z ničeho nic muzikantsky vyhořel. Zdálo se, že ho již unavuje hudba, která je den ode dne složitější a nudnější. V roce 1962, kdy velké gramofonové firmy nahrávaly a vydávaly stovky desek ročně, přestal hrát úplně, a to na tři velmi dlouhé roky. Říkal, že ho to už nebaví, ale je pravděpodobné, že se cítil předběhnut dějinami.

Od poloviny šedesátých let se věnuje především komponování. Jeho jediným stálým spoluhráčem je od roku 1964 kontrabasista Jamil Nasser. Na bubenické stoličce nejčastěji alternují Frank Gant a již prověřený Fournier. Výsledkem setkání hudebních osobností je výtečná LP deska The Awakening (1970) pro značku Impulse! Records (spotify link).

V té době si Ahmad dokonce vyzkouší i producentskou sesli. Nabídku dostane od obskurní psychedelic rockové party Julius Victor. Na svět pomůže jejich albové kolekci From The Nest (1969 AJP, Records).

Na začátku 21. století přijímá podobnou nabídku od jazzové pianistky Hiromi Uehara a produkuje pro ní kolekci Another Mind (2003, Telarc Records). V roce 2014 spolupracuje se současným bluesovým a soulovým kytaristou a klávesistou Luckym Petersonem na jeho desce Live In Marciac (France).

Postupný návrat za klávesy
Ahmad Jamal: Blue Moon - The New York Session (2014, Jazz Village Records)
Ahmad Jamal: Blue Moon – The New York Session (2014, Jazz Village Records)

Na začátku sedmé dekády přechází na elektrické piano Fender Rhodes, které mu údajně daroval švýcarský fanoušek. Nahraje verzi Suicide Is Painless – ústředního motivu filmu M*A*S*H z prostředí korejského válečného konfliktu. Ta je od roku 1973 zařazována na všechny reedice soundtracku k filmu.

V osmdesátých a devadesátých letech podepisuje nahrávací smlouvy s Atlantic Records, Polygramem a Telarc Records. V roce 1994 dostává společně s bubeníkem Louie Bellsonem a zpěvačkou Carmen McRae ocenění od amerického sdružení National Endowment For The Arts. Ještě v říjnu 1996 vyprodá pařížský koncertní sál Salle Pleyel. O dva roky později vychází souhrnný knižní přepis jeho klavírních partů The Ahmad Jamal Collection (1998, Omnibus Press).

Mimochodem, Ahmad Jamal je stále hudebně aktivní. Vedle spolupráce a předávání zkušeností klavírní virtuózce Hiromi Uehara, nahrává pro francouzskou značku Jazz Village Records.

Jeho nejnovějšími deskami jsou Saturday Morning – La Buissonne Studio Sessions  (2013, spotify link) a Blue Moon – The New York Sessions (2014, spotify link). Na ně navazuje CD/DVD edice titulů Ahmad Jamal Featuring Yusef Lateef Live At L’Olympia (2014) a Marseille (2017, spotify link) s vokálními party ve francouzštině.

Řada Ahmadových nahrávek se uplatní i na oficiálních soundtracích k filmům. Společně s Music, Music, Music použije režisér Clint Eastwood jeden z Jamalových nejpopulárnějších snímků Poinciana v příběhu The Bridges Of Madison County. V roce 2013 zazní ve The Wolf Of Wall Street režiséra Martina Scorsese skladby Moonlight In Vermont, There Is No Greater LoveSurrey With The Fringe On Top.

Ukázky:

Poinciana
https://youtu.be/GZGswLmc1WA
Sweet And Lovely
https://youtu.be/9NjxC0RtrGs
The Awakening
https://youtu.be/2DCpApGVXWg?list=PL21Bp_pAILgf_cItY7ACkolXIcyNdgRLW

Autor

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..