Naposledy aktualizováno: 15.3.2023
Album Trompeta Toccata (1965, Blue Note Records) bylo bohužel labutí písní texaského trumpetisty Kennyho Dorhama jakožto kapelníka. Kennymu se ale podařil husarský kousek, když si jedno ze svých nejlepších alb schoval až na samý závěr sólové dráhy. Velice zdařile na něm kombinuje hard bop, afro-latinu, modální jazz a bossa novu. Další LP desku s novým materiálem už nikdy nenahrál.
Kenny Dorham nikdy nebyl technický zabiják
Trumpetista Kenny Dorham sice nikdy nebyl tak činorodý, jako jiní jazzmeni a jeho sólová kariéra trvala relativně krátkou dobu. Ostatní hudebníci i milovníci jazzu u něj vždy oceňovali ostře synkopické frázování, plné jemných rytmických posunů, stejně jako jeho teskný, ponurý tón a úsporná sóla postavená na zajímavých motivech. Dorham ale přitom nikdy nebyl technicky vytříbeným instrumentalistou na úrovni Dizzyho Gillespieho nebo Clifforda Browna.
Spolu s Milesem Davisem a Artem Farmerem však přispěl k vykolíkování rozsáhlých hudebních území, na nichž bylo dost místa pro melodickou představivost a intonační odstíny, které značně rozšířily výrazový rejstřík každého jazzového trumpetisty. Jak sám říkal: „Když chcete pořád žít, musíte se neustále rozvíjet. To znamená, že musíš mít své city připravené a uši nastražené.“ Dorham očividně nikdy nepřestal přijímat novoty a jeho skladby se vždy vyznačovaly proměnlivými tempy, neobvyklými taktovými strukturami a akordovými sledy.
afrolatinský modální epos a Tklivé obrazy samoty noční hlídky
Album Trompeta Toccata otevírá Dorhamova titulní skladba, v níž se zdánlivá melancholie v úvodu poměrně rychle promění díky dobře napsanému aranžmá ve svižný, dvanáctiminutový ambiciózní afrolatinský modální epos s dlouhým, procítěným sólem klavíristy Tommyho Flanagana.
Ve druhé kapelníkově skladbě Night Watch zažíváme s jeho kvintetem zádumčivou náladu a zvláštní obrazy, které na nás někdy přicházejí, když jsme velmi pozdě v noci sami. Vedle Flanaganova možná vůbec nejlepšího klavírního sóla se v Noční hlídce skvěle uplatní tenorsaxofonista Joe Henderson, se kterým Kenny v šesté dekádě minulého století úzce hudebně spolupracoval a natočil několik LP desek, některé pod svým, jiné pod Hendersonovým jménem, jež odrážely jeho otevřený přístup k tvorbě.
dvanáctitaktová Bossa Nova, jak odněkud z pláže Copacabana a štvanice na lišku
Na druhé straně vinylového vydání je jako první skladba Mamacita – dvanáctitaktová bossa nova, jak odněkud z pláže Copacabana v Rio De Janeiru, kterou napsal Joe Henderson. Již v průběhu nahrávání bylo všem muzikantům jasné, že vzniká cosi výjimečného. Z nahrávacího studia slavného zvukového mistra Rudyho Van Geldera viděli přes sklo kontrolní místnosti, jak se v producent Alfred Lion a majitel labelu Blue Note Records, společně s fotografem Francisem Wolffem, už od úvodních taktů náhle začali pohupovat v jejím rytmu. Jako první se v ní představí tenorsaxofonista Joe Henderson, jehož hra je bezchybná a nasazuje laťku hodně vysoko. Kenny Dorham se mu vyrovná na každém kroku, stejně jako pianista Tommy Flanagan.
Členové rytmiky (vedle klavíristy Flanagana ještě kontrabasista Richard Davis a bubeník Albert Heath) roztáčí závěrečnou skladbu The Fox. Jejím autorem je opět Kenny Dorham. Hraje v ní rychle, silně, naléhavě a plynule, čímž zúročuje své pětadvacetileté zkušenosti profesionálního hudebníka. Štafetu od něj přebírá Hendersonův tenorsaxofon, který nasadil drásavě chrčivý tón a usilovně cválá, jako by byl štvané lišce v patách. Tommy Flanagan je dalším na předávce. Jeho prsty létají nahoru a dolů po klávesnici. Později se kapela spojí v jeden celek a intenzita projevu narůstá, než dosáhne crescenda a Kenny Dorham se nám symbolicky ukloní.
Albu se nikdy nedostalo zasloužené pozornosti širšího publika, jak by si zasloužilo
Z obchodního hlediska byla LP deska Trompeta Toccata propadákem. Navíc se jí nedostávalo ani uznání od hudebních kritiků a kapitánů jazzového průmyslu, které si podle Dorhamova názoru zasloužila. Proto se Kenny rozhodl po tomto albu ukončit svou sólovou kariéru.
Poté sice nadále působil jako studiový hráč, ale v posledních letech už jen sporadicky. V té době už Kenny Dorham začal přispívat do časopisu Downbeat, protože trpěl onemocněním ledvin a nemohl se živit jako hudebník. Tento velmi talentovaný a nedoceněný kapelník, skladatel a trumpetista tragicky zemřel 5. prosince 1972 ve věku čtyřicet osm let v New Yorku.
Kenny Dorham: Trompeta Toccata
Label: Blue Note – 4181, Blue Note – BLP 4181
Format: Vinyl, LP, Album, Mono
Country: US
Released: July 1965
Genre: Jazz
Style: Hard Bop, Latin Jazz
Tracklist
A1/ Trompeta Toccata
(Written-By – Kenny Dorham)
A2/ Night Watch
(Written-By – Kenny Dorham)
B1/ Mamacita
(Written-By – Joe Henderson)
B2/ The Fox
(Written-By – Kenny Dorham)
Credits
Bass – Richard Davis
Drums – Albert Heath
Piano – Tommy Flanagan
Tenor Saxophone – Joe Henderson
Trumpet – Kenny Dorham
Producer – Alfred Lion
Recorded By [Recording By] – Rudy Van Gelder
Design [Cover] – Reid Miles
Lacquer Cut By – Van Gelder
Liner Notes – Nat Hentoff
Photography By [Cover Photo] – Francis Wolff
Recorded on September 14, 1964 at Van Gelder Studio, Englewood Cliffs, New Jersey
