Naposledy aktualizováno: 19.12.2021
Zlatá éra let 1964–1969 ve funkovém přerodu rytmického génia. Než se James Brown stal kmotrem funku, trvalo mu téměř dekádu, než našel ten správný groove. Pětiletka mezi lety 1964 a 1969 ho proměnila v nekompromisního lídra nové hudební éry – a připravila půdu pro revoluci, která změnila podobu moderního rytmu. Dvoudiskový komplet Foundations Of Funk – A Brand New Bag: 1964-1969 zachycuje nejenom toto klíčové období.
Co všechno mělo být v tátově nové tašce?
V roce 1964 stál James Brown na křižovatce. Jeho popularita mezi černošským publikem rostla s každým singlem, ale na většinovém trhu byl stále outsider. Průlom přišel s koncertním albem Live At The Apollo (1963, King Records, spotify link), díky němuž ho objevili i bílí posluchači.
|
|
|
„Bělouši“ ale netoužili po jeho studiových singlech – chtěli vidět to elektrizující divadlo. Padal na kolena, rozsáhle gestikuloval, a kapelu měl jako v sevření. Jeho show byla jedinečná směs exprese, napětí a fyzického nasazení.
Brownovým prvním krokem k nezávislosti byl pokus o úpravu smlouvy s vydavatelstvím King Records. Ten ale nevyšel. Spor vedl k ročnímu tichu – žádné nové singly. Nakonec si však vyjednal, že nebude muset nahrávat výhradně pro King. Uzavřel producentkou smlouvu s Mercury/Smash, která mu dala větší svobodu – alespoň jen co se týkalo instrumentálních skladeb a produkční činnosti pro jiné umělce.
Otevřela se tím cesta k formování nového stylu, který Brown sám označoval jako “that new breed thang”.
Kapelník s vizí: jak se rodil funk
Kompilace Foundations Of Funk – A Brand New Bag: 1964-1969 ukazuje Browna jako nekompromisního kapelníka. Dokázal kolem sebe vybudovat tým, který strhl a semknul. Jeho úspěch nestál jen na charismatu – klíčem byl důraz na rytmus, groove a týmovou chemii.
Pod přezdívkami Soul Brother Number One nebo Mr. Dynamite několik let ladil nový styl. A když 25. srpna 1965 vyšel singl Papa’s Got A Brand New Bag, byl to zlom. „Nedokážu to pochopit. Je to jediná věc na trhu, která zní takhle. Je to jiné. Je to nová taška. Přesně jak zpívám,“ komentoval tehdy jeho úspěch sám Brown.
Výraz “brand new bag” v afroamerickém slangu označoval nejen nový styl, ale i zásadní proměnu postoje nebo identity. A přesně to Brown udělal. Nový zvuk, nový směr, nové ambice.
„Když zpíval Papa’s Got A Brand New Bag, nebyl to jen chytlavý název. To byl James. Myslel to doslova. Nový zvuk, nová kapela, nový postoj. Přehazoval výhybku – a dával to všem najevo,“ vzpomíná spisovatel James McBride v knize Kill ‘Em And Leave: Searching For James Brown And The American Soul.
Rytmus je víc než melodie
Brown věřil, že rytmus má větší sílu než melodie – a postavil na tom celou novou hudební architekturu. Jeho skladby zdůrazňovaly první a třetí dobu taktu, čímž narušovaly zaběhlá schémata rhythm’n’blues a přinášely novou energii. Synkopa dodává písni prvek překvapení, který ji žene kupředu, místo aby se jen tak ploužila známým rytmem. Ne náhodou z toho vzešly největší maestrovy hity.
Brownova novátorská hudební konstrukce nestála jen na improvizovaných, vášnivě chrčivých vokálech, s toužebným mileneckým výkřikem „Huh, dej mi to!“ Klíčem byl dunivý, hypnotizující funkový styl – s vírou, že groove je mnohem důležitější. Přesně to uvádělo publikum do stavu vytržení.
V roce 1964 vedl kapelu saxofonista Nat Jones. Spolu s ním přišli altkař Maceo Parker a jeho bratr, bubeník Melvin Parker. Následovali další hráči – bubeník John „Jab’o“ Starks, druhý bubeník Clyde Stubblefield a saxofonista Alfred „Pee Wee“ Ellis. S touto sestavou se Brown připravoval na funkovou revoluci..
Maceo, Pee Wee a funková éra
V roce 1967 převzal Pee Wee Ellis roli hudebního ředitele. Pro Ellise samotného to bylo překvapení, protože k Brownovi původně nastoupil „v podstatě proto, abych si vydělal dost peněz a mohl hrát jazz.“ Jeho inovací bylo oddělené zkoušení rytmiky a dechů – a zvuk kapely se zkoncentroval.
Ale největší vliv měl v této pětiletce právě Maceo Parker. Jeho spolupráce s Brownem přinesla nezapomenutelné hity: Papa’s Got A Brand New Bag, Cold Sweat, I Got You (I Feel Good), ale i experimentální medley Out of Sight / Bring It Up, a volnější groove jako Get It Together nebo Goodbye My Love.
Funk jako základ acid-jazzu
Medley Out of Sight / Bring It Up na kompilaci Foundations Of Funk ukazuje, proč je James Brown klíčovou postavou nejen pro funkaře, ale i pro celou generaci acid-jazzových producentů a hudebníků.
Out of Sight sice stojí na bluesové formě, ale s revolučním úvodem: opakující se basová linka, perkusivní kytara Jimmyho Nolena a svižné swingující bicí vytvořily zcela nový groove. Byl to Brownův největší hit od Prisoner Of Love – a první singl s úplně novým zvukem.
Bring It Up pak přináší extrémní nasazení. Breaky nenechají posluchače vydechnout, rytmika jede naplno a závěr vybuchuje v groovu, v němž dechy citují motiv z Turn On Your Lovelight od Bobbyho „Blue“ Blanda.
Ta nejlepší taška
Foundations Of Funk není jediný výběr z Brownovy tvorby, ale patří k těm nejlepším. Klasiky jako I Got You (I Feel Good) nebo Cold Sweat najdete i jinde. Co ale dělá tento komplet výjimečným, je jeho soudržnost – a dříve nevydané verze skladeb, které zachycují kmotra funku v nejsyrovější a nejkreativnější podobě.
James Brown: Foundations Of Funk (A Brand New Bag: 1964-1969)
Label: Polydor – 31453 1165-2, Chronicles – 31453 1165-2
Format: 2 x CD, Compilation
Country: US
Released: 1996
Genre: Jazz, Funk / Soul
Style: Funk
Tracklist
1-1 Out Of Sight (2:22)
1-2 Papa’s Got A Brand New Bag Pt. 1 & 2 (4:16)
1-3 I Got You (I Feel Good) (2:45)
1-4 Money Won’t Change You Pt. 1 & 2 (4:15)
(Written-By – Nat Jones)
1-5 Introduction / Out Of Sight/Bring It Up (Live) (5:54)
(Written-By – Nat Jones)
1-6 Let Yourself Go (3:57)
1-7 There Was A Time (4:25)
(Written-By – Bud Hobgood)
1-8 Cold Sweat Pt. 1 & 2 (7:23)
(Written-By – Alfred Ellis)
1-9 Get It Together Pt. 1 & 2 (8:57)
(Written-By – Bud Hobgood)
1-10 Goodbye My Love Pt. 1 & 2 (5:36)
1-11 I Can’t Stand Myself (When You Touch Me) Pt. 1 & 2 (7:19)
1-12 I Got The Feelin‘ (3:05)
1-13 The Popcorn (4:30)
1-14 Cold Sweat (False Start) (0:23)
1-15 Cold Sweat (Alternate Take) (6:50)
2-1 Licking Stick-Licking Stick (Live) (4:15)
(Written-By – Alfred Ellis, Bobby Byrd)
2-2 Say It Loud I’m Black And I’m Proud Pt. 1 & 2 (4:50)
(Written-By – Alfred Ellis)
2-3 Give It Up Or Turnit Loose (4:30)
2-4 You Got To Have A Mother For Me (5:39)
2-5 I Don’t Want Nobody To Give Me Nothing (Open Up The Door I’ll Get It Myself) (9:43)
2-6 Let A Man Come In And Do The Popcorn Pt. 1 & 2 (7:47)
2-7 It’s A New Day Pt. 1 & 2 (6:25)
2-8 Ain’t It Funky Now (9:28)
2-9 Brother Rapp (7:00)
2-10 Funky Drummer Pt. 1 & 2 (5:34)
2-11 She’s The One (2:59)
(Written-By – Hank Ballard)
2-12 Mother Popcorn (Live) (9:02)
(Written-By – Alfred Ellis)
Credits
James Brown (vocals, organ)
Maceo Parker (vocals, MC, tenor & baritone saxophones)
St. Clair Pinckney (vocals, tenor & baritone saxophones)
John „Jabo“ Starks (vocals, drums)
Levi Rasbury (MC, trumpet, valve trombone)
Alphonso „Country“ Kellum (guitar, bass)
Jimmy Nolen, Eddie Setser (guitar)
Alfred „Pee Wee“ Eliis (alto & tenor saxophones, organ)
Nat Jones (alto saxophone, organ)
Eldee Williams, Al „Brisco“ Clark, (tenor saxophone)
Ron Tooley, Joe Dupars, Waymon Reed, Richard „Kush“ Griffiths, Joseph Davis (trumpet)
Fred Wesley (trombone)
Tim Hedding (organ)
Sam Thomas, David „Hooks“ Williams, Bernard Odum, Tim Drummond, Charles Sherrell (bass)
Melvin Parker, Clyde Stubblefield, „Beau Dollar“ Bowman, Nate Jones (drums)
Ron Selico (bongos)
Art Lopez (congas)
Bennie Parks (percussion)
Bobby Byrd (background vocals)
Notes
Track 1-5 : Previously unreleased live version
Track 1-12 : Previously unreleased extended version
Track 1-13 : Previously unreleased complete version
Track 1-14 : Previously unreleased false start and studio dialogue
Track 1-15 : Previously unreleased alternate take
Track 2-1 : Previously unreleased live version
Track 2-4 and 2-5 : Previously unreleased original mix
Track 2-9 and 2-12 : Previously unreleased original mix
