Ego Ella May, hudba je osvobozující, uzdravující a přináší mi vše dobré

Naposledy aktualizováno: 25.7.2020

Ego Ella May (zdroj FaceBook)
Ego Ella May (zdroj FaceBook)

Obdivovatelka Stevieho Wondera, skladatelka, zpěvačka Ego Ella May (21. 5. 1992) je jednou z výrazných postav současné tzv. future soulové vlny šířící se především z hudebních klubů v jižních čtvrtích Londýna.

Od začátku kariéry si musela trpělivě klestit cestu ke každému úspěchu

Ego Ella není na londýnské klubové scéně žádným nováčkem. Její zvláštně temný, klasickým soulem infikovaný vokál místy nezapře inspiraci vynikající zpěvačkou Erykah Badu. Frázováním, strukturou a texty se její písně řadí mezi výsostně originální a těžko se pro ně hledá srovnání.

Poprvé na sebe upozornila již na začátku druhé dekády nového tisíciletí. Po celou dobu vytrvale pracovala na zdokonalení její přirozené muzikantské erudice a nevšedního skladatelského talentu. Přiznává, že je muzika pro ní vším: „Hudba je osvobozující, uzdravující a přináší mi vše dobré.“

Zájmem o nekonvenční témata patří k zcela mimořádným osobnostem na londýnské klubovém okruhu. Hledá odpovědi nejenom o africké diaspoře předků “kde jsem doma, tady nebo snad tam?”, ale i o vlivu změn životního prostředí na naše životy. Podporuje boj proti bezdomovectví, ale upozorňuje třeba i na problémy žen, které nemají běžně přístup k ženským hygienickým potřebám.

Nabourala tím dosavadní zažité stereotypy a představy o soulových zpěvačkách s repertoárem složeným z písniček o milostných vzplanutích a rozchodech.

Uvědomuje si moc a sílu myšlenek a jazyka. Podle některých novinářů však může otevřeností výpovědí ohrozit komerční úspěch svých skladeb, ale Ella May podstupuje riziko zcela vědomě a dobrovolně.

po celou dobu měla při přípravě debutového alba vlastní, velmi přesnou představu
Ego Ella May: Honey For Wounds (2020, UpperRoom Records)
Ego Ella May: Honey For Wounds (2020, UpperRoom Records)

Naznačila to již v sérii singlů, které předcházely řádovému albovému debutu Honey For Wounds, který vyšel 25. června 2020 u labelu UpperRoom Records. Pro značku založenou úspěšným filmovým a televizním hercem Johnem Boyegou (mj. se proslavil rolí v nových dílech ságy Star Wars), byla jasnou volbou. Současně jde o jejich premiérový dlouhohrající titul.

May na přípravě debutu spolupracovala s nezvykle velkým počtem producentů – Mini D, Wu-Lu, Sam Posener, Eun, Melo Zed, Wonky Logic, Tom ExcellAlfa Mist. Logicky nás může napadnout čapkovské přirovnání, že se možná Kočička s Pejskem rozhodli v její hudební kuchyni upéct si dort, který nakonec nechutnal ani jednomu.

Od prvních taktů je ale zřejmé, že měla po celou dobu vlastní, velmi přesnou představu, čeho chce dosáhnout. Pouze si pečlivě vybírala vhodné spolupracovníky, kteří by jí pomohli její vizi naplnit.

příběh z kategorie mám z toho obavy a stejně to udělám

Ego Ella připravila současné neo-soulové album, s výrazným jazzovým fundamentem a zajímavými harmoniemi. „Vydání alba byl opravdu příběh z kategorie ´mám z toho obavy a stejně to udělám´ a dodnes jsem ohromená z podpory které se mi dostalo a vzájemného přátelství, která díky tomu vznikla,“ okomentovala později.

Od úvodní Alright, vystavěné na varhanních groovech ve stylu bristolských trip hopových Portishead, s trumpetovým partem Theo Crockera a ospalými, zpomalenými beaty, ho charakterizuje propletenec dráždivě svůdného vokálu s neobvyklým mixem elektronických zvuků.

S citem pro lyrické souznění a hloubku vypráví nejenom v Table For One, Girls Don’t Always Sing About Boys, Science nebo Tonight I’m Drowning o hledání pravdy, porozumění a touze po lidském poutu s někým blízkým. Současně se svěřuje s obavami o duševní zdraví, obžalovává z obtěžujícího sexismu nebo přibližuje pocity smutku z osamění.

Ego Ella May ve studiu 27. prosince 2019 (zdroj FaceBook)
Ego Ella May ve studiu 27. prosince 2019 (zdroj FaceBook)
Hrdá na svoje předky z nigerijského kmene Igbo

Předkové Ego Elly se přestěhovali do jižního Londýna z jihozápadní Afriky. Patří ke kmeni Igbo, který obývá jižní a jihovýchodní území dnešní Nigerie. Nejenom v obchodních a hudebních kruzích jsou jeho příslušníci vnímáni jako schopní, nesmírně talentovaní a mimořádně inteligentní.

Právě pro tyto vlastnosti bývají Igbové nenáviděni ostatními nigerijskými kmeny. V extrémních případech jsou vystavováni etnické nenávisti ne nepodobné antisemitismu – coby údajní příživníci, šejdíři nebo překupníci… Zcela běžně zaslechnete přirovnání: „Ty máš rád peníze jako bys byl Igbo,“ nebo naopak. „Jsi šikovný a pracovitý. Ty jsi Igbo?

May zmiňuje, že nachází tvůrčí inspiraci díky lásce k umění a literatuře. Muzikantské ostruhy získala po boku zajímavých osobností dnešní londýnské jazzové scény, jako jsou kytarista Oscar Jerome (KOKOROKO), pianista Joe Armon-Jones (Ezra Collective), hip-hopový producent a baskytarista Miles Romans Hopcraft a.k.a. Wu-Lu nebo bubeník Edward Wakili- Hick (Sons Of Kemet).

Pro berlínského hudebníka Alexandera Johna Chigbue, jenž vystupuje pod uměleckým jménem IAMNOBODI, nazpívala píseň Try Me. Ten ji na oplátku produkčně vypomohl se singlem Underwater. Při pečlivé investigaci ji objevíme coby sboritsku ve skladbě Scale It Back londýnského downtempo dua Warren Xclnce & Reiss G.

Ego Ella May v roce 2013 během vystoupení v In The Zone (zdroj FaceBook, photo credit LJVisons)
Ego Ella May v roce 2013 během vystoupení v In The Zone (zdroj FaceBook, photo credit LJVisons)

K jejím raným úspěchům patří i předskakování americkému zpěváku José Jamesovi na jeho londýnském koncertu 7. července 2014. Z té doby ji můžeme objevit na hudební platformě SoundCloud pod krátkodechou uměleckou přezdívkou MDMay.

Společně se svým tehdejším partnerem Mini D nabídli zájemcům písničku Love Hard, ale i cover verzi písně Come Close od americké hvězdy Mary J. Blige a překopávku Sweet Like Chocolate z dílny Shanks & Bigfoot. Duo producentů Steven MeadeDanny Langsman s ní v roce 1999 kralovalo žebříčku UK Singles Chart.

Antologie So Far, způsob jak si vyčistit autorský stůl
Ego Ella May: So Far (2019, TruThoughts Records)
Ego Ella May: So Far (2019, TruThoughts Records)

Ego Ella May vždy toužila pracovat na studiových projektech, ve kterých by naplnila svoje skladatelské ambice. Za necelé tři roky vydala na sdíleném úložišti Bandcamp vlastním nákladem tři digitální EP desky – The Tree (2013), Breathing Underwater (2014) a Zero (2015).

Vložila do nich většinu svých finančních prostředků. Risk se jí vyplatil. Na konci léta 2019 podepisuje kontrakt s vlivnými brightonskými indies Tru Thoughts Records.

Společně se domluví na vydání kompilačního CD disku So Far (2019), na němž shromáždí veškerý hudební materiál, který do té doby nahrála. K nejzajímavějším písním patří How Far se zasněnými vokály či éterickým úvodem vyšperkovaná Underwater rozebírající pochybnosti o mileneckém vztahu.

Ego Ella May: Zero (2015, vlastní náklad)
Ego Ella May: Zero (2015, vlastní náklad)

K dalším povedeným skladbám patří Come On. Přizvala si na ní rappera a vizuálního umělce Kojeye Radicala. Zaujal ji soustavným zájmem o problematiku života Afričanů v Evropě. Kojeye namluvil krátký proslov o vnímání úspěchu a naplnění vlastních snů v dnešní britské společnosti.

Po vydání rekapitulace So Far si mohla definitivně „vyčistit stůl“ a věnovala se výhradně psaní nového repertoáru.

zvýšený zájem vlivných rozhlasových diskžokejů

V té době dosáhla pozoruhodného úspěchu skladba April 25th v podání soulového zpěváka Kadeema Tyrella. Byl to její první song, který napsala pro někoho jiného. Písnička má na konci července 2020 více jak jeden milion osm set padesát tisíc přehrání ve streamovací službě Spotify.

O Mayinu tvorbu se začali zajímat vlivní rozhlasoví diskžokejové. Její písničky zazněly v pořadech Bradleyho Zero na vlnách BBC Radio 1, poté na internetové stanici BBC Radio 6 Music v show School Of 2019, kterou moderoval Gilles Peterson mj. zakladatel Acid Jazz Records a vlastník Brownswood Recordings.

Později ji začala hrát i Gillesova kolegyně Mary Anne Hobbs. Zaujala také  producentku Jamz Supernova z rozhlasové stanice BBC Radio 1Xtra specializované na současnou městskou hudbu. Jamz pro 1Xtra soustavně sleduje dění na progresivní scéně po celém světě, od alternativního Rhythm’n’Blues, experimentálního hip hopu až po jazz a elektroniku.

Ego Ella ale ze všeho nejvíce miluje atmosféru klubových koncertů. „Během živých vystoupení se cítím být sama sebou. Na pódiu ráda tančím, zatímco kluci z kapely hrají opravdu hodně husté živé verze našich písniček,“ vysvětluje a pokračuje. „Baví nás experimentovat s různými beaty a sledovat kam až se při tom dostaneme.“

Ukázky:

Table For One
https://youtu.be/hrEP8pHztik
Give A Little
https://youtu.be/MziYMczHP74
Girls Don’t Always Sing About Boys
https://youtu.be/9BGQj6hgBBc
In The Morning
https://youtu.be/U9FEQ0TW_Yo

Autor

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..