Naposledy aktualizováno: 17.5.2019
Talentovanému jazzovému saxofonistovi, budoucímu slibnému aranžérovi a skladateli Oliveru Nelsonovi bylo v době, kdy vznikalo jeho první sólové album Meet Oliver Nelson with Kenny Dorham & Ray Bryant (1960, New Jazz Records), teprve dvacet sedm let.
V době natáčení debutu nebyl žádným zelenáčem
Oliver Nelson si vydobyl nehynoucí slávu a respekt fanoušků až pět let po vydání debutového sólového alba výjimečným titulem More Blues And The Abstract Truth (1964, Impulse! Records). Málokdy chybí mezi tipy na padesát nejlepších žánrových alb všech dob v anketách organizovaných hudebními periodiky po celém světě.
V době natáčení nebyl žádným zelenáčem. Měl za sebou tvrdou muzikantskou školu v mlýnici talentů, jakou v počátcích jeho kariéry představovaly velké orchestry.
Ostatně, sám o tom vyprávěl: „Miluji zvuk big bandu. Cítím se spokojeně, když slyším hrát ostatní nástroje a okolo mě sedí spoluhráči z dechové sekce. Občas jsem sice měl pocit, že mě kapela omezuje. Později mi došlo, že se tak učím být disciplovaný. Navíc, společné hraní v sekci přináší důraznější a plnější zvuk.“
Začínal na pozici třetího altsaxofonisty v kapelách Nata Towlese, George Hudsona, Erskinea Hawkinse a Louise Jordana. Na tenorsaxofon začal hrát až po nástupu do orchestru bubeníka Louie Bellsona a později v triu „Wild“ Bill Davise.
Právě po jednom koncertu v Atlantě, na kterém vystoupil s Davisem, dostal od hledače talentů a producenta Esmonda Edwardse nabídku na natočení debutové dlouhohrající desky.
Na tenorsaxofon hrál s nezvyklou houževnatostí a především čistě. Zároveň do hry vkládal srdce a vždy u něj převládal lyrický tón. Věřil, že to byl pozůstatek z doby, kdy hrál na altku. „Dávám si velký pozor na melodii a udržení rytmu. Jsem soustředěný na čistotu tónu a celkový zvuk nástroje,“ vyprávěl a dodal. „Mým nejoblíbenějším altsaxofonistou byl Johnny Hodges. Hrál jednoduše a nádherně melodicky. Ostatně, Benny Carter nebo Willie Smith jsou mu v řadě věcí podobní. Především v lyričtějších skladbách.“
Z generačně blízkých tenorů uznával Sonnyho Rollinse a samozřejmě Johna Coltranea. Na starších hráčích, jako byli Ben Webster, Coleman Hawkins, Don Byas nebo Lucky Thompson,obdivoval jejich cit pro skladby s výraznou melodickou linkou.
Nelson byl součástí plánů Prestige Records objevovat mladé talentované hudebníky
Na konci padesátých let již gramodesky s nahrávkami velkých orchestrů tolik netáhly. Vedení labelu New Jazz Records, spadajícího pod mateřské Prestige Records, se proto rozhodlo zaměřit se na objevování nových, mladých talentů, hrajících většinou anonymně ve velkých orchestrech. Ve studiu pro ně sestavili menší doprovodná comba, aby se nováčci předvedli v jiném muzikantském prostředí, než v jakém se zatím pohybovali.
V Nelsonově případě tomu nebylo jinak. Edwards sezval do newjerseyského nahrávacího studia Rudyho Van Geldera čtyři zkušené jazzmany z okruhu stálých studiových hráčů spolupracujících s Prestige Records – trumpetistu Kennyho Dorhama, pianistu Raye Bryanta, basistu Wendella Marshalla a bubeníka Arta Taylora.
Většina z nich netušila, s kým budou ten den nahrávat a ani o koho jde. Nevěděli, co mají od neznámého tenorsaxofonisty očekávat. Všichni ale záhy našli společnou řeč, byť ze šesti pořízených snímků čtyři připadly na Oliverovy původní kompozice a doplnily je pouze dva standardy.
Nejvíce překvapí muzikantská souhra v nádherně zahrané baladě Passion Flower od Billyho Strayhorna, pravé ruky Dukea Ellingtona, byť málokdo z aktérů někdy skladbu hrál. Podobně dopadla další převzatá pomalá klasika What’s New? od kontrabasisty Boba Haggarta.
Nelsonova témata Don’t Stand Up a Ostinato jsou zahraná svižně a s čirou radostí. Jednotlivým sólistům nabídla dostatečný prostor k vitálním sólům. Oliverova bluesová introdukce otevírá Booze Blues Baby, zatímco úvodní nahrávka alba Jams And Jellies představuje hlavního sólistu v zasněné poloze „pana dokonalého.“
Povedený debut a pozoruhodný začátek kariéry.
Ukázky:
Passion Flower
– https://youtu.be/VHhBJlsH0jo
What’s New?
– https://youtu.be/1P1qhHFRoUg
Booze Blues Baby
– https://youtu.be/9FN0-pDv0E4
Don’t Stand Up
– https://youtu.be/lDPA2qItI_8
Ostinato
– https://youtu.be/dK2xdm0771o
Jams And Jellies
– https://youtu.be/orMWVZxk7BU
Oliver Nelson: Meet Oliver Nelson with Kenny Dorham & Ray Bryant
Label: New Jazz – NJLP 8224
Format: Vinyl, LP, Mono
Country: US
Released: 1960
Genre: Jazz
Tracklist
A1 Jams And Jellies
A2 Passion Flower
A3 Don’t Stand Up
B1 Ostinato
B2 What’s New?
B3 Booze Blues Baby
Credits
Bass – Wendell Marshall
Drums – Art Taylor
Piano – Ray Bryant
Tenor saxophone – Oliver Nelson
Trumpet – Kenny Dorham
Recorded at Englewood Cliffs, NJ; October 30, 1959
Engineer [Recording] – Rudy Van Gelder
Supervised By [Supervision], Photography By – Esmond Edwards
