Blog o moderní hudbě, tipy na zajímavá alba, profily skupin a hudebníků, představení hudebních vydavatelství, hudební producenti, recenze, koncerty
V průběhu studiových frekvencí rozvržených do dvou červnových čtvrtků roku 1961 vzniklo sedm nahrávek pro vinylové album Homecoming! (1961, Riverside Records) v podání tria a sextetu, jež vedl talentovaný, hudebně klasicky vzdělaný, newyorský bopový pianista Elmo Hope.
Pokračování textu Elmo Hope Sextet And Trio: Homecoming! (1961, Riverside Records)
Pod producentským dohledem Orrina Keepnewse nahráli tenorsaxofonisté Johnny Griffin a Eddie ‘Lockjaw’ Davis několik solidních společných soul hardbopových alb. Jedním z nich bylo Lookin‘ At Monk (Jazzland) z února 1961, na němž představili vlastní verze sedmi nejznámějších kompozic pianisty Theloniouse Monka.
Pokračování textu Johnny Griffin And Eddie „Lockjaw“ Davis Quintet: Lookin‘ At Monk (1961, Jazzland)
V polovině šedesátých let dvacátého století se albová produkce vydavatelství Prestige Records zaměřila na posluchačsky přívětivější soul jazz. Výjimkou potvrzující pravidlo byl tenorsaxofonista Booker Ervin. Pro label nahrál sérii velice povedených sólových LP desek v duchu nejlepších bluesových a bopových tradic „texaského saxofonového stáda.“
Pokračování textu Booker Ervin: The Blues Book (1965, Prestige Records)
Kontrabasista, majitel hudebního vydavatelství a někdejší vlastník dvou jazzových klubů, zvukař, producent, malíř, spisovatel a učitel hudby Peter Ind (20. 7. 1928 – 20. 8. 2021, narozen jako Peter Vincent Ind) byl prakticky až do konce svých dnů, i přes svůj úctyhodný věk, stále aktivním účastníkem britské hudební scény. Nenápadný, talentovaný a vlivný člověk. Byl tím, komu se říká hybatel. Uměl dát lidi a věci do pohybu.
Altsaxofonista Jackie McLean patřil mezi zkušené veterány hardbopové scény. Na konci roku 1955 dostal nabídku od Boba Weinstocka, majitele labelu Prestige Records, na natočení v pořadí druhé sólové LP desky s titulem Lights Out!
Album Party Time (1959, Prestige Records) vychází v době, kdy se houstonský tenorsaxofonista Arnett Cobb po vážné automobilové nehodě v roce 1957 znovu propracovává do povědomí jazzových fanoušků.
Pokračování textu Arnett Cobb: Party Time (1959, Prestige Records)
Předčasné úmrtí missouriského kontrabasisty Curtise Counce (23. 1. 1926 – 31. 7. 1963) bylo další tragickou ztrátou jazzové historie. V letech 1956 – 1958 vedl nesmírně zajímavý losangelský kvintet Curtis Counce Group, jenž se svým zaměřením na hard bop zcela vymykal běžným hudebním standardům tehdejší westcoastové jazzové školy.
Pokračování textu Curtis Counce, hardbopový pionýr ze západního pobřeží
Cooljazzový trumpetista Chet Baker zněl nejlépe v pomalejších skladbách baladického charakteru. Potvrdil to i na další sólové dlouhohrající desce Chet (1959, Riverside Records).
Pokračování textu Chet Baker: Chet (1959, Riverside Records)
Jedno z klasických bopových alb trumpetisty Cheta Bakera, jež vyšlo pod názvem Chet Baker In New York (1958, Riverside Records). Nahrávky vznikaly v newyorském studiu Reeves Sound Studios v září 1958.
Pokračování textu Chet Baker In New York (1958, Riverside Records)
Rodák z Indiany a klavírista samouk Carl Perkins (16. 8. 1928 – 17. 3. 1958) byl jedním z nejzajímavějších hráčů působících v padesátých letech minulého století na hudebním pomezí mezi rhythm’n’blues a jazzem.
Pokračování textu Carl Perkins, osobitý, postižený pianista s přezdívkou Krab
Philadelphský bubeník a místní jazzová instituce Mickey Roker (9. 3. 1932 – 22. 5. 2017, narozen jako Granville William Roker, Jr.) zůstal věrný Hard bopu i v letech, kdy již u fanoušků ztratil příchuť nového, neprobádaného stylu a zařadil se mezi významné inspirační zdroje na vývojové cestě žánru.
Pokračování textu Mickey Roker, legendární philadelphský hardbopový bubeník
Zakládající člen The Jazz Messengers, bopový trumpetista a šikovný aranžér Kenny Dorham (30. 8. 1924 – 5. 12. 1972, narozen jako McKinley Howard Dorham) je hudební veřejnosti nejméně povědomým příslušníkem elitní společnosti špičkových jazzových trumpetistů.
Pokračování textu Kenny Dorham, nespravedlivě přehlížený bopový trumpetista
Trestuhodně přehlížený a polozapomenutý talent. S odstupem pěti desítek let se může již uzavřená hudební kariéra vynikajícího jazzového pianisty, skladatele a aranžéra Elmo Hopea (27. 6. 1923 – 19. 5. 1967, narozen jako St. Elmo Sylvester Hope) jevit jako příklad nenaplnění velkých příslibů. Na vině byly především Elmovy dlouhodobé problémy s užíváním heroinu.
Rodák ze St. Louis se zkušeností se službou u U.S. Marine, absolvovent studia hudební skladby na Washington University a nadšenec do balzamování a vycpávání zvířat, Oliver Nelson (4. 6. 1932 – 28. 10. 1975, narozen jako Oliver Edward Nelson) se po vydání průlomového alba The Blues And The Abstract Truth (1961, Impulse! Records) stal jedním z nejžádanějších jazzových aranžerů. Jeho služeb využívali – vedle pianisty Theloniouse Monka nebo sexofonisty Sonnyho Rollinse – i mnozí filmoví režiséři.
Pokračování textu Oliver Nelson, nejenom Blues a domnělá pravda