Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Deska ulice i salónu
#MilesAndTrane100
Dva dny ve studiu. Čtyři alba. Jeden kvintet, který změnil jazz. Cookin’ bylo první na řadě – a pořád v něm najdeš, co jinde chybí.
Pokračování textu Cookin‘ With The Miles Davis Quintet (1957, Prestige Records)
Zita Carno, Jazz Review, prosinec 1959 (inspirace)
#MilesAndTrane100
V prosinci 1959 vyšla v americkém magazínu Jazz Review recenze soundtracku k francouzskému filmu Ascenseur pour l’échafaud – první setkání Milese Davise s evropským filmovým jazzem. Minimalistická improvizace, temná atmosféra, Paříž v noci. Tón recenze Zity Carno není jen obdivný. Je fascinovaný, skoro uhranutý. Miles tu podle ní „nemyslí jako filmový skladatel. Myslí jako Miles Davis.“
Náročné, ale také nezaměnitelně osobní dílo
Rok 1957 přinesl jedno z nejdůležitějších alb moderního jazzu. Brilliant Corners od klavíristy a skladatele Theloniouse Monka není jen dalším jazzovým titulem – je to výpověď, manifest a umělecký experiment zároveň. Dobové recenze se shodují: Monk zde překračuje hranice běžné improvizace a představuje svou tvorbu jako vyzrálý, nekompromisní umělec, jehož hudba osciluje mezi genialitou a výstředností.
Pokračování textu Thelonious Monk: Brilliant Corners (1957, Riverside Records)
Tenor Madness není jen název alba Sonnyho Rollinse, ale i přesný popis energie, kterou do něj vložil.
V jednom dni natočil Sonny Rollins se špičkovou rytmikou kvinteta Milese Davise a hostujícím Johnem Coltranem desku, která se stala milníkem hardbopu – a zároveň ukázala Rollinse v dosud nepoznané lyrické poloze.
Pokračování textu Sonny Rollins Quartet: Tenor Madness (1956, Prestige Records)
Jazzový svět přišel na konci roku 2024 o jednoho z posledních bebopových veteránů Roye Haynese (13. 3. 1925 – 12. 11. 2024, narozen jako Roy Owen Haynes). Na pódiích se nikdy nemusel předvádět, aby o sobě dal vědět. Navíc vždy dodržoval prosté muzikantské krédo “poslouchat změny (akordy, které hrají pianista s basistou) a ne sólisty”.
Mimořádně zdařilé album One Flight Up je stvrzenkou znovuzrození amerického tenorsaxofonisty Dextera Gordona po jeho odražení se z drogového dna a odletu z USA. Nebyl jediným z amerických jazzmenů, koho přilákala příležitost hrát celé měsíce na stejném místě v některém západoevropském městě pro vnímavější a vstřícnější publikum, nezatíženém rasovými předsudky.
Pokračování textu Dexter Gordon: One Flight Up (1965, Blue Note Records)
Každý den můžete objevit zajímavou muziku, neznámého hudebníka nebo neprávem přehlíženou LP desku, o jejichž existenci jste zatím neměli tušení.
Nabízím vám kompilaci deseti jazzových alb vydaných v roce 2024, která si podle mého mínění zaslouží označit nálepkou “Vřele doporučuji!”.
Pokračování textu TOP 10 jazzových alb roku 2024 podle webu cernejpudink.cz
Svébytný tenorsaxofonista Sonny Rollins byl již od úsvitu hard bopu jedním z hlavních představitelů žánru. V jeho muzikantském naturelu lze vystopovat cestu mezi hrou Charlieho Parkera a Johna Coltranea. Vyhovoval mu proto expresivní a dráždivý styl. Jedním z klenotů hardbopové éry je Sonnyho album Way Out West (1957, Contemporary Records).
Pokračování textu Sonny Rollins: Way Out West (1957, Contemporary Records)