Šest alb, která dávají jazzu novou tvář
Šestice tipů na novinková alba dává velmi pestrý obraz současného jazzu. Stylově se tu potkávají moderní post-bop, latin jazz, vokální poetičnost i melancholický klavírní folkjazz.
Štítek: Hard bop
Rychlovka #3: Noční jazzová hudba na teď, od syrových saxofonových duelů po karibskou smršť rytmů
Od post-bopu po rytmy calypsa a soca – jazz, který volně dýchá
Šest albových novinek, která znějí jako pozvánka do nočního jazzového pořadu. Desky, které můžeš slyšet teď hned. Pusť si cokoliv z toho, a večer bude mít jinou atmosféru.
Kenny Dorham – Afro-Cuban: Tiše, ale přesně
Jazz bez balastu
Když Blue Note vydali album Afro-Cuban, bylo to jako by Kenny Dorham tiše představil dvě své tváře: jednu ponořenou do bopu, druhou napojenou na latinské rytmy. Dobové recenze si všímají obojího – a ukazují, jak silně dokázal Dorham hrát, když zrovna nemusel stát ve stínu jiných.
Pokračování textu Kenny Dorham – Afro-Cuban: Tiše, ale přesně
Cookin‘ With The Miles Davis Quintet (1957, Prestige Records)
Deska ulice i salónu
#MilesAndTrane100
Dva dny ve studiu. Čtyři alba. Jeden kvintet, který změnil jazz. Cookin’ bylo první na řadě – a pořád v něm najdeš, co jinde chybí.
Pokračování textu Cookin‘ With The Miles Davis Quintet (1957, Prestige Records)
Archivní šum: Miles ve výtahu
Zita Carno, Jazz Review, prosinec 1959 (inspirace)
#MilesAndTrane100
V prosinci 1959 vyšla v americkém magazínu Jazz Review recenze soundtracku k francouzskému filmu Ascenseur pour l’échafaud – první setkání Milese Davise s evropským filmovým jazzem. Minimalistická improvizace, temná atmosféra, Paříž v noci. Tón recenze Zity Carno není jen obdivný. Je fascinovaný, skoro uhranutý. Miles tu podle ní „nemyslí jako filmový skladatel. Myslí jako Miles Davis.“
Thelonious Monk: Brilliant Corners (1957, Riverside Records)
Náročné, ale také nezaměnitelně osobní dílo
Rok 1957 přinesl jedno z nejdůležitějších alb moderního jazzu. Brilliant Corners od klavíristy a skladatele Theloniouse Monka není jen dalším jazzovým titulem – je to výpověď, manifest a umělecký experiment zároveň. Dobové recenze se shodují: Monk zde překračuje hranice běžné improvizace a představuje svou tvorbu jako vyzrálý, nekompromisní umělec, jehož hudba osciluje mezi genialitou a výstředností.
Pokračování textu Thelonious Monk: Brilliant Corners (1957, Riverside Records)
Sonny Rollins Quartet: Tenor Madness (1956, Prestige Records)
Tenor Madness není jen název alba Sonnyho Rollinse, ale i přesný popis energie, kterou do něj vložil.
V jednom dni natočil Sonny Rollins se špičkovou rytmikou kvinteta Milese Davise a hostujícím Johnem Coltranem desku, která se stala milníkem hardbopu – a zároveň ukázala Rollinse v dosud nepoznané lyrické poloze.
Pokračování textu Sonny Rollins Quartet: Tenor Madness (1956, Prestige Records)
Bubeník Roy Haynes nikdy nezněl zastarale
Jazzový svět přišel na konci roku 2024 o jednoho z posledních bebopových veteránů Roye Haynese (13. 3. 1925 – 12. 11. 2024, narozen jako Roy Owen Haynes). Na pódiích se nikdy nemusel předvádět, aby o sobě dal vědět. Navíc vždy dodržoval prosté muzikantské krédo “poslouchat změny (akordy, které hrají pianista s basistou) a ne sólisty”.