Blog o moderní hudbě, tipy na zajímavá alba, profily skupin a hudebníků, představení hudebních vydavatelství, hudební producenti, recenze, koncerty
Američtí Steely Dan si vydobyli označení důvtipného a vytrvale pracujícího jazzrockového uskupení, které se po právu zařadilo k umělecky i komerčně nejsilnějším hudebním počinům své doby. Na své třetí studiové LP desce Pretzel Logic (1974, ABC Records) potvrdili slova na jejich adresu: „Inteligence se skloubila s interpretační šikovností, přičemž se jejich písně dostaly do hitparád, a oni nikdy nezapomněli na rock’n’roll.“
Pokračování textu Steely Dan: Pretzel Logic (1974, ABC Records)
Skladatel, aranžér, varhaník, zpěvák a kytarista Al Kooper si při založení oktetu Blood, Sweat & Tears předsevzal velice těžký cíl. Chtěl, aby jejich hudba byla zároveň povědomá i nevšední. Výsledkem jeho představ, jak implementovat dechovou sekci do rockové hudby, bylo výjimečné debutové album Child Is Father To The Man (1968, Columbia Records). Později se mu to podařilo zopakovat s Rolling Stones, s nimiž hrál na lesní roh, piano a varhany ve skladbě You Can’t Always Get What You Want na jejich albu Let It Bleed (1969, Decca Records).
Pokračování textu Blood, Sweat & Tears v hudebním Kamelotu Ala Koopera
Příběh v Česku zcela neznámého rhythm’n’bluesového zpěváka a pianisty Clarence „Frogman“ Henryho (19. 3. 1937, narozen jako Clarence Henry II) nepostrádá mnohá překvapení a náhody. S jeho písničkami se před Vámi otevřou dveře do světa louisianských tančíren padesátých a počátku šedesátých let minulého století.
Pokračování textu Clarence „Frogman“ Henry, nevím, proč tě miluju, ale miluju tě
Nahrávací frekvence pro Prestige Records z konce páté dekády 20.století, pod supervizí jejich majitele Boba Weinstocka, z nichž saxofonista John Coltrane vytěžil několik výtečných dlouhohrajících titulů, jsou právem považovány za klíčovou přípravnou fázi pro jeho pozdější úspěchy a slávu.
Pokračování textu John Coltrane With Red Garland: Soultrane (1958, Prestige Records)
Zanícený chicagský bluesový zpěvák a kytarista původem z Louisiany Buddy Guy (30. 7. 1936, narozen jako George Guy) jehož charakteristická hra na elektrickou kytaru proniká skrz kůži až do vašeho srdce a mysli. Společně s Otisem Rushem a Magic Slimem náleží k nejzářivějším talentům, které světu blues představila krátkodechá značka Cobra Records, u níž vycházely gramodesky s původním West Side Chicago blues.
V roce 1969 byl Miroslav Vitouš (6. 12. 1947) již respektovaným průkopníkem rodícího se fusion stylu a jedním z nejžádanějších hráčů na kontrabas na newyorské jazzové scéně. Na své muzikantské konto si již samozřejmě připsal řadu úspěchů. Nehleděl však jen na kariéru uznávaného spoluhráče, ale vyhlížel i příležitosti, jak zahájit dráhu sólového umělce.
Pokračování textu Miroslav Vitouš: Infinite Search (1970, Embryo Records)
Album Trompeta Toccata (1965, Blue Note Records) bylo bohužel labutí písní texaského trumpetisty Kennyho Dorhama jakožto kapelníka. Kennymu se ale podařil husarský kousek, když si jedno ze svých nejlepších alb schoval až na samý závěr sólové dráhy. Velice zdařile na něm kombinuje hard bop, afro-latinu, modální jazz a bossa novu. Další LP desku s novým materiálem už nikdy nenahrál.
Pokračování textu Kenny Dorham: Trompeta Toccata (1965, Blue Note Records)
Otis Redding byl vůbec jedním z největších soulových zpěváků. Za svého života vydal pouze šest řadových alb, z nichž The Soul Album z roku 1966 bylo čtvrté v pořadí. Písničky na něm dodnes ovlivňují další a další muzikantské generace a mnoho lidí díky němu objevuje nádhernou Otisovu hudbu.
Pokračování textu Otis Redding: The Soul Album (1966, Stax/Volt Records)
Málokterý kumštýř, lhostejno v jakém oboru, vykazuje tak obrovský rozdíl mezi uměleckou kvalitou a komerčním úspěchem jako O.V. Wright (9. 10. 1939 – 16. 11. 1980, narozen jako Overton Vertis Wright). Přestože byl velmi talentovaným gospelovým a soulovým zpěvákem, nevydal tolik alb jako jiní známější souloví zpěváci té doby. To, co mu chybí na kvantitě, vynahrazuje kvalitou.
Pokračování textu O.V. Wright, mrazivé výpovědi o duchovní prázdnotě
Jednou z klíčových postav, které zásadně udávaly směr soulové hudby sedmé dekády minulého století, byl Curtis Mayfield. V roce 1971 sestavil nový doprovodný kvartet, s nímž mohl dotáhnout své jedinečné funkové kazatelské výzvy téměř k dokonalosti. Koncertní titul Curtis/Live! je svátkem bezchybně zahraného sofistikovaného soulu a funku, proloženého Mayfieldovým charismatickým sladkobolným soulovým vokálem a texty s palčivými sociálními komentáři.
Pokračování textu Curtis Mayfield: Curtis/Live! (1971, Curtom Records)
Klasický jazzový titul Blue Train (1957, Blue Note Records) saxofonisty Johna Coltranea je dokumentem období, v němž poprvé skloubil všechny části svého hudebního rukopisu, aby se mohl vydat za rozšiřováním jazzových strukturálních a technických hranic. Jeho hra je výjimečně inspirující a živá. Jazzový fanoušek je svědkem oslavy živočišného elánu, muzikantství i prostého potěšení z hudby.
Pokračování textu John Coltrane: Blue Train (1957, Blue Note Records)
Pravděpodobně největší a nejvýraznější osobností soulové hudby byl zpěvák Otis Redding (9. 9. 1941 – 10. 12. 1967, narozen jako Otis Ray Redding, Jr.). Hudební svět dobýval v letech 1960 – 1967, z toho intenzivně nahrával pouhé čtyři léta. Více než kterýkoli jiný soulman dokázal zprostředkovat intimní povzbuzující sílu gospelu. Jeho propojením s rhythm’n’blues dodal svým písním přesvědčivost, neutuchající náboj a prostou něžnost svého velkého vzoru Sama Cookea.
Pokračování textu Otis Redding, apoštol a hlas oddaný soulové hudbě
Kamakiriad bylo prvním albem žoviálního vtipálka Donalda Fagena po jedenácti letech, kdy sólově debutoval s LP deskou The Nightfly (1982). Je to futuristický, štiplavě sarkastický osmipísňový příběh o cestě vypravěče v jeho high-tech automobilu Kamakiri.
Pokračování textu Donald Fagen: Kamakiriad (1993, Reprise Records)
Hudební kariéra bluesového kytaristy a zpěváka Guitar Slim Greena (25. 7. 1920 – 28. 9. 1975, narozen jako Norman G. Green) je jen dalším z mnoha příběhů o talentovaném hudebníkovi, jenž neměl takové štěstí – a nedostalo se mu tak širokého uznání za přínos nejen blues, ale i rock´’n’rollu – jako Muddy Watersovi, Lightnin´ Hopkinsovi či Elmore Jamesovi. Nezaměňujme ho s mississippským kytaristou Eddiem „Guitar Slim“ Jonesem, ani s Alecem „Guitar Slim“ Sewardem, country bluesovým kytaristou z Virginie.
Pokračování textu Guitar Slim Green, bluesman s kořeny v tradičním texaském downhome blues