Jan Kořínek a jeho Hammond B3: páteční groove, který se nezastaví

Soul Hitchhikers v Jazz Docku ukázali, jak může znít radost, řemeslo i noční klubový tep — i když publikum zůstává spíš u stolů než na parketu.

Jan Kořínek ft. Soul Hitchhikers, Jazz Dock Praha, 10. dubna 2026 (Credit Photo: @cernejpudinkcz / Radek Plichta)
Jan Kořínek ft. Soul Hitchhikers, Jazz Dock Praha, 10. dubna 2026 (Credit Photo: @cernejpudinkcz / Radek Plichta)

Honza Kořínek se v pozdně nočním Jazz Docku představil hutným groovem, jenž vibroval jako roztočený Leslie. Soul Hitchhikers hráli s energií, která by si zasloužila tanec, ale i tak si jejich hudba našla cestu mezi stolky a světlem až k těm, kteří přišli poslouchat a nechat se vtáhnout.

Pokračování textu Jan Kořínek a jeho Hammond B3: páteční groove, který se nezastaví

Be sociable and share

„Tuhle fašistickou vlnu fakt nepotřebujeme.“ Heaven 17 a píseň, která po 45 letech zní jako varování pro dnešek

Název Fascist Groove Thang není hudební pojem, ale ironická metafora pro fašistický trend, který se začal šířit začátkem 80. let. A který se dnes vrací v uhlazenějších, ale o to nebezpečnějších podobách.

Heaven 17: (We Don't Need This) Fascist Groove Thang (1981, Virgin)
Heaven 17: (We Don’t Need This) Fascist Groove Thang (1981, Virgin)

Když Heaven 17 v březnu 1981 vydali singl „(We Don’t Need This) Fascist Groove Thang“, vzali si jazyk amerického funku a obrátili ho proti politické realitě své doby. „Tuhle fašistickou vlnu nepotřebujeme,“ říká v překladu název — a BBC skladbu okamžitě zakázala kvůli ostrým narážkám na Reagana. Po 45 letech ale tahle ironická taneční výstraha působí ještě naléhavěji: svět znovu řeší populismus, autoritářské tendence a návrat nálad, které Heaven 17 pojmenovali dávno předtím, než se staly mainstreamem.

Pokračování textu „Tuhle fašistickou vlnu fakt nepotřebujeme.“ Heaven 17 a píseň, která po 45 letech zní jako varování pro dnešek

Be sociable and share

Alice Coltrane: Vnitřní vesmír moderního jazzu

Hudba, která nehledala pokračování, ale proměnu

Americká jazzová pianistka a harfenistka Alice Coltrane na reklamní fotografii pro propagaci alba World Galaxy (1972) (Credit photo: Unknown photographer, Wikimedia, Creative Commons Public Domain)
Americká jazzová pianistka a harfenistka Alice Coltrane na reklamní fotografii pro propagaci alba World Galaxy (1972) (Credit photo: Unknown photographer, Wikimedia, Creative Commons Public Domain)

Tento text vzniká ve stínu výroční série #MilesAndTrane100. Ne jako dodatek, ale jako tiché připomenutí, že příběh moderního jazzu se neuzavírá datem 17. července 1967. Když umlkl saxofon Johna Coltranea, nezůstalo po něm jen dědictví v podobě nahrávek, ale i otevřená otázka, co všechno může hudba ještě nést. Alice Coltrane (27. 8. 1937 – 12. 1. 2007, narozena jako Alice McLeod) na ni odpověděla způsobem, který nebyl návratem, ale posunem — směrem k harfě, k varhanám, k rituálu a k víře, že zvuk může být mostem mezi světy.

Pokračování textu Alice Coltrane: Vnitřní vesmír moderního jazzu

Be sociable and share

Jazzová epištola čtvrtá: Birth of the Cool

Když jazz zpomalil, aby mohl jít dál
#MilesAndTrane100

Miles Davis: Birth of the Cool (1957, Capitol Records)
Miles Davis: Birth of the Cool (1957, Capitol Records)

Jedna deska. Jedenáct skladeb. Minimum pozornosti v době vzniku – a zásadní dopad později. Birth of the Cool jako tichá křižovatka dějin jazzu.

Pokračování textu Jazzová epištola čtvrtá: Birth of the Cool

Be sociable and share

Naživo s Panem Pudinkem: Středeční sklepní jazz v Nuslích

Hudba, která nepotřebuje pódium. Stačí sklep, pár nástrojů a chuť hrát spolu.

Jazz v Rockberry Bar & Music Club, Sekaninova 56, 128 00 Vinohrady, Česko, 25. 3. 2026 (Credit photo: @cernejpudinkcz)
Jazz v Rockberry Bar & Music Club, Sekaninova 56, 128 00 Vinohrady, Česko, 25. 3. 2026 (Credit photo: @cernejpudinkcz)

Na pomezí Vinohrad a Nuslí se každou středu večer děje něco nenápadného, ale podstatného. Žádné velké jméno na plakátu, žádná očekávání. Jen lidé, kteří si přišli zahrát — a zjistit, co z toho vznikne.

Pokračování textu Naživo s Panem Pudinkem: Středeční sklepní jazz v Nuslích

Be sociable and share

Charles Mingus: Balet na hraně výbuchu

The Black Saint and the Sinner Lady (1963)
Dotkni se myšlenky mé milované,
zatímco se její svět v hojnosti hroutí u mých nohou.

#CernoOranzovaEra, #ImpulseListening, #ImpulseState
Impulse! není label.
Je to stav.

Charles Mingus: The Black Saint and the Sinner Lady (1963, Impulse! Records)
Charles Mingus: The Black Saint and the Sinner Lady (1963, Impulse! Records)

V létě 1963 se v obchodech objevila další jazzová deska. Jméno Charlese Minguse už tehdy budilo respekt, ale nebyl to kult, jakým se později stal. The Black Saint and the Sinner Lady se zpočátku tvářila jako další položka v katalogu Impulse!. Ve skutečnosti šlo o dílo, které odmítalo chovat se jako běžné LP.

Pokračování textu Charles Mingus: Balet na hraně výbuchu

Be sociable and share

Mod: elegance na amfetaminu

Jak londýnské kluby, americký soul a posedlost stylem vytvořily jednu z nejvlivnějších městských kultur šedesátých let.

Mods na Lambrettě 175 TV 3. série z roku 1962 (Credit photo: Sergio Calleja (Life is a trip), Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)
Mods na Lambrettě 175 TV 3. série z roku 1962 (Credit photo: Sergio Calleja (Life is a trip), Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)

Mod nebyl hudební žánr. Byl to způsob, jak projít městem, aniž by člověk ztratil tvář. Jak nastoupit do autobusu, stát u baru v Soho, tančit ve tři ráno, když se Londýn teprve nadechuje. Hudba byla kulisa i kompas. Ale Mod byl především styl. A styl je disciplína, která neodpouští.

Pokračování textu Mod: elegance na amfetaminu

Be sociable and share

Když punk nestačí | The Clash a hudba, která chtěla vysvětlit svět

Začali na okraji londýnské scény – a skončili jako hlas celé éry.
#UKPunk1976

The Clash, Chateau Neuf, Oslo, Norway, (21. 5. 1980) (Credit photo: Helge Øverås, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International)
The Clash, Chateau Neuf, Oslo, Norway, (21. 5. 1980) (Credit photo: Helge Øverås, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International)

V hudbě existují kapely, které chtějí změnit zvuk. A pak ty, které chtějí změnit způsob, jakým svět slyší sám sebe. The Clash patřili k těm druhým. Punk pro ně nebyl destinací, ale startovní čárou. A když se z ní rozběhli, ukázalo se, že jejich příběh nebude o stylu, ale o prostoru — o tom, kolik reality se dá vměstnat do tří minut, aniž by se to celé rozpadlo.

Pokračování textu Když punk nestačí | The Clash a hudba, která chtěla vysvětlit svět

Be sociable and share