Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Bluesová drsnost a jazzová svoboda v písních, které jsme znali
Velikost Cassandry Wilson (4. 12. 1955 – 1. 9. 2026, narozená jako Cassandra Marie Fowlkes) nejlépe uslyšíme v písních, které už dávno známe. Svobodně v nich zacházela s melodií i rytmem a vracela jim schopnost překvapit. Ten hlas byl krásný i tam, kde trochu drhnul. V hlubokých tónech měl drsnost blues a smyslnost, která se obešla bez velkých gest.
Rodinná fotografie, noční nahrávání a písně kapelníka z neworleanské čtvrti Tremé.
#LetniLongRead #NOLAGroove
Troy „Trombone Shorty“ Andrews na Lifted zpívá, střídá trombón s trubkou a nechává do své kapely vstupovat rockovou kytaru i pouliční bubeníky. Deska z roku 2022 zachycuje muzikanta, který už dávno hraje pro velké sály. Když však potřebuje rozšířit zvuk, pořád ví, komu v New Orleans zavolat.
Paruky, flitry i country klišé měla pod kontrolou. Důležitější byly písně – a knihy pro děti místo velkých gest.
Trump kdysi prohlásil: „Miluju málo vzdělané.“ Dolly Parton na to celý život odpovídala po svém: dejte jim knihy. Přijde mi, že to o ní říká víc než většina oficiálních nekrologů.
Pokračování textu Dolly Parton: Vtip řekla první. Pak začala zpívat
Ikonické album moderního jazzu – formálně vytříbené, zvukově působivé a dodnes inspirující.
#CernoOranzovaEra, #ImpulseListening, #ImpulseState
Impulse! není label.
Je to stav.
Jedno z nejpozoruhodnějších jazzových alb začátku šedesátých let. Oliver Nelson na The Blues and the Abstract Truth předvádí, že blues může být výchozím bodem pro nápaditou hudbu plnou formální elegance i improvizace. Pomáhají mu u toho Eric Dolphy, Freddie Hubbard, Paul Chambers či Roy Haynes. Hlavní slovo má ale promyšlená kompozice..
Pokračování textu Abstraktní pravda o blues: Nelsonovo mistrovské album, které mluví beze slov
Basová linka Micka Karna vede od alb Japan přes Titles, Rain Tree Crow a Polytown až k poslednímu návratu Dalis Car.
#LetniLongRead
Micka Karna šlo poznat po několika tónech. On sám se přitom opakovaně bránil tomu, aby v něm okolí vidělo pouze baskytaristu skupiny Japan. Hrál na dechové nástroje, skládal, modeloval sochy. Ve studiu dokázal nechat chyby být, i když by je jiní opravili. Svou baskytaru dokonce na jedné desce potlačil, aby dokázal, že je také skladatelem. Později toho litoval.
Pokračování textu Mick Karn: Japan, Rain Tree Crow a basa za pět liber
Jak Daniel Lanois v domě na St. Charles Avenue zachytil čtyři rozdílné hudební povahy.
#NOLAGroove
Daniel Lanois postavil studio v pětipatrovém domě na St. Charles Avenue, několik minut od Valence Street, kde Nevillové žili. Uvnitř zachytil čtyři rozdílné hudební povahy a část rytmické páteře složil ze smyček jejich vlastní perkusivní hry. Album Yellow Moon pak kapelu dostalo k publiku, na něž předchozí pokus o crossover nedosáhl.
Pokračování textu Neville Brothers: Yellow Moon | Čtyři bratři v jednom domě
Otevřenost není bezbrannost
Lednový singl „Nothing Is Impossible With You“ působil dojmem samostatné modlitby. O sedm měsíců později se podobné otázky vracejí na Gentlewoman. Cleo Sol na pátém sólovém albu dál věří v lásku, rodinu i odpuštění, ale mnohem víc než dřív zkoumá, co člověk potřebuje uchránit sám v sobě.
Portrét hudebníka, který se učil z desek, chtěl mít pod kontrolou každý zvuk a ani v angličtině neopustil Tijucu.
#LetniLongRead, #MPBMapa
Česká hudební publicistika o Edu Mottovi úplně nemlčela. Grundfunk s ním odvysílal rozhovor a roku 2018 představil jím sestavenou kompilaci Too Slow to Disco Brasil; 5. května 2016 Motta vystoupil v Paláci Akropolis a smyčce pro desku Behind the Tea Chronicles se nahrávaly v Praze. Jednotlivé české stopy tedy existují. Přesto se z něj u nás nestalo jméno, k němuž by se soustavně vracely kulturní rubriky a hudební magazíny. Nejspíš ne proto, že by byl příliš složitý. Spíš se nevešel do přihrádek: pro jazz příliš popový, pro pop příliš jazzový, pro world music málo exotický a pro alternativu podezřele uhlazený. K jeho pětapadesátinám proto nezaplňujeme bílé místo. Spojujeme body, z nichž se dosud nestala mapa.
Pokračování textu Ed Motta: Hudba k filmům, které nikdo nenatočil