Blog o moderní hudbě, tipy na zajímavá alba, profily skupin a hudebníků, představení hudebních vydavatelství, hudební producenti, recenze, koncerty
Album Trompeta Toccata (1965, Blue Note Records) bylo bohužel labutí písní texaského trumpetisty Kennyho Dorhama jakožto kapelníka. Kennymu se ale podařil husarský kousek, když si jedno ze svých nejlepších alb schoval až na samý závěr sólové dráhy. Velice zdařile na něm kombinuje hard bop, afro-latinu, modální jazz a bossa novu. Další LP desku s novým materiálem už nikdy nenahrál.
Pokračování textu Kenny Dorham: Trompeta Toccata (1965, Blue Note Records)
Otis Redding byl vůbec jedním z největších soulových zpěváků. Za svého života vydal pouze šest řadových alb, z nichž The Soul Album z roku 1966 bylo čtvrté v pořadí. Písničky na něm dodnes ovlivňují další a další muzikantské generace a mnoho lidí díky němu objevuje nádhernou Otisovu hudbu.
Pokračování textu Otis Redding: The Soul Album (1966, Stax/Volt Records)
Málokterý kumštýř, lhostejno v jakém oboru, vykazuje tak obrovský rozdíl mezi uměleckou kvalitou a komerčním úspěchem jako O.V. Wright (9. 10. 1939 – 16. 11. 1980, narozen jako Overton Vertis Wright). Přestože byl velmi talentovaným gospelovým a soulovým zpěvákem, nevydal tolik alb jako jiní známější souloví zpěváci té doby. To, co mu chybí na kvantitě, vynahrazuje kvalitou.
Pokračování textu O.V. Wright, mrazivé výpovědi o duchovní prázdnotě
Jednou z klíčových postav, které zásadně udávaly směr soulové hudby sedmé dekády minulého století, byl Curtis Mayfield. V roce 1971 sestavil nový doprovodný kvartet, s nímž mohl dotáhnout své jedinečné funkové kazatelské výzvy téměř k dokonalosti. Koncertní titul Curtis/Live! je svátkem bezchybně zahraného sofistikovaného soulu a funku, proloženého Mayfieldovým charismatickým sladkobolným soulovým vokálem a texty s palčivými sociálními komentáři.
Pokračování textu Curtis Mayfield: Curtis/Live! (1971, Curtom Records)
Klasický jazzový titul Blue Train (1957, Blue Note Records) saxofonisty Johna Coltranea je dokumentem období, v němž poprvé skloubil všechny části svého hudebního rukopisu, aby se mohl vydat za rozšiřováním jazzových strukturálních a technických hranic. Jeho hra je výjimečně inspirující a živá. Jazzový fanoušek je svědkem oslavy živočišného elánu, muzikantství i prostého potěšení z hudby.
Pokračování textu John Coltrane: Blue Train (1957, Blue Note Records)
Pravděpodobně největší a nejvýraznější osobností soulové hudby byl zpěvák Otis Redding (9. 9. 1941 – 10. 12. 1967, narozen jako Otis Ray Redding, Jr.). Hudební svět dobýval v letech 1960 – 1967, z toho intenzivně nahrával pouhé čtyři léta. Více než kterýkoli jiný soulman dokázal zprostředkovat intimní povzbuzující sílu gospelu. Jeho propojením s rhythm’n’blues dodal svým písním přesvědčivost, neutuchající náboj a prostou něžnost svého velkého vzoru Sama Cookea.
Pokračování textu Otis Redding, apoštol a hlas oddaný soulové hudbě
Kamakiriad bylo prvním albem žoviálního vtipálka Donalda Fagena po jedenácti letech, kdy sólově debutoval s LP deskou The Nightfly (1982). Je to futuristický, štiplavě sarkastický osmipísňový příběh o cestě vypravěče v jeho high-tech automobilu Kamakiri.
Pokračování textu Donald Fagen: Kamakiriad (1993, Reprise Records)
Hudební kariéra bluesového kytaristy a zpěváka Guitar Slim Greena (25. 7. 1920 – 28. 9. 1975, narozen jako Norman G. Green) je jen dalším z mnoha příběhů o talentovaném hudebníkovi, jenž neměl takové štěstí – a nedostalo se mu tak širokého uznání za přínos nejen blues, ale i rock´’n’rollu – jako Muddy Watersovi, Lightnin´ Hopkinsovi či Elmore Jamesovi. Nezaměňujme ho s mississippským kytaristou Eddiem „Guitar Slim“ Jonesem, ani s Alecem „Guitar Slim“ Sewardem, country bluesovým kytaristou z Virginie.
Pokračování textu Guitar Slim Green, bluesman s kořeny v tradičním texaském downhome blues
Londýnská saxofonistka a skladatelka Camilla George se hudebně realizuje fúzí africké a západní hudby. Díky tomu se dovedně pohybuje na žánrovém pomezí jazzu, afrobeatu a hip hopu. V září 2022 vydala LP desku Ibio-Ibio, na níž nám nabízí úchvatnou odyseu do mýtů o stvoření nigerijského národa Ibibio.
Americký kytarista, zpěvák a skladatel Chuck Berry (18. 10. 1926 – 18. 3. 2017, narozen jako Charles Edward Anderson Berry) byl jedním z největších vzorů pro mnohé rockové ikony. Rozhodně patřil k těm vůbec nejagilnějším umělcům padesátých a počátku šedesátých let 20. století. K jeho úspěchu přispěla také vynikající hra na kytaru, cit pro propracovanou písňovou tvorbu, mistrovské hity a zajímavé texty o dívkách, autech, škole a živelnosti samotné hudby.
Pokračování textu Chuck Berry, „celej den se šprtáš, abys prolezl, ale ty toužíš jen tančit“
Jak pochopit úspěch a nehynoucí přitažlivost hudby britských The Small Faces? Kapely, která se stala jedním ze symbolů Mod éry britského rocku z okolí londýnské Carnaby Street. A to navzdory tomu, že největších úspěchů dosáhli ve druhé polovině šesté dekády minulého století – v energií nabité době, kdy se doslova ze dne na den měnily vkus a móda ostrovního publika.
Pokračování textu The Small Faces zpívali cockneyovsky laděné ódy na všední anglický život
Klíčovou postavou jazzrockové fúze je britský klávesista, kapelník a vyhledávaný studiový muzikant Brian Auger (18. 7. 1939, narozen jako Brian Albert Gordon Auger). Bezpochyby je jedním z nejzajímavějších, nejosobitějších a nejvšestrannějších varhaníků jazzového pantheonu.
Proslulý jazzový varhaník Dr. Lonnie Smith (3. 7. 1942 – 29. 9. 2021, narozen jako Lonnie O. Smith) byl hudební génius. Při hraní oplýval nejen hutným, funkovým groovem, ale i hravým, rozverným přístupem.
Pokračování textu Dr. Lonnie Smith: „Místo not hraju život. Hraju to, co jsem prožil.“
Jazzový trumpetista Booker Little umírá předčasně ve věku dvacet tři let v roce 1961. Jeho nejlepším albem je Out Front pro značku Candid Records. Nahrávky pochází z jedné z pouhých pěti studiových frekvencí, které Booker vedl jako kapelník.
Pokračování textu Booker Little: Out Front (1961, Candid Records)