Naposledy aktualizováno: 1.11.2025
Groove, ambient a jazz v kanadsko-českém experimentu BE4EIGHT
Když se spojí elektronika s akustikou, ambient s jazzem a groove s meditativní náladou, vzniká BE4EIGHT. Muzikantská dílna Jacoba Carla Růžičky není jen nástrojem, jak zahrát hudbu, je to otevřená zvuková laboratoř – od intimního debutu 7:40, přes kolektivní 11×13, až po meditační Memories. Hudba, která dýchá, pulsuje a nechává posluchače plout mezi sny a rytmem.
Od intimního debutu k vrstevnatým zvukům
Kanada, Česko, ambient, jazz, groove… a někde mezi tím vším stojí BE4EIGHT, tvůrčí záměr Jacoba Carla Růžičky, beatmakera, multiinstrumentalisty a producenta, který neuznává hudební hranice. Jeho tvorbu můžeme přirovnat lidskému dýchání. Plyne mezi tichem a rytmem, mezi improvizací a precizní studiovou stavbou.
Debut 7:40 (2021) je jako první umělecká inspirace – zdánlivě nesmělá, minimalistická, intimní, se solidním groovem, který cítíte pod povrchem. Většinu hudebních stop nahrál sám Růžička. Ambientní plochy se střídají s jemně pulsujícími beaty. Každý tón má svůj prostor, každá nota svůj smysl. Posluchač se může ztratit v rytmu, nebo se jen nechat unášet melodií.
Pak přichází 11×13 (2023). Album, kde se otvírá svět zajímavých, inspirativních hostů (namátkou Iva Bittová, Vladimír Václavek nebo Oldřich Janota) a kontrastů. Vokály a instrumentální miniatury, elektronika a akustika, etnické motivy a experimentální linky – všechno se míchá do organické struktury. Je to hra mezi kontrolou a improvizací. Album má švih, má šarm a nechává prostor pro vlastní imaginaci.
Memories: kapela, groove a puls mezi tóny
A konečně Memories (2025) – dosud nejživější kapitola Růžičkovy kariéry. Tady už BE4EIGHT není jen jeho projekt, je to regulérní kapela, kde každý muzikant přispívá vlastními představami a komunikuje s ostatními. Groove je výraznější, melodie se prolínají, zvuk je hutnější, ale stále si uchovává až magickou průzračnost.
Skladby těkají nebo se zahušťují a zase rozvolňují. Ambientní a rytmické momenty (mimochodem, Petr Bidlo je výtečný basista) se střídají s kytarovými plochami Kirilla Yakovleva. Dík za to patří jak dalším hudebníkům (klávesista Petr Svoboda a hráč na dechové nástroje Tomáš Staněk) tak i hostům – nejenom trumpetistovi Jiřímu Kotačovi, ale i zpěvačce Elizabeth Ann Strnka či britskému MC C.Monts. A posluchač znovu pluje, vznáší se, sní.
Hudba, stejně jako historie, nám napovídá, odkud vycházíme, co už jsme dokázali a kým jsme se stali. Ale hlavně – ukazuje, kam ještě můžeme směřovat, jaké nové cesty máme objevovat a čím se ještě můžeme stát. BE4EIGHT tuto myšlenku ztělesňuje; od intimního 7:40, přes hostujícími hudebníky určující 11×13, až po zatím nejvyzrálejší Memories se neustále vyvíjí, rozšiřuje svůj kreativní prostor a hledá nové zvukové obzory.
Mezi beaty a sny – cesta, která nekončí
Stejně, jako matka vede své dítě, aby rostlo a poznávalo svět – Jacob Carl Růžička nezůstává stát. Hraje, produkuje, spolupracuje. Jeho hudba není o virtuozitě, je o volnosti, o rytmu, kterými může Jacob dýchat a vyprávět příběh. Každá stopa, každý beat má svůj důvod – a posluchač ho cítí v těle, ne jen v uších.
Na nahrávkách BE4EIGHT jazzová intuice potkává elektronickou preciznost, kde groove je mostem mezi snem a realitou. Nejsou lineární. Je to mapa zvuků, která nabízí nové cesty k imaginaci – a kdo naslouchá, ten se do ní snadno ztratí.
…a mezi beaty, mezi tichými pauzami, mezi jednotlivými notami se rodí pocit, že hudba BE4EIGHT je trochu jako život – někdy pulsuje, někdy odpočívá, ale pořád se posouvá vpřed.
