Naposledy aktualizováno: 3.9.2025
Styl, šok a hudba, co přistála přímo uprostřed glamrockového Londýna
#RoxyFerryFiles
V roce 1972 se na britské scéně objevili Roxy Music. Kapela, která vypadala i zněla, jako by sem spadla z jiné mezihvězdné dráhy. Její první album bylo směsí pop-artové estetiky, zvukových experimentů a starosvětské elegance – a stalo se manifestem toho, že rock může být chytrý, vizuálně podmanivý a zároveň taneční.
Umění místo pózy
Když Bryan Ferry na přelomu let 1970 a 1971 začal skládat písně s basistou Grahamem Simpsonem, měl jasnou představu. Chtěl vytvořit kapelu, která nebude jen další „hlasitou a nudnou“ součástí tehdejší progresivní scény. Roxy Music měla být orientovaná na nápady – kapelou, která dokáže spojit intelekt, vizuální styl a taneční groove. Ferry, vzdělaný ve výtvarném umění, věřil, že hudba má schopnost zasáhnout posluchače mnohem přímočařeji než obraz na plátně. Tuto fyzickou i mentální sílu chtěl promítnout do každé skladby.
Postupně se k jeho vizi přidali Andy Mackay (dechové nástroje), Brian Eno (zvukový experimentátor, syntezátor), kytarista Phil Manzanera a bubeník Paul Thompson. Většina z nich měla akademické zázemí – ať už šlo o hudbu, literaturu nebo výtvarné umění. Jejich zkušenosti se odrazily v promyšlené estetice i zvukovém experimentování. Zkoušky v opuštěném domě v Kensingtonu trvaly více než rok. Když hledali název, sáhli k nostalgii padesátkových kin a reklam. „Roxy Music“ spojovalo retro romantiku s futuristickou sci-fi estetikou. Především ale nic neznamenalo.
Vzpoura proti rutině
Na scénu přišli v době, kdy britský rock ovládaly „superkapely“ složené z veteránů upadajících skupin. Roxy Music byli naopak noví, neopotřebovaní a hladoví po vlastním výrazu. V roce 1972 podepsali smlouvu s Island Records, natočili debut v Command Studios a na jaře jej vydali. Hudební tisk reagoval nadšeně. Jejich vystoupení na Great Western Express Festivalu i předskakování Davidu Bowiemu jen potvrdilo, že tu je něco výjimečného.
Ferry chápal, proč veřejnost hází Roxy Music do jednoho pytle s glam rockem Davida Bowieho či Lou Reeda – sdíleli zájem o pop-art a estetizaci popkultury. Ale Roxy pro něj nebyli jen „glam“. Od začátku chtěl spojit taneční fyzičnost černošské hudby, jak ji reprezentoval třeba Smokey Robinson, s intelektuálním zázemím a vizuální stylizací.
Podivnost jako metoda
Debutové album působilo na první poslech zvláštně – záměrně. Šestice Angličanů do něj vtiskla své záliby v elektronice, americkém rock’n’rollu padesátých let, hororových ikonách, kuriozitách popu i britském art rocku. Výsledek byl fascinující mix: střídání přízračných syntezátorových pasáží a útržků povědomých popových gest, hravá koláž lidské muzikálnosti a nadpozemské mechaniky.
Skladby jako „Virginia Plain“, s dylanovsky frázovaným zpěvem evokujícím Lou Reeda, nebo „If There Is Something“, která se přelévá z melodické balady do psychedelického finále, ukazovaly schopnost Roxy Music přeskakovat mezi náladami i žánry.
Úvodní „Re-Make/Re-Model“ zase kombinovala kytarový chaos s odkazy na instrumentální kuriozitu „Telstar“. Průkopnickou britskou instrumentálku, spojující rockovou energii s futuristickými zvuky Clavioline, předchůdce syntezátoru, v duchu kosmické estetiky 60. let. Místo uhlazeného studiového lesku vsadili na chladný profesionalismus a téměř robotickou přesnost. Ale s ironií a nadhledem, který jejich hudbu zbavoval sterilnosti.
Zvuk, na který se musí zvyknout
Deska nebyla určena k jednorázovému poslechu. Teprve opakované přehrávání odhalovalo, jak promyšleně Roxy Music pracují s kontrasty a detaily. Každá skladba měla za sebou silný nápad – často spíš hru, do níž byl posluchač vtažen, aby si obraz doplnil podle vlastních představ. Právě tahle interaktivní povaha hudby byla jedním z důvodů, proč si debut udržel přitažlivost i po odeznění prvotního šoku z „podivnosti“.
Když vizuál formuje legendu
Roxy Music od prvního alba prokázali, že jejich hudební svět je zároveň excentrický i precizně vystavěný. V době, kdy většina rockových kapel lpěla na autenticitě, oni vědomě stavěli na stylizaci – ať už šlo o aranže, vizuální koncepty, nebo způsob, jakým se z obyčejné popové písně mohla stát tříminutová art-dekadentní miniatura. Nebylo to jen o zvuku, ale o celkovém dojmu, o světě, do něhož se vstupovalo podobně jako do filmu nebo výstavy – a kde estetika hrála roli rovnocennou hudbě.
Tuhle filozofii od začátku nesl i obal. Album bylo věnováno Susie, bubenici, která se v počátcích kapely ucházela o místo v Roxy Music. Na titulní fotografii pózuje modelka Kari-Ann Muller, jedna z mála modelek Roxy, která nechodila s Bryanem Ferrym. Později se provdala za bratra Micka Jaggera, Chrise, a objevila se ve filmu Jamese Bonda Ve službách Jejího Veličenstva. Obal původního britského vydání z roku 1972 u Island Records byl rozkládací, uvnitř s fotografií kapely v koncertních kostýmech, a odpovídal jejich hudebnímu rukopisu – teatrálnímu, přitom přesně promyšlenému.
Budoucnost ve zpětném zrcátku
Původní verze LP neobsahovala singl „Virginia Plain“, který ve Velké Británii vyšel už před samotným albem. První americká edice téhož roku u Reprise Records skladbu zařadila, a na obalu už figuroval nový baskytarista Rik Kenton, jenž ve skladbě hraje. Pozdější americké reedice u Atco Records a znovu u Reprise v 80. letech už byly jednodušší: bez rozkládacího obalu a bez kapelních fotografií, jen s poznámkami na zadní straně.
Většina novějších verzí, včetně CD reedicí, „Virginia Plain“ obsahuje. I když původní podoba bez ní má dodnes svou zvláštní, téměř filmovou atmosféru. Hudba se na ní rozvíjí pomalu. Nechává posluchače vstoupit do zvláštního, elegantního vesmíru Roxy Music bez předchozího varování, a právě tím umocňuje jejich výjimečný debut.
Debut Roxy Music dnes platí za klíčový moment raných sedmdesátých let. Ne proto, že by byl „podivný“, ale protože tu podivnost nosil s elegancí, přesvědčivostí a odvahou, které z něj učinily nadčasový hudební zážitek.
#RoxyFerryFiles → esejistická série o světě Roxy Music a Bryana Ferryho: art pop, styl, dekadence, inteligentní pop a kulturní kontexty.
Roxy Music
Label: Island Records – ILPS 9200
Format: Vinyl, LP, Album, Gatefold
Country: UK
Released: Jun 16, 1972
Genre: Rock
Style: Art Rock, Experimental, Glam
Tracklist
A1 Remake/Re-Model (5:10)
A2 Ladytron (4:21)
A3 If There Is Something (6:33)
A4 2 H.B. (4:34)
B1 The Bob (Medley) (5:48)
B2 Chance Meeting (3:00)
B3 Would You Believe? (3:47)
B4 Sea Breezes (7:00)
B5 Bitters End (2:02)
Credits
Bass – Graham Simpson
Drums – Paul Thompson
Guitar – Phil Manzanera
Oboe, Saxophone – Andrew Mackay
Tape, Synthesizer – Eno
Written-By, Vocals, Piano – Bryan Ferry
Producer – Peter Sinfield
Engineer – Andy Hendriksen
Arranged By – Roxy Music
Artwork – C.C.S., Nicholas De Ville
Costume Designer, Make-Up, Hair – Anthony Price
Cover, Concept By – Bryan Ferry
Hair [Kari-Ann’s] – Smile
Liner Notes – Simon Puxley
Model – Kari-Ann Muller
Photography By – Karl Stoecker
