Guitar Slim Green, bluesman s kořeny v tradičním texaském downhome blues

Naposledy aktualizováno: 25.1.2023

Guitar Slim Green
Guitar Slim Green

Hudební kariéra bluesového kytaristy a zpěváka Guitar Slim Greena (25. 7. 1920 – 28. 9. 1975, narozen jako Norman G. Green) je jen dalším z mnoha příběhů o talentovaném hudebníkovi, jenž neměl takové štěstí – a nedostalo se mu tak širokého uznání za přínos nejen blues, ale i rock´’n’rollu – jako Muddy Watersovi, Lightnin´ Hopkinsovi či Elmore Jamesovi. Nezaměňujme ho s mississippským kytaristou Eddiem „Guitar Slim“ Jonesem, ani s Alecem „Guitar Slim“ Sewardem, country bluesovým kytaristou z Virginie.

výrazné kořeny v tradici texaského downhome blues

Když Guitar Slim Green vyrůstal, hrál na kytaru a snil o tom, že se bude živit jako hudebník. Pocházel z texaského Bryantu. Právě odtud můžeme vystopovat kořeny jeho kytarového stylu. Navázal na tradici texaského downhome blues, jenž se tak dobře zabydlelo v poválečné Kalifornii.

Ještě jako dítě se s rodiči odstěhoval z rodného Texasu na sever do Oklahomy. Právě zde štíhlounký dlouhán získal svou přezdívku, když se poměrně rychle naučil hrát na kytaru a záhy začal vystupovat na různých rodinných a školních setkáních a večírcích.

Na počátku čtvrté dekády minulého století si našel práci v Las Vegas. Tehdy to stále bylo víceméně zapadlé město v nevadské poušti, jež sloužilo coby zastávka na přespání a na natankování paliva při cestě do Kalifornie. Udržet si v Las Vegas stálé místo nikdy nebylo lehké. Green na několik let raději odkládá kytaru a o hudbu se nezajímá.

Vrací se k ní v roce 1947. Přestěhoval se do Los Angeles a zkouší štěstí hraním na ulici. Zprvu kopíruje kytarovou hru legendárního T-Bone Walkera. Naštěstí mu brzy dojde, že se fanoušci stejně tak zajímají o nezaměnitelný, osobitý styl. Přijde s vlastní původní kytarovou hrou, což ho přivedlo k zásadnímu kariérnímu průlomu. Čerpá při tom z toho nejlepšího, co nabídli jeho texasští a westcoastoví předchůdci a součastníci.

Guitar Slim Green´s Stone Down Blues With Johnny And Shuggie Otis (1970, Kent Records)
Guitar Slim Green´s Stone Down Blues With Johnny And Shuggie Otis (1970, Kent Records)
Národní bluesová hymna západního pobřeží

Nejprve si ho všiml neworleánský bluesový pianista a zpěvák J. D. Nickelson. Slim Green se zúčastnil jeho studiových sezení, na nichž natočili písničky Strange Woman Blues, South Town BoogieBouncing Boogie. Vyšly na značce Courtney Records. Nedlouho poté vydal svůj debutový singl.

V lednu 1948 vystupoval v duu R. Green & Turner se svojí přítelkyní a hráčkou na foukací harmoniku. Tehdy se seznámil s producentem Johnem Fullbrightem, pod jehož vedením šli do studia a natočili dvě věci – Alla BluesCentral Avenue Blues pro Fullbrightův label J & M Records.

Na konci roku absolvuje ještě jednu studiovou frekvenci, na níž vzniká Tricky Woman Blues. Doprovázeli ho kytarista Louis Jackson a bubeník Junior Hampton. Navzdory silnému hudebnímu obsahu jsou prodeje šelakových osmasedmdesátek nevalné.

Pojďme ale nalézt pozitiva. Singly alespoň ukázaly, že se Slim Green vyvíjí a směřuje od countrybluesového zpěváka k mnohem modernějšímu, městskému zvuku. Na bůhvíjakou kariéru v showbusinessu to zkrátka nevypadalo. Počátkem padesátých let si Green raději našel stálou práci ve Fresnu a usadil se zde na stálo.

Alla Blues se během let stala skutečnou bluesovou klasikou a jakousi národní hymnou západního pobřeží. Napomohly tomu především výtečné překopávky Jimmyho Wilsona, Raye Agee (s vynikajícím kytarovým partem Johnnyho Heartsmana), Phillipa Walkera a desítek dalších – byť pod názvy Tin Pan Alley, Roughest Place In Town či Tijuana.

Všechny vyšly bez uvedení autorského kreditu ve prospěch Greena a Turner. V rámci spravedlnosti musíme zmínit, že Tin Pan Alley napsal a poprvé nahrál bluesový klavírista a občasný kytarista Curtis Jones v srpnu 1941 pro značku Okeh Records. Greenova verze ale umocnila temnou a náladovou atmosféru originálu.

První spolupráce s Johnnym Otisem

Guitar Slim Green si mezitím založil malou kapelu The Cats From Fresno s několika místními bluesovými hudebníky, jako byl zpěvák a bubeník Al Simmons, kytarista L.C. Robinson, pianista Jimmy McCracklin nebo hráč na foukací harmoniku Sidney Maiden.

Až teprve díky nezdolnému Johnnymu Otisovi a jeho vydavatelství Dig Records se podařilo v roce 1957 nahrát právě tuhle muzikantskou partičku z dolní části města v písních My Woman Done Quite Me, Hand Me Down Baby, You Ain´´’t Too Old, Shake ‚Em UpJericho Alley. K nim patřila i první verze Old Folks Boogie, na níž bohužel čekal osud Alla Blues, když si ji mnozí slušně řečeno “vypůjčili”.

O deset let později se Guitar Slim Green vrátil do nahrávací studií kvůli sérii snímků s multiinstrumentalistou Shellonem Phillipsem (piano, tenorsaxofon, kytara, basa a bicí), přičemž jejich nahrávky (Play On Little Girl, Rock The Nation, Movin‘ Out Baby, My Woman Has Quit Me, Slim Green’s ShuffleScratch My Back resp. Rub My Back) vyšly v letech 1968 – 1969 na několika pětačtyřicítkách u velmi malých nezávislých vydavatelství (Murray, Canton, Geenote, Solid Soul & Universal). Green se zároveň vrátil k buskingu a vydělává si hraním na chodníku.

Zleva Shuggie Otis, Johnny Otis a Guitar Slim Green
Zleva Shuggie Otis, Johnny Otis a Guitar Slim Green
Album Stone Down Blues – příležitost vychutnat si Greenův dlouho opomíjený talent

Ať už to bylo jakkoli, právě během Slimova hraní na ulici se s ním znovu setkal Johnny Otis. Zrovna se rozhodl opustit politiku a církev, kterým se věnoval prakticky ceou šestou dekádu a na naléhání Franka Zappy byl rozhodnutý vrátit se do hudební branže.

Johnny pro změnu popíchl Slim Greena k návratu do nahrávacího studia, ve kterém společně natočili celé úžasné album. Johnny se posadil za bicí soupravu a jeho tehdy sedmnáctiletý syn Shuggie Otis nahrál party na kytaru, baskytaru a foukací harmoniku. V písni Bumble Bee Blues se k nim přidal pianista Roger Potts.

Všichni muzikanti odvedli výbornou bluesovou práci. LP deska vyšla pod názvem Guitar Slim Green´’s Stone Down Blues With Johnny And Shuggie Otis na značkách Kent a United Records. Je nepochopitelné, že ihned po vydání zcela zapadla.

Byl to bohužel stále stejný starý známý příběh. Stone Down Blues bylo nevhodné album pro zlé časy. Blues už nebylo tak populární jako kdysi. Pro Guitar Slim Greena, tehdy již hodně nemocného, to bylo velké zklamání a nešťastný konec jeho nahrávací kariéry. Do studia již nikdy nevkročil.

Přibližně padesát let po vydání v roce 1970 je Stone Down Blues považováno za kultovní klasiku a je vysoce ceněno bluesovými fanoušky. Obsahuje jedny z nejlepších nahrávek čtyři desetiletí trvající kariéry dlouho opomíjeného talentu.

Guitar Slim Green zemřel v Los Angeles 28. září 1975 v pouhých padesáti pěti letech.

Ukázky:

Alla Blues
https://youtu.be/P2YcClMxCHQ
Rock The Nation
https://youtu.be/fHNIalT5g8k
Shake´ ‚em Up
https://youtu.be/L7umQnTw7Uw
Bumble Bee Blues
https://youtu.be/TXt181Tj8Zc

Autor

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..