Naposledy aktualizováno: 14.10.2025
Pět let ticha, dvě nové skladby a návrat k vlastnímu hlasu. Thundercat znovu dokazuje, že jazz, soul a pop se v jeho rukou mění v hravou i hluboce osobní hudbu.
V hudebním světě existují jména, která nelze přeslechnout, i když vydají desku jednou za půl dekády. Thundercat patří mezi ně. Jeho basová linka dokáže být jak gravitační silou, tak lehce ironickým úšklebkem – vtáhne posluchače dovnitř a zároveň připomene, že hudba je hra. Těžko se proto věří, že od posledního alba It Is What It Is uplynulo už pět let. V mezidobí se z Thundercata stal takřka všudypřítomný host: Kaytranada, NxWorries, Tame Impala, Silk Sonic… seznam by vydal na menší encyklopedii současného popu a soulu.
Introspektivní zpověď v basových barvách
První z nových skladeb, „I Wish I Didn’t Waste Your Time“, je téměř manifestem jeho stylu. Basová linka funguje jako páteř, na níž se vrství improvizační jazzové fráze a jemně rozechvělý zpěv.
Thundercat tu není klaun s růžovou basou a ironickým nadhledem, ale spíš melancholický vypravěč, který se vrací k troskám vztahu. Slova v textu jsou strohá, ale právě proto působí silně – jako když se někdo zdráhá říct všechno nahlas, a přesto prozradí víc, než by chtěl.
Klub, který formuje zvuk
Druhá skladba, „Children of the Baked Potato“, odemyká jinou bránu. Název odkazuje na slavný losangeleský klub The Baked Potato – místo, kde jazz není muzeální vitrína, ale živý organismus.
Právě tam Thundercat i hostující zpěvačka Remi Wolf čerpali inspiraci, a není náhoda, že píseň působí jako jam session, který se odmítá nechat spoutat formou. Swinguje, větví se, mění směr. Každý hudebník přidává vlastní otisk, jako by společně skládali koláž osamělosti a útěchy.
Remi je, stejně jako já, dítětem Baked Potato. Hned věděla, co ta věc potřebuje. Bylo skvělý vidět, jak to dává dohromady. A čím víc tu písničku poslouchám, tím víc mi dochází, že to prostě nemohlo dopadnout líp.
— Thundercat o spolupráci se zpěvačkou Remi Wolf
Balanc mezi smutkem a ironií
Právě tahle kombinace – schopnost balancovat mezi introspektivní bolestí a lehkým absurdním humorem – dělá z Thundercata fenomén. Je to hudebník, který stojí na pomezí žánrů, ale zároveň si z jejich hranic tropí žerty. Jazz, soul, elektronika, pop – všechno se v jeho rukou mění v hravou, a přitom hluboce osobní hudbu.
Thundercat je tak trochu šamanem současného crossoveru: basou vykouzlí prostor, kde může být melancholie i smích, smutek i tanec. Má také pověst živelného performera, jehož koncerty působí jako iniciační rituály pro ty, kdo se nebojí nechat se vést basou.
