Brit Funk Association (BFA), břeskný britfunkový All-Star Band

Naposledy aktualizováno: 7.6.2019

Muzikanti desetičlenného úderného korpusu Brit Funk Association (BFA) navazují na to hudebně nejzajímavější z britské funkové scény od začátku sedmdesátých let dvacátého století do poloviny následující dekády, jež vznikla v komunitách karibských přistěhovalců usídlených v okolí Londýna. Oni sami měli na tamní dění zásadní vliv. Produkce podobných britských jazzfunkových kapel se zařazuje pod publicistickou škatulku Brit-Funk.

Debutové vystoupení Brit Funk Association 17. února 2016
Debutové vystoupení Brit Funk Association 17. února 2016

Debut při výročním udílení cen Soul Survivors Magazine Awards

Brit Funk Association debutují 17. února 2016 při výročním udílení cen Soul Survivors Magazine Awards v londýnském klubu Under The Bridge na Fulham Road.

Nazkouší si průřez tvorbou předchozích kapel svých členů, který doplní o covery společných oblíbenců, jako jsou např. partičky Roy Ayers Ubiquity, Mass Production a další. Pro turné rozšiřují již tak monumentální sestavu o dva hostující saxofonisty, druhého baskytaristu, klávesistu a hráče na percussion.

Brit Funk Association: Full Circle (2018, Expansion Records)
Brit Funk Association: Full Circle (2018, Expansion Records)

Elektrizující koncertní atmosféru s pozitivními vibracemi, které pulsují na jejich vystoupeních, dokázali převést i na první  dlouhohrající desku Full Circle. Vydávají ji 9. ledna 2018 u specializovaného soulového labelu Expansion Records.

Jazzfunkový All-Star Band

Kostru Brit Funk Association tvoří zakládající členové dvou skupin. Jednou byla parta Hi-Tension (kytarista a zpěvák Paul McLean, jeho bratr saxofonista a zpěvák Patrick) a druhou jejich souputníci Light Of The World (kytarista a zpěvák Breeze McKrieth, trumpetista a zpěvák Kenny Wellington, saxofonista a zpěvák David Baptiste, klávesista Peter Hinds), kteří po rozpadu svých původních formací pokračovali s jinými hudebníky pod názvy Beggar & Co nebo Incognito.

Všichni se samozřejmě znali řadu let. Mimo hudební pódia se potkávali o pauzách na dálničních odpočívadlech nebo v motorestech při ranních návratech z koncertů. Tenkrát je ale nenapadlo, že by se mohli dát dohromady. Myšlenka na společné hraní uzrála teprve v novém tisíciletí.

Každý z nás se věnoval něčemu jinému. Mezitím vyrostla úplně nová generace fanoušků. O naše vystoupení pod hlavičkou BFA se samozřejmě začali zajímat i starší příznivci, kteří pamatují naše začátky. Jeden z nich si dokonce chtěl předplatit vstupenku na příští koncert a prý ať mu jen zavolám, kde a kdy. To jsem nemohl přijmout, protože jsem vůbec netušil, zda budeme jako BFA pokračovat,“ vysvětlil Paul McLean.

Sestavu doplnili klávesista Steve Salvari (někdejší člen kapely Central Line) a pozounista Jerome Harper, který začínal s anglickým rapperem Kano a poté kapelničil v big bandu Brassroots.

Výtečnou údernou a dravou rytmiku tvoří baskytarista Ernie McKone, se zkušenostmi z acidjazzových Galliano, společně s bubeníkem Billym Osbornem. Ten doprovázel, coby koncertní a studiový hráč, mj. zpěváky Roda Stewarta, Ritu Marley nebo Gwen McCrae.

historky ze záhrobí Brit-Funkových kapel Hi-TensionLight Of The World.

Vraťme se ale ma počátek sedmého desetiletí, kdy nelehkou úlohu vlajkonošů nově zformované Brit-Funk hudební scény přijali hráči soustředění v již zmíněných kapelách Hi-TensionLight Of The World.

Velkou devizou bylo, že se již od prvních koncertů v roce 1974 mohli spolehnout na podporu disc-jockeyů Chrise HillaColina Curtise, hudebního publicisty Jamese HamiltonaRecord Mirroru a specializovaných hudebních vydavatelství Elite RecordsEnsign Records.

Zpočátku působili v hudebních klubech roztroušených v Essexu a na severovýchodě Londýna (Lacy LadyIlfordu, The Goldmine na Canvey Island), ale také přímo v centru (Crackers). Mezi stálými návštěvníky převažovali američtí vojáci. G.I. Joes vyhledávali hudbu, která by se co nejvěrněji podobala nejžhavějším novinkám zpoza Atlantiku.

Odtud pramení soustavný vliv nejnovějších nahrávek amerického městského funku, soulu, moderního jazzu a také klubové taneční disco hudby nebo hip hopu na brit-funkové formace. Mezi těmi zásadními najdeme jména jako The Blackbyrds, Norman Connors, The Isley Brothers, Snarky Puppy, Brass Construction nebo Earth Wind & Fire.

Koncertní atmosféra při vystoupeních Brit Funk Association je plná pozitivních vibrací
Koncertní atmosféra při vystoupeních Brit Funk Association je plná pozitivních vibrací
Definitivním impulsem pro založení funkové kapely se stalo vystoupení Herbieho Hancocka

Důležitým impulsem pro tehdy začínajícího kytaristu Breeze McKrietha bylo vystoupení Herbieho Hancocka v sále Rainbow Theatre. „Na jeho konci mi bylo jasné, že musím založit podobnou kapelu. Nejvíc mě ale ovlivnilo to, co hráli Kool & The Gang.“

Druhý kytarista Paul McLean vedle Hancocka obdivoval i Jamese Browna. „Bylo to něco nového. Do té doby jsem ujížděl na Jimi Hendrixovi a klasické hudbě. Pár týdnů jsem strávil na Jamajce a měl jsem šanci poznat místní reggae kapely. Ty se mi hodně líbily. Brit-Funku jsem definitivně propadl, když jsem poprvé uslyšel Light Of The World, jak hrají Pete’s Crusade.

Prvním hitem Hi-Tension na třinácté pozici v TOP20 britského singlového žebříčku byla pětačtyřicítka z května 1978 s eponymní skladbou Hi-Tension. Na úspěch navázali další sedmipalcovou deskou British Hustle, s níž dokráčeli na konci prázdnin 1978 až na osmé místo hitparádového pořadí, což jim znovu otevřelo cestu do prestižního pořadu Top Of The Pops vysílaného na celonárodním televizním okruhu BBC.

Stejného úspěchu dosáhnou o necelé tři roky později další souvěrci Freeez s nahrávkou Southern Freeez. Ti si prošlapávali cestu k uznání britfunkovou komunitou coby významní propagátoři electronic music.

Light Of The World naopak uspěli v národním albovém pořadí se svým druhým albem Round Trip (1980, Ensign Records). Mezi dobové hity se zapsaly jejich Swingin‘, London Town, Pete’s Crusade, Time/I’m So Happy nebo I Shot The Sheriff.

Plejáda následovníků

Na pionýrskou a propagátorskou činnost navázala ve dvou následujících dekádách minulého století plejáda kapel, jako byly Level 42, Direct Drive, ShakatakLinx, ale i dance-punkoví Pigbag, novovlnní Haircut One Hundred či o poznání popovější Culture ClubWham!.

Díky věhlasu, který si vydobyla dechová sekce Light Of The World, si ji do studia pozvali Spandau Ballet při nahrávání písní Chant No 1Paint Me Down, které zařadili na svoje druhé album Diamond (1982, Reformation Records).

K odkazu zakladatelů Brit-Funku se přihlásili i přímí pokračovatelé – ať již rhythm’n’bluesoví Central Line se singlem Walking Into Sunshine a třemi LP deskami pro Mercury Records nebo jejich obdivovatelé ze soulových Second Image.

Otevírá se před námi další hudební komnata, jež volá po hlubším prozkoumání…

Ukázky:

The British Hustle (Live Under The Bridge, London 17-02-17)
https://youtu.be/M1gDXlT8vtQ

Funky Stuff (Live Under The Bridge, London 17-02-17)
https://youtu.be/bf6TZhkG9DI

This Is This (Live Under The Bridge, London 17-02-17)
https://youtu.be/IfSS2vVDKNc

Stand Strong, Stand Tall
https://youtu.be/YALpLMrx9X0

Autor

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..