Naposledy aktualizováno: 8.12.2017
Američtí hudební fandové, a s nimi i tehdejší odborná média, přešli mlčením, když na začátku prosince 1988 umírá v ústrání svého chicagského kamrlíku Willie ‘Rough Dried’ Williams (13. 3. 1922 – 8. 12. 1988) – zcela zapomenutý, slavný bubeník se lvím podílem na vývoji městského elektrifikovaného blues počátku padesátých let minulého století.
stepařské profesionální začátky „rychlého podpatku“
Willie Williams zahájil hudební kariéru ještě jako mladíček v rodném Arkansasu, kde ho jeden ze strýců naučil hrát na kytaru. Poté se přidal ke kočovné kolotočářské společnosti a živil se jako stepař pod uměleckým jménem “Fast Feet”.
Na prahu dospělosti se v roce 1943 usadil v St. Louis. V té době již netančí a také nadobro odložil kytaru. Naopak, založil svojí první kapelu, v níž začal hrát na bicí. O sedm let později opouští s partou několika spřízněných muzikantů St. Louis a odjíždí do Windy City, aby si splnil svůj velký sen o dráze úspěšného bluesového hudebníka.
„nejlepší bluesový bubeník“
Chicagská muzikantská klubová smetánka vystupující na štacích v jižních obvodech větrného města rychle pochopila, jaký bubenický talent ve Williem dříme. Více jak dvě desítky let patřil mezi vyhledávané a osvědčené koncertní sidemeny.
Williams hrával se spoustu lokálních hvězd a muzikantů, včetně proslavených žánrových tahounů, jakými byli hromotluk Howlin‘ Wolf, jemuž se snažil asi nejvíce pěvecky přiblížit nebo někdejší jižanský pachtýř Muddy Waters.
nevelká hudební pozůstalost
Po fenomenálním úspěchu rockových kapel ze Staré vlasti ve Spojených státech amerických, tiskem pojmenovaném jako “Britská invaze”, procitají na přelomu šedesátých let mladí bílí Američané. S údivem objevují původní kořeny této hudby, které jim dlouhou dobu zůstaly ukryty v juke jointech pro barevné provozovaných v perifériích velkoměstských ghetech.
Tam, kde je poptávka, je samozřejmě i nabídka. V nahrávacích studiích se opět dostávají ke slovu dávné, i méně dávné, „znovu objevené“ hvězdy bluesových a rhythm’n’bluesových počátků.
Mezi nimi je i Willie Williams, jenž v prosinci 1970 za podpory výborných studiových muzikantů, jako byli kytaristé Hubert Sumlin, Bobby King, harmonikář Little Mack, kontrabasista Odell Campbell a bubeník Fred Below, nazpíval pět vlastních skladeb.
Z prvních snímků sestavený singl Wine Headed Woman / Detroit Blues vychází pod křídly Yambo Records, u jejich dceřiné společnosti Sunshine Blues Records a zaslouženě sklidí značný ohlas.
Oba labely, plus spřízněné Spoonful Records, včetně nahrávacího studia Blues Factory a produkční společnosti Soul Productions, patřily do mini impéria, které se pokusil na konci šesté dekády vybudovat slavný bluesový producent, talent-scout, textař, skladatel, zpěvák a kontrabasista Willie Dixon po svém odchodu od legendárních Chess Records.
příprava jediného sólového dlouhohrajícího alba
Na základě úspěchu první SP desky Dixon naplánuje pro Willieho na začátek roku 1971 další dvě nahrávací frekvence, kterých se zúčastní noví muzikanti – fenomenální hráč na foukací harmoniku Carey Bell, basista Joe Harper resp. kytaristé Eddie Taylor, Royal Johnson a také zkušený studiový harcovník; pianista Sunnyland Slim.
Výsledkem studiových sessions je kromě druhého Willieho singlu Ruthy Baby / 38 Woman především jediná Williamsova sólová LP deska Raw Unpolluted Soul Black Diamond Rattler, na níž je deset písní, které si sám napsal, otextoval a zaranžoval.
Willie na nahrávkách potvrzuje svoji silnou hudební vazbu na jižanské bluesové kořeny, díky jimž zaujme posluchače nejenom precizním rytmickým doprovodem, ale také opravdovým, původním a ukázkově drsným pěveckým výrazem, jenž se několik let tříbil na koncertních štacích s Howlin‘ Wolfem.
poslední dvě studiové frekvence na cestě do zapomnění
V následujících letech se Willie dostane do hudebních studií již jen dvakrát. Poprvé, ještě v roce 1971, doprovází, společně s kytaristou Jamesem Scottem a basistou Odellem Campbellem, ve čtyřech snímcích zpěváka Sonnyho Washe a v rámci zbývajícího času do konce frekvence nazpívá skladbu Down Home Blues.
Podruhé, a naposledy, natáčí 17. března 1977 znovu s Careym Bellem, Sunnyland Slimem a nově s kytaristou Lacym Gibsonem a baskytaristou Williem Blackem. Tehdy si je pozval do studia rhythm’n’bluesový producent Ralph Bass.
Bohužel, nahrávky z posledních dvou pokusů se nedočkaly bezprostředního vydání a nad Williem Williamsem, “nejlepším bluesovým bubeníkem”, jak sám sebe neskromně označoval, se definitivně zatáhla mračna zapomnění…
Ukázky:
Wine Headed Woman – https://youtu.be/iwd2R01BHpk
Detroit Blues – https://youtu.be/ccOSNcqts4g
38 Woman – https://www.youtube.com/watch?v=EEvQW5LF-_w
My Baby Gone‘ & Black Diamont Rattler – https://youtu.be/E9a8AZFXHH8
Ruthy Baby – https://youtu.be/rmHcdWeqC8c
Down Home Blues – https://youtu.be/zZtOWJMXzjs
You Got To Give Me Some – https://youtu.be/WKr2l8AmMqg
