Pharoah Sanders – Elevation (1974): když spiritual jazz zpomalí

Naposledy aktualizováno: 1.5.2026

Kapitola na konci jedné éry
#CernoOranzovaEra, #ImpulseListening, #ImpulseState
Impulse! není label.
Je to stav.

Pharoah Sanders: Elevation (1974, Impulse! Records)
Pharoah Sanders: Elevation (1974, Impulse! Records)

Na začátku sedmdesátých let byl katalog Impulse! Records místem, kde hudba často fungovala jako osobní výpověď. Pozdní nahrávky Johna Coltranea, meditativní světy Alice Coltrane nebo naléhavý tón Archieho Sheppa — každé album neslo stopu konkrétního vnitřního tlaku i doby, která ho formovala.

Hledání rovnováhy

Elevation z roku 1974 do téhle linie zapadá. Ne jako prohlášení, ale jako soustředěný moment, kdy se spiritualita mění v pohyb a groove v tichou vytrvalost. Pharoah Sanders tu hraje způsobem, který se dá popsat jednoduše: dotýká se nebe, ale zůstává nohama v rytmu.

Pharoah Sanders: Elevation (1974, Impulse! Records)
Pharoah Sanders: Elevation (1974, Impulse! Records)

Zadní strana obalu LP desky Pharoah Sanders: Elevation (1974, Impulse! Records)
Zadní strana obalu LP desky Pharoah Sanders: Elevation (1974, Impulse! Records)

Deska vyšla v době, kdy se jazz dál přeskupoval. Free jazz uvolnil pravidla, fusion přineslo elektrickou razanci a afroamerická kultura hledala nové jazyky pro spiritualitu, identitu i politickou zkušenost.Byl to svět po Johnu Coltraneovi — bez jeho fyzické přítomnosti, ale stále pod jeho vlivem. Hudba byla útočištěm i veřejným gestem zároveň. Elevation v tomhle prostředí nepůsobí jako výkřik. Spíš jako hluboký nádech.

Mezi ohněm a klidem

Producent Ed Michel album sestavil ze živých nahrávek a výsledku studiového natáčení z roku 1973. Výsledkem je zvuk, který má energii pódia, ale zároveň disciplínu studia. Sestava je komorní, ale drží: Joe Bonner (piano), Calvin Hill (kontrabas), Michael Carvin (bicí).

Nikdo tu nehraje na efekt. Bonner pracuje s prostorem, Hill drží pulz bez okázalosti a Carvin ví, kdy rytmus zpestřit a kdy hrát střídmě. Tahle kapela chápe, že spiritualita nemusí znamenat extázi. Může to být i soustředěný krok vpřed.

Otevřené formy, modalita a opakující se motivy nejsou dekorace. Jsou to základy. Skladby jako „The Gathering“ nebo titulní „Elevation“ nestojí na dramatických zlomech, ale na postupném vrstvení. Hudba se nerozbíhá — kráčí. Motiv se vrací, lehce mění, zahušťuje. Transcendence tu není výbuchem. Je to proces a tato deska je jako sdílený stav, ne jako exhibice.

Konec jedné kapitoly

Elevation patří mezi poslední Sandersovy tituly pro Impulse! a v rámci této etapy působí jako uzavření kruhu. Není tak radikální jako jeho rané nahrávky, méně konfrontační, ale o to víc soustředěná. Oheň zůstává, ale je tvarovaný. Sanders nehledá vyhrocení. Hledá rovnováhu. Možná proto se o Elevation nemluví tak často jako o některých jeho dřívějších albech. A přesto má v jeho katalogu zvláštní místo: ukazuje okamžik, kdy energie nepolevuje, jen se mění v koncentraci.

Proč se k Elevation vracet dnes

Tahle deska nestárne okázale. Spíš vyčkává. V době, kdy hudba často sází na okamžitý efekt, působí jako návrat k trpělivosti. Pracuje s tichem, s opakováním, s drobným posunem uvnitř zdánlivě stabilního tvaru. Intenzita tu nevychází z hlasitosti, ale z vytrvalosti. A to je kvalita, která se dnes znovu učí poslouchat. Zároveň je slyšet, že spiritual jazz znovu nabírá dech.

Hudebníci jako Kamasi Washington, Shabaka Hutchings nebo Angel Bat Dawid pracují s podobnou představou hudby jako prostoru — ne jen skladby, ale sdíleného stavu. Elevation je jedním z pramenů téhle linie. Ne proto, že by nabízelo návod. Spíš proto, že ukazuje, jak může znít duchovní hudba, která nestaví na patosu, ale na pulzu. Když ji necháš hrát dost dlouho, zjistíš, že tě nikam netlačí. Jen připomíná, že i klid může mít tah. A že někdy největší síla nevzniká tlakem, ale soustředěním.

Dovětek

V kontextu Impulse! katalogu dnes Sandersova nahrávka působí jako klidnější kapitola mezi deskami, které často mířily vysoko a někdy i vyhroceně. Není to album, které chce něco dokazovat. Spíš jde o doklad, jak osobně dokázali hudebníci téhle značky mluvit — každý jiným tónem, ale ze stejné potřeby.

U Pharoaha Sanderse to znamená posun od extáze k soustředění. A právě tím se Elevation řadí k nejintimnějším nahrávkám černo‑oranžové éry: jako připomínka, že duchovní hudba nemusí znít monumentálně. Někdy stačí, když drží tep a nechá tě chvíli přemýšlet.

Série #ČernoOranžováÉra se vrací k deskám Impulse! Records z let 1960–1979. Ne jako k legendám ve vitríně, ale jako k nahrávkám, které tiše měnily způsob, jak posloucháme jazz. Nové eseje propojuje s archivem cernejpudink.cz a sleduje černo-oranžový katalog jako hudbu, která pořád překvapí.

Pharoah Sanders: Elevation

Label: Impulse! – AS-9261, ABC Records – AS-9261
Format: Vinyl, LP, Album, Quadraphonic, Terre Haute Pressing
Country: US
Released: 1974
Genre: Jazz
Style: Avant-garde Jazz, Free Jazz, Spiritual Jazz

Tracklist

A1/ Elevation (18:26)
Bass – Calvin Hill
Congas, Bell Tree – Lawrence Killian
Drums – Michael Carvin
Percussion – Jimmy Hopps, John Blue
Piano, Horn [Cow Horn], Flute [Wood] – Joe Bonner
Written-By, Tenor Saxophone, Soprano Saxophone, Shaker, Vocals, Bells, Percussion – Pharoah Sanders

A2/ Greeting To Saud (Brother McCoy Tyner) (4:15)
Percussion – Jimmy Hopps, Lawrence Killian, Michael Carvin
Piano – Joe Bonner
Tambura [Tamboura] – Calvin Hill
Written-By, Percussion – Pharoah Sanders

B1/ Ore-Se-Rere (Nigerian Juju HiLife) (5:44)
Bass, Vocals – Calvin Hill
Congas, Bell Tree, Vocals – Lawrence Killian
Drums, Vocals – Michael Carvin
Percussion, Vocals – John Blue
Piano, Vocals, Percussion – Joe Bonner
Vocals, Percussion, Arranged By – Pharoah Sanders
Written-By – Ebenezer Obe

B2/ The Gathering (14:09)
Bass – Calvin Hill
Congas, Bell Tree – Lawrence Killian
Drums – Michael Carvin
Percussion – John Blue
Piano, Horn [Cow Horn], Flute [Wood], Vocals, Percussion – Joe Bonner
Written-By, Soprano Saxophone, Tenor Saxophone, Vocals, Percussion – Pharoah Sanders

B3/ Spiritual Blessing (6:20)
Bell Tree – Lawrence Killian
Drums – Michael Carvin
Harmonium – Joe Bonner
Percussion – Jimmy Hopps, John Blue
Tambura [Tamboura] – Calvin Hill
Written-By, Soprano Saxophone – Pharoah Sanders

Recorded At – The Ash Grove, Los Angeles, Wally Heider Studios
Mixed At – Westlake Studios, The Village Recorder

Credits

Producer – Ed Michel

Engineer [Recording] – Baker Bigsby (tracks: A1, B1 to B3), Kathryn King (tracks: A1, B1 to B3), Ken Caillat (tracks: A1, B1 to B3), Myles Weiner (tracks: A1, B1 to B3), Stephen Jarvis (tracks: A2)
Mixed By – Baker Bigsby

Design [Album] – Tim Bryant
Illustration – Bodhi Wind

Notes

A1 Recorded in performance at The Ash Grove, Los Angeles, September 9, 1973
A2 Recorded September 13, 1973 at Wally Heider Recording, San Francisco
B1 Recorded in performance at The Ash Grove, Los Angeles, September 7, 1973
B2 Recorded in performance at The Ash Grove, Los Angeles, September 7, 1973
B3 Recorded in performance at The Ash Grove, Los Angeles, September 9, 1973

Be sociable and share

Autor

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi na e-mail mingus(zavínáč)cernejpudink(tečka)cz. Děkuji. Moje texty šířím pod licencí CC BY-SA 4.0.

Napsat komentář

Web používá Akismet ke snížení množství spamu. Zjistěte, jak jsou zpracovávány údaje z komentářů.