Blog o moderní hudbě, tipy na zajímavá alba, profily skupin a hudebníků, představení hudebních vydavatelství, hudební producenti, recenze, koncerty
V prosinci 1954 Sarah Vaughan nazpívala pro značku EmArcy Records jedno z jejích zásadních jazzových alb. Na eponymním titulu rozehrála širokou přehlídku nejrůznějších vokálních fines. Současně fantastickým způsobem přepracovala původní verze skladeb a obohatila je pro ni typickými, brilantními a dech beroucími melodickými variacemi.
Některé muzikantské osudy jsou nepochopitelně záhadné. Zkušený soulbluesový kytarista, zpěvák, skladatel a producent Gary B.B. Coleman (1. 1. 1947 – 14. 2. 1994) je dalším výborným hudebníkem se zkušenostmi na texaském klubovém okruhu, který je ve dvacátém prvním století odsouzený k zapomnění.
Pokračování textu Gary B.B. Coleman, bez peněz je pokus o flirt jen obtěžováním
Na podzim 1972 probíhá ve Spojených státech amerických prezidentská volební kampaň. Několik týdnů před jejím vyvrcholením vychází LP deska Free Will černošského básníka, spisovatele, skladatele a zpěváka Gila Scott-Herona; v pořadí třetí a zároveň jeho poslední album vydané na značce Flying Dutchman Records.
Pokračování textu Gil Scott-Heron: Free Will (1972, Flying Dutchman Records)
Populární poválečné chicagské trio Big Three Trio se zformovalo na začátku roku 1946. Sešli se v něm pianista a zpěvák Leonard „Baby Doo“ Caston, kontrabasista Willie Dixon a kytarista Bernardo Dennis. Na studiových snímcích s nimi bubnuje Hillard Brown.
Naší prozatím poslední ukázkou ze sólové diskografie cooljazzového trumpetisty Cheta Bakera je LP deska Chet Is Back! (1962, RCA Victor). Nahrávky vznikaly během deseti frekvencí naplánovaných do římských studií RCA Italiana Studios na začátek ledna 1962.
Pokračování textu Chet Baker Sextet: Chet Is Back! (1962, RCA Victor)
Gramofonové nahrávky a extravagantní pódiové vystupování Little Richarda (5. 12. 1932 – 9. 5. 2020, narozen jako Richard Wayne Penniman) zosobňují klíč ke stylovému propojení černošského rhythm’n’blues s raným rock’n’rollem.
Pokračování textu Little Richard, manýry rock’n’rollového pompadura
Americká soulová zpěvačka Mavis Staples potvrdila na svém albu If All I Was Was Black (2017, Anti- Records) pověst originální, vnímavé a osobité interpretky. Po více jak šedesáti letech na hudební scéně jejímu hlasu logicky ubyla někdější mladická síla, přesto zní stále stejně naléhavě, jako v dobách prvních gospelových nahrávek rodinné skupiny Staple Singers.
Pokračování textu Mavis Staples: If All I Was Was Black (2017, Anti- Records)
Americký jazzový pozounista Bill Hughes (28. 3. 1930 – 14. 1. 2018, narozen jako William Henry Hughes) hrával mnoho let ve velké kapele Count Basie Orchestra. V jejím čele stanul v letech 2003 – 2010.
Pokračování textu Bill Hughes, pozounista a lékárník v hraběcích službách
Cooljazzový trumpetista Chet Baker zněl nejlépe v pomalejších skladbách baladického charakteru. Potvrdil to i na další sólové dlouhohrající desce Chet (1959, Riverside Records).
Pokračování textu Chet Baker: Chet (1959, Riverside Records)
Další z příslušníků elitní jednotky texaských jazzových tenorsaxofonistů se jmenuje Arnett Cobb (10. 8. 1918 – 24. 3. 1989, narozen jako Arnett Cleophus Cobb). Její členové (namátkou Buddy Tate, Budd Johnson nebo Herschel Evans) jsou snadno rozeznatelní díky charakteristicky špinavě hutnému a surově rámusivému tónu, jímž vytváří neodolatelně lákavé, swingující napětí.
Pokračování textu Arnett Cobb, divoký texaský tenorsaxofonista
Jedno z klasických bopových alb trumpetisty Cheta Bakera, jež vyšlo pod názvem Chet Baker In New York (1958, Riverside Records). Nahrávky vznikaly v newyorském studiu Reeves Sound Studios v září 1958.
Pokračování textu Chet Baker In New York (1958, Riverside Records)
V období, ohraničeném lety 1951 – 1959, během nějž dosáhli washingtonští The Clovers svých největších úspěchů, drželi ve svých rukách čtyři důležité trumfy – byli mladí, osobití, energičtí a talentovaní.
Klavírista a zpěvák Henry Gray (19. 1. 1925 – 17. 2. 2020) byl jedním z neopracovaných drahokamů drsného neworleanského blues vytaženého z bažin Jižní Louisiany a okořeněného špetkou stylu zydeco.
Absolutní královnou americké rhythm’n’bluesové scény v padesátých letech dvacátého století byla zpěvačka Ruth Brown (12 .1. 1928 – 11. 11. 2006, narozena jako Ruth Alston Weston). V průběhu jejího nejúspěšnějšího období, mezi lety 1950 – 1954, si právem vysloužila přezdívku Miss Rhythm.
Pokračování textu Ruth Brown, pomohla vybudovat Atlantic Records