The Clovers, hudební afrodiziakum číslo 9

Naposledy aktualizováno: 7.1.2019

V období, ohraničeném lety 1951 – 1959, během nějž dosáhli washingtonští The Clovers svých největších úspěchů, drželi ve svých rukách čtyři důležité trumfy – byli mladí, osobití, energičtí a talentovaní.

Zlaté singlové žně atlantic records
Novinová reklama na koncert The Clovers dne 17. června 1951
Novinová reklama na koncert The Clovers dne 17. června 1951

Společně s podobnými skupinami, jako byli The Dominoes, 5 Keys, 4 Buddies nebo The Swallows, The Clovers představovali  první vlnu exploze vynikajících vokálních skupin, které si od podzimu 1951 pro sebe na několik let vyhradily nejvyšší příčky rhythm’n’bluesové hitparády.

Pro stále relativně novou, nezávislou hudební značku, jakou tehdy byli Atlantic Records, to bylo období hojnosti. Například v březnu a srpnu 1954 se v TOP 10 rhythm’n’bluesového hitparádového žebříčku současně pohybovalo pět resp. sedm singlů od interpretů náležících do jejich produkční stáje.

začínají jako bezejmenné trio

The Clovers vznikli v roce 1946 jako bezejmenné trio. Později přijímají název Four Clovers. Zakládajícími členy jsou studenti střední školy Armstrong High SchoolHarold ‘Hal’ Lucas (barytone), John ‘Buddy’ Bailey (první tenor), Billy Shelton (druhý tenor) a Thomas Woods (bas).

O dva roky později Harold Winley nahradí Thomase Woodse a na místo druhého tenora nastoupí Matthew McQuarter. V téhle sestavě nazpívají na konci roku 1950 jediný singl Yes Sir, That’s My Baby / When You Come Back to Me jenž vychází u Rainbow Records. Těsně po jeho vydání skupina přijímá do svých řad klasického jazzového a bluesového kytaristu Billa Harrise, kterého objeví v jednom hudebním klubu.

Ahmet Ertegün opět projevil svůj vzácný odhad, jak získat úspěšnou akvizici
The Clovers (1956, Atlantic Records)
The Clovers (1956, Atlantic Records)

V únoru 1951 dohodne jejich manažer Lou Krefetz předváděcí vystoupení před vedením newyorských Atlantic Records. Spolumajitel labelu Ahmet Ertegün jim takřka okamžitě nabídne nahrávací kontrakt. The Clovers vydají u Atlanticu dvacet dva singlů a jedno eponymní dlouhohrající album.

Debutují v březnu 1951 singlem Don’t You Know I Love You / Skylark. Prodá se ho dvě stě padesát tisíc kusů. The Clovers jsou okamžitě katapultováni do televizních pořadů, vyprodávají většinu koncertních show turné, naplánovaného po Středozápadě USA, na němž se o pódium dělí s Memphisem Slimem. Vstupenky na jejich vystoupení v manhattanském Apollo Theatre zmizí z pokladen během několika hodin.

Až na samou špičku hitparády doputoval v září 1951 druhý singl Fool Fool Fool / Needless. Dosáhl úctyhodných půl milionu prodaných výlisků a usídlí se na pět měsíců mezi deseti nejprodávanějšími deskami.

Po půl roce ho následuje další úspěšná gramodeska se skladbami One Mint Julep / Middle Of The Night. I ta se pohybuje v TOP 10 rhythm’n’bluesového žebříčku.

Strýček Sam volá, přesto hity neubývají
Poděkování fanouškům za úspěšný rok od The Clovers
Poděkování fanouškům za úspěšný rok od The Clovers

V průběhu roku 1952 se ozve U.S. Army. Přichází povolávací rozkaz pro sólového zpěváka Buddyho Baileyho s umístěnkou na bojiště korejské války.

Prvním Buddyho náhradníkem je zpěvák a kytarista John Phillip. S The Clovers se John bohužel nikdy nedostal do studia a tak neexistují žádné snímky s jeho účastí.

Přibližně po půl roce Phillipse vystřídá Charlie White, se zkušenostmi z jiné výtečné doo wop kapely The Dominoes (zpíval v ní mj. s Clydem McPhatterem, Billem BrownemJoe Lamontem). Charlie debutuje na písni Here Goes A Fool v červnu 1953 (3. místo).

Díky kvalitním náhradníkům se The Clovers daří udržet v podvědomí fanoušků, kteří zaplňují hlediště koncertních sálů a kupují staitisíce gramodesek.

V průběhu let 1952 – 1954 se seznam hitů utěšeně rozrůstá. První je z června 1952 Ertegünova Ting-A-Ling (2. místo). Na B-straně ji doprovázela Wonder Where My Baby’s Gone, kterou si pro studiovou session v roce 1956 u Decca Records vybral bělošský rock’n’rollový pionýr Buddy Holy.

V říjnu 1952 se objeví nadmíru povedený singl s dvojitou A-stranou Hey Miss Fannie / I Played The Fool. První píseň sklidí pomyslnou stříbrnou medaili a druhá bere bronzovou.

Dalšími hity v TOP 10 jsou Good Lovin‘ (červenec 1953) a po ní vychází, opět s dvojitou A-stranou Little MamaLovey Dovey (únor 1954), poslední nahrávky s Charliem Whitem, kterého mezitím vystřídal zkušený bluesový zpěvák Billy Mitchell, známý z působení u kapely Joe Morris Blues Cavalcade.

rhythm’n’bluesový průlom do povědomí mladého bělošského publika

Na prvního máje 1954 dochází ke zlomové události v historii rhythm’n’blues a také americké populární hudby. The Clovers vystupují před více jak deseti tisíci fanoušky, pětina z nich byla bílá, na akci Moondog Coronation Ball populárního rock’n’rollového rozhlasového deejaye Alana Freeda.

Dalšími účinkujícími byli The Harptones, Muddy Waters, Charles Brown, Arnett Cobb, Sam Buterae a orchestr Buddyho Johnsona, u něhož hostovali Ella JohnsonNolan Lewis. V následujících měsících jsou The Clovers častými hosty Freedových koncertních akcí, ať se jmenují Moondog Jubilee Of Stars Under The Stars, Rock ‚n‘ Roll Jubilee Ball nebo Rock ‚n‘ Roll Easter Jubilee.

Dva sóloví zpěváci – Buddy Bailey a billy Mitchell

Na jaře roku 1954 se vrací z korejské války Bailey. O místo sólového zpěváka se dělí s Mitchellem. Práce je pro ně dost. V červnu 1954 vychází I’ve Got My Eyes On You (nejvýše na 7. příčce) s textovými obraty, jež se jakoby náhodou objevily na o tři dekády mladším hitu Every Breath You Take britských The Police. Na B-straně byla píseň Your Cash Ain’t Nothin‘ But Trash (6. místo).

Před Vánoci nazpívají popovou baladu Blue Velvet od autorského dua Bernard WayneLee Morris. Punc jedinečnosti snímku dodá takřka dokonalé saxofonové intro Willise Jacksona, životního partnera zpěvačky Ruth Brown, inspirované stylem Bena Webstera. Skladbu nazpíval mj. Bobby Vinton, jehož verze se objevila ve stejnojmenném filmu Davida Lynche z roku 1986.

Mezi vánočními svátky 1954 se Clovers podílí na rozsáhlých přípravách první newyorské Freedovy koncertní show Rock ‚n‘ Roll Jubilee Ball, jejíž součástí byli Big Joe Turner, Bill Doggett, The Moonglows, The Charms, Faye Adams, Fats Domino, Red Prysock, Mickey Baker, Amos Milburn nebo Lowell Fulson. Nebývale mamutí akce pro The Clovers předznamenala pracovně nesmírně náročný rok.

Rok 1955 – dřina, dřina, dřina
Plakát na velkou koncertní show 27. září 1955 v Chattanooze
Plakát na velkou koncertní show 27. září 1955 v Chattanooze

V průběhu lednové koncertní šňůry si odskočí do filmového studia. Natočí zde hrané verze skladeb Hey Miss Fannie, Fool, Fool, Fool, Little Mama, Your Cash Ain’t Nothin‘ But TrashLovey Dovey.

Skladba Your Cash Ain’t Nothin‘ But Trash se později objeví ve filmu Rock & Roll Revue, ve kterém The Clovers hrají po boku Big Joe Turnera, Ruth Brown a několika jazzmanů; Fool, Fool, FoolLovey Dovey fanoušci viděli v další hudebním revue Basin Street Revue (1956). Zbývající jsou odvysílány v televizní zábavné show Showtime At The Apollo.

Ahmet Ertegün poněkud překvapil výběrem písničky In The Morning Time pro B stranu dubnového singlu Love Bug. Po letech se přiznal, že chtěl oživit uvadající atmosféru ve studiu při nahrávání singlu Blue Velvet a nechal nahrát skladbu, v níž mumlající černoch vypráví historky o opilých ženských.

To srpnový singl Nip Sip, se skladbou z dílny Rudyho Toombse, pobyl přes evidentní popové ambice v hitparádě velice krátce. Podstatně lépe se vedlo až jejímu coveru v podání běloušů The Diamonds na celostátním pop žebříčku.

Ke zlomu dochází v listopadu 1955. The Clovers dokonale překopou písničku Devil Or Angel od skladatelky Blanche Carter pocházející z Floridy. Autorčina verze je učebnicovým příkladem účelově vykalkulovaného pop songu. Cover verze od The Clovers je naopak vrcholnou ukázkou doo wopu, úspěšně balancujícího mezi naivitou originálu a dokonalým interpretačním mistrovstvím.

Na druhé straně singlu vychází další výborná nahrávka Hey Doll Baby, o jejíž kvalitě svědčí čtvrté místo v R&B hitparádě a atak dolních pozic pop žebříčku. Do svého repertoáru ji později zařadil Bobby Vee a dotáhnul jí až na šesté místo v celonárodním pořadí.

nástup rock’n’rollu a vyklizení pozic

Po „tvrdě odmakaném“ a poměrně úspěšném roce 1955 přichází kruté vystřízlivění. Nastupuje rock’n’roll v podání bílých epigonů. Z dosavadních rhythm’n’bluesových megahvězd přežijí jen ty, které jsou ochotné přistoupit na hudební kompromisy a změnu stylu, charakteristickou obvykle přeslazenými velkokapelovými aranžemi, připomínající našinci prošlou „eroháckou“ vánoční kolekci a vonící po purpuře.

Ruth Brown tehdy u bílých fanoušků zabodovala svojí možná nejslabší nahrávkou Lucky Lips. The Clovers nazpívají pro změnu jednoduchoučkou Love, Love, Love. Ironií osudu je, že se právě tato skladbička stane jednou z jejich nejúspěšnějších nahrávek. Navíc s ní zabodují v celonárodní TOP 30. Naštěstí, na druhé straně singlu alespoň vyšel zajímavý, byť dokonale vycizelovaný, rock’n’rollový pokus o romantický hit Your Tender Lips.

V listopadu 1956 vychází u Atlantic Records jejich eponymní dlouhohrající album. Za necelých pět dolarů ($4,98) si fanoušci přinesli domů kompilaci složenou ze čtrnácti písniček, z nichž rovný tucet již předtím zabodoval na rhythm’n’bluesovém žebříčku.

The Clovers pokračují v nastoleném kompromisním duchu na dalších třech singlech. V květnu 1957 konečně vydají singl So Young / I I I Love You – atraktivní připomínku doby, kdy byly rhythm’n’bluesové a doo wopové nahrávky nedílnou součástí života amerických teenagerů.

O čtyři měsíce později vychází skladba Down In The Alley coby další upomínka na úspěšné roky. Snímek pocházel ze studiové frekvence uskutečněné v prosinci 1953 a od té doby čekal na zveřejnění.

Autorem písně byl Jesse Stone. Využil pro ní stejný kytarový riff Elmorea Jamese, jaký zazněl v nahrávce TV Mama od Big Joe Turnera, jež se na trhu objevila v lednu 1954. O dvanáct let později Down In The Alley přepracoval Elvis Presley.

The Clovers svoji verzi vydali na příkaz Ahmeta Ertegüna. Kdyby s ní přišli v době, kdy ji nazpívali, určitě by dosáhli na přední příčky hitparády – takhle se sice jednalo o klasickou, bluesově znějící nahrávku, připomínající jejich slavné začátky, ale v roce 1957 singl neměl žádnou šanci uspět.

Konec u atlantic records, epizodní zastávka u poplar records a spolupráce s Jerrym Leiberem a Mikem Stollerem
The Clovers: In Clover (1958, Poplar Records)
The Clovers: In Clover (1958, Poplar Records)

Na konci prosince 1957 vyprší smlouva u Atlantic Records. Jednoroční smlouvu jim nabídnou u Poplar Records. Firma patří jejich manažerovi Lou Krefetzovi a ve studiu na ně čeká jejich starý známý; zkušený hudební producent Jesse Stone.

V září 1958 The Clovers opouští šikovný multiinstrumentalista (kytara, bicí, piano) Bill Harris. Přestože ho řada fanoušků vnímala jen jako kytaristu, ve skupinové chemii ubyl významný a důležitý prvek.

U Poplaru vychází dva právem zapomenuté singly Gossip WheelGood Old Summertime. Dva měsíce před koncem neúspěšného roku se v obchodech objeví druhá řadová LP deska In Clover (1958, Poplar Records).

Album se i po tolika letech velice dobře poslouchá. Je důležitým dokumentem další vývojové fáze The Clovers na cestě k popovějšímu projevu (např. skladby Idaho, Vaya Con Dios nebo Kentucky Babe). Kapela dokazuje, že to jejím členům stále skvěle zpívá a navíc, evidentně jim vyhovuje větší umělecká volnost, které si u Atlantic Records příliš neužili.

Další zastávkou jsou United Artists Records. Po nemastném neslaném debutovém singlu Rock And Roll Tango / Old Black Magic (převzaté nahrávky z LP desky In Clover), vydaném v květnu 1959, se Clovers obrátí na skladatelské a producentské duo Jerry Leiber & Mike Stoller.

Ti jim na studiové frekvenci v červnu 1959 nabídnou čtyři písně, z nichž tři byly jejich vlastní. Volba padla na Love Potion No. 9, původně napsanou pro pubertální hrdiny středostavovské Ameriky The Coasters.

Na svou dobu provokativní skladba o chlápkovi, hledajícím lásku, jenž se obratí o radu na cikánku, se dočká nevídaného obchodního úspěchu a také zákazu rozhlasového vysílání. Zvláště, když se v textu objeví zmínky o milování s teenagerkami a polibku policajtovi, jehož se hrdina „dopustí“ po vypití Milostného nápoje číslo 9.

Skladba obsadí 23. místo popového žebříčku a potvrdí správnost volby nového hudebního kurzu, na míle vzdáleném od produkce vydávané u Atlanticu. Svoji kvalitu měla i Leiberova a Stollerova skladba Stay Awhile, zařazená na B stranu singlu, postavená na dominující kytaře a klávesách.

pracně získaná popularita rychle vyprchala
The Clovers: Love Potion Number 9 (1959, United Artists Records)
The Clovers: Love Potion Number 9 (1959, United Artists Records)

Nový zájem fanoušků vyprchá prakticky přes noc. Nezabere ani série čtyř nových singlů, mezi nimiž je i westernový(!!??) popěvek Have Gun, což byl pokus přiživit se na tehdejší vlně diváckého zájmu o nejrůznější televizní westernové seriály.

Spolupráci s United Artists oficiálně ukončí v dubnu 1961. Ještě předtím UA zrekapitulují veškerý materiál, který pro ně The Clovers nazpívali, na albu Love Potion No. 9 a k vydání ho načasují na dobu těsně před letními prázdninami 1960.

Následně se The Clovers smluvně zaváží u Winley Records. Značku vlastnil Haroldův bratr Paul, který pro ně v minulosti napsal několik songů. V červnu 1961 vychází singl Wrapped Up In A Dream, doprovázený na B straně Let Me Hold You. Pětačtyřicítka zcela propadne a nedostane se do žebříčku. Klasická sestava The Clovers se poté definitivně rozchází.

Opuštěnou značku pozvednou Harold Lucas a Billy Mitchell. Přiberou Jamese „Toy“ Waltona (tenor) a Roberta Russella (bas), se kterými Mitchell již dříve spolupracoval. V říjnu 1961 jsou zpátky u Atlanticu. Vychází testovací singl Bootie Green / Drive It Home, ale ten je již opravdu pouze labutí písní kdysi úspěšné skupiny.

Na tomto místě, jak bývá mým dobrým zvykem, upustím od sledování dalších osudů kapely, které již nemají nic společného s jejich ranými doo wopovými, rhythm’n’bluesovými a rock’n’rollovými úspěchy.

Bez ohledu na to, zda by se The Clovers bezvýhradně přizpůsobili požadavkům mladého rockového publika nebo se na přelomu padesátých a šedesátých let podřídili nastupující soulové vlně, zůstávají navždy nespornými rhythm’n’bluesovými velikány.

Ve svých nejlepších dobách byli populárnější než slavní The Cardinals. Bojovali jako rovni s rovnými o přízeň fanoušků s The Drifters a ukázali další cestu The Coasters. Mezi jejich více jak čtyřmi desítkami snímků vydaných u Atlantic Records se celkem osmnáct stalo hity. To opravdu není málo.

Ukázky:

Don’t You Know I Love You – https://youtu.be/bum-aMRFGSw
Needless / Fool Fool Fool – https://youtu.be/_GIe4EKYxPA
Ting-A-Ling – https://youtu.be/4Jlrac_-j9g
Little Mama – https://youtu.be/3Ba0AO_BtDg
Blue Velvet – https://youtu.be/4hT9RrH4soU
In The Morning Time – https://youtu.be/hU-QPOTbqxE
Devil Or Angel – https://youtu.be/gFEx0iV5_s0
Hey Doll Baby – https://youtu.be/DeOApYHNvYY
So Young – https://youtu.be/4i8ICleKN-A
Down In The Alley – https://youtu.be/6orZ01JN6ak
Idaho – https://youtu.be/vxm_lDoOzII
Love Potion No. 9 – https://youtu.be/Nt7htnE1s4o
Stay Awhile – https://youtu.be/XJEu2ZjzcYI

Be sociable and share

Autor

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..