Naposledy aktualizováno: 18.9.2018
Syn kazatele a bebopový pianista Hampton Hawes (13. 11. 1928 – 22. 5. 1977, narozen jako Hampton Barnett Hawes, Jr.) pochází z Los Angeles. Zdá se, že je dnes mnohými jazzovými fanoušky neprávem přehlížený a patrně i trestuhodně nedoceněný.
Zapomenutý bebopový drahokam coby oběť protidrogové razie
Hampton Hawes měl báječně nastartovanou profesionální hudební dráhu. Již na jejím začátku ho významně ovlivní bebopový altsaxofonista Charlie Parker, se kterým se setkává v combu trumpetisty Howarda McGheeho. Společné snímky se objevily se zpožděním více jak dvaceti let na LP desce Lullaby In Rhythm Featuring Charlie Parker (1972, Spotlite Records).
Hawesův život zásadním způsobem ovlivnilo zatčení a odsouzení v rámci zátahu na drogově závislé jazzové muzikanty. Připravil ho losangelský policejní protidrogový tým s cílem získat pod nátlakem jména drogových dealerů. Hampton při výsleších nespolupracoval a byl odsouzen za drogové delikty na deset let. Osvobozen byl až díky amnestii prezidenta Kennedyho v roce 1963.
Na podzim 1958 čeká na vynesením rozsudku. Během dvou listopadových studiových sessions pořídí nahrávky řady spirituálů a gospelových tradicionálů. K fanouškům se dostanou až o třicet let později na CD disku The Sermon (1987, Contemporary Records).
Začátky ve westcoastové komunitě na přelomu čtyřicátých a padesátých let
Na přelomu čtyřicátých a padesátých let hrálo v Los Angeles několik desítek bebopových part. Hampton se intenzivně zapojil do dění v tamní muzikantské komunitě. Vše podstatné se dělo okolo takových hvězd, jako byli saxofonisté Teddy Edwards, Dexter Gordon nebo Wardell Gray.
Sestava Dexter Gordon (tenorsax), Barney Kessel (kytara), Wardell Gray (tenorsax), Sonny Criss (altsax), Hampton Hawes (piano), Trummy Young (trombon) Harry Babison (basa), Connie Kay (bicí) a Howard McGhee (trumpeta) natáčí v roce 1947 koncertní záznam, jenž vychází až o deset let později na dlouhohrající desce West Coast Jazz Concert (1957, Regent). Ve stejném roce nahrává pro label Jubille s Charliem Mingusem a bubeníkem Dannym Richmondem materiál pro LP desku Mingus Three.
charakteristické opakované vzdouvání a proměnlivé vlny intenzity úderů do klaviatury
V roce 1955 mu label Contemporary Records nabídné sólový kontrakt. V té době hraje s bubeníkem Chuckem Thompsonem a basistou Redem Mitchellem. Debutují albem Hampton Hawes Trio. Za pomoci výborné rytmiky Howard rozehrává pro něj tak charakteristické opakované vzdouvání a proměnlivé vlny intenzity úderů do klaviatury. Potvrzuje vlastní pevné zakořenění v bluesových základech.
I následující gramofonové tituly potvrzují jeho rázný interpretační styl a nevšední talent nalézat nové jazzové cesty.
Nejvýrazněji se Hamptonův nadšený přístup ke hře, čerpající ze zdánlivě bezedného rezervoáru muzikantských sil, projevuje na studiových snímcích z 12. listopadu 1956.
Kvartet ve složení Hampton Hawes, kytarista Jim Hall, basista Red Mitchell a bubeník Buzz Freeman natočí v průběhu jediné, dlouhé noční session materiál pro tři alba, která vychází pod názvy All Night Session Vol. 1 – 3 (1958, Contemporary).
Ve stejném roce se Hawes dává dohromady s dvěma členy kapely kontrabasisty Curtise Counce – tenorsaxofonistou Haroldem Landem a fenomenálním bubeníkem Frankem Butlerem. Kvartet doplní slibný mladíček, basista Scott LaFaro, jenž se o několik měsíců později proslaví díky spolupráci s pianistou Billem Evansem. Výsledkem je dlouhohrající deska For Real! (1958, Contemporary) plná silných hudebních okamžiků a vzdouvajících se emocí. LaFaro bohužel v roce 1961 tragicky zahyne.
Výrazná proměna stylu po propuštění z vězení
Hawesova pozdější gramofonová alba, vydaná po propuštění z vězení, jsou ovlivněna výraznou proměnou jeho přístupu. Typickým představitelem je deska The Green Leaves of Summer (1964, Contemporary) pořízená v triu s bubeníkem Stevem Ellingtonem a basistou Monkem Montgomerym, bratrem kytaristy Wese.
Trio hraje až s pedantským důrazem na kontrolu výsledného zvuku a větší vnitřní propracovanost jednotlivých témat.
Na začátku sedmé dekády Hawes přechází pod křídla Prestige Records. Tehdy se rozhodne experimetovat s elektronickou hudbou. Nějakou dobu hraje na speciálně upravené Rhodes Piano. Období hledání zdokumentovalo několik alb – Universe (1972), Blues for Walls (1973), Playin‘ In The Yard (1973), Northern Windows (1974).
Hampton Hawes má na kontě i několik gramofonových titulů vydaných u společností SABA, Black Lions Records, Status Records nebo Freedom Intercord. Nahrávky mají kolísavou kvalitu a hudebně kopírují myšlenky a přístupy již dříve vyřčené.
Tři roky před svým předčasným odchodem napíše paměti Raise Up Off Me – otevřenou knižní zpověď muzikanta a feťáka, v níž detailně popíše zákulisí bebopové scény. V memoárech se pokouší vysvětlit a najít příčiny vlastní drogové závislosti. Hampton Hawes umírá ve věku čtyřiceti osmi let.
Ukázky:
All The Things You Are – https://youtu.be/PUuJpbDnebQ
Mingus Three: Summertime – https://youtu.be/lbnibpGp2Bw
April In Paris – https://youtu.be/B_E-PnjorNE
Wrap Your Troubles In Dreams – https://youtu.be/2W4A3PobsRI
The Green Leaves Of Summer – https://youtu.be/AkvkePuzSzg
Universe – https://youtu.be/jw_NL8L0F84
