Joe Albany, jeden z nejlepších bělošských bebopových pianistů čtyřicátých let

Naposledy aktualizováno: 31.12.2017

Joe Albany

Joe Albany (24. 1. 1924 – 12. 1. 1988, narozen jako Joseph Albany), legendární bělošský bebopový pianista čtyřicátých let. Uznání od jazzové veřejnosti se dočkal až v průběhu sedmdesátých let 20. století.

Od akordeonu ke klavíru
Joe-Albany: Proto-Bopper (1972, Revelation Records)

Joe Albany coby teeneger hraje profesionálně na akordeon. Po přestěhování do Los Angeles rychle získává renomé šikovného pianisty na zdejší klubové scéně soustředěné v okolí známé Central Avenue.

Právě na Centrální se v létě 1946 přidává k tenorsaxofonistovi Lesteru Youngovi. V průběhu společné srpnové studiové session vzniknou čtyři důležité jazzové nahrávky – Lester Leaps In, You’re Driving Me Crazy, She’s Funny That WayLester’s Be-Bop.

Nejdříve se objeví na LP Swinging Lester Young (1957, Intro Records). Později jsou součástí Youngova kompilačního dvojalba Lester Young, The Aladdin Sessions vydaného v roce 1975 u Blue Note Records.

Byl jeden z mála „běloušů,“ kteří se dočkali uznání v bebopové komunitě
Joe Albany With Warne Marsh: The Right Combination (1957, Riverside Records)

Joe Albany promarnil více jak dvacet pět let svého života bojem s těžkou drogovou a alkoholovou závislostí. Přitom s Georgem Wallingtonem, Alem HaigemDodo Marmarosou byli jediní čtyři bílí pianisté, mající v bebopové komunitě skutečný kredit.

Albany byl navíc mezi muzikanty, kteří hráli na legendárních studiových sessions se altsaxofonistou Charliem Parkerem. Prvního vydání se dočkaly až v roce 1976 na LP desce Yardbird In Lotus Land (Spotlite). V sestavě tehdejšího Parkerova kvintetu najdeme dvacetiletého trumpetistu Milese Davise, kontrabasistu Addisona Farmera a bubeníka Chucka Thompsona.

Svoje postavení Joe stvrdil výborným albem The Right Combination (1957), vydaným u Riverside Records. Tenkrát si do studia pozval tenorsaxofonistu Warna Marshe a basistu Boba Whitlocka.

V průběhu nadějné hudební kariéry doprovázel také jiná slavná jazzová jména, mezi nimiž jsou Roy Haynes, Howard McGhee, Boyd Raeburn, Benny Carter, Georgie Auld nebo Charles Mingus. Bohužel, byl mnohokrát umístěn v odvykacích centrech, nemocnicích a také odsouzen za drogové delikty a uvězněn.

Nepřetržitá jízda na heroinové herce

Na konci čtyřicátých let je Joe Albany na uměleckém vrcholu. Letecky se přesouvá ze západního pobřeží na východ USA a zase zpět. Pro jazzové kritiky je představitelem jak newyorské bebopové scény, tak i její westcoastové varianty. Brzy však následuje pád do heroinové pasti.

Vzpomínky na život s na heroinu závislým otcem a matkou alkoholičkou, popsala jeho dcera Amy-Jo Albany v knize Low Down: Junk, Jazz and Other Fairy Tales from Childhood. Memoáry se staly předlohou pro film Low Down z roku 2014 (česky Až na dno, více informací na ČSFD).

Joe se staral o dceru sám, když ji v šesti letech definitivně opustila matka. Amy na něj vzpomíná v úvodu knihy slovy: „Když nebyl zavřený nebo na drogové odvykačce, byli jsme vždy spolu.

Pokus o návrat za velkou louží
Joe-Albany: At Home (1972, Spotlite Records) – verze obalu pro britské vydání

Od LP desky The Right Combination trvalo dalších čtrnáct let, než se Joe propracoval z feťáckého dna k vlastnímu novému albu.  V roce 1972 vychází Joe Albany At Home (Spotlite), na němž se představuje v roli lyrického sólového hráče.

V dalších letech připraví vyrovnanou řadu titulů – Proto-Bopper (1972, Revelation), s vlastním triem nahraje Birdtown Birds (1973) a Birdtown Blues (1973), s basistou Niels-Henning Ørsted Pedersenem album Two’s Company (1974). Zdálo se, že se Joeova kariéra konečně dostává do stabilní fáze – bez drog a alkoholu.

Předcházel tomu přesun na druhou stranu Atlantického oceánu. Vystupoval a natáčel většinou v západní Evropě. Projel Francii, Anglii, Itálii, Německo, Dánsko a země Beneluxu. Některá elpíčka vychází i na dánské značce Steeplechase Records, u které má smlouvu řada výborných jazzmanů, včetně dalšího amerického pianisty Horace Parlana.

Po návratu do Spojených států nachází ideální spoluhráče v basistovi Artu Davisovi a bubeníkovi Royi Haynesovi. Hudební kvas v podání výtečného tria zachytilo album Bird Lives! (Interplay) se záznamem newyorského koncertu v roce 1979.

Poslední Albanyho studiovou prací je album Portrait Of An Artist (1981) u Elektra Records. Joe na něm hraje s kontrabasistou Georgem Duvivierem, bubeníkem Charliem Persipem a kytaristou Alem Gofou.

Joe Albany technicky disponoval vším: měl úžasný rychlý pohyb po klaviatuře, nádherný prstoklad, načasování – jeho hra působila vyrovnaně a neskutečně snově. V nejlepších momentech se lyricky blížil svému velkému vzoru, altsaxofonistovi Charlie Parkerovi.

Umírá v nedožitých šedesáti čtyřech letech. Při jeho životním stylu to byl svým způsobem malý zázrak.

Ukázky:

Charlie Parker with Miles Davis- Early March 1946 Finale Club, Los Angeles
https://youtu.be/QhsjX_gHP74
Lester’s Be-Bop – https://youtu.be/VsnLhIMBe6U
Autumn In New York – https://youtu.be/Xy4xsY1TQZk
Joe Albany / Niels Pedersen – https://youtu.be/2CZp132WAmQ
There Is No Greater Love – https://youtu.be/od10-JCeMCM

Autor

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..