Naposledy aktualizováno: 18.2.2018
Quincy Jones představil na albu Big Band Bossa Nova brazilský repertoár v pečlivě aranžovaných velkokapelových verzích. Do tehdejší bossa-novové horečky vstoupil jako aranžér, který psal velkému orchestru s ohledem na konkrétní hráče.
Nová věc z Brazílie
Když Quincy Jones po letech vzpomínal na turné Gillespieho orchestru po Jižní Americe, vracel se k odpoledni v Brazílii, kdy Dizzy hrál se sambovou rytmikou. Jones si odtud podle svých slov odvezl chuť tuhle hudbu jednou nahrát. Roku 1962 se bossa nova naplno prosadila také ve Spojených státech. Začátkem následujícího roku Jones připomínal, že po zkušenosti s twistem nechtěla žádná gramofonová firma zaspat další možný hit.
Stan Getz se stal jednou z hlavních tváří amerického bossa-novového úspěchu. Ve stejném roce jako Jones vydal u Verve Records dokonce album stejného názvu, Big Band Bossa Nova (spotify link). Obě desky spojují tři skladby – „Manhã de Carnaval“, „Samba de Uma Nota Só (One Note Samba)“ a „Chega de Saudade“. Stejný název i část repertoáru jsou důkaze,, jak rychle se bossa nova v americkém jazzu roku 1962 zabydlela. Jones ji řešil především jako aranžér.
|
|
|
Na začátku šedesátých let už patřil mezi uznávané a vyhledávané jazzové aranžéry a producenty. Podobně jako Duke Ellington o několik desetiletí dříve dokázal napsat aranžmá svým sólistům „na tělo“. U bossa novy však musel vyřešit ještě jiný problém: jak pustit do hry velký orchestr a přitom rytmus nezatížit. Sám tehdy vysvětloval, že její lehkost a pohyb jsou podstatné. Dechy proto neměly brazilský základ převálcovat; orchestr se mu musel přizpůsobit.
Zřejmá kontinuita s vévodou
Kontinuita s Ellingtonem nebyla jen záležitostí hudebního rodokmenu. Trumpetista Clark Terry patřil už dříve k Jonesovým mentorům a později působil v Ellingtonově orchestru, stejně jako saxofonista Paul Gonsalves. Na Big Band Bossa Nova se oba potkávají například v „Boogie Bossa Nova“, bigbandové latinojazzové předělávce Mingusovy skladby „Boogie Stop Shuffle“. V jedné skladbě se tak setkávají dva Ellingtonovi hráči nad Mingusovým kompozičním základem.
Nejdelší život nakonec dostal Quincyho „otvírák“ „Soul Bossa Nova“. Rahsaan Roland Kirk do něj přidal flétnu a Jones později vzpomínal, že samotnou skladbu napsal asi za dvacet minut. Vedle brazilských skladeb působila jako drobný Jonesův příspěvek, od alba se však dávno odpoutala. V roce 1997 zazněla ve filmu Austin Powers: International Man of Mystery a po pětatřiceti letech oslovila další generaci posluchačů i diváků.
Další flétnový part nahrál Jerome Richardson v Bonfově „Manhã de Carnaval“. Jonesovo Big Band Bossa Nova však nedrží pohromadě jen jména sólistů. Platí to i tam, kde sahá mimo brazilský repertoár, například v předělávce „On The Street Where You Live“. Brazilský rytmus, Mingus i Broadway tu nakonec drží pohromadě hlavně díky Jonesovým aranžím.
Quincy Jones And His Orchestra: Big Band Bossa Nova
Label: Mercury – SR 60751
Format: Vinyl, LP, Album, Stereo
Country: US
Released: 1962
Genre: Jazz, Latin
Style: Bossa Nova, Big Band
Tracklist:
A1 Soul Bossa Nova 2:40
Written-By – Quincy Jones
A2 Boogie Bossa Nova 2:39
Written-By – Charlie Mingus
A3 Desafinado 2:52
Written-By – A. C. Jobim, Mendonca
A4 Black Orpheus (Manha De Carnaval) 2:56
Written-By – Luiz Bonfa
A5 Se E Tarde Me Pardoa (Forgive Me If I’m Late) 4:18
Written-By – Carlos Lyra, Ronaldo Boscoli
B1 On The Street Where You Live 2:31
Written-By – Lerner & Loewe
B2 Samba De Una Nota So (One Note Samba) 1:59
Written-By – A. C. Jobim
B3 Lalo Bossa Nova 3:10
Written-By – Lalo Schifrin
B4 Serenata 3:21
Written-By – Leroy Anderson
B5 Chega De Saudade (No More Blues) 5:38
Written By – A. C. Jobim, Vinicius De Moraes
Credits:
Producer, Arranged By, Conductor, Horns, Brass – Quincy Jones
Arco Bass – Chris White
Bass Trombone – Alan Raph
Drums – Rudy Collins
Flute, Alto flute, Woodwinds – Jerome Richardson
Flute – Rahsaan Roland Kirk (tracks: A1, B5)
French horn – Julius Watkins
Guitar – Jim Hall (tracks: A4)
Percussion – Carlos Gomez, Jack Del Rio, José Paula
Piano – Lalo Schifrin
Saxophone – Paul Gonsalves, Phil Woods (tracks: A4)
Bass Trombone – Alan Raph
Trumpet, Flugelhorn – Clark Terry
