Naposledy aktualizováno: 2.7.2025
Gil Scott-Heron (1949–2011) patří k nejvlivnějším hlasům afroamerické hudby druhé poloviny 20. století. Básník, zpěvák a vizionář, který svým unikátním mixem spoken wordu, jazzu, soulu a politických komentářů předběhl svou dobu a spolu s Last Poets položil základy rapu. Přestože jeho kariéra byla plná vzestupů i pádů, album Reflections z roku 1981 zůstává jedním z vrcholů jeho tvorby – ostře kritické, ironické a zároveň hluboce lidské.
Reflections – ostrý pohled na Ameriku i jazzová pocta
Album Reflections (1981, Arista Records) představuje vrchol Scott-Heronovy schopnosti skloubit vážné společenské komentáře s nadhledem a ironií. Gil se narodil v Chicagu, vyrůstal v Tennessee a dospíval v newyorské čtvrti Chelsea. Zde se brzy setkal s problémy drog, násilí a vyloučení spojené s ghettem, ale také využil kulturní bohatství Velkého jablka k formování své osobnosti a utvrzení svých názorů.
|
|
|
Ve svých dvaceti letech vydal román The Vulture a debutové album Small Talk At 125th & Lenox (1970, Flying Dutchman Records, spotify link), na němž začal zkoumat spojení hudby a společenských témat. Ačkoli není tak populární jako Stevie Wonder, tak galaktický jako Sun Ra či John Coltrane, tak mediálně přitažlivý jako James Brown a Michael Jackson a tak excentrický jako George Clinton a Sly Stone, Gil Scott-Heron je přesto legendární postavou afroamerické hudební kultury.
LP deska Reflections zaujme nejen hudbou, ale i svou titulní grafikou. Na Scott-Heronově portrétu ve slunečních brýlích se totiž zrcadlí nejen jazzové legendy jako Miles Davis a John Coltrane. Jsou tu také temnější obrazy americké, stále segregované reality. V odrazech lze rozeznat tvář prezidenta Ronalda Reagana, sochu Svobody a dokonce i symboliku Ku Klux Klanu. Tento vizuální detail dokonale vystihuje rozpolcenost americké společnosti, kterou Gil v textech ostře pojmenovává. Sluneční brýle tak nejsou pouhým módním doplňkem. Jsou oknem do světa plného kontrastů, kde se setkávají hudební inspirace s politickou kritikou.
Rozdělená Amerika a hudba jako most
V textech alba Gil pojmenovává rozdělenou americkou společnost. Bílou Ameriku reprezentují v jeho slovníku postavy jako prezident, rasisté z KKK, policisté, kovbojové a dolar jako král. Zatímco černou Ameriku symbolizují obrazy ghetta, jazzu a Black Panthers. Hudba je pak jediným mostem mezi těmito světy plnými napětí, nespravedlnosti a touhy po změně.
Skladba Gun kritizuje americkou posedlost zbraněmi, B-Movie ostře napadá politickou elitu včetně samotného prezidenta. A Is That Jazz? zkoumá poselství hudby Johna Coltranea, Billie Holliday, Counta Basieho, Charlieho Parkera a Rona Cartera.
Současně však album nabízí i něhu a pokoru. Jeho verze Grandma’s Hands od Billa Witherse je osobní a dojemná. Inner City Blues od Marvina Gaye zní v jeho podání naléhavěji, téměř bezútěšně. Právě tímto způsobem dokazuje, že sociální komentář a hudební citlivost se nevylučují, ale doplňují. Přičemž jeho interpretace mají nezaměnitelnou naléhavost a emoci.
Slova, která neztratila váhu
Společně s Brianem Jacksonem (klávesy, flétna, perkuse) připravil během 70. let a počátku 80. let devět alb. Pohybovala se na žánrovém pomezí soulu, jazzu a funku s ranými elektronickými prvky. Přitom vždy zůstávali ukotveni v textové výpovědi: o policejní brutalitě, rasismu, válce ve Vietnamu i o naději v černošských komunitách. Na rozdíl od mnoha jiných neztrácely jejich skladby lidskost ani humor. Navzdory vážným tématům byly jejich písně nabité životem.
I přesto, že bojoval se závislostmi a trávil čas ve vězení, dokázal ještě v roce 1994 vydat silné album Spirits (TVT Records, spotify link). A krátce před smrtí dopsal paměti The Last Holiday, kde vzpomíná na turné se Steviem Wonderem za uzákonění Dne Martina Luthera Kinga.
Osobní boj s drogami a postupné stahování se z veřejného života na konci 80. let neubralo ničemu ze Scott-Heronova vlivu. Jeho odkaz přežívá v rapu i dnes, a album Reflections zůstává jedním z nejjasnějších svědectví jeho talentu i angažovanosti.
Gil Scott-Heron: ReflectionsLabel: Arista – AL 9566
Format: Vinyl, LP, Album, Pitman Pressing
Country: US
Released: 1981
Genre: Jazz, Funk / Soul
Style: Soul-Jazz, Jazz-Funk, Funk
Tracklist
A1 Storm Music (4:51)
(Music By, Lyrics By, Arranged By [Horns] – Gil Scott-Heron)
Backing Vocals – Clydene Jackson, Julia Waters, Maxine Waters
Guitar, Guitar [Bubble Guitar] – Kenny Lazarus
Percussion, Timbales, Co-producer – Larry MacDonald
A2 Grandma’s Hands (5:24)
(Written-By – Bill Withers)
Arranged By [Horns] – Gil Scott-Heron
A3 Is That Jazz? (3:43)
(Music By – Glen Turner, Gil Scott-Heron, Lyrics By – Gil Scott-Heron)
A4 Morning Thoughts (4:37)
Music By, Arranged By [Arrangement] – Vernon James
B1 Inner City Blues (Poem: „The Siege Of New Orleans“) (5:46)
(Written-By – James Nyx, Marvin Gaye)
(Poem The Siege Of New Orleans – Gil Scott-Heron)
Arranged By [Horns] – Gil Scott-Heron
Handclaps [Claptomaniacs] – Ethan Ivy, Greg Wright, Jeff Left, Otis White, Pierre Touge, Terry Later
B2 Gun (4:00)
(Music By, Lyrics By – Gil Scott-Heron)
Arranged By [Horns] – Kenny Sheffield
B3 „B“ Movie (12:10)
(Music By, Written-By [Poem, Song], Arranged By [Horns] – Gil Scott-Heron)
Recorded At – T.O.N.T.O. and Bias Studios
Producer – Gil Scott-Heron, Malcolm Cecil
East Coast Production Assistance – Denis Heron
West Coast Production Assistance – Terry Later
Credits
Bass – Robert Gordon
Drums – Kenny Powell
Electric Piano – Gil Scott-Heron (tracks: B2)
Guitar – Ed Brady
Piano, Electric Piano, Organ, Clavinet, Synthesizer [String], Harmonica – Glen (Astro) Turner
Soprano Saxophone, Alto Saxophone, Flute [Flutes] – Vernon James
Tenor Saxophone – Carl Cornwell (tracks: A1, A3, B2, B3), Leon Williams (tracks: A2, B1)
Trumpet, Flugelhorn – Kenny Sheffield
Vocals – Gil Scott-Heron
Artwork [Collage] – Mei Tei Sing Smith
Design, Art Direction – Donn Davenport
Hair, Make-Up – Sonia Santos
Photography By – Vincent Frye
Stylist – Hui Wang
