Naposledy aktualizováno: 22.6.2025
Motown nebyl jen hudební label. Byl to fenomén a kulturní hnutí, které proměnilo americkou společnost i světovou popkulturu. S precizností automobilové linky a duší afroamerické komunity dal světu nezapomenutelné hity, nové hvězdy i nové ideály. Ohlédněme se za historií značky, která definovala zvuk, který se stal soundtrackem života celých amerických generací.
Od detroitské garáže po globální legendu – příběh zvuku, který spojil generace
Motown Records byl rytmus, který spojoval lidi napříč rasami i generacemi. Továrna na hity, která změnila hudbu – a s ní i Ameriku. Od Detroitu až po Hollywood, od Marvina Gaye po Jackson 5 – Motown určoval, jak má znít mladá Amerika. Jejich hudební nahrávky vznikaly s cílem oslovit všechny – a přitom zůstaly výjimečně své.
V jejich detroitském sídle, které neslo výmluvný nápis Hitsville U.S.A., bylo skutečně vše podřízeno jedinému cíli – úspěchu. Zakladatel Berry Gordy při budování firmy čerpal inspiraci z vlastních zkušeností na montážní lince automobilky Lincoln-Mercury, kde pracoval na chromování a čalounění. Tuto průmyslovou logiku přenesl i do hudební produkce – a vytvořil systém, který byl v mnohém revoluční.
Smokey Robinson – architekt v pozadí
Už na počátku si Gordy se zpěvákem, skladatelem a viceprezidentem labelu Smokeym Robinsonem stanovil jasný cíl: „Nebudeme dělat černošskou hudbu. Budeme dělat dobrou hudbu – pro všechny.“ Tímto mottem se řídila i marketingová strategie: první desky nesly označení Sound of Young America – zvuk mladé Ameriky. Publikum nedefinovala barva pleti, nýbrž generační příslušnost.
Motown postupně vybudoval komplexní instituci, která zvládala všechny aspekty hudebního průmyslu – od komponování skladeb přes produkci a mastering až po distribuci. Label měl dokonce vlastního choreografa a školitele umělců v oblasti společenského vystupování a etikety.
Přesun na západní pobřeží
Na počátku 70. let však přišla zásadní proměna – nejen hudební, ale i geografická a obchodní. Motown, založený v roce 1959 v Detroitu, se začal přesouvat na západní pobřeží Spojených států – blíže světu filmu, televize a nových médií. Hudební impérium, které v šedesátých letech zpopularizovalo černošský pop pro bělošské publikum, muselo hledat nové formy existence.
Do popředí vstupovali političtěji angažovaní umělci a autentické hlasy soulové reality – Marvin Gaye s albem What’s Going On (1971, spotify link), Stevie Wonder, který tehdy podepsal přelomovou smlouvu garantující mu uměleckou svobodu, či Diana Ross, proměněná v sólovou hvězdu globálního formátu. Motown se transformoval z pouličního fenoménu na sofistikovanou korporaci – a potřeboval nové příběhy, nové tváře, novou vizi.
Smokey Robinson byl v té době již mnohem víc než jen interpret. Jako autor a producent se podílel na desítkách hitů pro The Temptations, Mary Wells, Marthu & The Vandellas i sám pro sebe. A jako viceprezident znal chod labelu zcela detailně. Jeho odchod ze skupiny Miracles po šestnácti letech v roce 1972 tak nebyl nutně jen uměleckým rozhodnutím – spíše promyšleným strategickým krokem. Hudbu neopustil, pouze přešel do jiné sféry jejího řízení.
Černá galaxie za železnou oponou
Hudbu šedesátých a sedmdesátých let si dnes už nelze představit bez skladeb jako My Girl, Tracks Of My Tears, War, You Can’t Hurry Love, It’s A Shame, What’s Going On či Living For The City. I v bolševickém Československu měl Motown své místo – například díky kompilaci Černá galaxie (1975, Supraphon, spotify list), kterou pro Gramofonový klub sestavila Jiřina Fikejzová. Pro mnoho domácích posluchačů šlo o první setkání se soulovou hudbou – a často také osudové.
Dvaadvacet skladeb z let 1965–1973 zařazených na vinylové dvojalbum představilo československému posluchači hvězdy jako byli Edwin Starr, Gladys Knight & The Pips, Smokey Robinson, Marvin Gaye, The Supremes, The Temptations, Jr. Walker & The All-Stars, The Four Tops, Jackson 5 či Stevie Wonder. V naší domácí sbírce vinylů to byl jeden z mála soulových titulů – společně s dalšími dříve vydanými klubovými výběry Arethy Franklin, Otise Reddinga, Supremes nebo The Four Tops – o to častěji jsme si ho přehrávali.
Odkaz s leskem i stínem
S odstupem téměř pěti dekád se můj vztah k hudebnímu dědictví Motownu nezměnil – pouze se prohloubil. Dnes na tento label pohlížím s větší informovaností a kritickým odstupem. Byla to první ryze afroamerická nahrávací společnost, která dokázala překonat sociální a kulturní bariéry způsobem, jakého žádné jiné vydavatelství tehdy nebylo schopno.
Přiznejme si i odvrácenou stranu úspěchu: za řadou nahrávek stála každodenní, vyčerpávající dřina, přísný režim a často i psychický tlak ze strany vedení. Autokratické metody producentů nebyly v branži výjimečné – Motown v tomto ohledu nepředstavoval výjimku, ale systém dotáhl k dokonalosti.
Motown vs. Stax: Estetika dvou světů
Na rozdíl od svých konkurentů ze Stax Records – jejichž sídlo v Memphisu neslo nápis Soulsville U.S.A. – měl Motown jasně daný cíl: vypilovaný, uhlazený produkt s opulentními party smyčců a dokonalými vokály, určený pro co nejširší severoamerické publikum. Každá píseň musela projít důkladným schvalovacím řízením.
Pak ji nahráli michiganští špičkoví studioví muzikanti The Funk Brothers. Produkční týmy ji potom často testovaly v podání několika různých interpretů. Po přesunu části aktivit Motownu do Města Andělů na pacifickém pobřeží hudební základy natáčela také studiová parta s přezdívkou Wrecking Crew. O jejich baskytaristce Carol Kaye jsme zveřejnili rozsáhlý profilový materiál.
Stax sice rovněž fungoval jako plnohodnotná nahrávací dílna, vycházel však spíše ze syrové klubové tradice amerického Jihu. Jeho umělci věřili, že bluesovější, emotivní a drsnější soul z nočních podniků osloví vyhraněné afroamerické publikum i menší skupinu bílých nadšenců – a hlavní odměnou pro ně nebyl komerční úspěch, ale radost z tvůrčího procesu samotného.
Který přístup zvítězil? Zbývá tedy zodpovědět zdánlivě jednoduchou otázku: Motown, nebo Stax? Vkus, ideály i sympatie zde hrají klíčovou roli. Odpověď není v číslech – ale v srdci každého posluchače.
