The Poets Of Rhythm, básníci funkové říznosti

Naposledy aktualizováno: 2.8.2019

The Poets Of Rhythm
The Poets Of Rhythm

Hudební gurmáni oceňovali na seskupení The Poets Of Rhythm především jejich zarputilý a setrvalý obdiv ke klasickému funku. Muzikantsky a zvukově evokují to, co mnozí z nás hledáme při poslechu dávno zapomenutých, ale neskutečně šlapajících, nahrávek ze šedesátých let dvacátého století. Pro mnohé aficionados, a editora cernejpudink.cz nevyjímaje, bylo překvapením, když odhalili, že se jedná o kapelu původem z Německa.

renesancE soulové a funkové hudby

Jako průkopníci vzkvétající moderní funkové scény devadesátých let vytvořili The Poets of Rhythm zcela nová kritéria a překonali tak parametry, kterými se dříve řídily menší funková comba.

V jedenadvacátém století prožíváme renesanci soulové a funkové hudby, které se zrodily o padesát let dříve v městských ghettech Memphisu, New Orleansu, Detroitu, Chicaga nebo Los Angeles.

Na začátku devadesátých let minulého století byla situace zcela jiná. Obklopoval nás prefabrikovaný, syntetický hybrid pseudo-soulu produkovaný tzv. R&B hvězdičkami s „rychlým poločasem rozpadu.“

Právě tehdy se jakoby zázrakem zjevila parta zapálených muzikantů z Bavorska, kteří se inspirovali tím nejlepším, co po sobě zanechala plejáda soulových a funkových hvězd z produkčních stájí labelů King, Westbound, De-Lite, Josie nebo Sansu Records.

Inspirace, nikoliv kopírování

O Poets Of Rhythm se traduje zajímavá historka. Při návštěvách amerických obchodů s gramodeskami vkládali do stojanů se zbožím výlisky vlastních vinylových singlů. Věřili, že je zákazníci budou považovat za raritní kousky s dávno zapomenutými snímky z počátku funku. Díky tomu je objevilo několik renomovaných sběratelů.

Podpořil je i někdejší blízký spolupracovník Jamese Browna, soulový zpěvák, producent a lovec talentů Bobby Byrd, když je povzbudil, aby dál pokračovali v nastoupené cestě. Fanouškům napsal vzkaz později zveřejněný na zadní straně obalu jejich debutového alba: „Fantastická kapela. Dělají to opravdu skvěle. Zní neskutečně funky. Pečlivě si je poslechněte, dostanou vás. S nimi se vrátíte v čase a oživíte si staré vzpomínky.

Hotpie & Candy Band, žádná Neue Deutsche Welle nebo Synth-pop
The Poets Of Rhythm: Practice What You Preach (1993, Soulciety Records)
The Poets Of Rhythm: Practice What You Preach (1993, Soulciety Records)

Počátky existence The Poets Of Rhythm můžeme vystopovat v roce 1984 v bavorské metropoli Mnichov. Tehdy nastoupil do místní waldorfské školy nový žák Boris „Bo Baral“ Geiger, který se s rodiči přistěhoval do „Mníšku pod Alpou“ z Jižní Afriky.

Krátce na to se skamarádil se spolužákem Janem „JJ Whitefieldem“ Weissenfeldtem, se kterým společně vášnivě poslouchali americký P-Funk z počátku sedmé dekády. Mezi své největší oblíbence řadili George Clintona a jeho partu Parliament/Funkadelic. Mladíky jejich hudba doslova pohltila. Záhy začali spřádat plány na založení hudebního dua.

Whitefielda navíc významně ovlivnila záliba v deejayingu na školních oslavách a rodinných sešlostech. Také hrál obstojně na kytaru a prošel několika studentskými kapelami.

Poklady mezi zaprášenými bazarovými singly

Na každé party chtěl překvapit nějakým novým hudebním objevem. Spoustu času trávil v bazarech s gramodeskami. Mezi zaprášenými sedmipalcovými deskami objevoval nahrávky obskurních soulových a funkových interpretů. Otevřel se před ním nový hudební svět. Díky tomu získal detailní přehled o historii obou žánrů.

Bo naopak stylově zpíval. Ze svého původního afrického domova si s sebou přivezl i několik perkusivních nástrojů a uměl na ně hrát. Přátelé si od kamarádů sehnali elektronické klávesy a automatického bubeníka. S tímto skromným vybavením, a čtyřstopým magnetofonem Tascam, se nastěhovali do sklepa v domě Weissenfeldtových rodičů.

Stylová směs P-Funku a Funku

Scházeli se několikrát týdně a intenzivně zkoumali zvukové možnosti minimalistické sestavy. V jejich tvůrčích představách se začalo rýsovat stylové propojení P-Funku s Funkem, jak jej na začátku sedmdesátých let reprezentoval James Brown se svojí kapelou The JB’s.

Jedním z tehdejších klíčových Brownových muzikantů byl fenomenální baskytarista William „Bootsy“ Collins. Jeho temně znějící basa určila základní zvukovou kostru budoucích nahrávek bavorského dua.

Díky Clintonovu rozhovoru pro jeden fanzine objevili ještě jeden hudební podnět. George se zmínil o neworleanských The Metersjako o těch, co jsou více funky, než Funkadelic.“

Raná tvorba funkových věrozvěstů soustředěných okolo klávesisty Arta Nevilla se výrazně podepsala především na přístupu mladíků k aranžování. Na rozdíl od nástrojových možností Brownova mohutnějšího comba zněl kvartet z Crescent City civilněji, což více vyhovovalo možnostem začínajících muzikantů.

Netrvalo dlouho a JJ s Bo představili plnohodnotný kvartet Hotpie & Candy Band, do kterého naverbovali dva spolužáky na post baskytaristy a bubeníka. Název kapely jim později posloužil pro pojmenování nezávislého hudebního labelu, na němž ve vlastní produkci vydali svoje první pětačtyřicítky.

Klíčová Americká mise
Various Artists: Ooh Ooh..! - Hotpie & Candy Records Original Raw Soul Vol. I (1995, Soulciety Records)
Various Artists: Ooh Ooh..! – Hotpie & Candy Records Original Raw Soul Vol. I (1995, Soulciety Records)

Na konci roku 1991 poprvé navštíví Spojené státy americké. Přistávají v New Yorku, koupí si jízdenky na autobus společnosti Greyhound a zamíří na jih do Louisiany.

Původně si naplánovali definitivně zkompletovat sbírku nahrávek The Meters. Výlet do New Orleans se ale promění v nekončící sled zážitků a zásadních objevů.

Navštíví legendární nahrávací studio Sea-Saints Studios, v němž pod produkčním vedením Allena Toussainta vznikla většina nahrávek, které si zamilovali.

Večer se chodili pobavit do barů a menších sálů, ve kterých vystupovaly různé místní kapely. Přes den podnikají objevitelské mise v místních prodejnách s gramodeskami. Mezi jejich úlovky jsou jména jako The Gaturs, Salt, Bob French, Wild Magnolias nebo několik akvizic z produkční stáje legendárního Edwina Josepha Bocage (a.k.a. Eddie Bo, resp. Spider Bocage), pro značky Scram, Seven B, Jenmark Records a jiné.

vznik BÁsníků rytmu

Na jaře 1992 se původní sestava Hotpie & Candy Bandu rozpadá. Bo s JJ musí vyhlásit konkurz na nové spoluhráče, když jim členové rytmiky oznámí, že po prázdninách nastoupí na vysokou školu.

Na klíčové místo za bicí soupravou se usadí Janův mladší bratr Max „Muggy Whitefield“ Weissenfeldt. Chodil se dívat již na první zkoušky, aby měl přehled, co se děje v suterénu jejich domu a zároveň trpělivě čekal na svoji šanci. Vedle bubnování měl spoustu nápadů na zajímavé písničky. Záhy dostane od otců zakladatelů nabídku, aby se oficiálně zapojil do činnosti společného autorského a producentského triumvirátu pojmenovaného The Soul-Saints.

Neméně důležitého baskytarového postu se ujímá Jan „Curly“ Krause. Vedle solidního zvládnutí nástroje oplývá zkušenostmi zvukového inženýra, jež získal v nahrávacím studiu Paradise Studios. To vlastní uznávaný mnichovský disco producent Jürgen Koppers (spolupracoval mj. s Donnou Summer, Village People, Nenou, ale i Giorgio Moroderem). Pro záměry tvůrčího týmu Soul-Saints je důležité, že se v Paradise zachovalo původní analogové záznamové zařízení ze sedmdesátých let.

Čtveřici postupně doplní perkusionista Florian Keller, saxofonisté Wolfgang „Wolfi“ SchlickMalte „Malteo“ Müller-Egloff, trumpetista Michael „Treetop“ Voss a varhaník Till „Spooky“ Sahm, jenž nastoupil po Tobiasi Rosefeldovi.

Kapela se zároveň přejmenuje na The Poets Of Rhythm (nějakou chvíli používali název Rhythm Express) a v červenci 1992 ve vlastním nákladu vydají debutový singl Funky Train / Hotpie’s Popcorn Pt. I na značce Hotpie & Candy Records.

Pár dní po jeho uvedení do distribuce se ozvou manažeři značky Soulciety Records sídlící v německém přístavním městě Hamburk. Básníkům rytmu okamžitě nabízí k podpisu nahrávací smlouvu a plánují natočení dlouhohrající desky.

Nahrávání debutu Practice What You Preach (1993, Soulciety Records) trvalo pouhý týden. Do distribuce šel na jaře 1993. Syrový zvuk nahrávek, se stylově hranou wah-wah kytarou, neskutečně přesnou dunivou rytmikou, varhanními groovy a divokými vpády dechové sekce, vyvolával nadšené vzpomínky na úderný zvuk originální americké funkové produkce, na hony vzdálený pozdějšímu komerčnímu disco marasmu.

Jak zůstat nezávislí aneb s každým novým singlem jiný název kapely
Various Artists: Into Space & Time - Hotpie & Candy Records Original Raw Soul Vol. II. (1997, Soulciety Records)
Various Artists: Into Space & Time – Hotpie & Candy Records Original Raw Soul Vol. II. (1997, Soulciety Records)

Prvotní nadšení a oprávněná očekávání členů Poets of Rhythm, zda vedení Soulciety Records splní alespoň část z toho, co naslibovalo před podpisem kontraktu, bohužel vyprchalo.

Neustále dokola se opakující výmluvy a selhání v distribuci alba ze strany obchodních partnerů dovedlo Soul-Saints k rozhodnutí vydávat nový hudební materiál výhradně pod svojí značkou a pokaždé pod jiným jménem skupiny.

První „pirátský“ singl Augusta GA / South Carolina je podepsaný seskupením Bus People Express. Po něm následují sedmipalcové kousky připsané Soul-Saints Orchestra (Santa’s Got A Bag Of Soul / Working On The Line), Organized Raw Funk (O.R.F. Pt.1 / O.R.F. Pt.2), The Woo Woo’s (Spooky Grinder / Ooh Ooh…!), Karl Hector & The Funk Pilots (Free I Am Gonna Be / Funky Sex-Machine Live), The Mercy Sluts (600$ Tune / Banana Republic), The Pan-Atlantics (Serengeti Stroke / Rhodesian Girl) nebo Bo Baral’s Excursionists Of Perception (Wallow In The Myrrh / Gettin Down‘ Into Somethin‘) či Whitefield Brothers (Fifty Yards Of Soul, Choking On A Piece Of Meat (Pt. II)), Dynamic Soundmakers nebo The New Process.

Po gramodeskách se jen zaprášilo. Většinu singlů z nízkonákladových vydání si rozebrali sběratelé a něco skončilo v rukách několika disc-jockeyů, kteří propagovali znovuzrozený funk. Asi nejznámějším jménem mezi nimi byl skotský rodák Keb Darge.

Nicméně stále tu byla platná smlouva se Soulciety Records na vydání dalších alb. Poets Of Rhythm záležitost vyřešili dodáním dvou kompilací Ooh Ooh..! – Hotpie & Candy Records Original Raw Soul Vol. I. (1995) a Into Space & Time – Hotpie & Candy Records Original Raw Soul Vol. II. (1997), na nichž shrnuli svoji dosavadní singlovou produkci pod alternativními jmény.

V letech 1994 – 1997 nenatočili žádný nový materiál, se kterým by počítali pro svoje další řadové album. Výjimkou, potvrzující pravidlo, byl jejich pobočný projekt s názvem Syrup, v jehož rámci si na LP desce Different Flavours (2000, Compost Records) vyzkoušeli, jak by jim to hrálo v duchu klasické disco music.

druhý studiový počin Pod křídly brooklynských Desco Records
The Poets Of Rhythm: Discern / Define (2001, Quannum Projects)
The Poets Of Rhythm: Discern / Define (2001, Quannum Projects)

V roce 1998 se konečně vrací do Paradise Studios a chystají se nahrát pokračování úspěšného debutu. Studia se mezitím přejmenovala na J.K.’s Mastermix.

Tentokrát mají v kapse kontrakt od brooklynského producenta a multiinstrumentalisty Gabriela Rotha (a.k.a. Bosco Mann), který právě rozjížděl label Desco Records.

Na talentovanou německou skupinu ho upozornil jeho přítel a podílník ve firmě, vášnivý sběratel raritních funkových nahrávek, Phillip Lehman.

Byl přesvědčený o tom, že se hutný heavy funkový styl Poetů skvěle hodí pro katalog nového indie vydavatelství. Bosco Mann si při té příležitosti dodatečně uvědomil, že Poets Of Rhythm nahráli jednu z jeho vůbec nejoblíbenějších skladeb Augusta GA. Vlastnil ji na singlu s hlavičkou Bus People Express.

Nahrávání bohužel poznamenalo několik nedorozumění mezi kapelou a produkcí. Soul-Saints se v té době již více než o klasický funk zajímali o Afrobeat a jeho propojení s jazzem. Výsledkem studiových prací bylo zcela rozdílné pojetí, jež se zvukově blížilo spíše k šedesátkové psychedelii a hypnotizujícímu rocku. Na základě předložených předběžných mixů vedení Desco Records další práce na albu zastavilo.

Nahrávky nakonec vychází až v roce 2001 na vinylovém dvojalbu Discern / Define u značky Quannum Projects, za níž je ukrytý disc-jockey Shadow. Na albu Básníci posunuli svou vlastní odnož klasického funku na další úroveň, když spojili prvky rocku, psychedelie, afro-beatu, jazzu a pořádně hutných bicích a vytvořili zcela originální styl nadčasového funky soulu.

Kapela si na jedinou dodatečnou nahrávací frekvenci přizvala démonického klávesistu Thomase Mylanda, s nímž pár původních členů v dalších letech pokračovalo pod hlavičkou souboru Karl Hector & The Malcouns.

Kolekce se dočkala velice slušného mezinárodního ohlasu. Navázala na ni dvě kratší britská koncertní turné. Poets Of Rhythm se ale již tehdy začali drolit. Jednotliví muzikanti odstartovali práce na vlastních hudebních projektech a historie Básníků rytmu se tak definitivně (prozatím?) uzavřela.

Ukázky:

Poets Of Rhythm: More Mess On My Thing
https://youtu.be/zbaUljEwjSk
Poets Of Rhythm: Discern / Define
https://youtu.be/3CgSTDO1uVQ
Bus People Express: South Carolina
https://youtu.be/vmYVyb9iy_s
Organized Raw Funk: O.R.F (Pt.1,2)
https://youtu.be/AmwWpyW2GCQ
The Soul-Saints Orchestra: Into Space & Time
https://youtu.be/uvMwvu7cSWQ

Autor

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..