Tubby Hayes, vzkaz z Velké Británie

Naposledy aktualizováno: 1.11.2018

Tubby Hayes

Britskému, bohem nadanému jazzovému multiinstrumentalistovi Tubby Hayesovi (30. 1. 1935 – 8. 6. 1973, narozen jako Edward Brian Hayes) nebylo osudem dáno zcela naplnit poslání, ke kterému byl díky obrovskému hudebnímu talentu předurčen.

Z pódia se valily ty nejlepší tenorsaxofonové party

Hayesův ohnivý styl, jakým ovládal různé hudební nástroje, je unikátní kombinací Johna Coltranea (tenorsaxofon), Yusefa LateefaJamese Moodyho (flétna), Milta Jacksona (vibrafon) a mnoha jiných amerických hudebníků, které vždy obdivoval.

Dokázal propojit rozmanité stylové kořeny a vlivy a natěsnal je do jednoho inspiračního kotle s mnoha složitými harmonickými a melodickými přístupy. Podobně, jako jeho velké vzory za Velkou louží, i on devastoval svoje tělo a zdraví nezřízenou konzumací drog a alkoholu.

Parádní americký saxofonista Eddie ‚Lockjaw‘ Davis jeho talent rozeznal okamžitě: „Nejraději jsem chodil na koncerty mladých, prakticky neznámých kluků. Častokrát zněli mnohem zajímavěji, než mnozí zavedení a slavní velikáni. Dodnes si vzpomínám na jeden večerní koncert v pubu někde na jihu Anglie. Z pódia se valily ty nejlepší tenorsaxofonové party. Nic dokonalejšího jsem do konce života nezažil. Ten výborný muzikant se jmenoval Tubby Hayes. Do té doby jsem o něm nic neslyšel.

V jedenácti nebyl o málo větší než tenorsaxofon

V jedenácti letech přesedlá z piana na tenorsaxofon, přičemž vzbuzoval dojem, že jen jen o málo větší, než samotný nástroj. Začíná v kapele Kenny Baker Sextet a čtyři roky strávil v big bandech Vica Lewise, Ambrose, Terryho BrownaJacka Parnella, než si v roce 1955 založil vlastní krátkodechý oktet.

The Jazz Couriers Featuring Tubby Hayes And Ronnie Scott: The Message From Britain (1961, Jazzland)

Společně s přítelem, tenorsaxofonistou Ronniem Scottem, sestaví o dva roky později populární hardbopovou kapelu Jazz Couriers. Tubby v ní vedle tenora hraje i na vibrafon.

Jejich společné nadšení dokazují skladby Whisper Not z alba The Message From Britain (1961, Jazzland) a Some of My Best Friends Are Blues na koncertním LP Jazz Couriers In Concert (1958, Tempo). Zatímco ukázky saxofonové many v Tubbyho podání nabízí nahrávky If This Isn’t Love a What Is This Thing Called Love.

Reciproční pobyt za Velkou louží

V rámci reciproční dohody mezi americkými a britskými hudebními odbory z roku 1961 hraje v newyorskému klubu Half Note. V Americe nahrává album Tubbs in N.Y. (1961, Fontana). Doprovází ho muzikantská parta, v níž mj. hrají trumpetista Clark Terry, vibrafonista Eddie Costa nebo pianista Horace Parlan.

Následující rok se do Států vrací a natáčí LP desku Return Visit! (1963, Fontana) se saxofonisty Rolandem KirkemJimmym Gloomym, pianistou Walterem Bishopem Jr., bubeníkem Samem Jonesem a basistou Louisem Hayesem.

Tubbyho Tůry
Tubby Hayes Orchestra: Tubbs‘ Tours (1964, Fontana)

Zkušenosti z Ameriky zúročí ve svém big bandu. Soustředil v něm tehdejší nejlepší britské jazzmeny, včetně trumpetisty Jimmyho Deuchara nebo saxofonistů Petea KingaBobbyho Wellinse. Výsledkem byla dlouhohrající deska Tubbs‘ Tours (1964, Fontana).

V roce 1966 vzniká Tubbyho kvartet, v němž hrají Mike Pyne na piano, kontrabasista Ron Matthewson a bubeník Tony Levin.

Vydávají vynikající studiovou LP desku Mexican Green (1968, Fontana), v jejíž titulní skladbě Hayes prokazuje excelentní hráčské dovednosti a schopnosti impovizovat. Bez problému se může srovnávat s takovými freejazzovými esy, jako byli John Coltrane nebo Ornette Coleman.

Tubby Hayes Quartet: A Little Workout - 'Live' At The Little Theatre (2018, Acrobat Records)
Tubby Hayes Quartet: A Little Workout – ‚Live‘ At The Little Theatre (2018, Acrobat Records)

Se čtyřicetiletým zpožděním této sestavě vychází výtečný koncertní záznam Tubby Hayes Quartet: A Little Workout – ‘Live’ At The Little Theatre (2018, Acrobat Records), na němž potvrzují svoje výsadní postavení nejenom na tehdejší ostrovní scéně.

Vážné zdravotní komplikace

Na začátku sedmdesátých let mu lékaři diagnostikují problémy se srdečním svalem a navrhnou mu operaci. Rok po zákroku se Tubby vrací na jazzovou scénu, ale ta se již mezitím radikálně proměnila.

Free jazz nikoho nezajímá a vládne fusion. Přesto se pokusí o návrat, který skončí dalším srdečním kolapsem. Tubby Hayes umírá na svátek svatého Medarda v pouhých třiceti osmi letech.

Ukázky:

Whisper Not – https://youtu.be/FUoNnFbOz6A
If This Isn’t Love – https://youtu.be/u2mO2rrDQWw
Night and Day – https://youtu.be/_VL–uOTnlo
Mexican Green – https://youtu.be/hroG2x03fyI

Autor

mingus

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..