The Smiths, v životě není mnoho důležitějších věcí, než jsou knížky

Naposledy aktualizováno: 26.3.2021

Portrét The Smiths z vnitřní obálky LP The Queen Is Dead
Portrét The Smiths z vnitřní obálky LP The Queen Is Dead

Manchesterští The Smiths nemohli v roce 1982 tušit, že během relativně krátké existence ovlivní celou generaci kapel. Jejich odkaz nalézáme ve zvuku, oblékání, lyrických obratech, hudebních tématech, popkultuře a dokonce i v názvech jejich následovníků. Od rozchodu v roce 1987 reputace Kovářů jen narůstala, k čemuž samozřejmě přispěla i úspěšná sólová kariéra frontmana Morrisseyho.

Nadsázka a bolestný pohled na život
The Smiths (1984, Rough Trade)
The Smiths (1984, Rough Trade)

Na tehdejší nezávislé ostrovní rockové scéně neexistovala žádná jiná kapela s podobným smyslem pro nadsázku, bolestným pohledem na život a tak obsáhlým inventářem svižných, rytmických písniček.

Za pět a půl roku existence The Smiths vydali sedmnáct singlů a čtyři řadové LP desky (The Smiths, Meat Is Murder, The Queen Is DeadStrangeways, Here We Come).

The Smiths: Rank (1988, Rough Trade)
The Smiths: Rank (1988, Rough Trade)

Stihli nabídnout i jednu albovou kompilaci (Hatful Of Hollow), složenou ze tří singlů, jejich B stran a studiových nahrávek pro rozhlasové pořady disc-jockeyů Johna PeelaDavida Jensena na stanici BBC Radio 1.

Album Rank, se záznamem koncertu z 23. října 1986 v National Ballroom v londýnské čtvrti Kilburn, vyšlo až v září 1988 a dobylo 2. místo v hitparádě. Tehdy již ale bylo po všem.

The Smiths ve studiu
The Smiths ve studiu
Kytara a hlas The Smiths

Kapela vznikla v polovině roku 1982. Tehdy se teprve osmnáctiletý kytarista Johnny Marr (31. 10. 1963, narozen jako John Martin Maher), původem z Ardwicku, městské části anglické severozápadní metropole Manchesteru, odváží v doprovodu jednoho známého zaklepat na domovní dveře řadového domku ve Stretfordu.

Městečko, v němž bydlí tehdy třiadvacetiletý začínající spisovatel a textař Morrissey (22. 5. 1959, narozen jako Steven Patrick Morrissey), leží mezi řekou MerseyManchesterským lodním kanálem.

The Smiths: Meat Is Murder (1985, Rough Trade)
The Smiths: Meat Is Murder (1985, Rough Trade)

Nervózní Marr ze sebe tehdy rychle vychrlil pár nadšených slov o tom, jak je rád, že se může se Stevenem seznámit. Vyzve ho, aby společně založili kapelu.

Johnny o mnoho let později schůzku přirovnal k historce o setkání autorského dua Leiber a Stoller; ti psali například pro bluesovou zpěvačku Big Mama Thornton, kapely The CoastersThe Drifters nebo Elvise Presleyho.

Hostitel oba návštěvníky pozve dál. Na Marra udělá velký dojem výzdoba pokoje. Na stěně visel plakát s Elvisem a v rohu stála na kartonu vytištěná fotografie Jamese Deana v životní velikosti z filmu Giant (1956, česky Gigant).

Návštěva se protáhne na několik hodin. V jejím průběhu se při poslechu několika singlů – z přibližně třiceti vinylů, které má Morrissey pečlivě srovnané na poličce – Johnny a Steven spřátelí.

S překvapením zjistí, že mají stejné hudební oblíbence. Ať již jde o The Marvelettes a jejich verzi Paper Boy z roku 1966 nebo o singly od Billyho Furyho, Patti Smith, The Crystals, Sandie Shaw, The Cookies a několika dalších z produkce labelu Tamla Motown Records.

Nově vytvořené autorské duo vyzkouší několik spoluhráčů. Na definitivní sestavu je doplní rytmika ve složení Mike Joyce (bicí, 1. 6. 1963, narozen jako Michael Adrian Paul Joyce) a Andy Rourke (baskytara, 17. 1. 1964, narozen jako Andrew Michael Rourke).

Výjimečná fotka The Smiths. V popředí basák Andy Rourke
Výjimečná fotka The Smiths. V popředí basák Andy Rourke
osmdesátá léta, doba vrcholící ekonomické a společenské krize
The Smiths: Hatful of Hollow (1984, Rough Trade)
The Smiths: Hatful of Hollow (1984, Rough Trade)

Po celou osmou dekádu dvacátého století procházela britská společnost érou tzv. thatcherismu. Veřejný život občanů Spojeného království významně ovlivňovaly zákony přijaté konzervativní vládou premiérky baronky Margaret Thatcher.

Vedle ropné krize měly na svědomí všeobecný sociální a ekonomický úpadek i nesplněné sliby a řada chybných rozhodnutí předchozích vlád.

Společností cloumaly temné vášně a zloba, doprovázené zklamáním z individuálních selhání. Zpřetrhávala se rodinná pouta a dospívající stále častěji ovládal pocit osamělosti.

Nárůst nezaměstnanosti vyvolal celostátní stávky zaměstnanců ve veřejných službách a těžebním průmyslu. Součástí britské reality jsou četné masové pouliční protesty, jež se obvykle zvrtly v bitky a rvačky s policií nebo mezi samotnými protestujícími.

Dědictví americké hudby šedesátých let
The Smiths: The Queen Is Dead (1986 - Rough Trade)
The Smiths: The Queen Is Dead (1986 – Rough Trade)

Občanské nesouhlasné postoje vůči vládním opatřením našly oporu také v písních skladatelského dua Johnny Marr/Morrissey.

Hlavní protagonisté The Smiths čerpají z dědictví amerického šedesátkového popu, jehož výrazným představitelem byl zvukový mág a producent Phil Spector.

Přidali k němu trochu ze soulového odkazu Marvina Gaye, presleyovského rock’n’rollu a folkrockových LP desek The Byrds. Současně dovedně implementovali estetiku doznívajícího post punku z přelomu sedmé a osmé dekády.

Melodicky a aranžérsky se vše točí okolo Marrova těkavého kytarového partu – zahaleného silným echem. Působí dojmem, jako by protagonista hrál ve vedlejší místnosti, oddělen od zbytku kapely stěnou.

pečlivě budovaný obraz asketů přežívajících na okraji společnosti
The Smiths: Strangeways, Here We Come (1987, RoughTrade)
The Smiths: Strangeways, Here We Come (1987, RoughTrade)

Kapela si u fanoušků vědomě vybudovala pověst asketů, žijících na okraji, jež mají víru sami v sebe. K tomu jim výrazně napomohla nahrávací smlouva s londýnskou nezávislou hudební společností Rough Trade, kterou založil v roce 1978 Geoff Travis.

Při poslechu jejich nahrávek posluchače ovládnou zvláštní, zasmušilé emoce, vyvolané podivným tušením, na němž se podílí zpěvákův uslzený projev, jenž jeho textům, plných odkazů na knižní prózy, básně a filmy, dodává „nerockové“ vyznění.

Morrissey dokázal dokonale vyjádřil emocionální stav mysli dospívajících Britů. Ti stále intenzivněji nabývali dojmu, že jim jejich nejbližší okolí nerozumí. Jeho texty v sobě nesly smutné poselství a neobvyklý cit pro romantiku, krásu a černý humor. Utvrzovaly a posilovaly teenagery ve víře v lepší zítřky a sociálně spravedlivější společnost.

Obdivu se Marrovi  s Morrisseym dostávalo i za jejich rozhodnutí ještě na počátku spolupráce. Jasně deklarovali odpor k zaběhnutým postupům a zvyklostem hudební branže a vytrvale odmítali natočit ke svým prvním snímkům promovidea.

Nový autorský tandem se později dočkal nadšeného přijetí od ostrovních hudebních kritiků. Zdálo se, že se konečně objevila dvojice, jež byla svým písničkářským talentem schopna navázat na odkaz liverpoolského dua Lennon/McCartney.

Můžou nás oblíct do jejich hadrů, ale nikdy nebudou mít to, co máme my
The Smiths: Hand In Glove (1983, Rough Trade)
The Smiths: Hand In Glove (1983, Rough Trade)

Nekompromisní pohled a názory na stav britské thatcherovské reality formulovali na debutovém singlu Hand In Glove.

Nahrávka vznikla v únoru 1983. kdy ještě neměli podepsaný nahrávací kontrakt. Pronájem studia je vyšel na dvě stě padesát liber.

O tři měsíce později snímek vychází na singlu u Rough Trade. Na B-straně je koncertní verze Handsome Devil. The Smiths na něm nekompromisně útočí na povrchní image, značkové oblečení a videoklipy novoromantických kapel typu Duran Duran, když Morrissey zpívá: „Můžou nás oblíct do jejich hadrů, ale nikdy nebudou mít to, co máme my.“ Skladba uspěla a probila se do TOP 10 UK indies žebříčku.

Boj za práva zvířat či sexuální zdrženlivost – vyberte si

The Smiths nabídli fanouškům více, než jen kritiku establishmentu nebo pečlivých účesů a drahých kostýmů zástupců synthi popu. Asketicky vyhublý Morrissey vybízí k vegetariánství a boji za práva zvířat. Kritizuje touhu politiků po ovládnutí společnosti.

V rozhovorech se přiznal k sexuální zdrženlivosti, když prohlásil, že vyznává „celibát, čaj a literaturu“ namísto klasického „sex, drogy a rock’n’roll“. Na pódiu stál uvězněn v těsných, přiléhavých džínách. Ze zadní kapsy kalhot mu visel kvítek gladioly a celkově působil křehce a zranitelně, čímž vyvolal nekončící spekulace o své sexuální orientaci.

Bylo v něm totiž i cosi z anglického spisovatele Christophera Isherwooda, jenž byl znám svou inspirací ve východních filozofiích a svou životní zkušeností jakožto otevřeně homosexuálního muže.

Naproti tomu si Marr nasadil brýle Ray-Bans, na krku měl náhrdelník z korálků a jeho účes vyvolával vzpomínky na Keithe Richardse nebo zpěvačku Estelle Bennett z dívčí vokální skupiny The Ronettes.

Marr a Morrissey, kytara a hlas The Smiths
Marr a Morrissey, kytara a hlas The Smiths
Nezastupitelná role grafických návrhů obálek gramodesek
Americký spisovatel Truman Capote na obálce singlu The Smiths: The Boy With The Thorn In His Side (1985, Rough Trade)
Americký spisovatel Truman Capote na obálce singlu The Smiths: The Boy With The Thorn In His Side (1985, Rough Trade)

Morrissey, nesmělý milovník literatury a filmové produkce padesátých a šedesátých let 20. století, promítl svůj zájem do návrhu všech singlových a albových obalů The Smiths. Spolupracoval na nich s Jo Slee – produkční manažerkou a později uměleckou koordinátorkou labelu Rough Trade.

Na titulních stranách gramodesek domovské kapely se postupně objevily portréty řady zajímavých filmových a literárních hvězd – namátkou Joea Dallesandra, Alaina Delona, Jamese Deana, Elvise Presleyho, Candy Darling, Shelagh Delaney, Trumana Capoteho, Avril Anger, ale také fotografie amerického mariňáka Michaela Wynna bojujícího ve Vietnamu či dětského herce ze sovětského filmu Začarovannaja desna.

Konec existence The Smiths byl bohužel trpký. Doprovázely ho nechutné právní strkanice a vzájemná dehonestující mediální prohlášení obou hlavních protagonistů.

Přes to stále patří mezi nejvlivnější indies kapely. Náleží jim obdiv za odvahu, s jakou veřejně poukazovali na bolestivá společenská témata, jež tížila britskou společnost v možná nejtěžších poválečných časech.

Hudebně inspirovali své bezprostřední následovníky Stone RosesRide. V devadesátých letech, v době kulminující popularity kytarového Britpopu, rezonují v nahrávkách BlurSuede. Na začátku nového tisíciletí čerpají z jejich odkazu Radiohead, Those Dancing Days nebo novější Franz Ferdinand.

Ukázky:

Hand In Glove
https://youtu.be/WiN-n990oE8
Reel Around The Fountain
https://youtu.be/JGboTHwZl1g
That Joke Isn’t Funny Anymore
https://youtu.be/1nPT64U6X40
The Boy With The Thorn In His Side
https://youtu.be/qdOHPjMzY8s
Stop Me If You Think You’ve Heard This One Before
https://youtu.be/SckD99B51IA

Autor

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..