Naposledy aktualizováno: 25.11.2018
The Queen Is Dead: deska, která nezačíná kytarou
Na začátku roku 1989 se The Queen Is Dead objevilo v prodejně Polského kulturního střediska v Praze. O tři roky dříve The Smiths natočili desku, na níž jsou vedle Morrisseyho a Johnnyho Marra dobře slyšet také Mike Joyce, Andy Rourke a práce Stephena Streeta. Od smyčky floor tomu přes barytonovou baskytaru až k orchestru, který ve studiu nikdy nebyl.
Nabídka prodejny gramofonových desek Polského kulturního střediska na rohu Jindřišské ulice a Václavského náměstí byla vždy zajímavá. Na začátku roku 1989 se v ní nejprve objevil eponymní debut (spotify link) manchesterských indies věrozvěstů The Smiths. Poté i jejich třetí studiové album The Queen Is Dead.
Normalizační ledy začaly pukat
Polská licenční vydání byla tehdy jednou z cest, jak se k západním deskám dostat bez Tuzexu nebo burzy. Polský Tonpress vydal The Queen Is Dead v roce 1988 pod katalogovým číslem SX-T 153. Nebyla to žádná ochuzená náhražka: rozevírací obal, texty na vnitřním sáčku a grafika vycházející z britského originálu.
Na přední straně Alain Delon. Morrissey vybral záběr z filmu Alaina Cavaliera L’Insoumis z roku 1964. Podle Morrisseyho pozdější vzpomínky Delon použití snímku odsouhlasil. O dva roky dříve, 16. června 1986, vyšlo album v Británii u Rough Trade pod katalogovým číslem ROUGH 96. V albovém žebříčku se dostalo na druhé místo.
|
|
|
Deska nezačíná kytarou
Nejdřív se ozve kus starého britského music hallu. „Take Me Back to Dear Old Blighty“ nezní z anonymní archivní desky. The Smiths použili úryvek v podání Cicely Courtneidge z filmu The L-Shaped Room z roku 1962. Teprve potom vtrhnou na scénu bicí.
Úvodní tomy působí, jako by Mike Joyce držel stejný motiv bez přestávky. Ve studiu ale vznikly po částech. Stephen Street nechal samostatně nahrát floor tom, z něj vytvořil smyčku a Joyce k ní později doplnil kopák, virbl, činely a hi-hat. Po letech přiznal, že mu takové rozebrání živého partu zprvu nebylo po chuti.
Do smyčky vstoupí Andy Rourke s baskytarou a potom kytarista Johnny Marr. Titulní skladba se žene dopředu, občas se skoro rozpadá a zase chytá rytmu. Morrissey do toho zpívá o monarchii, tisku a s obvyklým černým humorem také o sobě.
Po šestiminutovém nárazu
Hned za titulní skladbou přijde „Frankly, Mr. Shankly“ a během několika vteřin je všechno menší, rychlejší a jedovatější. „I Know It’s Over“ naopak nikam nepospíchá. Rourke vede vlastní melodickou linku a Joyce nechává mezi údery prostor. Morrissey protahuje dlouhé vokální fráze, zatímco doprovod zůstává střídmý.
„Never Had No One Ever“ v podobné náladě ještě chvíli zůstane, ale „Cemetry Gates“ první stranu znovu odlehčí. Marr v ní pečlivě pokládá kytarovou vrstvu za vrstvou, zatímco Morrissey kárá svět za plagiátorství a vypůjčená slova.
Ann Coates a jedna barytonová basa
Druhou stranu vinylové verze otevírá „Bigmouth Strikes Again“. V kreditech se u doprovodného zpěvu objevuje jistá Ann Coates. Žádná nová členka kapely ale neexistovala. Jméno odkazuje na manchesterskou čtvrť Ancoats a za upraveným doprovodným hlasem stál Morrissey.
„The Boy with the Thorn in His Side“ už v době vydání alba nebyla novinka. Jako singl vyšla v září 1985 a vznikala v Manchesteru; Stephen Street ji potom dokončoval a míchal v Londýně. Twangovou linku ve „Vicar in a Tutu“ nahrál Andy Rourke na barytonovou baskytaru; výsledný zvuk později spojoval s Duanem Eddym.
Světlo, které nikdy nezhasne
„There Is a Light That Never Goes Out“ začne docela obyčejným přáním někam odjet a postupně ho dovede až k představě, že ani společná smrt nemusí být nejhorším koncem. Hudba se přitom rozrůstá daleko za obvyklou sestavu čtyř nástrojů.
Smyčcové barvy vytvořil Marr na emulatoru a na obalu dostaly vlastní jméno: The Hated Salford Ensemble. Žádný velký orchestr, jen několik vrstev navíc kolem kapely, která pořád zůstává dobře slyšet pod nimi.
A pak přijde „Some Girls Are Bigger Than Others“. Nahrávka na začátku zeslábne, skoro zmizí a zase se vrátí. Po „There Is a Light That Never Goes Out“ by se nabízelo velké finále. Místo něj přijde lehčí, trochu potměšilá píseň a s ní i poslední Marrova kytara.
Tak končí The Queen Is Dead. Bez velké tečky. A sluší jí to.
The Smiths: The Queen Is Dead
Label: Rough Trade – ROUGH 96
Format: Vinyl, LP, Album, Gatefold
Country: UK
Released: 1986
Genre: Rock, Pop
Style: Indie Rock
A1 – The Queen Is Dead (Take Me Back To Dear Old Blighty (Medley)) – 6:23
„Take Me Back To Dear Old Blighty“ – Mills, Scott, Godfrey
A2 – Frankly, Mr. Shankly – 2:17
A3 – I Know It’s Over – 5:48
A4 – Never Had No One Ever – 3:36
A5 – Cemetry Gates – 2:39
B1 – Bigmouth Strikes Again – 3:12
Backing Vocals – Ann Coates
B2 – The Boy With The Thorn In His Side – 3:15
B3 – Vicar In A Tutu – 2:21
B4 – There Is A Light That Never Goes Out – 4:02
B5 – Some Girls Are Bigger Than Others – 3:14
Credits
Bass Guitar – Andy Rourke
Drums – Mike Joyce
Guitar, Harmonium, Arranged By [Strings], Music By – Johnny Marr
Voice, Words By, Sleeve – Morrissey
Orchestra – The Hated Salford Ensemble
Engineer – Stephen Street
Other [Cover Star] – Alain Delon
Photography By [Group] – Steve Wright*
Producer – Johnny Marr, Morrissey
Notes
Recorded in England, Winter 1985.
