Naposledy aktualizováno: 26.1.2020
Van Morrison a Moondance
Romantika, soul a podzimní jazzové mihotání
Po halucinogenním ponoru do vnitřního světa Astral Weeks se Van Morrison vrátil zpátky na zem – a rovnou s deskou, která z něj udělala hvězdu. Moondance (1970) je soustředěnější, písničkovější a nabitá hřejivou energií, která balancuje mezi jazzem, soulem a romantickou představou o lásce pod podzimním nebem.
Večerka ve studiu: jazzová svoboda, soulové plynutí
Původně chtěl Van navázat na Astral Weeks (spotify link) se stejnými muzikanty a opět nahrávat v newyorském studiu Century Sound. Nakonec se ale rozhodl všechno přehodnotit: nové nahrávky vznikly v A&R Studios, s novou sestavou a pod jeho vlastní producentskou taktovkou.
|
|
|
Ve studiu vládl klid, otevřenost a naprostá důvěra. Van přicházel každý den bez připravených not nebo aranží. Hudba vznikala na místě – kolektivně a spontánně. Každý muzikant mohl kdykoli přijít s vlastním riffem nebo nápadem, a pokud to zafungovalo, šlo se dál.
Pro jazz je zásadní spontánnost. Přesně proto ho miluju. Snažím se tvořit stejně uvolněně. Pro bluesmeny, jazzmeny nebo countryové muzikanty je to přirozený způsob práce.
— Van Morrison
Zvuk jako z dětství. A pro lidi
Van Morrison později vzpomínal, že při tvorbě alba se chtěl přiblížit atmosféře, která se mu vryla do paměti už jako klukovi.
Jednou jsme šli s tátou v neděli odpoledne do města. Na korbě náklaďáku seděli chlápci, co přes týden makali v loděnicích, a teď tam hráli lidem. Tehdy jsem si pomyslel, že je to úžasný – když hrají jen tak, pro místní. Ta myšlenka mě zaujala. Prostě si sednout, vybalit nástroje a začít hrát pro kolemjdoucí.
Na rozdíl od předešlé desky Astral Weeks, kde dominovala snová rozvolněnost, Morrison tentokrát sáhl po sevřenějších písničkách s jasnou formou. Krátké, většinou čtyřminutové skladby poskládal z opojné směsi stylů – rhythm’n’blues, rocku, soulu, jazzu, gospelu i country. Díky tomu se album nejen víc přiblížilo posluchačům, ale zároveň odpovídalo tehdejším nárokům rozhlasových dramaturgů, kteří do éteru potřebovali konkrétní formát.
Právě tady se poprvé naplno zformoval jeho osobitý zvuk – ten, který se s ním táhne celou kariérou. Vychází z oduševnělé souhry dechových nástrojů, klavíru a akustické kytary, které dohromady tvoří měkký, ale pulsující základ.
„Zjistil jsem, že mi nejvíc vyhovuje nahrávat jen s rytmikou a dvěma dechaři,“ shrnul to později Morrison lakonicky.
Vzpomínky, láska a podzimní světlo měsíce
Už úvodní „And It Stoned Me“ a hned nato „Into the Mystic“ nás vezmou na cestu Vanovým magickým světem vzpomínek na dětství v chudém Irsku. Melancholie, nostalgie a pocit klidné síly prostupují celou deskou. V podobném duchu zní i titulní „Moondance“ – romantická óda na lásku a podzimní večery, v níž zazáří flétna Collina Tiltona. Přitom právě k téhle skladbě byli u Warnerů zpočátku skeptičtí. Na singl ji vytáhli až o sedm let později.
Soulový dotek přináší „Crazy Love“, v níž propojení sólového vokálu a doprovodných hlasů připomíná hitovou estetiku Motownu. O poznání ostřejší náladu přináší „Caravan“, jehož synkopovaný rytmus podtrhuje příběh milenecké touhy a vášně – vyprávěný s typickým Vanovým zanícením.
Gospelové rozjasnění
Nepřekvapí ani bluesově laděná „These Dreams of You“ nebo gospelově klidná balada „Brand New Day“, která přináší chvíli klidu před nenuceně rozvernným závěrem. Poslední dvě skladby zní jako uvolněná jam session – „Everyone“ táhne vřelé aranžmá s dominujícím spinetem a flétnou, zatímco závěrečná „Glad Tidings“ připomíná Morrisonovu osobní vzpomínku na společný čas strávený v New Yorku s manželkou Janet Planet a jejich malou dcerou Shanou.
Možná, že Van Morrison na Moondance nedosáhl všeho, co si před vstupem do studia předsevzal. Ale jedno je jisté – už tehdy naplno prokázal, že rozumí síle sdíleného zážitku. „Je to prosté. Hraješ pro lidi, nikoliv pro sebe,“ svěřil se v rozhovoru pro New York Times. A právě to dělá z Moondance desku, ke které se dá stále znovu a znovu vracet.
Když se zázrak stane samozřejmostí
Moondance nepůsobí jako dílo, které chce ohromit. Je spíš jako starý známý, který ti v tichosti připomene, co všechno se může odehrát během jednoho večera, jednoho podzimu, jednoho lidského života. Morrison na něm nevolá do dálky jako na Astral Weeks, ale zůstává při zemi – a právě tím je deska často ještě silnější.
Je v ní kouzlo každodennosti i melancholie času, který se nikdy nevrátí. Je to zvuk člověka, který se dívá zpět bez hořkosti, s láskou i lehkým úsměvem. V tom spočívá její nadčasovost. Zázraky se tu dějí mimochodem – bez potřeby je pojmenovávat.
Van Morrison: Moondance
Label: Warner Bros. – Seven Arts Records – WS 1835
Format: Vinyl, LP, Album, Gatefold, W7, Tambourine
Country: US
Released: 28 Feb 1970
Genre: Jazz, Rock, Funk / Soul, Folk, World, & Country
Style: Folk Rock, Rhythm & Blues, Classic Rock, Contemporary Jazz
Tracklist
A1/ And It Stoned Me (4:30)
A2/ Moondance (4:35)
A3/ Crazy Love (2:34)
Backing Vocals – Emily Houston, Jackie Verdell, Judy Clay
A4/ Caravan (4:57)
A5/ Into The Mystic (3:25)
B1/ Come Running (2:30)
B2/ These Dreams Of You (3:50)
B3/ Brand New Day (5:09)
Backing Vocals – Emily Houston, Jackie Verdell, Judy Clay
B4/ Everyone (3:31)
B5/ Glad Tidings (3:13)
Credits
Bass – John Klingberg
Clavinet [Clavinette], Piano, Organ – Jeff Labes
Congas – Guy Masson
Drums, Vibraphone, Percussion – Gary Malaber
Guitar – John Platania
Rhythm Guitar, Vocals, Tambourine – Van Morrison
Soprano Saxophone, Alto Saxophone – Jack Schroer
Tenor Saxophone, Flute – Collin Tillton
Producer – Van Morrison
Executive Producer – Lewis Merenstein
Engineers – Steve Friedberg, Tony May, Elliot Scheiner, Neil Schwartz, Shelly Yakus
Photographer – Elliot Landy
Designer – Bob Cato
