Naposledy aktualizováno: 26.7.2018
Soulová Ostrava pod tlakem normalizace: třetí album Flaminga s Marií Rottrovou
Třetí řadová LP Flaminga vznikala ve složité době – bez zakladatele Richarda Kovalčíka a pod tlakem normalizační kulturní politiky. Přesto (nebo právě proto) vznikla jedna z nejlepších československých soulových desek, která i po dekádách překvapí zvukem, aranžemi a hráčskou souhrou.
Flamingo mezi trendy i tragédií
V roce 2016 uplynulo čtyřicet let od chvíle, kdy se v československých prodejnách objevila třetí řadová LP deska ostravské soulové formace Flamingo se zpěváky Marií Rottrovou a Petrem Němcem. Deska nesla název Plameňáci / Flamingo & Marie Rottrová ’75.
|
|
|
Uprostřed znormalizované československé popové produkce nabídlo album nezvykle moderní a svěže znějící nahrávky. Flamingo na něm představilo hudbu, která se inspirovala — a nikoli bezhlavě kopírovala — tehdejšími světovými trendy. Mezi nimi vyčníval styl, kterému milovníci hudebních škatulek říkají fusion.
Tato deska dodnes patří k nejlepším počinům kapely. Vznikala ale za tragických okolností: hudebníci ji museli dokončit bez svého předčasně zesnulého lídra a zakladatele Richarda Kovalčíka.
Od jazzu k soulu: příběh richarda Kovalčíka
Skupina Flamingo vznikla v roce 1966. Jejím zakladatelem byl trumpetista Richard Kovalčík (22. 5. 1937 – 12. 3. 1975), jehož hudebními oblíbenci byli mimo jiné Chicago, Billy Chase nebo Miles Davis.
Na ostravské jazzové scéně se Kovalčík pohyboval už od roku 1962 jako člen tehdy špičkového československého Modern Jazz Sextetu vedeného kapelníkem Ivo Pavlíkem. Vedle toho působil také v Ostravském rozhlasovém orchestru, s nímž mimo jiné natočil skladbu Čekání, která vyšla v roce 1964 na singlu u Supraphonu.
S příchodem do Flaminga si kromě hráčských a kapelnických povinností brzy přibral i psaní a aranžování původního repertoáru – písní i instrumentálek. Postupně na sebe vzal i organizační stránku chodu kapely: zajišťoval nahrávací frekvence v ostravském rozhlasovém studiu a domlouval koncerty.
Od jazzu k soulu: cesta se vyjasňuje
Od samého začátku procházela Kovalčíkova parta řadou personálních změn. U mikrofonu se střídali mladí zpěváci, z nichž vytrval pouze Petr Němec. Ze zpěvaček se ve Flamingu objevily například Věra Špinarová nebo Hana Zagorová.
Definitivní sestava se ustálila v roce 1969. S příchodem Marie Rottrové (13. 11. 1941) — technicky vytříbené a ostřílené československé “Lady Soul” se zkušenostmi z ostravských kapel Samuel a Majestic — Kovalčík využil nabízející se příležitosti a nasměroval kapelu směrem k černošskému soulu.
Ten navíc ochutil osobitě pojatými prvky funku a fusion, včetně mystické atmosféry gospelu a spirituálů, často s hořkosladkou příměsí blues.
Někteří možná dodnes poukazují na dochované studiové snímky a tvrdí, že připomínají produkci soulových labelů jako Atlantic nebo Stax. Důležitější ale je, že Rottrová s Flamingem tyto vlivy dokázali přenést do československého kontextu, přijmout je za své a interpretovat je po svém.
Záměru odpovídal i repertoár, který zpočátku tvořily především převzaté skladby od Otise Reddinga, Chicaga, Clydea Otise, Arethy Franklin, Dona Covaye nebo Stevieho Wondera – většinou s českými texty Vladimíra Čorta.
Tehdejší sestavu, v níž vedle Rottrové a Kovalčíka působili Jan Hasník (sólová kytara), Vladimír Figar (klávesy), Jiří Urbánek (baskytara), Radek Dominik (bicí) a Petr Němec (zpěv, bongo), zachycuje i eponymní debutová deska (spotify link) vydaná v roce 1970 v rámci supraphonské výběrové edice Gramofonový klub.
Wykrent, Vrba, silná sestava, ambiciózní deska
O dva roky později připravil Kovalčíkův aranžérský a tvůrčí tým, rozšířený mimo jiné o budoucí stálé textaře Jaroslava Wykrenta a Pavla Vrbu, ambiciózně pojatou řadovou LP desku Marie Rottrová – Flamingo (1972, Supraphon, spotify link).
Stálou sestavu na desce posílili noví hráči – tenorsaxofonista Rudolf Březina a trombonista Zdeněk Škrabánek. V některých skladbách hostovalo dechové kvinteto, smyčcové kvarteto, vokální kvartet Jezinky i altsaxofonista Felix Slováček.
Z dvanácti snímků na albu pocházely pouze tři ze zahraniční provenience: „Mercy, Mercy, Mercy“ z pera Joea Zawinula, někdejšího člena kvintetu Cannonballa Adderleyho, „Jednego serca“ od polské hvězdy Czesława Niemena a další Arethin cover „I Can’t See Myself Leaving You“ od amerického hitmakera Ronnieho Shannona.
Třetí deska ve stínu nemoci a cenzury
V roce 1974 začaly v pražském studiu Dejvice přípravy na třetí řadovou LP desku, která nakonec vyšla pod poněkud podivným názvem Plameňáci / Flamingo & Marie Rottrová ’75 (1976, Gramofonový klub Supraphonu).
Nahrávání však přerušila zpráva o vážném onemocnění Richarda Kovalčíka. Kapelník se nakonec podílel pouze na jediném snímku – své vlastní instrumentálce „Malovaná kapela“. Flamingo definitivně opustil v březnu 1975. V pouhých sedmatřiceti letech podlehl rakovině.
Trumpetové party pak dotáčel Radek Pobořil. Spolu s ním se do sestavy zařadili i nově příchozí houslista a kytarista Richard Kroczek a navrátilec – saxofonista Miroslav Večeřa. Všichni tři se stali platnými členy kapely.
Flamingo, které muselo být kvůli požadavkům komunistické kulturní vrchnosti přejmenováno na Plameňáky, dokončilo nahrávky pod vedením nového kapelníka – baskytaristy Jiřího Urbánka. Album tak vzniklo jako rozloučení s jednou kapelní vizí – a začátek nové.
Sólově i kolektivně – síla Flaminga
Hlavními tvůrci repertoáru se vedle Jiřího Urbánka stali i klávesista Vladimír Figar, přerovský písničkář Jaroslav Wykrent a saxofonista Rudolf Březina. Společně tvořili autorský tým, jehož rukopis poznamenal album stylově. Převládají v něm prvky žánru, který se u nás začal označovat poněkud zavádějícím pojmem jazzrock.
Hudební projev stojí nejen na svižných přiznávkách dechové sekce, podpořených různými perkusními nástroji, ale také na všudypřítomném varhanním a klavírním doprovodu Vladimíra Figara.
Zvukově výborně sejmutá Urbánkova basová linka je často doplňována výtečně zahranými kytarovými sóly Jana Hasníka. Výrazně se blýskl především v jediné převzaté baladě „Lásky žen“, původně z repertoáru amerického hudebního satirika Randyho Newmana a otextované Borisem Janíčkem.
Na rozdíl od tehdejšího sterilního popu působí Flamingo jako jednolitý soubor. Marie Rottrová často ustupuje do pozadí, aby uvolnila prostor pro jednotlivé sólisty. Ti vynikají i ve dvou instrumentálních skladbách „Poslední okamžik“ a „Dvojité salto“.
Zajímavě působí i přepracovaná a nově otextovaná Figarova skladba „Quasimodův sen“, která se objevila už na debutu. V nové verzi je zkrácena a během syntezátorového sóla rozdělena na dvě části – „Quasimodův sen I. (Esmeralda)“ a „Quasimodův sen II. (Quasimodo)“ – umístěné na opačné strany vinylového alba. Přestože se klávesové sólo náhle přetrhne, po chvíli plynule přechází do nádherného á capella sboru.
Ohlédnutí za deskou na hraně dvou epoch
Třetí album Flaminga s Marií Rottrovou vzniklo v době, kdy se naděje šedesátých let dávno rozplynuly a kulturní prostor Československa se ocitl pod tlakem nastupující normalizace. Přesto z něj nečiší rezignace ani pokus o únik – naopak, zní jako výpověď kapely, která se i v omezených podmínkách snažila hrát naplno, s profesionalitou i zápalem. Mnohé z písní mají americký původ, ale jejich výraz je nezaměnitelně středoevropský – jakoby přes filtr konkrétního času, místa a jazyka prošly proměnou a zakotvily do vlastního kulturního kontextu.
Deska tak stojí na přechodu dvou epoch: doznívá v ní pozdní dozvuk otevřenosti šedesátých let, ale už je slyšet i unavené ticho, které mělo nastat. Hudba se tu ještě chvíli dokázala nadechnout svobodně – než ji definitivně utlumil dusivý duch sedmdesátek.
Plameňáci/Flamingo & Marie Rottrová ’75
Label: Supraphon – 1 13 1695, Gramofonový Klub – 1 13 1695
Format: Vinyl, LP, Album, Club Edition
Country: Czechoslovakia
Released: 1976
Genre: Jazz, Rock, Funk / Soul
Style: Jazz-Rock, Jazz-Funk, Pop Rock, Funk
Tracklist
A1 Poslední okamžik (6:45)
Music By, Arranged By – J. Urbánek
A2 Lásky žen (I’ll Be Home) (4:45)
Arranged By – V. Figar, Lyrics By [Czech] – B. Janíček
Written-By – R. Newman
A3 Pyšná Dáma (2:25)
Arranged By – R. Březina, Written-By – J. Wykrent
A4 Malovaná kapela (1:50)
Music By, Arranged By – R. Kovalčík
A5 Quasimodův sen I. (Esmeralda) (2:55)
Lyrics By – P. Vrba, Music By, Arranged By – V. Figar
B1 Quasimodův sen II. (Quasimodo) (0:35)
Lyrics By – P. Vrba, Music By, Arranged By – V. Figar
B2 Čas motýlů (5:10)
Lyrics By – J. Nohavica, Music By, Arranged By – J. Urbánek
B3 Dvojité salto (5:10)
Music By, Arranged By – R. Březina
B4 Tvůj přítel vítr (5:15)
Lyrics By – J. Wykrent, Music By, Arranged By – J. Urbánek
Credits
Alto Saxophone, Baritone Saxophone, Flute, Congas, Backing Vocals – Miroslav Večeřa
Backing Vocals – Petr Šibilev
Bass Guitar – Petr Šibilev (tracks: A4)
Bass Guitar, Leader – Jiří Urbánek (tracks: A1 to A3, A5 to B4)
Bongos, Backing Vocals – Petr Němec
Drums – Radek Dominik
Engineer – Gustav Houdek
Guitar – Richard Kroczek
Lead Guitar – Jan Hasník
Lead Vocals – Marie Rottrová (tracks: A2, A3, A5 to B2, B4)
Organ, Piano, Synthesizer, Backing Vocals – Vladimír Figar
Tenor Saxophone, Alto Saxophone, Flute, Backing Vocals – Rudolf Březina
Trumpet – Radek Pobořil
Trumpet, Leader – Richard Kovalčík (tracks: A4)
Recorded At – Studio Dejvice, Praha (1974 – 1975)
Recording Supervisor – Jan Hrábek, Květoslav Rohleder
Technician – Jiří Rohan, Tomáš Štern
Photography By – Antonín Krčmář, Petr Foltera
