Naposledy aktualizováno: 28.11.2017
Do dnešních dnů se nezachovalo mnoho zpráv a ověřených informací o zcela zapomenuté, vynikající texaské country bluesové zpěvačce Bessie Tucker (1906??? – 6. 1. 1933).
meziválečné tradiční blues a význam tzv. „race music“
Černošská hudba se na počátku dvacetiletého klidného období mezi dvěma světovými válečnými konflikty stala módní záležitostí bohatších bělošských společenských vrstev.
Díky nahrávkám tzv. „race music„, vydávaných společnostmi Okeh, Columbia a Paramount, si tradiční jazz a blues proklestily cestu z neworleanských pochodových kapel a zájezdových estrádních představení, určených výhradně pro černošské publikum, až do velkoměstských koncertních sálů na obou pobřežích USA.
Šelakové gramodesky s písněmi v podání tradičních bluesových zpěvaček, jako byly Mamie Smith, Ma Rainey, Ida Cox a především Bessie Smith, dosahovaly statisícových nákladů.
Kašírovaný předobraz bluesové zpěvačky
Tehdejší gramofirmy vědomě vytvářely zidealizovaný předobraz bluesové zpěvačky jako patřičně kypré, kakaově hnědé interpretky s boa, v přiléhavých saténových šatech, pštrosím pírkem ve vlasech a perlovým náhrdelníkem okolo krku.
Chtěly ji bílým zbohatlíkům představit, jak tklivě zpívá o odchodu svého miláčka. Scéna bývá v textech obvykle popisována takto: onen zrádce stojí na stupátku u otevřených dveří vlaku a odjíždí za tou novou ženskou.
lidové blues z kantýn a juke jointů
V jižních státech americké Unie, tisíce kilometrů od zářivých měst a nablýskaných kabaretních představení, ale žilo zcela jiné blues. Zde představovalo lidovou formu hudebního sebevyjádření, které neztratilo nic ze svých pradávných kořenů; propletence původních popěvků afrických předků, zotročených a zavlečených na plantáže Nového světa a pracovních písní generací jejich potomků.
Dál přežívalo v maringotkách, špinavých plátěných stanech a v celách státních nápravných zařízení. Hráli jej bluesmeni na nárožích blátivých ulic, znělo na plošinách nákladních vagonů, ve výčepech a vykřičených domech.
Zpívalo se ve volných chvílích odpočinku po jídle u levných kantýn. Tancovalo se při něm o sobotních večerech v drsných a často životu nebezpečných juke jointech, ve kterých chlapi neměli daleko k bodnutí rivala zavírací kudlou.
Právě do takových končin gramofonové společnosti vysílaly ve druhé dekádě dvacátého století desítky talent scoutů. Vybavily je automobily s levným záznamovým zařízením nebo jim umožnily pronajímat si primitivní hudební studia v Dallasu, Atlantě nebo New Orleans.
Zřejmě nějak takhle lovci talentů narazili na zpěvačku Bessie Tucker a její souputnici Idu May Mack.
neznámá excelentní blues(WO)manka
Podobně, jako v případě stovek dalších obskurních interpretů z počátků jižanského rurálního blues, není o Bessie Tucker mnoho známo. Existuje pouze jediná její podobenka. Známe její rok a místo narození, jména rodičů a datum úmrtí. Více se o jejím osobním životě dozvíme až z poslechu smutných písní.
Zrekonstruovat její životní příběh napomohly až její písňové texty. Podle mnoha indícií se dá mj. určit, v které části Texasu žila a dovodit životní události, jež ivlivnily osudem určenou, tragicky krátkou životní pouť.
Bessie se zúčastnila celkem čtyř nahrávacích sekvencí zorganizovaných pro label Victor. První se uskutečnila v srpnu 1928 v Memphisu. Další tři proběhly v rozmezí srpna a října následujícího roku v Dallasu. Na všech nahrávkách ji doprovázel výborný pianista K.D. Johnson (používal i přezdívku Mr. 49). V několika snímcích hrají kytarista Jesse Thomas a neznámý hráč na tubu.
Tuckerové nečekaně silný hlas, se zemitým, přirozeným a uvolněným pěveckým projevem, zůstal uchován na pouhých dvou tuctech kovových masterů. Prakticky třetina z dvaceti čtyř záznamů jsou pokusné testovací verze později ještě jednou nazpívaných snímků.
V sedmnácti zvukově senzačních blues Bessie vypráví příběhy plné smutku, bezuzdného rodinného násilí a rvaček. Zpívá o historkách z cest, věznic, o zkušenostech s policií a zákonem. Její upřímnost a evidentní znalost poměrů napovídá tomu, že sama pošla podobným prostředím.
Mezi její nejznámější dvanáctky patří Penitenciary a také Key To The Bush. Obě jsou klasickým příkladem výrazných, chytlavých blues, vystavěných na pracovních písních z trestních táborů a polepšoven.
Zbytek repertoáru naštěstí postrádá přehnanou lascivnost a sexuální narážky, jež jsou tak typické pro některé písně mnohem slavnějších, tradičních bluesových křiklounek, jimž jsou hudebními vydavatelstvími přisuzovány tituly Královen nebo Císařoven blues.
Kompletní diskografie je dostupná na kompilaci Bessie Tucker: Complete Recorded Works In Chronological Order 1928-1929 (2007, Document Records). Od roku 1930 není její soukromý život nijak doložen. Z matriky je patrné, že zemřela v roce 1933, šest dní po oslavě Nového roku, v pouhých dvaceti šesti letech.
Ukázky:
Penitentiary Blues – https://youtu.be/jLABqD85Rzc
Key To The Bushes Blues – https://youtu.be/ctvWGXn9MYI
Bessie’s Moan – https://youtu.be/3DRaE6rnJXA
Got Cut All To Pieces – https://youtu.be/nWB_WZQ-eP8
Fryin‘ Pan Skillet Blues – https://youtu.be/gIoPb-AAb5I
