Naposledy aktualizováno: 28.11.2017
Český trumpetista, skladatel, aranžér, hudební pedagog a zpěvák Jaromír Hnilička (11. 2. 1934 – 7. 12. 2016) se narodil ve slovenské Bratislavě českým rodičům. Od roku 1955 byl jako přední sólista, autor a aranžér stálým členem brněnského jazzového big bandu Orchestr Gustava Broma.
Smutné rodinné osudy
Jaromír Hnilička žil po Druhé světové válce s rodiči v Kroměříži. Hniličkův otec byl v době válečného konfliktu důstojníkem americké armády. V průběhu komunistických armádních čistek po roce 1948 byl odsouzen a po propuštění z věznice Mírov zemřel. Otcův smutný osud významně ovlivnil další Jaromírův život a především jeho vztah k někdejšímu komunistickému režimu.
Jaromír se nejprve učil hrát na harfu a piano. První hudební zkušenosti získával již s kroměřížskými studentskými kapelami. Vystudoval hudební konzervatoř v Bratislavě, kam se chtěl původně hlásit jako klavírista. Když si uvědomil, že je zájemců o studium tohoto oboru čtyřnásobně více, než je volných míst, okamžitě se vrátil domů do Kroměříže.
Od kamaráda si vypůjčil trubku, naučil se na ni zahrát menší etudu a v náhradním termínu složil přijímací zkoušky na oddělení dechových nástrojů. V průběhu studií hrál Hnilička na trubku v bratislavském swingovém orchestru pod vedením Jána Siváčka a vypomáhal v tamní filharmonii.
psal rozmanitý repertoár
V prosinci 1955 Jaromír nastupuje do brněnského swingového Orchestru Gustava Broma. O čtyři roky později na sebe poprvé upozorní jako spoluautor jazzové sklady Egyptská suita, na níž se podílel i kontrabasista Luděk Hulan.
V průběhu dalších let se Hnilička etabluje jako jeden z nejosobitějších českých jazzových skladatelů. Stylově se pohyboval od dixielandu, west coastu až k hard bopu. K dnešnímu dni má na kontě více jak padesát vydaných vlastních kompozic.
Coby trumpetistu ho ovlivnili Louis Armstrong, Harry James, Miles Davis, Shorty Rogers nebo Freddie Hubbard. Jako svě aranžérské vzory zmiňoval Stana Kentona, Counta Basieho či Nelsona Riddleho.
Pro Bromův orchestr a menší seskupení, která zakládali členové big bandu (např. dixielandová skupina nebo combo saxofonisty Josefa Audese), napsal dixielandovou skladbu (Příležitostné blues) či swingovou orchestrálku (Jazzlo krále Basieho). Pro zpěvačku Helenu Blehárovou zkomponoval soulová scatová čísla Bažina a Divoženka.
Mezi nejzásadnější Hniličkovy skladby patří Kyrie Eleison z roku 1965. Vytvořil ji na základě fascinace ortodoxním liturgickým zpěvem. Poprvé se s ním seznámil v roce 1962 v Kyjevě. Ve stejném roce vznikají i další významné české jazzové skladby Suita pro trubku, Malé rondo pro trubku a Poseidon.
Během Jaromírových cest na mezinárodní jazzové dílny v Hamburgu v letech 1965 a 1966 postupně vznikají nahrávky jeho skladeb Beneath The Surface a Pouť v eclipse. Druhou z nich nejprve zaznamenala hamburská televize. Pro vinylovou LP desku Československý jazz 1966 vydanou v rámci československého Gramofonového klubu ji později natočí pod hlavičkou kapely All Stars.
Není tajemstvím, že je Jaromír Hnilička autorem hudby k písni Pozdrav astronautovi, která vznikla v roce 1961 coby pocta prvnímu člověku ve vesmíru. Hudebně v ní použil motiv z jedné dávné ruské opilecké odrhovačky. Po srpnové okupaci Československa v roce 1968 se autorství písně oficiálně vzdal.
Missa Jazz
V roce 1969 dostává Jaromír Hnilička nabídku od Bruna Schwera, aby pro label SABA zkomponoval jazzovou mši v podobném duchu, jako byla jeho skladba Kyrie Eleison. Hnilička vytvoří a v červenci toho roku nahraje rozsáhlé dílo Missa Jazz.
Autor v ní propojí zpěv komorního duchovního sboru, čtené pasáže z Bible a zvuk swingového orchestru. Gramofonové album s nahrávkou se do tehdejšího Československa nikdy oficiálně nedostalo. Bylo u nás vydáno až po roce 1990. V roce 2007 byla skladba přepracována a rozšířena o party pro komorní orchestr.
Významným Hniličkovým zápisem na poli interpretačním je nahrávka skladby Pavla Blatného Studie pro čtvrttónovou trubku a využití Jaromírem navrženého hudebního nástroje hnilofon (viz. profilová fotografie v úvodu). S nástrojem se seznámil i americký trumpetista Don Ellis a nechal si postavit podobný.
Na počátku sedmdesátých let Jaromír spolupracuje s Karlem Velebným na nahrávkách jazzových úprav lidových písní pod titulem Týnom Tánom. V dalších cca deseti letech vrcholí jeho autorská experimentální tvorba. Postupně uvede díla Noeli tangere circulos meos (1971), Concertino pro klavír a jazzový orchestr (1972) Severská sonáta (1975), Festival (1976), Acheron (1976) a Styx (1977).
V osmé dekádě 20. století Hnilička omezil svoji skladatelskou aktivitu a více se zaměřil na aranžování a hru na nástroj. Od poloviny devadesátých let spolupracoval v rámci Tria komorního jazzu s kytaristou Romanem Pokorným a kontrabasistou Jurákem Kalaszem.
V novém tisíciletí Jaromír Hnilička autorsky připravil pro brněnské seskupení B-side Band poslední velké dílo Brněnskou suitu pro symfonický orchestr a smíšený sbor. Vladimír Koudelka ji na Hniličkovo výslovné přání otextoval v brněnském slangovém nářečí hantecu.
Doplněno 7. prosince 2016 (zdroj rozhlas.cz):
Dnes v poledne zavlála na budově Českého rozhlasu Brno černá vlajka. Rozhlasáci ji vyvěsili na památku jazzmana Jaromíra Hniličky, který zemřel ve věku 84 let.
Ukázky:
Výběr z Missa Jazz – https://youtu.be/2LeEfv4I0mk
Festival
– https://youtu.be/FvqkDGuk_2w?list=PLbZOWfxy4J_B1NGiTP7W_XsOJwKJsBNEb
Pozdrav astronautovi – https://youtu.be/eO1Xmhfr3vM
