Naposledy aktualizováno: 21.6.2025
Rok 1957 přinesl jedno z nejdůležitějších alb moderního jazzu. Brilliant Corners od klavíristy a skladatele Theloniouse Monka není jen dalším jazzovým titulem – je to výpověď, manifest a umělecký experiment zároveň. Dobové recenze se shodují: Monk zde překračuje hranice běžné improvizace a představuje svou tvorbu jako vyzrálý, nekompromisní umělec, jehož hudba osciluje mezi genialitou a výstředností.
Pro jedny byl Thelonious Monk génius, pro druhé výstřední samotář
V pořadí třetí Monkovo album Brilliant Corners (1957) u Riverside Records mělo za cíl “přimět ty, kteří Theloniouse nesledují, aby mu naslouchali”. Předchozí dvě desky záměrně obsahovaly výhradně standardy nahrané v triu. Producent Orrin Keepnews si Brilliant Corners dopředu naplánoval tak, aby vedly k Monkovu duchovnímu znovuzrození coby jedinečného představitele moderního jazzu.
Jeho hudba totiž vyžaduje soustředěný poslech – rozhodně nejde o doprovod k večeři. Theloniousovy čtyři původní skladby na Brilliant Corners jsou zkomponovány pro pět nástrojových hlasů; jsou provokativní, náročné, a přitom hluboce osobní. Každá nota, každý akord působí promyšleně, i když vyvolávají dojem spontánnosti. Zatímco pro příležitostného posluchače může být jeho styl “příliš”, těm, kdo se ponoří do hloubky Theloniousovy tvorby, nabídne výjimečný zážitek.
vše zní přirozeně, plynule a přesvědčivě
Desku otevírá titulní kompozice Brilliant Corners. Obsahuje neortodoxní struktury a náročné rytmické výzvy. Samotní hudebníci ji po seznámení se s notovým zápisem označovali za “téměř nehratelnou”. Ostatně ji nahrávali po částech. A přesto zní přirozeně, plynule a přesvědčivě.
„Monka lze bez přehánění označit za otce moderního jazzového klavíru… výstižný, vtipný a plný lyrické elegance.“
– Saturday Review, Wilder Hobson, 25. 5. 1957
Následující Ba-lue Bolivar Ba-Lues-Are (fonetický přepis Monkovy představy o správné výslovnosti názvu Blue Bolivar Blues) nese melancholický nádech a přináší výjimečná sóla tenorsaxofonisty Sonnyho Rollinse a nadějného Ernieho Henryho, jehož lyrický altsaxofon podle dobových kritik ještě postrádal autoritativní hlas jakým již disponoval Sonny. Vrcholným okamžikem tohoto blues ovšem je kontrabasové sólo Oscara Pettiforda.
V Pannonica Monk využívá celestu, což dodává skladbě éterický rozměr. A Bemsha Swing, původně napsaná s bubeníkem Denzilem Bestem, tu zaznívá v nové instrumentaci s hostujícími instrumentalisty – Ellingtonovým trumpetistou Clarkem Terrym a basistou Paulem Chambersem, jenž v té době patřil k oporám kvintetu Milese Davise.
Bubeník Max Roach zde navíc používá tympány – ne jako kuriozitu, ale jako plnohodnotný nástroj, který skladě přidává hloubku i napětí. Výrazné jsou i Terryho barevné trumpetové linky. Tomu sekunduje Rollinsovo hledačské sólo. Rozhodně patří k dalším vrcholům desky.
Zvláštní kapitolou je sólová Monkova verze skladby I Surrender, Dear. Zatímco některé recenze ji hodnotí jako úsměvný experiment, jiné ji považují za jednu z nejintimnějších výpovědí osobitého jazzového klavíristy vůbec. Pro Monka šlo spíš o změnu tempa a nálady – spontánní nápad, který se během nahrávání jednoduše zhmotnil.
Monkova hudba není pouhou výplní, ale výzvou
Thelonious Monk byl vždy známý jako perfekcionista. „Ještě nikdy jsem nebyl spokojený s žádnou ze svých desek,“ pronesl jednou a myslel to zcela vážně. Během nahrávání materiálu pro Brilliant Corners často měnil detaily aranžmá nebo instrumentaci i mezi jednotlivými nahrávacími pokusy.
Brilliant Corners není jen sbírkou skladeb, ale uceleným dílem – vyprávěným jazykem, který je sice náročný, ale také nezaměnitelně osobní.“
– Down Beat, Nat Hentoff, 13. 6. 1957
Produkční tým musel reagovat na jeho impulzivní tvůrčí proud – například když spontánně začal kombinovat piano a celestu, nebo když Max Roach zdvojil tympány s bicími. Výsledkem je kolekce, která není jen hudebním dokumentem, ale živým organismem.
Podle kritika Nata Hentoffa je právě toto album nejdůležitější moderní jazzovou nahrávkou vydavatelství Riverside. Není jen sbírkou skladeb, ale uceleným dílem – vyprávěným jazykem, který je sice náročný, ale také nezaměnitelně osobní. Jak podotýká producent Orrin Keepnews, Monk se nikdy nesnažil přizpůsobit. Nehrál “hezky”, nepsal “snadno” – hrál a psal tak, jak hudbu slyšel a cítil. To vyžaduje odvahu – a od publika stejné kvality: trpělivost, pozornost a ochotu porozumět.
Monkova hudba bývala označena řadou adjektiv jako znepokojující, náročná, originální, kuriózní, vtipná, brilantní, podivná, omezující, sarkastická, šílená, zavádějící, drsná a surově nepřístupnou. Jedno je jisté, nebyla pouhou výplní, ale znepokojující výzvou. A právě v tom spočívá její síla – i její nadčasovost.
Thelonious Monk: Brilliant Corners
Label: Riverside Records – RLP 12-226
Series: Riverside Contemporary Series
Format: Vinyl, LP, Album, Mono, Deep Groove
Country: US
Released: Feb 1957
Genre: Jazz
Style: Hard Bop
Tracklist
A1 Brilliant Corners (7:47)
(Written-By – Thelonious Monk)
A2 Ba-lue Bolivar Ba-Lues-Are (13:19)
(Written-By – Thelonious Monk)
B1 Pannonica (8:52)
(Written-By – Thelonious Monk)
B2 I Surrender, Dear (5:27)
(Written-By – Gordon Clifford, Harry Barris)
B3 Bemsha Swing (7:44)
(Written-By – Denzil Best, Thelonious Monk)
Credits
Alto Saxophone – Ernie Henry (tracks: A1 to B1)
Bass – Oscar Pettiford (tracks: A1 to B1), Paul Chambers (track: B3)
Celesta – Thelonious Monk (track: B1)
Drums – Max Roach (tracks: A1 to B1, B3)
Piano – Thelonious Monk
Soloist – Thelonious Monk (track: B2)
Tenor Saxophone – Sonny Rollins (tracks: A1 to B1, B3)
Timpani – Max Roach (track: B3)
Trumpet – Clark Terry (tracks B3)
Recorded at Reeves Sound Studios, New York City; October 9 (A2, B1), October 15 (A1) and December 7 (B2, B3), 1956.
