Hugh Masekela, hudba má neuvěřitelnou mystiku

Naposledy aktualizováno: 5.2.2019

Hugh Ramopolo Masekela, přezdívaný Bra Hugh
Hugh Ramopolo Masekela, přezdívaný Bra Hugh

Jihoafrický hráč na křídlovku, kornet, trumpetista, skladatel a příležitostný zpěvák Hugh Masekela (4. 4. 1939 – 23. 1. 2018, narozen jako Hugh Ramapolo Masekela, známý pod přezdívkou Bra Hugh) patří mezi výrazné světové kulturní osobnosti.

Životní boj Bra Hugha proti apartheidu

Masekelova životní pouť je úzce provázána s historickým bojem černošských obyvatel jižní části afrického kontinentu za zrušení rasových zákonů v jejich domovině.

Hughova popularita a celosvětový věhlas významně ovlivnily mezinárodní společenství v politickém vnímání jihoafrického rasového systému tzv. Apartheidu. V konečném důsledku Bra Hugh napomohl k jeho morálnímu odsouzení, pádu a nenásilnému přechodu své rodné země k demokracii.

zřetelné vlivy tradičních jihoafrických městských hudebních stylů
Hugh Masekela: Grrr... (1966, MGM Records)
Hugh Masekela: Grrr… (1966, MGM Records)

Ačkoli jej většina hudebních fanoušků a kritiků vždy přijímala coby jazzmana, Masekelova hudba je ale mnohem pestřejší.

Odráží se v ní široká škála jeho zkušeností, včetně třiceti let v exilu, během nichž si osvojil nejenom soul jazzové, funkové, ale i popové nebo rhythm’n’bluesové postupy.

Existují v ní zřetelné vlivy tradičních jihoafrických městských hudebních stylů kwelambaqanga, západoafrického Afrobeatu a dokonce i stopy konžské rumby.

Na sobotních tanečních zábavách konaných v černošských předměstích Johannesburgu, které se často protáhly až do nedělního svítání, zněly písně na způsob kwela a manqanga v podání partiček nezaměstnaných příslušníků převážně zemědělsky zaměřené etnické skupiny Zulu.

Přes týden dospělí chlapi postávali před tzv. shebeens, pouličními obchody se smíšeným zbožím a především s nelegálně pálenou kořalkou. Jeden z takových krámků vlastnila i Masekelova babička.

Na svou křídlovku hraje se zářící čistotou

Za více jak šest desetiletí trvající kariéru Hugh získal uznání nejenom za činnost v hudební branži, ale také za podporu divadelních a dalších kulturních akcí spojených s politickým a sociálním aktivismem ve prospěch Jižní Afriky.

O mnoho let později o jeho vlivu mj. napsali v deníku v New York Times: „Evidentní radost, tak lze charakterizovat Masekelovy koncerty. Na svou křídlovku hraje se zářící čistotou a charakteristickými, jemně bodavými frázemi… Jeho srdečný hlas, který věkem nezeslábl ani o píď, dokáže vyluzovat chrapot, vrčení i pokřiky plné vřelosti a humoru. Virtuózní, sofistikovaný a přístupný – takový je jihoafrický jazz, jejž Masekele svým hraním znovu a znovu obhajuje a pro jehož rozšíření už tolik udělal.“

V letech 1967 – 1968 dosáhl na pro jazzmana zcela neobvyklého úspěchu. Nejdříve se dočkal hitparádového umístění se skladbou Up, Up And Away. O rok později se usadil na nejvyšší příčce amerického pop žebříčku díky instrumentální nahrávce Grazing In The Glass.

Podobně se mu zadařilo i se singlem Don’t Go Lose It Baby z jeho alba Techno Bush (1984, Jive Afrika Records). S ním se umístí po dobu dvou týdnů na druhém místě albového pořadí.

Mladík s trubkou
Jazz Epistle: Verse 1 (1960, Continental Records)
Jazz Epistle: Verse 1 (1960, Continental Records)

Odmalička ho obklopovala hudba. Jeho strýc byl velkým jazzovým fandou. Celé dny poslouchal nahrávky Dukea EllingtonaLouise Armstronga.

Hugh absolvoval svoje první muzikatské krůčky u piana. K hraní na trubku ho inspirovala role slavného trumpetisty Bixe Beiderbeckea, kterou ve filmu Young Man With A Horn z roku 1950 ztvárnil americký herec Kirk Douglas.

První nástroj dostal ve čtrnácti letech. Byla to trubka ze zastavárny a koupil mu ji jeho učitel na St. Peter’s Secondary School, radikální bělošský duchovní Trevor Huddleston, pozdější významný církevní hodnostář a odpůrce apartheidu.

Huddleston mu zajistil i prvního učitele. Byl jím Uncle Sauda, kapelník johannesburgského Municipal Brass Bandu. Při Armstrongově jihoafrickém koncertním turné kněz Louisovi vyprávěl o svém talentovaném žákovi. Slavný jazzový trumpetista se rozhodne neznámého mladíčka podpořit a věnuje mu svoji trubku. Na Huddlestonovu počest Masekela pojmenoval svoji první kapelu The Huddleston Jazz Band.

V roce 1956 Hugh nastupuje do souboru African Jazz Revue, jenž vede Albert Herbert. Následující rok působí v zájezdovém programu African Jazz And Variety. V roce 1958 procestuje celou Jižní Afriku, coby člen doprovodné sestavy pěveckého seskupení Manhattan Brothers.

V devatenácti je členem orchestru, jemuž šéfuje Nathan Mdledle, s nímž se setkal již v Manhattanských bratřích. Doprovází provedení nesmírně populárního původního muzikálu King Kong z pera Todda Matshikiza. Inscenace se později hraje více jak dva roky v londýnském West Endu.

první slavná jihoafrická bebopová skupina Jazz Epistles

Na konci roku 1959 zakládá společně s pianistou Abdullahem Ibrahimem (a.k.a. Dollar Brand), altsaxofonistou Kippiem Moeketsim, basistou Johnnym Gertzem, pozounistou Jonasem Gwangwou a bubeníkem Makayem Ntshoko první slavnou jihoafrickou bebopovou skupinu Jazz Epistles.

Kapela se ve stejném roce dočká i debutové LP desky Jazz Epistle Verse 1. První vydání je dnes sběratelským svatým gralem. Vyšlo v nákladu pouhých pět set kusů. Reedice se objeví v nabídce labelu Continental Records.

O jejich aktivity se brzy začne zajímat bělošská vláda v Pretorii a její represivní složky. Nejvíce vadilo, že se na jejich koncertech se scházeli bez jakéhokoliv omezení bílí i černí Jihoafričané.

Masekelovi samotnému nešlo primárně o hraní nějakých protest songů. Po letech vše upřesnil v rozhovoru pro server Citypress: „Nevytvářel jsem žádný koncept protestní hudby, ta hudba si mě prostě našla sama. Vyrůstali jsme v prostředí demonstrací, bojkotů a protestních shromáždění.

Dvacátého prvního března 1960 zažije JAR jeden z mnoha protestních bojkotů obyvatel černošského ghetta v Sharpeville. Proti demonstrujícím tvrdě zakročí několik policejních sborů. Po střelbě do davu zůstává na místě ležet šedesát devět mrtvých. Událost hluboce otřese i mladičkým Masekelou.

Za celosvětovým věhlasem
Hugh Masekela: Trumpet Africaine (1962, Mercury Records)
Hugh Masekela: Trumpet Africaine (1962, Mercury Records)

Rozhodne se opustit rodnou zemi a zamíří nejdříve do Velké Británie, kde se o něj postarají Yehudi MenuhinJohn Dankworth. Zajistí mu stipendium na londýnské hudební škole Guildhall School. Po nějaké době Hugh odlétá do Spojených států amerických. Do svobodné vlasti se vrátí až po dlouhých jedenatřiceti letech strávených v exilu.

V New Yorku se spřátelí s Harrym Belafontem, jehož nadace podporuje nejenom talentovaného jihoafrického muzikanta. Bra Hugh tak může studovat čtyři roky (1960 – 1964) na Manhattan School of Music.

Vedle školních povinností navštěvuje řadu koncertů, na nichž vystupuje tehdejší newyorská jazzová smetánka. Mezi jeho vzory patřili např. trumpetista Miles Davis, saxofonista John Coltrane, pianista Thelonious Monk, basista Charlie Mingus nebo bubeník Max Roach.

V tomto období nad ním drží patronát zkušení mazáci Dizzy Gillespie a Louis Armstrong. Pod jejich dohledem, ale především díky vlastnímu přirozenému hudebnímu talentu, se rychle zapíše mezi výrazné jazzové osobnosti. Již v roce 1962 debutuje u labelu Mercury Records sólovou LP deskou Trumpet Africaine.

Po jednom koncertu si ho vezme stranou Miles Davis a doporučí mu, aby více vycházel z jihoafrické hudební tradice, čímž se odliší od ostatních trumpetistů.

tři desetiletí trvající zákaz návratu do rodné země

V polovině šedesátých let se ožení se zpěvačkou, herečkou a občanskou aktivistkou Miriam „Mama Africa“ Makeba mj. držitelkou ocenění Grammy za společné album s Harrym Belafontem z roku 1965 An Evening with Belafonte/Makeba (RCA Victor).

Miriam dva roky předtím promluvila před Valným shromážděním OSN. Především díky ní se světová veřejnost poprvé dozvěděla, jaké politické zřízení vládne v Jižní Africe.

Manželství vydrželo pouze dva roky. Jednou z jeho dalších manželek byla např. Chris, dcera jazzového zpěváka a kapelníka Caba Callowaye.

V roce 1967 přijímá pozvání na jeden z prvních mamutích rockových festivalů v éře hippies – Monterey Pop Festival. Vystoupí po boku tehdejších nastupujících hvězd, jako byli Jimi Hendrix, Janis Joplin, Ravi Shankar, Otis Redding nebo britští The Who.

Vedle jeho vlastních muzikantských aktivit si jej do studia zvou nejenom folkrockoví The Byrds, ale i Stevie Wonder, Marvin Gaye nebo Herb AlpertFela Kuti.

Vydal více jak čtyři desítky dlouhohrajících alb
Hugh Masekela: Home Is Where the Music Is (1972, Chisa Records)
Hugh Masekela: Home Is Where the Music Is (1972, Chisa Records)

Během úctyhodné hudební dráhy vydal několik desítek vlastních LP desek a odehrál tisíce koncertních vystoupení. Z jeho bohaté diskografie vybíráme alespoň několik titulů – Grrr (1966), Home Is Where the Music Is (1972), The Boy’s Doin‘ It (1975, Casablanca) nebo Sixty (2000, Shanachie).

Jak a kde po celá ta léta nacházel inspiraci? „… Když mě trkne nějaký nápad, tak se jím nechám vést. Někdy je velmi těžké skládat a člověk vzdá projekt, do kterého se pouštěl s velkým nadšením. Jindy zas člověka napadne píseň komplet včetně slov a hudby jen tak jakoby mávnutím proutku nebo nějakým čarováním. Hudba má neuvěřitelnou mystiku.“

Na začátku sedmé dekády natočil silnou protestní píseň Stimela. Klasiku, která začíná a končí Masekelovým napodobováním parní lokomotivy, která táhne vagóny, v nichž důlní společnosti svážely do Johannesburgu horníky ze všech okoloních oblastí a sousedních států. Je to vyprávění o špatných pracovních podmínkách, krutosti a mrzkých platech, které tihle nuzáci za svoji těžkou a nebezpečnou práci dostávali.

Hugh Masekela: The Boy's Doin' It (1975, Casablanca Records)
Hugh Masekela: The Boy’s Doin‘ It (1975, Casablanca Records)

Na ní navázal v roce 1976 se Soweto Blues, v němž podpořil tamní narůstající hnutí za osvobození svého lidu. V roce 1986 napsal píseň Bring Him Back Home věnovanou v té době doživotně vězněnému Nelsonu Mandelovi; předákovi zakázaného Afrického národního kongresu.

V tomto období se připojí k písničkáři Paulu Simonovi na turné k jeho výtečné LP desce Graceland (1986, Warner Bros.). V koncertní kapele jsou i jihoafričtí muzikanti, mezi nimiž bylo několik členů kapely Kalahari se kterými Bra Hugh již dříve nahrával, ale také Ray Phiri, Ladysmith Black Mambazo nebo Miriam Makeba.

Botswanská Mezinárodní hudební škola, nahrávací studio Jive REcords, vše rasistům za humny

Po celý svůj aktivní život nevzdává boj proti vládě bělošské menšiny a aktivně se zapojuje do mezinárodního hnutí za zrušení rasismu v JAR. Za tyto aktivity si vysloužil zákaz vstupu do země.

To mu ovšem nebrání v pořádání seminářů, muzikantských klinik a studiových frekvencí pro jihoafrické muzikanty pod hlavičkou International School of Music a hudebního labelu Jive Afrika Records konaných nedaleko od jihoafrických  hranic se sousední Botswanou.

Předcházel tomu hudební festival Zaire ’74 uskutečněný v tamní metropoli Kinshasa, jehož organizaci si vzal na starost společně se svým přítelem a producentem Stewartem Levinem.

Po pádu apartheidu se snaží pomoci obyvatelům Jižní Afriky s přechodem k demokratické společnosti a nalezení nekrvavého řešení letitých sporů a nespravedlností, které se nakupily mezi bílými a černými občany nového státu.

Sám prošel letitou závislostí na alkoholu a drogách. V roce 1997 úspěšně absolvuje odvykací program. Následně zahájí celostátní kampaň pod názvem Musicians and Artists’ Assistance Programme of South Africa bojující proti závislosti na opiátech.

V roce 2008 mu je diagnostikována rakovina prostaty. Zdá se, že se lékařům podařilo zrádné onemocnění překonat. Vrací se co nejdříve zpět na koncertní pódia.

V roce 2010 vystoupí při koncertní akci konané u příležitosti zahájení mistrovství světa v kopané, jehož pořádáním byla pověřená Jihoafrická republika.

Přátelé ve Dvořákově síni Rudolfina
Hugh Masekela, Larry Willis: Friends (2012, House of Masekela Records)
Hugh Masekela, Larry Willis: Friends (2012, House of Masekela Records)

Čeští příznivci měli příležitost užít si Masekelovo vřelé muzikantsví a srdečné, přátelské vyprávění v rámci pražského festivalu Struny podzimu.

Vystoupil 5. listopadu 2014 v Dvořákově síňi Rudolfina v duu se svým letitým spoluhráčem, americkým  pianistou Larrym Willisem. (Pozn. z tištěného programu vydaného k této příležitosti pochází i některé citace v našem profilu.)

Koncert pojmenovali podle společného čtyřdiskového alba Friends, které natočili v jihoafrickém hlavním městě Pretoria v roce 2012 v Masekelově domácím studiu pro stejnojmenný label House of Masekela. Na jednom ze čtyř disků je doprovázela rytmika tvořená basistou Victorem Masondo a bubeníkem Leroyem Saulsem.

O výběru repertoáru rozhodovali společně, což Hugh popsal na obalu kompletu: „Všechny skladby jsem se naučil od Larryho, protože je znal mnohem lépe, než já. Přehrál mi nějaký motiv a já řekl: ‚To se mi líbí.‘ Larry obvykle zareagoval: ‚Opravdu se ti to líbí? Tak ji nahrajeme.‘

Bohužel, rakovina se nevzdala a v roce 2016 propukla znovu naplno. Bra Hugh svůj boj prohrál 28. ledna 2018.

Ukázky:

Jazz Epistles:
Vary-oo-vum
https://youtu.be/WxtyJtl2Tuo

Hugh Masekele:
Up, Up And Away
https://youtu.be/YTUpZ2-RQdM
Grazing In The Glass
https://youtu.be/UKcGCObEb28
Stimela
https://youtu.be/n4Bb7p9gggc
Soweto Blues (Live 1988)
https://youtu.be/7kHtWuVwZSs
Don’t Go Lose It Baby
https://youtu.be/K4Nk-dCm8B4
Bring Him Back Home (1987 Live)
https://youtu.be/NG3oKb2JQow

Hugh Masekela & Larry Willis:
When It’s Sleepy-Time Down South
https://youtu.be/p9kPNJuV-oI
Abangoma
https://youtu.be/AHK-6KJeZ9A

Autor

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..