Billie Brooks – Booker Ervin – Núria Feliu – Tete Montoliu – Erich Peter (1965, Edigsa Records)

Naposledy aktualizováno: 9.4.2021

Núria Feliu (1965, Edigsa Records)
Núria Feliu (1965, Edigsa Records)

Až do své smrti pracovala zpěvačka Núria Feliu (6. 6. 1936 – 16. 9. 2020, narozena jako Núria Gispert i Feliu)  na přípravě reedicí jejího katalogu. Je v něm na čtyřicet titulů, včetně renomované eponymní LP desky Núria Feliu (1965, Edigsa Records). Nahrála ji s triem pianisty Tete Montoliu a jedním z nejlepších představitelů texaského tenorsaxofonového stáda Bookerem Telleferro Ervinem II.

Vzpomínky producenta Alberta Mallofré na zadní straně obalu vinylového vydání

LP deska Núria Feliu (1965, Edigsa Records) je ozdobou mojí sbírky jazzových titulů. Pozdější reedice vyšly pod rozšířeným názvem se jmény všech zúčastněných Billie Brooks – Booker Ervin – Núria Feliu – Tete Montoliu – Erich Peter. Časopis Jaç nahrávku zařadil do výběru nejlepších děl katalánského jazzu. „Je to album se špičkovými hudebníky. V Japonsku a Spojených státech se za vinylové kopie platí 170 eur!“

Producent Albert Mallofré sepsal zevrubný popis vzniku nahrávek

S myšlenkou na natáčení jsem se začal zabývat v srpnu 1965; bylo horko a Núria tehdy vážné pochybovala o své umělecké budoucnosti. Sice za sebou měla několik triumfálních koncertů v Lloretu, přesto se mi pro ni velmi obtížně sháněla kvalitní doprovodná kapela.

Navrhl jsem jí: „Proč nenazpíváš pár amerických standardů, jako je Misty nebo Loverman, které jsou tak krásné a lidem by se líbily jejich verze zazpívané od srdce? Zkusím sehnat okamžitě doprovod, například v Jamboree.“

S nápadem jsem se svěřil i dalším lidem. Všichni se pro něj ihned nadchli. Začátkem září jsem si o tom promluvil ještě s Tetem Montoliu. Návrh se mu zalíbil a byl velmi nadšený. Z ničeho nic sám od sebe navrhl, ať Núrii okamžitě nabídnu, aby s ním nahrála jeho tehdejší standardní repertoár.

Zleva producent Albert Mallofré, zpěvačka Núria Feliu a pianista Tete Montoliu
Zleva producent Albert Mallofré, zpěvačka Núria Feliu a pianista Tete Montoliu

Jednoho dne jsme se všichni tři setkali v Teteově domě, abychom vybrali skladby, které ve studiu nahrajeme. Z tuctu písní, které jsem navrhl, jsme nakonec vybrali šest. Už od začátku panovala shoda na zařazení šesti vokálních čísel a čtyř instrumentálních, které by se střídaly. Jaume Picas napsal k písním výtečné katalánské texty, které se nám všem velmi líbily. Zásadním způsobem napomohly vášnivému pěveckému přednesu Nurie Feliu.

Já i Tete jsme jen pokrčili rameny a nechali to být

V Teteově domě proběhlo pár zkoušek jen za klavírního doprovodu. Vzal si také na starost definitivní výběr čísel, jejich aranžmá a další věci. Teoreticky jsem měl Nurii párkrát opravit a vysvětlit jí, kde udělala při zpěvu chybu.

Pravdou ale je, že jsem si to rozmyslel. Když nečekaně něco změnila, ukázalo se, že to je jen ukázkou její vokální individuality a umělecké jedinečnosti. To se samozřejmě nedalo napravit. Já i Tete jsme jen pokrčili rameny a nechali to být.

Núria Feliu
Núria Feliu

Postupně jsme díky tomu písně, které jsme oba tak dobře znali, objevili znovu. Kouzlo se ukrývalo v neočekávaném spojení svěžích a originálních Picasových textů s Feliuiným hlasem.

Další zkoušky probíhaly již za účasti kompletní Montoliuovy rytmiky – s kontrabasistou Erichem Peterem a bubeníkem Billiem Brooksem. Měl jsem ze všeho docela dobrý dojem. Bylo na nich vidět, jak jsou překvapení a zároveň zaujatí do hry. Dávali ze sebe to nejlepší. Hodně nás to všechny povzbudilo. Opravdu. Všichni zúčastnění byli přesvědčeni, že jdeme správnou cestou.

Když jsme se poprvé sešli v nahrávacím studiu, měli jsme v plánu nejprve natočit tři pomalé balady – Soc Com Un Desmai (Willow Weep For Men), De Dalt Estant (Loverman) a Tot Es Gris (Misty).

Aranžmá byly napsané tak, že jsme prozatím nepočítali s účastí skvělého amerického tenorsaxofonisty Bookera Ervina. Během pobytu ve Španělsku žil v Madridu a nebyl důvod, aby za námi přijel dříve, než bude nutné. Jeho manažer Jean-Pierre Bourbon byl tak laskavý, že domluvu na jeho zapojení do studiových prací nechal jen na nás.

Od začátku šlo vše velmi dobře. Nahrávky zněly výborně. Některá čísla se sice opakovala, abychom vyzkoušeli všechny možnosti, ale rozdíly byly téměř nepostřehnutelné. Zvukový mistr Fransecs Burrull si nahrávání užíval. Uklidnil nás, a my si začali věřit, že se nám všechno podaří. Hudebníci byli ve skvělé formě a Nuria díky nim předváděla mnohem lepší výkon, než kdy jindy.

bez zaváhání vystřihl báječné saxofonové sólo, které doslova přimělo Tete Montoliu nadskočit na židli

Příští nahrávací frekvence se již zúčastnil i Booker. Uskutečnila se 12. listopadu 1965. Nurii Feliu před tím nikdy neviděl a nevěděl o ní téměř nic. Ale jakmile ji uslyšel zpívat v El Pais Del Ocells (Lullaby Of Birdland) – naladili se na společnou vlnu.

Bez zaváhání vystřihl báječné saxofonové sólo, které doslova přimělo Tete Montoliu nadskočit na židli a nás všechny nadchlo. Je to stejné sólo, jaké slyšíte na desce, protože znělo tak dobře, že si nikdo nepřipustil myšlenku, že bychom měli cokoliv opakovat.

Booker Ervin
Booker Ervin

Pokračovali jsme s Ves I Perde’t (Bye Bye Blackbird). Na poprvé vyšla dobře. Když jsme poslouchali ve zkušební místnosti kontrolní nahrávku, Tete řekl: „Bez ohledu na to, jak dlouho nad tím špekulujeme, už to lepší nebude.“

Nakonec jsme se rozhodli, že ji zkusíme natočit ještě jednou. Druhý pokus již klapl k naprosté spokojenosti díky Ervinově bravurnímu sólu.

Booker po celou dobu, co jsme se dohadovali, jen seděl na židli v rohu kontrolní místnosti. Se saxofonem v rukou si sám pro sebe stále dokola tiše prozpěvoval frázi „Ves I Perde’t“ v katalánštině.

Potom odešel do studia a začal neuvěřitelným způsobem improvizovat. Byl to jen náhlý, kratičký a spontánní záblesk jeho geniality. Všichni jsme byli nadšení, že jsme tu nádheru stihli zaznamenat na magnetofonový pás.

Zdálo se, jako by se potom mezi námi definitivně prolomily ledy. Rozpovídal se a ukazoval nám několik fotografií z jeho návštěvy východního Berlína, kde byl několik dní před tím, než přijel za námi. V rozděleném městě byl hlavní hvězdou tamního slavného Jazz Festivalu.

Když jsme si ještě jednou poslechli, čeho jsme byli právě svědky, Booker se nás náhle, jakoby nic, zeptal: „Tak, co budeme hrát dál?“ A okamžitě sám navrhl: „Co kdybychom zkusili Just Friends?

Tete bez zaváhání souhlasil. Více nebylo potřeba. Okamžitě se do toho pustili, jako by si to už společně dlouho připravovali. Již první nahrávka byla velmi dobrá.

Batlle. Burrull a já jsme ji odsouhlasili, ale Billie Brooks navrhl vyzkoušet na konci něco jiného. I ostatní s jeho návrhem souhlasili. Díky tomu se podařilo zachytit další nádhernou verzi. Muzikantům se ten druhý pokus líbil více a bylo rozhodnuto.

Nechte Booka, ať zahraje blues bez doprovodu klavíru

Verze Just Friends trvala 4:49 minut. Časové omezení formátu LP desky nás donutilo, aby zvažovaná druhá instrumentálka nepřekročila tři minuty. Hudebníci jsou umělci a takové problémy příliš neřeší, takže nebylo snadné prosadit neúprosný technologický požadavek. Zvláště když byli všichni tak nadšení, protože nahrávky dopadly fantasticky.

Tete nakonec našel řešení. „Nechte Booka, ať zahraje blues bez doprovodu klavíru,“ řekl a hotovo. Nejdříve jsme otestovali, jak to bude znít na dvou nebo třech zkušebních snímcích. Sám jsem navrhl pár úvodních taktů a Booker se mezitím nachystal. Hned další pokus vyšel bez jediné chybičky. Dokonce jsme se bez problémů vešli do času 3:09.

Všichni, kdo tehdy byli ve studiu, se stali svědky, jak se zrodilo nové blues – vytvořené svěžím a spontánním Bookerovým hraním za doprovodu „šustivého“ rytmického dua. Vybyl čas i na výtečné Erichovo kontrabasové sólo.

Na nás teď bylo, abychom to bluesové novorozeně pojmenovali. Oslovil jsem ho a Ervinova odpověď byla: „Tak jo, pojmenujme ho prostě Booker’s Blues, takhle, ale v katalánštině.“ Tak jsem nahrávku zaregistroval v ASCAP pod názvem El Blues d’en Booker.

Další musí být balada, co třebas yesterdays od jerome kerna?

Tete potom přišel s návrhem, abychom jako další skladbu nahráli baladu, protože jsme již měli blues. Měl pravdu. Z jeho krátké porady s Bookerem vzešel návrh na Yesterdays, něžnou melodii Jerome Kerna. Jde o další úchvatnou ukázku přirozeného Montoliova muzikanství, umění členů rytmiky a především Ervinova saxofonového mistrovství.

Chtěl jsem, abychom natočili i nějaké Bookerovo téma. Nabídl jeho slavnou skladbu Schoochee Coochee, což byla pro něj zjevně ideální příležitost, jak se autorsky spolupodepsat pod LP desku a vyjádřit svůj souhlas s tím, co jsme společně natočili. Bylo na něm vidět, že mu na jeho vyznění záleželo. I po skončení studiové frekvence zůstal v kontrolní kabině a poslouchal finální verze nahrávek.

Všem nám bylo najednou líto, že nahrávání skončilo. Uvědomovali jsme si, že máme na magnetofonových páscích nashromážděno opravdu hodně atraktivní jazzové ovoce. Zároveň jsme byli přesvědčení, že jsme odvedli velice důležitou práci. Jako nikdo předtím ve Španělsku.

Všichni, kteří se zúčastnili studiových prací, jsme měli mimořádný pocit, že je na albu ukryt kus naší duše. Doufám, že ji můžeme předat dál a podělit se s Vámi o naši radost a tvůrčí nadšení.

Ukázky:

Tot Es Gris = Misty
https://youtu.be/IzOLCyFNkZY
Ves I Perde’t = Bye Bye Blackbird
https://youtu.be/yEEQLyc5jmM

Billie Brooks – Booker Ervin – Núria Feliu – Tete Montoliu – Erich Peter

Label: Edigsa ‎– CM 119, Edigsa ‎– C.M. 119
Format: Vinyl, LP, Album, Stereo
Country: Spain
Released: 1965
Genre: Jazz
Style: Hard Bop, Cool Jazz, Vocal

Tracklist

A1/ El Pais Del Ocells = Lullaby Of Birdland (2:16)
(Written-By – Shearing, Foster)
A2/ Yesterdays (Instrumental) (5:25)
(Written-By – Kern, Harbach)
A3/ Ves I Perde’t = Bye Bye Blackbird
(Written-By – Dixon, Henderson) (3:41)
A4/ Schoochee Coochee (Instrumental) (2:00)
(Written-By – Booker Ervin)
A5/ De Dalt Estant = Loverman
(Written-By – Davis, Ramirez) (4:55)

B1/ Tot Es Gris = Misty (4:49)
(Written-By – Garner, Burke)
B2/ Just Friends (Instrumental) (4:49)
(Written-By – Klenner, Lewis)
B3/ Soc Com Un Desmai = Willow Weep For Me (3:19)
(Written-By – Ann Ronell)
B4/ El Blues D’En Booker (Instrumental) (3:09)
(Written-By – Booker Ervin)
B5/ Soc L’Estrella = Fine And Dandy (2:12)
(Written-By – Swift, James)

Credits

Contrabass – Erich Peter
Drums – Billy Brooks
Lead Vocals – Núria Feliu (tracks: A1, A3, A5, B1, B3, B5)
Piano – Tete Montoliu
Tenor Saxophone – Booker Ervin

Producer, Liner Notes – Albert Mallofré
Supervised By [Supervisió Musical] – Francesc Burrull, Josep M. Martí
Adapted By – Jaume Picas
Cover, Photography By – J. Fornas
Engineer [Tècnic De Gravació] – Francesc Batlle
Photography By – H. Seguí

Autor

mingus

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..