Chick Webb, tančíme v Savoy Ballroom

Naposledy aktualizováno: 23.10.2018

Chick Webb za svými bicími
Chick Webb za svými bicími

Jedním z největších fenoménů newyorské swingové scény přelomu druhé a třetí dekády 20. století byl baltimorský bubeník Chick Webb (10. 2. 1905 – 16. 6. 1939, narozen jako William Henry Webb). V letech 1929 – 1939 vedl slavný big band, s nímž kraloval na tanečních party ve vyhlášeném harlemského klubu Savoy Ballroom.

Hrbáček, který trůní na polštářích za svou elegantní soupravou bicích nástrojů
Chick Webb: Midnite in Harlem (1962, Ace Of Hearts Records)
Chick Webb: Midnite in Harlem (1962, Ace Of Hearts Records)

Chick Webb se narodil s vážným tělesným postižením. Navzdory malému, hrbatému trupu a krátkým končetinám hrál na bicí s obrovským fyzickým nasazením a úsílím. Již v devatenácti se prosadil coby jeden z nejlepších a nejtalentovanějších swingových bubeníků na východním pobřeží Spojených států amerických.

Udivoval především svoji dynamikou a divoce pulsujícím rytmem, jež ho předurčily být miláčkem harlemských tanečníků. Do své bělostné soupravy zn. Gretsch, jejíž součástí byly mj. i čtyři východoasijské dřevěné temple blocky, bušil s láskou a náruživostí.

Dovedl ale využít každou její část. Doslova fenomenální je jeho hra na činely a dvacetiosmipalcový basový buben, k němuž si nechal vyrobit zakázkový, speciálně upravený nožní pedál, aby na něj ze stoličky obložené polštářky dosáhl.

Chick Webb ovlivnil nejenom své součastníky Buddyho Riche, Gene Krupu nebo Louie Bellsona, ale určitě má stále jak inspirovat i dnešní generaci začínajících bubeníků; byť je zvuková kvalita a čistota jeho nahrávek významně poznamenána tehdejší nedokonalou nahrávací technologií.

Tvrdé začátky na baltimorských ulicích a říčních parnících

Dětství prožil na kolečkovém křesle. Chodit začal až po úspěšné operaci, což mu umožnilo od jedenácti let hrát na bicí v několika baltimorských pouličních skupinách, které zakládali jeho spolužáci ze školy.

Chick Webb s Artiem Shawem a Dukem Ellingtonem
Chick Webb s Artiem Shawem a Dukem Ellingtonem

První bicí soupravu si koupí z peněz, které si vydělal jako kamelot. Později působí v kapelách hrajících k tanci pasažérům na velkých říčních parnících. Ačkoliv se nikdy nenaučil číst noty, dokázal se všechna aranžmá rychle naučit zpaměti.

Do New Yorku se přestěhuje v roce 1924. První šanci dostane v orchestru Edgara Dowella. O rok později si sestaví kvintet, se kterým pravidelně vystupuje v nočním klubu Black Bottom Club. V kapele hráli i budoucí hvězdní swingoví instrumentalisté – trumpetista Benny Carter a saxofonista Johnny Hodges.

Od roku 1927 šéfuje vlastnímu orchestru Harlem Stompers, s nimiž několik sezón putuje po různých newyorských tanečních sálech. Big band se definitivně proslaví v roce 1928 během angažmá v oblíbené harlemské tančírně Savoy Ballroom, s níž jsou od té doby navždy spojováni.

Tančíme v Savoy Ballroom

Savoy Ballroom byl populární podnik, ve kterém hrály tancechtivým párům slavné orchestry pod vedením swingového průkopníka Fletchera Hendersona nebo jazzové legendy Kinga Olivera. Konaly se tam ale také fanoušky nesmírně oblíbené a vyhledávané bitvy mezi kapelami, které přidělávaly starost městskému policejnímu sboru.

Jedna z mnoha se uskutečnila 11. května 1937. Šlo o legendami opředený souboj skupin Bennyho Goodmana a Chicka Webba, o němž Goodmanův bubeník Gene Krupa později napsal: „Té noci, kdy jsme se v Savoy utkali s Chickovou partou, jsem se cítil tak strašně maličký a bezvýznamný… ten chlápek hrál s obrovským nasazením a neuvěřitelnou dynamikou. Uvědomil jsem si, že tehdy mohl donutit svoje spoluhráče vystoupat až k samým výšinám. Když začali hrát, na parketu bylo okamžitě cítit, jak se změnila atmosféra a tanečníci byli neskutečně nadšení.

První gramodesky natáčí v roce 1931 pro label Brunswick Records. Úspěch přichází až se sérii nahrávek pro Decca Records. Díky tomu zažívají od roku 1934 obrovské vzedmutí popularity. Takřka přes noc se stávají miláčky všech harlemských jazzových fanoušků a nadšenců.

O obchodní záležitosti se jim začal starat kontroverzní majitel Savoye Moe Gale. Kapele zajistí rozhlasová vystoupení, domluví několik koncertních turné a společná vystoupení s neworleanským trumpetistou Louisem Armstrongem.

Billie Holiday: „Nejznámější byla Chickova parta s Ellou FiTzgerald“
Chick Webb And His Orchestra Featuring Ella Fitzgerald: Spinning The Webb (1969, Coral Records)
Chick Webb And His Orchestra Featuring Ella Fitzgerald: Spinning The Webb (1969, Coral Records)

Na začátku roku 1935 Chick nachystá svým věrným příznivcům velké překvapení. Angažuje mladičkou, talentovanou zpěvačku Ellu Fitzgerald, která na konci předchozího roku vyhrála dvě talentové soutěže v harlemském Apollo Theatre.

Společně se svou ženou se osiřelé dívky ujmou coby opatrovníci. V té době přestane používat název Harlem Stompers a kapelu přejmenuje na Chick Webb And His Orchestra.

Fenomenální Ella a její objevitel Chick
Fenomenální Ella a její objevitel Chick

V období 1935 – 1939 dosáhne orchestr pod Webbovým vedením takřka neochvějného hvězdného postavení.

Lví podíl na úspěchu mají vedle kapelníka a Elly i další vynikající hráčské individuality. Mezi nejlepší patří trumpetisté Taft Jordan, Bobby Stark, alt a barytonsaxofonista Edgar Sampson, flétnista a altsaxofonista Wayman Carver, altsaxofonista Hilton Jefferson, zpěvák, alto a sopransaxofonista Louis Jordan nebo pozounista Sandy Williams.

Velkými hity se stávají skladby Blue Lou, Stompin‘ At The Savoy, Don’t Be That Way, If Dreams Come True, které napsal a zaražoval Sampson. Mezi nejlepší čísla nazpívaná Fitzgeraldovou právem náleží Ella, Sing Me A Swing Song, Little White Lies, If You Can’t Sing It (You’ll Have To Swing It), Vote For Mr. Rhythm a samozřejmě slavná A-Tisket, A Tasket – na svou dobu řádně nestydatá hudební nahrávka v duchu tehdy velice populárního žánru komických písní tzv. novelty songů.

navzdory mimořádně silné fyzické bolesti a utrpení
Reklama na koncert Webbova big bandu s Ellou Fitzgerald v newyorském Appolo Theatre v dubnu 1937
Reklama na koncert Webbova big bandu s Ellou Fitzgerald v newyorském Appolo Theatre v dubnu 1937

Na vrcholu popularity a tvůrčích sil Webb onemocní v roce 1938 kostní tuberkulózou. V průběhu velice krátké doby je dvakrát hospitalizován s obrovskými bolestmi.

Na začátku roku 1939 se ještě jednou pokusí o návrat na bubenickou stoličku. Více jak pět měsíců při hraní přemáhá nelidskou bolest.

Během washingtonského koncertu konaném na parníku se zhroutí a je převezen do nemocnice. Podrobí se neúspěšnému operativnímu zákroku, po němž umírá ve věku pouhých třiceti čtyř let.

Zdrcená Ella se dohodne s klíčovými hráči na zachování existence orchestru. Další dva roky pokračují pod hlavičkou Ella and Her Famous Orchestra. Teprve v roce 1942 se Fitzgerald rozhodne big band rozpustit a vydává se na veleúspěšnou sólovou dráhu. Dalším z muzikantů, kterým se umělecky dařilo i mimo Webbův orchestr, byl zpěvák a saxofonista Louis Jordan.

Webbův přínos nejlépe shrnují věty: „Chick byl pravděpodobně největším jazzovým bubeníkem. Drobný, ale nesmírně statečný muž, který dokázal jazz významně obohatit o nové dynamické prvky navzdory mimořádně silné fyzické bolesti a utrpení, kterým byl vystaven.“

Ukázky:

Stompin‘ At The Savoy
https://youtu.be/zRocZJDoxmI
If Dreams Come True
https://youtu.be/gyf8J1QllZI
You Showed Me The Way
https://youtu.be/Dblt7yAOEdI
Clap Hands! Here Comes Charley!
https://youtu.be/ehfiPqyoA1M
Liza (All The Clouds’ll Roll Away)
https://youtu.be/4wFdjDeE4Oc
Ella
https://youtu.be/4dm7FeGOqvs
A-Tisket A-Tasket
https://youtu.be/wYEwJujSHV8

Autor

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..