Chick Webb, tančíme v Savoy Ballroom

Naposledy aktualizováno: 23.10.2018

Americký swingový bubeník Chick Webb, cca 1931 (Credit author: Unknown author / Wikimedia, Creative Commons Zero Public Domain)
Americký swingový bubeník Chick Webb, cca 1931 (Credit author: Unknown author / Wikimedia, Creative Commons Zero Public Domain)

Jedním z největších fenoménů newyorské swingové scény přelomu druhé a třetí dekády 20. století byl baltimorský bubeník Chick Webb (10. 2. 1905 – 16. 6. 1939, narozen jako William Henry Webb). V letech 1929 – 1939 vedl slavný big band, s nímž kraloval na tanečních party ve vyhlášeném harlemského klubu Savoy Ballroom.

Hrbáček, který trůní na polštářích za svou elegantní soupravou bicích nástrojů
Chick Webb: Midnite in Harlem (1962, Ace Of Hearts Records)
Chick Webb: Midnite in Harlem (1962, Ace Of Hearts Records)

Chick Webb se narodil s vážným tělesným postižením. Navzdory malému, hrbatému trupu, a krátkým končetinám, hrál na bicí s obrovským fyzickým nasazením a úsilím. Již v devatenácti se prosadil coby jeden z nejlepších a nejtalentovanějších swingových bubeníků na východním pobřeží Spojených států amerických.

Udivoval svoji dynamikou a divoce pulsujícím rytmem. Předurčily ho k úloze miláčka tehdejších harlemských tanečníků. Do své bělostné soupravy zn. Gretsch, jejíž součástí byly mj. i čtyři východoasijské dřevěné temple blocky, bušil s láskou a náruživostí.

Dovedl ale využít každou její část. Fenomenální je jeho hra na činely a osmadvacetipalcový basový buben. Na zakázku si k němu nechal vyrobit speciálně upravený nožní pedál, aby na něj ze stoličky obložené polštářky dosáhl.

Chick Webb ovlivnil nejenom své současníky Buddyho Riche, Gene Krupu nebo Louie Bellsona, ale určitě je inspirací pro dnešní generaci začínajících bubeníků; byť není zvuková kvalita a čistota jeho nahrávek dokonalá. Na vině je tehdejší nedokonalá nahrávací technologie.

Americký swingový bubeník Chick Webb, cca 1931 (Credit author: Unknown author / Wikimedia, Creative Commons Zero Public Domain)
Americký swingový bubeník Chick Webb, cca 1931 (Credit author: Unknown author / Wikimedia, Creative Commons Zero Public Domain)
Tvrdé začátky na baltimorských ulicích a říčních parnících

Dětství prožil Chick Webb na kolečkovém křesle. Chodit začal až po úspěšné operaci. Od jedenácti let mohl hrát na bicí v několika baltimorských pouličních skupinách, které poskládali jeho spolužáci ze školy. První bicí soupravu si koupil z peněz, které si vydělal jako kamelot. Později působí v kapelách, jež hrají k tanci pasažérům na velkých říčních parnících. Ačkoliv se nikdy nenaučil číst noty, dokázal se všechna aranžmá rychle naučit zpaměti.

Do New Yorku se přestěhoval v roce 1924. První šanci dostal v orchestru Edgara Dowella. O rok později si sestavil vlastní kvintet, se kterým pravidelně vystupuje v nočním klubu Black Bottom Club. Hráli v něm i budoucí hvězdní swingoví instrumentalisté – trumpetista Benny Carter a saxofonista Johnny Hodges.

Od roku 1927 šéfoval vlastnímu orchestru Harlem Stompers. Několik sezón s nimi putoval po různých newyorských tanečních sálech. Big band se definitivně proslavil v roce 1928 během angažmá v oblíbené harlemské tančírně Savoy Ballroom, s níž je Chick Webb od té doby navždy spojován.

Tančíme v Savoy Ballroom

Savoy Ballroom byl populární podnik. Tancechtivým párům v něm hrály slavné orchestry pod vedením swingového průkopníka Fletchera Hendersona nebo jazzové legendy Kinga Olivera. Konaly se tam ale také fanoušky nesmírně oblíbené, a vyhledávané, bitvy mezi kapelami, které přidělávaly starost městskému policejnímu sboru.

Jedna z mnoha se uskutečnila 11. května 1937. Šlo o legendami opředený souboj skupin Bennyho Goodmana a Chicka Webba, o němž Goodmanův bubeník Gene Krupa později napsal: „Té noci, kdy jsme se v Savoy utkali s Chickovou partou, jsem se cítil tak strašně maličký a bezvýznamný… ten chlápek hrál s obrovským nasazením a neuvěřitelně dynamicky. Uvědomil jsem si, že tehdy pomohl svým spoluhráčům vystoupat až k samým výšinám. Když začali hrát, na parketu bylo okamžitě cítit, jak se změnila atmosféra a tanečníci byli neskutečně nadšení.

První gramodesky Chick Webb natočil v roce 1931 pro label Brunswick Records. Úspěch přišel až se sérii nahrávek pro Decca Records. Díky nim zažil od roku 1934 obrovský nárůst popularity. Takřka přes noc se jeho velký orchestr zařadil k miláčkům všech harlemských jazzových fanoušků a nadšenců. O obchodní záležitosti se jim začal starat kontroverzní majitel Savoye Moe Gale. Kapele zajistil rozhlasová vystoupení, domluvil několik koncertních turné a společná vystoupení s neworleanským trumpetistou Louisem Armstrongem.

Billie Holiday: „Nejznámější byla Chickova parta s Ellou FiTzgerald“
Chick Webb And His Orchestra Featuring Ella Fitzgerald: Spinning The Webb (1969, Coral Records)
Chick Webb And His Orchestra Featuring Ella Fitzgerald: Spinning The Webb (1969, Coral Records)

Na začátku roku 1935 Chick nachystal svým věrným příznivcům velké překvapení. Angažoval mladičkou, talentovanou zpěvačku Ellu Fitzgerald, která na konci předchozího roku vyhrála dvě talentové soutěže v harlemském Apollo Theatre.

Společně se svou ženou se osiřelé dívky ujali coby opatrovníci. V té době Webb přestane používat název Harlem Stompers a kapelu přejmenuje na Chick Webb And His Orchestra.

V období 1935 – 1939 dosáhl orchestr pod Webbovým vedením takřka neochvějného hvězdného postavení. Lví podíl na úspěchu mají vedle kapelníka a Elly i další vynikající hráčské individuality. Mezi nejlepší patří trumpetisté Taft Jordan, Bobby Stark, alt a barytonsaxofonista Edgar Sampson, flétnista a altsaxofonista Wayman Carver, altsaxofonista Hilton Jefferson, zpěvák, alto a sopransaxofonista Louis Jordan nebo pozounista Sandy Williams.

Velkými hity se staly skladby Blue Lou, Stompin‘ At The Savoy, Don’t Be That Way, If Dreams Come True, které napsal a zaražoval Sampson. Mezi nejlepší čísla nazpívaná Fitzgeraldovou právem náležela Ella, Sing Me A Swing Song, Little White Lies, If You Can’t Sing It (You’ll Have To Swing It), Vote For Mr. Rhythm a samozřejmě slavná A-Tisket, A Tasket – na svou dobu řádně nestydatá hudební nahrávka v duchu tehdy velice populárního žánru komických písní tzv. novelty songů.

navzdory mimořádně silné fyzické bolesti a utrpení
Reklama na koncert Webbova big bandu s Ellou Fitzgerald v newyorském Appolo Theatre v dubnu 1937
Reklama na koncert Webbova big bandu s Ellou Fitzgerald v newyorském Appolo Theatre v dubnu 1937

Na vrcholu popularity a tvůrčích sil Chick Webb onemocněl v roce 1938 kostní tuberkulózou. V průběhu velice krátké doby je dvakrát hospitalizován v nemocnici s obrovskými bolestmi.

Na začátku roku 1939 se ještě jednou pokusil o návrat na bubenickou stoličku. Více jak pět měsíců při hraní přemáhá nelidskou bolest. Během washingtonského koncertu konaném na parníku se zhroutil a je převezen do nemocnice. Podrobil se neúspěšnému operativnímu zákroku, po němž umírá ve věku pouhých třiceti čtyř let.

Zdrcená Ella se dohodla s klíčovými hráči na zachování existence orchestru. Další dva roky pokračují pod hlavičkou Ella And Her Famous Orchestra. Teprve v roce 1942 se Fitzgerald rozhodne big band rozpustit a vydává se na veleúspěšnou sólovou dráhu. Dalším z muzikantů, kterým se umělecky dařilo i mimo Webbův orchestr, byl zpěvák a saxofonista Louis Jordan.

Webbův přínos nejlépe shrnuje hodnocení: „Chick byl pravděpodobně největším jazzovým bubeníkem. Drobný, ale nesmírně statečný muž, který dokázal jazz významně obohatit o nové dynamické prvky navzdory mimořádně silné fyzické bolesti a utrpení, kterým byl vystaven.“

Be sociable and share

Autor

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji. Moje texty šířím pod licencí CC BY-SA 4.0.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..