Jan Rejžek: Jak tohle vůbec můžete otisknout! (Hudební publicistika 1974 -1993)

Naposledy aktualizováno: 9.4.2017

Jan Rejžek: Jak tohle můžete vůbec otisknout (2015, Galén)

V Galénu vydávají řadu pozoruhodných knižních titulů s hudební tématikou. Souborné vydání hudebních kritik, recenzí a rozhovorů Jana Rejžka s názvem Jak tohle vůbec můžete otisknout! mě doslova nadchlo. Nejenom svým monumentálním rozsahem skoro devíti set stran a úplností.

Ostatně, o důvodech souborného vydání se můžete dočíst v ediční poznámce Lubomíra HoudkaJana Šulce. Původním záměrem bylo připravit reprezentativní výběr Rejžkových textů s hudební tématikou, Ten se nakonec změnil v rozhodnutí nabídnout čtenářům souborné vydání Rejžkových prací za období 1974 – 1993.

Předmluvu s názvem Proč čtu Jana Rejžka napsal Jiří Černý. Role se zhostil více než zdařile. Černý logicky a jasně vysvětluje, co se mu na textech a samotném Janu Rejžkovi líbí a líbilo. Autor čtenáře současně upozorňuje i na důvody, proč se bývalí kolegové z redakce MelodieGramorevue názorově rozešli, byť Jan Rejžek pomáhal Jiřímu Černému jako „pokrývač“ v dobách, kdy nemohl publikovat pod vlastním jménem.

Rád bych zdůraznil skutečnost, že Jan Rejžek (*1954) se vždy ve svých hudebních kritikách a recenzích prezentoval jako hlasatel nekompromisních názorů a předkládal pro mnohé nepříjemnou a hořkou pravdu. Nebál se napsat, že je císař nahý. Není žádným tajemstvím, že má Jan Rejžek přezdívku Zuřivec. Často ji svým veřejným vystupováním a ve svých statích potvrdil.

Lidé mají obecně velice krátkou paměť a trpí sklonem z ní vytěsňovat to nepříjemné. Rejžkovy články a recenze jsou pro mnoho umělců závažím, které je spojuje se vzpomínkami na vlastní činy a skutky z minulosti. Proto není Jan Rejžek vítán a musí čelit řadě propracovaných útoků a podrazů.

Již při prvním listování stránkami knihy mám velice dobrý pocit, jaký jsem míval při pečlivém a několikerém čtení časopisu Melodie, jehož obsah jsem, samozřejmě i s prvními Rejžkovými recenzemi, doslova hltal.

A tak jsem si namátkou znovu oživil dávný rozhovor s kýhalovským bubeníkem Víťou VávrouVitězslav Vávra – fantóm nové (pletací) vlny s Víťovými perlami typu: „… ale to by ses divil, když hrajeme někde ve sportovní hale, chodí na nás i rockeři a stačí zahrát něco od Led Zeppelin, přitvrdit, a už zvedají ruce.

O tom, že Jan Rejžek svými neorthodoxními názory stále rozděluje české hudební fanoušky (nějak se mi chce na tomto místě napsat českou společnost), není pochyb. Hudební vkus, myšlenkové postupy i způsob, jakým je prezentuje a obhajuje, mi jsou osobně blízké, Rejžkovi fandím a rád jej sleduji a čtu.

Na druhou stranu bych rád připomenul nedávné názory některých hudebních fanoušků, kteří Rejžka nemusí a mínění o něm opepřili dovětkem: „Co bys chtěl od Slávisty…“

Nicméně, já jsem z knihy nadšený a již teď, při psaní upoutávky, knihou listuji a užívám si články jako jsou Jak Simonová nezvládla Simona a Chladil neroztál, Jak Pragokoncert pískal… nebo svým způsobem zlomový O popáči za totáče aneb Ten chléb je tvůj i můj.

Kniha Jak tohle vůbec můžete otisknout! (Hudební publicistika 1974 -1993) rozhodně patří mezi podstatné tituly s hudební tématikou mapující českou a československou oficiální hudební scénu.

Autor: Jan Rejžek
Titul: Jak tohle vůbec můžete otisknout! (Hudební publicistika 1974 -1993)
Nakladatelství: Galén
ISBN 9788074921841
Běžná cena 690,- Kč

Autor

mingus

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..