Johnny Winter, šilhavý albín, hrající to nejlepší blues

Naposledy aktualizováno: 20.6.2017

Johnny Winter
Johnny Winter

Texaský kytarista, zpěvák, skladatel a producent Johnny Winter (23. 2. 1944 – 16. 7. 2014, narozen jako John Dawson Winter III) patří mezi nejvýznamnější bělošské bluesové kytaristy posledních padesáti let.

Posměch a ústrky ze strany bělošské komunity

Johnny Winter se nejdříve naučil hrát na klarinet a ukulele. Později si přibral kytaru a foukací harmoniku. Má mladšího bratra, saxofonistu a klávesistu Edgara. Oba se narodili jako albíni.

Raná fotografie Johnnyho Wintera z roku 1961, kdy sedmnáctiletý Johnny se svou kapelou předskakoval velkému B.B. Kingovi v klubu Raven v texaském Beaumontu. Na snímku jsou (zleva) Bobby Reeder, Johnny, B.B. King, Edgar Winter a Isaac Peyton Sweat. (Foto: Steven Pearl)
Raná fotografie Johnnyho Wintera z roku 1961, kdy sedmnáctiletý Johnny se svou kapelou předskakoval velkému B.B. Kingovi v klubu Raven v texaském Beaumontu. Na snímku jsou (zleva) Bobby Reeder, Johnny, B.B. King, Edgar Winter a Isaac Peyton Sweat. (Foto: Steven Pearl)

Bratři odmalička čelili nejrůznějším ústrkům a posměchu ze strany bělošské komunity. Podobně, jako černošští bluesmeni, i oni se cítili být společenskými vyděděnci z důvodu špatné barvy kůže. Smysl života našli v hraní blues.

Johnny Winter: Second Winter (1969, Columbia)
Johnny Winter: Second Winter (1969, Columbia)

Do roku 1968 se Johnny protloukal po texaských a louisianských hudebních barech. Pro místní malá vydavatelství natočil jedno album The Progressive Blues Experiment (label Sonobeat) a pár singlů (značky Todd, Liberty a Frolic Records).

Ve stejném roce ho objevil časopis Rolling Stone, když o něm napsal: „Představte si šilhavého albína, sotva šedesátikilového, s vlasy po ramena, jak hraje to nejlepší kytarové blues, jaké jste kdy slyšeli.

Na pódiu woodstocku

Label Columbia Records přišel s nabídkou na pětiletou nahrávací smlouvu v hodnotě šest set tisíc dolarů. O rok později již Winter stojí na pódiu legendárního festivalu ve Woodstocku a hraje několika stovkám tisíc rockových fanoušků.

V průběhu následujících devatenácti let mu vychází čtrnáct studiových alb. Většinou jsou složené z osobitě zahraných coverů bluesových standardů, které vždy doplnil nějakým vlastním hudebním materiálem.

Ke konci sedmdesátých let minulého století vyprodukuje čtyři dlouhohrající desky svému velkému kytarovému vzoru Muddy Watersovi. Tři z nich byly nominovány na Grammy Awards – Hard Again (1977), I’m Ready (1978) a Muddy „Mississippi“ Waters – Live (1979).

Ukázky:

Memory Pain – https://youtu.be/lvQHOvSCimY?list=PLD4149437536F3753
Tobacco Road (Johnny a Edgar Winterovi) – https://youtu.be/af0rV6dli_o
Death Letter – https://youtu.be/lALDoqbT7Rs

Autor

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..