Rumbia, katalánský taneční koktejl

Naposledy aktualizováno: 8.6.2017

Barcelona, přístav a metropole nejbohatšího regionu Španělského království, vždy představovala místo, kde se potkávala různá etnika a jejich kultura.

Hudební lahůdka z barcelonskéo okresu číslo 6, Gràcia

Výsledkem jednoho takového střetávání je hudba nazývaná jako Catalan Rumba. Jedná se o jedinečný hudební a taneční styl hraný od padesátých let minulého století v barcelonském okresu číslo 6, Gràcia. Tehdy byla obydlena převážně cikány (Gitanos).

Dnes je jednou z nejvyhledávanějších a nejzajímavějších tamních městských částí.  Charakterizují ji úzké uličky, protknuté zákoutími a lemované historickými domy. Ti, kteří již Barcelonu navštívili, si jistě vzpomenou na slavný barcelonský park Parc Güell, navržený Gaudím, který leží právě v Gràcii.

V polovině minulého století vládl Španělsku diktátor Franco a země byla mezinárodně izolována. Život prostých obyvatel Barcelony nebyl jednoduchý. Zábavu a povyražení hledali v ulicích měst, kde mohli svobodně zpívat a tančit.

Tamní pouliční cikánské kapely hrály směs flamenca, rumby, kubánské hudby a rock’n’rollu. Později se pro jejich hudbu vžilo označení Catalan Rumba.

Průkopníci Catalan Rumba

Mezi průkopníky stylu patřili kytaristé PeretAntonio GonzálezEl Pescaílla“ dále pianista Josep Maria ValentíEl Chacho“ nebo duo Los Amaya. Kapely obvykle tvořili hráči na claves, kytaru, bonga a güiro. Zpěváci a zpěvačky se doprovázeli rytmickým tleskáním a vášnivě tančili.

Během doby se začaly v katalánské rumbě využívat timbales, conga, malé perkusivní nástroje, piano, dechové nástroje, baskytara a elektronické klávesy.

Josep Maria Valentí "El Chacho"
Josep Maria Valentí „El Chacho“

Z hudební tradice katalánské rumby čerpá i výborný akordeonista Joan Garriga (*1972). Joan hraje mistrovsky na melodeon, což je tzv. diatonický akordeon, mající na pravé melodické straně namísto kláves knoflíky.

V drobných modifikacích se hojně využívá po celém světě a je jedním z nejběžnějších nástrojů v lidové hudbě zemí Latinské Ameriky, Španělska, Francie, Itálie, Německa, na Balkáně a v Rusku.

Od Dusminguet k La Troba Kung-Fú
Druhé album skupiny Dusminguet: Postrof (2001, Chewaka)
Druhé album skupiny Dusminguet: Postrof (2001, Chewaka)

Garriga zahájil profesionální hudební dráhu v roce 1995 jako člen tria Dusminguet. Doplnili ho kytarista a zpěvák Daniel Calaberita a bubeník Marti „Showarma“ Villardebo.

Zajímavá kapela hrála směs nejrůznějších hudebních stylů – od balkánské dechovky, tex-mex, vallenato, cumbia, reggae, hip-hopu, cajunu až po habaneras. Historie Dusminguet se uzavírá v roce 2004. Zůstaly po nich tři alba Vafalungo (1998), Postrof (2001) a Go (2003).

Již rok po rozpadu Dusminguet Joan Garriga postaví kapelu novou a pojmenuje ji La Troba Kung-Fú. Znovu čerpá z hudby, kterou katalánští muzikanti znají a na níž vyrůstali.

Základem je tedy katalánská rumba, nově obohacená o latinskoamerický hudební směr, známý jako Cumbia. Kořeny tohoto hudebního stylu vyrůstají z původní hudby černých otroků, především z guinejského stylu Cumbe, a je nesmírně populární především v Salvádoru.

La Troba Kung Fú: A La Panxa del Bou (2010, Chesapik)
La Troba Kung Fú: A La Panxa del Bou (2010, Chesapik)

La Troba Kung-Fú debutuje albem Clavell Morenet (2006). Převažují písně vycházející z těch nejlepších tradic katalánské rumby. Na albu jsou ale již zřejmé základy budoucího originálního hudebního stylu, pro který se vžije pojmenování Rumbia (Rumba/Cumbia).

Na dalším studiovém počinu, A La Panxa del Bou (2010) Joan Garriga stvrzuje nastoupenou hudební cestu a do stylové palety přimíchá prvky hip-hopu a reggae.

Troba Kung Fú: Santalegria (2013, Chesapik, resp. vlastní náklad)
Troba Kung Fú: Santalegria (2013, Chesapik, resp. vlastní náklad)

Třetí, a prozatím poslední album Santalegria (2013) nahráli La Troba Kung-Fú v době vrcholící celosvětové ekonomické krize, která tvrdě dopadla i na Španělsko. Zoufalá ekonomická situace především mladých lidí, uniformní prostředí průmyslových lokalit a sídlišť – to vše se promítá i do hudby a textů La Troba Kung-Fú.

Ve Španělsku vyrůstá třetí generace lidí, kteří nikdy neměli pravidelnou práci a zaměstnání. Mnozí z nich již rezignovali na svůj život. Většina z nich o svoji šanci bojuje. Chtějí si sami určit svůj osud… a právě jim La Troba Kung-Fú hraje své písně, aby se mohli alespoň společně bavit. Navzájem se tak ubezpečují, že je vždy šance domoci se důstojného života.

Ukázky:

Antonio González, „El Pescaílla“ – https://youtu.be/0N8VaRWhbDo?t=21s

Josep Maria Valentí „El Chacho“Mi Catapúm – https://youtu.be/uLSl3GAWMJg

Peret – El Muerto Vivo – https://youtu.be/G9lOlS3eGOs

Dusminguet

Rumbeta bona – https://youtu.be/YaHoTHYPZAI

Sonajeros – https://youtu.be/zUYaBLawk8Q

La Troba Kung-Fú

La Cançó del Lladre – https://youtu.be/fH1uxG27cCA

Flor de Primavera – https://youtu.be/4Pw-_pT7pi8

Rúmbia – https://youtu.be/-VYzwoUPkN4

Be sociable and share

Autor

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..