Naposledy aktualizováno: 8.6.2017
Barcelona, přístav a metropole nejbohatšího regionu Španělského království, vždy představovala místo, kde se potkávala různá etnika a jejich kultura.
Hudební lahůdka z barcelonskéo okresu číslo 6, Gràcia
Výsledkem jednoho takového střetávání je hudba nazývaná jako Catalan Rumba. Jedná se o jedinečný hudební a taneční styl hraný od padesátých let minulého století v barcelonském okresu číslo 6, Gràcia. Tehdy byla obydlena převážně cikány (Gitanos).
Dnes je jednou z nejvyhledávanějších a nejzajímavějších tamních městských částí. Charakterizují ji úzké uličky, protknuté zákoutími a lemované historickými domy. Ti, kteří již Barcelonu navštívili, si jistě vzpomenou na slavný barcelonský park Parc Güell, navržený Gaudím, který leží právě v Gràcii.
V polovině minulého století vládl Španělsku diktátor Franco a země byla mezinárodně izolována. Život prostých obyvatel Barcelony nebyl jednoduchý. Zábavu a povyražení hledali v ulicích měst, kde mohli svobodně zpívat a tančit.
Tamní pouliční cikánské kapely hrály směs flamenca, rumby, kubánské hudby a rock’n’rollu. Později se pro jejich hudbu vžilo označení Catalan Rumba.
Průkopníci Catalan Rumba
Mezi průkopníky stylu patřili kytaristé Peret a Antonio González „El Pescaílla“ dále pianista Josep Maria Valentí „El Chacho“ nebo duo Los Amaya. Kapely obvykle tvořili hráči na claves, kytaru, bonga a güiro. Zpěváci a zpěvačky se doprovázeli rytmickým tleskáním a vášnivě tančili.
Během doby se začaly v katalánské rumbě využívat timbales, conga, malé perkusivní nástroje, piano, dechové nástroje, baskytara a elektronické klávesy.
Z hudební tradice katalánské rumby čerpá i výborný akordeonista Joan Garriga (*1972). Joan hraje mistrovsky na melodeon, což je tzv. diatonický akordeon, mající na pravé melodické straně namísto kláves knoflíky.
V drobných modifikacích se hojně využívá po celém světě a je jedním z nejběžnějších nástrojů v lidové hudbě zemí Latinské Ameriky, Španělska, Francie, Itálie, Německa, na Balkáně a v Rusku.
Od Dusminguet k La Troba Kung-Fú
Garriga zahájil profesionální hudební dráhu v roce 1995 jako člen tria Dusminguet. Doplnili ho kytarista a zpěvák Daniel Calaberita a bubeník Marti „Showarma“ Villardebo.
Zajímavá kapela hrála směs nejrůznějších hudebních stylů – od balkánské dechovky, tex-mex, vallenato, cumbia, reggae, hip-hopu, cajunu až po habaneras. Historie Dusminguet se uzavírá v roce 2004. Zůstaly po nich tři alba Vafalungo (1998), Postrof (2001) a Go (2003).
Již rok po rozpadu Dusminguet Joan Garriga postaví kapelu novou a pojmenuje ji La Troba Kung-Fú. Znovu čerpá z hudby, kterou katalánští muzikanti znají a na níž vyrůstali.
Základem je tedy katalánská rumba, nově obohacená o latinskoamerický hudební směr, známý jako Cumbia. Kořeny tohoto hudebního stylu vyrůstají z původní hudby černých otroků, především z guinejského stylu Cumbe, a je nesmírně populární především v Salvádoru.
La Troba Kung-Fú debutuje albem Clavell Morenet (2006). Převažují písně vycházející z těch nejlepších tradic katalánské rumby. Na albu jsou ale již zřejmé základy budoucího originálního hudebního stylu, pro který se vžije pojmenování Rumbia (Rumba/Cumbia).
Na dalším studiovém počinu, A La Panxa del Bou (2010) Joan Garriga stvrzuje nastoupenou hudební cestu a do stylové palety přimíchá prvky hip-hopu a reggae.
Třetí, a prozatím poslední album Santalegria (2013) nahráli La Troba Kung-Fú v době vrcholící celosvětové ekonomické krize, která tvrdě dopadla i na Španělsko. Zoufalá ekonomická situace především mladých lidí, uniformní prostředí průmyslových lokalit a sídlišť – to vše se promítá i do hudby a textů La Troba Kung-Fú.
Ve Španělsku vyrůstá třetí generace lidí, kteří nikdy neměli pravidelnou práci a zaměstnání. Mnozí z nich již rezignovali na svůj život. Většina z nich o svoji šanci bojuje. Chtějí si sami určit svůj osud… a právě jim La Troba Kung-Fú hraje své písně, aby se mohli alespoň společně bavit. Navzájem se tak ubezpečují, že je vždy šance domoci se důstojného života.
Ukázky:
Antonio González, „El Pescaílla“ – https://youtu.be/0N8VaRWhbDo?t=21s
Josep Maria Valentí „El Chacho“ – Mi Catapúm – https://youtu.be/uLSl3GAWMJg
Peret – El Muerto Vivo – https://youtu.be/G9lOlS3eGOs
Dusminguet
Rumbeta bona – https://youtu.be/YaHoTHYPZAI
Sonajeros – https://youtu.be/zUYaBLawk8Q
La Troba Kung-Fú
La Cançó del Lladre – https://youtu.be/fH1uxG27cCA
Flor de Primavera – https://youtu.be/4Pw-_pT7pi8
Rúmbia – https://youtu.be/-VYzwoUPkN4
