Naposledy aktualizováno: 12.6.2025
Kdyby existovala celosvětově platná Ústava pop music, na prvním místě by klidně mohl být paragraf tohoto znění: „Brian Wilson vynalezl impresionismus v rock’n’rollu.“
„Wilson je zatracený génius, který používá hlasy jako nástroje.“
Kým je tedy Brian Wilson (20. 6. 1942 – 11. 6. 2025, narozen jako Brian Douglas Wilson) pro svět moderní hudby? Především byl talentovaným skladatelem, aranžérem a producentem. Původně baskytaristovi kalifornské skupiny Beach Boys, kterou založil v roce 1961 se svými dvěma bratry Dennisem a Carlem, bratrancem Mikem Lovem a kamarádem ze sousedství Alem Jardinem, se podařilo vytvořit jeden z nejsignifikativnějších zvuků v pop music.
John Lennon kdysi v tisku prohlásil, že “Wilson je zatracený génius, který používá hlasy jako nástroje”, a Wilson zase otevřeně přiznal, že to byla právě kritická chvála beatlesovského alba Rubber Soul (1965, Parlophone Records, spotify link), která ho podnítila k dosažení nové úrovně hudby. Měl totiž velmi vyhraněné názory na to, co se dá v nahrávacím studiu dělat.
„Myslím, že se nahrávání desek rozhodně zlepšilo. Několika lidem se podařilo zvýšit standardy v nahrávacím studiu a mám pocit, že desky se vyrábějí s mnohem větší péčí a že v nahrávacím průmyslu je tak mnohem více hudby,“ popsal svoje pocity Brian Wilson; v době, kdy natáčel, převážně s partou elitních kalifornských studiových hudebníků známých pod přezdívkou Wrecking Crew, jedno z nejzásadnějších rockových alb historie Pet Sounds (1966, Capitol Records, spotify link).
Chtěl nabídnout více než jen dobré basové linky
V té éře již definitivně přestal vyrážet s mateřskou kapelou na náročná koncertní turné, aby se mohl intenzivněji věnovat producentské činnosti a experimentovat s mnoha novými zvuky. Chtěl totiž tancechtivým mladým fanouškům nabídnout více než jen dobré basové linky. Věřil, že přišla doba, kdy má moderní hudba znít promyšleně a aby vše na nahrávce mělo svůj důvod. Byl jedním z prvních, kteří experimentovali s kombinacemi zvuků a nástrojů, které se obvykle s rock’n’rollem do té doby nespojovaly.
V průběhu nahrávání se nijak neomezoval v nástrojovém obsazení. Dosáhl bodu, kdy mohl vytvářet rozmanité množství tónů a zvuků. A technologický rozvoj záznamu zvuku (kvalitnější mikrofony a pozvolný nástup vícestopých magnetofonů) mu v tom zásadně pomohl. „Při produkci desek se snažím být co nejharmoničtější a nejmelodičtější a zároveň dynamický. Snažím se efektivněji využívat dynamiku,“ popsal svoji metodu Brian Wilson. Byl si jistý, že v muzice nastala doba, kdy je to opravdu jen na kreativních lidech.
Byl vždy otevřený cizím vlivům
Zároveň se nijak neuzavíral před cizími vlivy. Mezi Beach Boys a Beatles panovala dlouhá léta vzájemná obdivná úcta. V době, kdy píseň I Want To Hold Your Hand liverpoolského kvarteta ovládla Ameriku, na britských ostrovech objevili Beach Boys. Brian rovněž neustále sledoval, co se děje v ostatních nahrávacích studiích – jakou techniku a které talentované hudebníky nejčastěji používají. Všiml si, že se významně změnil způsob využívání hlasu v popu a hudební doprovod již nebyl tak šablonovitý.
„Myslím, že díky Philu Spectorovi se v nahrávání prosadila jemnější poloha vokálu, kdy slyšíte něco jako celek a nakonec v nahrávce objevujete nové věci, což je úchvatný přínos pro tento obor. Jemnost je také v aranžmá.“ Když se ho zeptali, kam směřuje jako hudební producent, odpověděl: „Chci růst – a myslím, že jediný způsob, jak říct, kam směřuji, je poslouchat nové zvuky, které jsem vytvořil na Pet Sounds. Myslím, že to je jediný dobrý a přesný ukazatel toho, kam mířím.“
Dlouhodobý boj s psychickými problémy
Po téměř čtyřiceti letech od vydání svého zásadního díla se Brian Wilson stále snažil zopakovat jeho magickou krásu. Potýkal se však dlouhodobě s psychickými problémy. Musel proto ukončit nahrávání již jeho následovníka, koncepčního díla s pracovním názvem SMiLE. Z nedokončených nahrávek vyšla na singlu alespoň píseň Good Vibration, na níž navázaly fragmenty původních nápadů roztroušené po albu Smiley Smile (1967, Brother Records, spotify link). Až v roce 2011 vyšel rozsáhlý box set The Smile Sessions (Brother Records, spotify link), jež nabídl komplexní pohled na to, co Brian Wilson v nahrávacích studiích chystal v letech 1965 – 1971.
Producent Don Was se v jednom rozhovoru svěřil, že věří, že tento bláznivý génius jednou najde dostatek sebevědomí, „... i když si myslím, že on sám v sebe věří méně než já! Ale opravdu věřím, že to nejlepší z Briana je ještě před ním – a to nemluvím z cesty, nevidím důvod, proč by to neměla být pravda… Viděl jsem ho zpívat, dělat doprovodné vokály, přicházet s aranžemi – ten chlap je v tom úplně doma, takže není důvod, proč by to nemělo vyjít.“
