Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Kytarista, který nevěřil na mučené génie
Mike Bloomfield (28. 7. 1943 – 15. 2. 1981, narozen jako Michael Bernard Bloomfield) byl u zrodu elektrické revoluce šedesátých let, hrál s Dylanem, otevřel blues bílému publiku a mohl se stát legendou své generace. Jenže on sám na legendy nevěřil. Odmítal mýtus mučeného génia, nevěřil, že bolest je podmínkou velikosti – a celý život se snažil najít rovnováhu mezi výjimečným talentem a obyčejným, lidským bytím. Tento portrét sleduje právě ten rozpor.
Tonda B ve výborné formě
26. prosince 2025 | Jazz Dock
Pokračování textu Tonda B ve smíchovském Jazz Docku 26. prosince 2025
Příběh o tom, jak se Jim Osterberg změnil v Iggyho Popa — a jak z nasraného Motor City vylezla kapela, která přepsala dějiny rocku.
#SoundOfDetroit
Detroit neměl nikdy rád, když mu někdo zvenku vyprávěl, jaký je jeho „zvuk“. Už v šedesátých letech varovali místní, že jestli se někdo pokusí s Detroitem naložit jako se San Franciskem nebo Bostonem – zabalit ho do hezkého příběhu a prodat jako módní scénu – dopadne to špatně. A přesně uprostřed téhle podezíravé, tvrdé a hrdé hudební krajiny se vynořila kapela The Stooges, která byla tak trochu omyl, tak trochu vtip a nakonec jeden z největších rockových zlomů 20. století.
Pokračování textu Z chaosu k legendě: Jak Detroit vyplivl The Stooges na světlo světa
Tón po tónu stavěl americký soul na nohy
Kytarové dějiny milují pistolníky. Hrdiny, kteří přijedou do města sami, míří vysoko a nechávají za sebou spálenou zem. Jenže americká hudba má i jiný typ hrdiny – tichého šéfa rytmu, který nevede bitvu uprostřed ulice, ale drží se základů, aby se příběh nezhroutil. Steve Cropper, kytarista Stax Records, člen Booker T. & the MG’s, génius a studiová autorita. Spoluautor „(Sittin’ On) The Dock of the Bay“ zemřel. A s ním mizí řemeslo, které se už dnes neučí: umění poslouchat, nerušit – a přesto měnit běh hudebních dějin.
Pokračování textu Steve Cropper: Muž, který hrál v zájmu písně. A vždy ji trefil do černého.
Šedesát let od debutu, který měl být jen tanečním albem pro příznivce Mod — a stal se jedním z nejhlasitějších mement mladické frustrace v britské historii.
Když The Who na konci roku 1965 vydali album My Generation, vstupovali na scénu mezi desítky dalších britských kapel, které sázely na rychlé tempo, výrazné vokály a inspiraci americkým rhythm’n’blues. Až s odstupem několika desetiletí je patrné, že debut zachytil víc než jen dobový hudební styl.
Pokračování textu MY GENERATION: Jak The Who našli vzpouru dřív, než našli sami sebe
Nekončící second line
#NOLAGroove
New Orleans nezní potichu. Město mluví žesťmi, odpovídá bubny, nadechuje se v rytmu kroků second-line a vydechuje groove, který má chuť pouličního prachu i vůni lidského potu. Dechové soubory tu nejsou turistickou kulisou ani sentimentálním odkazem minulosti — jsou nervovou soustavou městských čtvrtí, živým organismem rozkročeným mezi pohřebním rituálem a pouliční extází, mezi pamětí a nelítostnou přítomností.
Pokračování textu Brass bandy New Orleans: Zvuk, který drží město pohromadě
Od raných hitů přes hurikány, segregaci i spolupráci s legendami – Irma Thomas stále s grácií spojuje rodinnou tradici, hudební dědictví a lidskost New Orleans.
#NOLAGroove
Irma Thomas, přezdívaná „Soul Queen of New Orleans“, prožila život mezi pódiem a každodenností. Její cesta měla všechny výšky a pády, které zná i město samo – možná jen o něco extrémnější než běžné životní příběhy. Už dávno by mohla odpočívat na vavřínech, ale pro ni je nejcennější vděčné publikum. Přestože je známou hudební osobností, detaily jejího příběhu zůstávají pro mnoho posluchačů skryté.
Pokračování textu Královna neworleanského soulu Irma Thomas vždy zpívala o životě
Tradice a moderní feeling definují současnou hudbu z New Orleans
#NOLAGroove
Z New Orleans do Missouri a Kalifornie, přes generace a hudební styly. Ledisi, Jon Batiste, Samantha Fish, PJ Morton, Corey Henry a duo Bobby Rush & Kenny Wayne Shepherd dokazují, že hudba inspirovaná Crescent City stále pulsuje. Od emotivního rhythm’n’blues, gospelu přes moderní blues až po elektrizující funkové party.
Pokračování textu Rychlovka #5: Šest hudebních cest ze současného New Orleans a okolí