Vokál Willyho DeVillea, paměť města a písně, které nikdy nepotřebovaly být moderní
Punkový zpěvák a kytarista Willy DeVille, Noord-Hollands Archief, sbírka Fotopersbureau De Boer(Credit Photo: Noord-Hollands Archief / Fotoburo de Boer / Wikimedia, Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication)
Mink DeVille nikdy nebyli kapelou okamžiku. Jejich písně nevznikaly proto, aby reagovaly na to, co právě letí v hitparádách. Chtěly zůstat součástí jedinečné hudební scény, i když se svět kolem rychle mění. Hlas Willyho DeVillea v sobě nesl paměť města, které se nikdy netvářilo mile – blues bez pózy, latinskou melancholii, pouliční romantiku a vyprávění, jež se neptá, jestli je ještě módní. Nevracíme se k „zapomenuté“ kapele, ale pokusíme se znovu objevit hudbu, která nikdy neodešla, jen se stáhla do pozadí.
Michael Bernard „Mike“ Bloomfield (28. července 1943 – 15. února 1981), americký hudebník, kytarista a skladatel. Fotografie: Elliot Landy, kolem roku 1960. Zdroj: http://www.mikebloomfield.com/photogallery.htm; Fair Use
Mike Bloomfield (28. 7. 1943 – 15. 2. 1981, narozen jako Michael Bernard Bloomfield) byl u zrodu elektrické revoluce šedesátých let, hrál s Dylanem, otevřel blues bílému publiku a mohl se stát legendou své generace. Jenže on sám na legendy nevěřil. Odmítal mýtus mučeného génia, nevěřil, že bolest je podmínkou velikosti – a celý život se snažil najít rovnováhu mezi výjimečným talentem a obyčejným, lidským bytím. Tento portrét sleduje právě ten rozpor.
Příběh o tom, jak se Jim Osterberg změnil v Iggyho Popa — a jak z nasraného Motor City vylezla kapela, která přepsala dějiny rocku. #SoundOfDetroit
Detroitští The Stooges na promo fotografii, 1969 (Credit Photo: Elektra Records / Wikimedia, Creative Commons Public Domain)
Detroit neměl nikdy rád, když mu někdo zvenku vyprávěl, jaký je jeho „zvuk“. Už v šedesátých letech varovali místní, že jestli se někdo pokusí s Detroitem naložit jako se San Franciskem nebo Bostonem – zabalit ho do hezkého příběhu a prodat jako módní scénu – dopadne to špatně. A přesně uprostřed téhle podezíravé, tvrdé a hrdé hudební krajiny se vynořila kapela The Stooges, která byla tak trochu omyl, tak trochu vtip a nakonec jeden z největších rockových zlomů 20. století.
Kytarista Steve Cropper při koncertu s Blues Brothers, Bilbao, Španělsko, 8. července 2008 (Credit Photo: Alberto Cabello / Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0 Generic)
Kytarové dějiny milují pistolníky. Hrdiny, kteří přijedou do města sami, míří vysoko a nechávají za sebou spálenou zem. Jenže americká hudba má i jiný typ hrdiny – tichého šéfa rytmu, který nevede bitvu uprostřed ulice, ale drží se základů, aby se příběh nezhroutil. Steve Cropper, kytarista Stax Records, člen Booker T. & the MG’s, génius a studiová autorita. Spoluautor „(Sittin’ On) The Dock of the Bay“ zemřel. A s ním mizí řemeslo, které se už dnes neučí: umění poslouchat, nerušit – a přesto měnit běh hudebních dějin.
Šedesát let od debutu, který měl být jen tanečním albem pro příznivce Mod — a stal se jedním z nejhlasitějších mement mladické frustrace v britské historii.
The Who_My Generation (1965, Brunswick Records)
Když The Who na konci roku 1965 vydali album My Generation, vstupovali na scénu mezi desítky dalších britských kapel, které sázely na rychlé tempo, výrazné vokály a inspiraci americkým rhythm’n’blues. Až s odstupem několika desetiletí je patrné, že debut zachytil víc než jen dobový hudební styl.
Brass band na Jackson Square, New Orleans, Louisiana USA, 14. 6. 2014 (Credit Photo: M M from Switzerland / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0 Generic)
New Orleans nezní potichu. Město mluví žesťmi, odpovídá bubny, nadechuje se v rytmu kroků second-line a vydechuje groove, který má chuť pouličního prachu i vůni lidského potu. Dechové soubory tu nejsou turistickou kulisou ani sentimentálním odkazem minulosti — jsou nervovou soustavou městských čtvrtí, živým organismem rozkročeným mezi pohřebním rituálem a pouliční extází, mezi pamětí a nelítostnou přítomností.
Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies. Souhlas s těmito technologiemi nám umožní zpracovávat údaje, jako je chování při procházení nebo jedinečná ID na tomto webu. Nesouhlas nebo odvolání souhlasu může nepříznivě ovlivnit určité vlastnosti a funkce.
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistiky
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.