Multiinstrumentalista, skladatel a producent Elliott Sharp (1. 3. 1951) je významným představitelem avantgardní hudební scény v New Yorku. V jeho katalogu najdeme více jak osmdesát pět alb, převážně experimentálního hudebního materiálu, mapujícího hranice možného v rámci orchestrálních skladeb, chaosu, noise, jazzu, techna a blues.
Štítek: Blues
Horace Parlan, stylově osobitý jazzový pianista
Osobitý jazzový pianista Horace Parlan (19. 1. 1931 – 23. 3. 2017) začínal v padesátých letech 20. století jako pianista v různých rhythm’n’bluesových skupinách.
Pokračování textu Horace Parlan, stylově osobitý jazzový pianista
Prestige Records, souputník a konkurent Blue Note Records
Na začátku letošního roku, přesně 14. ledna 2016, jsme si připomenuli deset let od chvíle, co zemřel významný hudební producet, majitel legendárního vydavatelství Prestige Records a jeden z nejzdatnějších jazzových talent scoutů historie, Bob Weinstock (2. 10. 1928 – 14. 1. 2006).
Pokračování textu Prestige Records, souputník a konkurent Blue Note Records
Blue Note Records, patriarcha mezi současnými jazzovými vydavatelstvími

Jedním z nejprestižnějších jazzových labelů je Blue Note Records. Za dobu existence se uvnitř vydavatelství a jeho okolí udála řada významných změn. Značka prošla několika stádii vývoje. Ne všechna byla ku prospěchu hudby a hudebníků, kteří pro společnost nahrávali.
Pokračování textu Blue Note Records, patriarcha mezi současnými jazzovými vydavatelstvími
Leroy Carr: Bluesman, který nemusel křičet
Carrův klavír a kytara Scrappera Blackwella daly městskému blues nový hlas

V červnu 1928 usedl Leroy Carr v Indianapolis ke klavíru a natočil svoji první gramodesku. „How Long, How Long“ nebylo blues, které se muselo prodírat hlukem v lokálu. Carr zpíval, jako by seděl proti jedinému posluchači, a Scrapper Blackwell nechával kytaru hrát krátké, přesné odpovědi.
Pokračování textu Leroy Carr: Bluesman, který nemusel křičet
Bobby McFerrin: hlas, který odmítl stát se logem jazzové instituce
Americký zpěvák, improvizátor a dirigent Bobby McFerrin proměnil lidský hlas v samostatný hudební vesmír. V době, kdy se jazz stále více institucionalizoval, připomněl, že hudba může vznikat z jediného hlasu, těla a okamžiku.

Když Bobby McFerrin vstoupí na pódium, chvíli se zdá, že se vlastně nic neděje. Žádná kapela, žádný mikrofonní stojan obklopený aparaturou, žádné notové pulty. Jen člověk a prostor. McFerrin udělá několik kroků po pódiu, jako by zkoušel akustiku místnosti, a pak začne tichým tónem, který se postupně rozvine do rytmu. Nejprve jen hlas, potom poklepání na hruď, pak jednoduchý motiv, který publikum po chvíli začne opakovat. Během několika minut se koncert promění ve zvláštní kolektivní hudební situaci: stovky lidí zpívají jednoduchou melodii a Bobby nad ní improvizuje další vrstvy. Není to show v tradičním smyslu. Spíš připomínka toho, že hudba může vznikat přímo tady a teď.
Pokračování textu Bobby McFerrin: hlas, který odmítl stát se logem jazzové instituce
Little Walter, skutečný Harmonica Man

Jedním z otců moderní hry na amplifikovanou foukací harmoniku je Little Walter (1. 5. 1930 – 15. 2. 1968, narozen jako Marion Walter Jacobs). Jeho instrumentální dovednosti přetvořily a nově definovaly povahu městského blues.
Etta James, blues je moje práce a pracovat mě baví

Vynikající bluesová zpěvačka Etta James (25. 1. 1938 – 20. 1. 2012, narozena jako Jamesetta Hawkins), budoucí členka čtyř amerických hudebních síní slávy (Grammy Hall of Fame, Rock’n’Roll Hall of Fame, Blues Foundation Hall of Fame a Rockabilly Hall of Fame) a šestinásobná držitelka cen Grammy, odstartovala hudební kariéru v kostelním sboru.
Pokračování textu Etta James, blues je moje práce a pracovat mě baví
