Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Během necelých dvanácti let existence dokázali zakladatelé labelu Riverside Records Bill Grauer a Orrin Keepnews odvést obrovský kus práce. Zachránili řadu cenných historických nahrávek a také sami nahráli mnoho dodnes uznávaných alb. Katalog Riverside dnes spravuje firma Concord Records (Fantasy Records). Jména interpretů a titulů, v něm uvedená, dodnes vyvolávají zájem a úctu fanoušků jazzové hudby po celém světě.
Pokračování textu Riverside Records, další vydavatelská legenda
Multiinstrumentalista, skladatel a producent Elliott Sharp (1. 3. 1951) je významným představitelem avantgardní hudební scény v New Yorku. V jeho katalogu najdeme více jak osmdesát pět alb, převážně experimentálního hudebního materiálu, mapujícího hranice možného v rámci orchestrálních skladeb, chaosu, noise, jazzu, techna a blues.
Osobitý jazzový pianista Horace Parlan (19. 1. 1931 – 23. 3. 2017) začínal v padesátých letech 20. století jako pianista v různých rhythm’n’bluesových skupinách.
Pokračování textu Horace Parlan, stylově osobitý jazzový pianista
Na začátku letošního roku, přesně 14. ledna 2016, jsme si připomenuli deset let od chvíle, co zemřel významný hudební producet, majitel legendárního vydavatelství Prestige Records a jeden z nejzdatnějších jazzových talent scoutů historie, Bob Weinstock (2. 10. 1928 – 14. 1. 2006).
Pokračování textu Prestige Records, souputník a konkurent Blue Note Records
Jedním z nejprestižnějších jazzových labelů je Blue Note Records. Za dobu existence se uvnitř vydavatelství a jeho okolí udála řada významných změn. Značka prošla několika stádii vývoje. Ne všechna byla ku prospěchu hudby a hudebníků, kteří pro společnost nahrávali.
Bluesový zpěvák, skladatel a pianista Leroy Carr (27. 3. 1905 – 29. 4. 1935) byl na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století jedním z nejpopulárnějších interpretů černošské hudby.
Pokračování textu Pianista a zpěvák Leroy Carr je autorem řady bluesových klasik
Americký zpěvák, improvizátor a dirigent Bobby McFerrin proměnil lidský hlas v samostatný hudební vesmír. V době, kdy se jazz stále více institucionalizoval, připomněl, že hudba může vznikat z jediného hlasu, těla a okamžiku.
Když Bobby McFerrin vstoupí na pódium, chvíli se zdá, že se vlastně nic neděje. Žádná kapela, žádný mikrofonní stojan obklopený aparaturou, žádné notové pulty. Jen člověk a prostor. McFerrin udělá několik kroků po pódiu, jako by zkoušel akustiku místnosti, a pak začne tichým tónem, který se postupně rozvine do rytmu. Nejprve jen hlas, potom poklepání na hruď, pak jednoduchý motiv, který publikum po chvíli začne opakovat. Během několika minut se koncert promění ve zvláštní kolektivní hudební situaci: stovky lidí zpívají jednoduchou melodii a Bobby nad ní improvizuje další vrstvy. Není to show v tradičním smyslu. Spíš připomínka toho, že hudba může vznikat přímo tady a teď.
Pokračování textu Bobby McFerrin: hlas, který odmítl stát se logem jazzové instituce
Jedním z otců moderní hry na amplifikovanou foukací harmoniku je Little Walter (1. 5. 1930 – 15. 2. 1968, narozen jako Marion Walter Jacobs). Jeho instrumentální dovednosti přetvořily a nově definovaly povahu městského blues.